13 C 68/2022-161 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 22. 2. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by žalované byla uložena povinnost k zaplacení částky 56.062 Kč s příslušenstvím, částky 302.500 Kč s příslušenstvím, skutkově uváděje, že usnesením Policie ČR z 21. 5. 2012 bylo zahájeno trestní stíhání žalobkyně pro podezření ze spáchání zločinu podvodu, kdy žalobkyně byla při uvedené právní kvalifikaci ohrožena trestní sazbou 2-8 let odnětí svobody, proti usnesení podala žalobkyně stížnost, kdy odmítla, že by se dopustila jakéhokoliv trestného činu, na čemž setrvala v průběhu dalšího trestního řízení, tj. až do pravomocného skončení trestního řízení rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech č.j. 1 T 75/2012-2048 z 11. 6. 2020, ve znění rozsudku Krajského soudu v Plzni č.j. 50 To 271/2020-2141 z 5. 5. 2021, kterým byla žalobkyně zproštěna obžaloby ve vztahu k podezření ze spáchání trestného činu pro který vůči ní bylo vedeno trestní stíhání, žalobkyně byla zproštěna obžaloby dle § 226 písm. a) trestního řádu. Vedením trestního řízení vznikla žalobkyni vyjma majetkové újmy i nemajetková újma, která spočívá zejména v psychické újmě na straně žalobkyně, kdy v důsledku protiprávně vedeného trestního stíhání došlo ke vzniku trvalé psychické újmy, neboť žalobkyně v průběhu trestního řízení skončila v invalidním důchodu z důvodu depresí, když kromě trestního stíhání žalobkyně nečelila žádnému jinému stresovému faktoru, který by ji negativně ovlivňoval. V důsledku trestního stíhání se již žalobkyně nikdy nevrátila do svého původního zaměstnání v základní umělecké škole, v důsledku psychických obtíží již žalobkyně nebyla schopna hrát na klavír, nezbylo jí než uměleckou činnost ukončit. Žalobkyni byl přiznán I. stupeň invalidity, který byl následně rozhodnutím z roku 2018 změněn na III. stupeň invalidity, na základě vypracovaného znaleckého posudku, kdy v současnosti v důsledku invalidity žalobkyně vykonává jednoduchou manuální práci, v chráněné dílně jako pomocný dělník. Žalobkyně postupem dle § 31a zák. č. 82/1998 Sb. uplatnila nárok na nemajetkovou újmu, která jí vznikla v důsledku nezákonného trestního stíhání u žalované. Ve stanovisku Ministerstva spravedlnosti z 24. 1. 2022, přes skutečnost uznání existence nezákonného rozhodnutí za něž se žalovaná omluvila, byla uplatněná nemajetková újma (její odškodnění) odmítnuta, s čímž se však žalobkyně neztotožňuje, neboť v průběhu trestního řízení došlo fakticky k profesní likvidaci žalobkyně, ke vzniku invalidity, kdy vzhledem k povaze trestní věci, tj. závažnosti trestného činu, kladeného žalobkyni za vinu, k nepřiměřené délce trestního stíhání, následkům způsobeným trestním řízením v osobnostní sféře žalobkyně, jak konkrétně specifikováno v bodě IV. žaloby, se pouhá omluva jeví nedostatečnou. Výše nemajetkové újmy vychází z rozhodovací praxe soudů, tj. při délce trestního řízení cca 9 let, částce 2.750 Kč měsíčně za každý měsíc neoprávněného trestního stíhání, výsledná částka činní 302.500 Kč, přičemž je zjevné, že v daném případě se jedná o újmu, kterou by jakákoliv jiná osoba na stejném místě pociťovala jako důvodnou. Dále žalobkyně uváděla, že trestní řízení trvalo nepřiměřenou délku, žalobkyně tak uplatnila u žalované nárok na odškodnění této nemajetkové újmy částkou 147.000 Kč, vycházeje z rozhodovací praxe soudů, konkrétně uváděje v bodě IV. žaloby, kdy žalovaná na tomto nároku uhradila částku 90.930 Kč, zbývající část nároku ve výši 56.062 Kč byla nedůvodně odmítnuta, neboť žalobkyně se svým jednáním žádným způsobem na nepřiměřené délce trestního řízení nepodílela, nebyl tak dán důvod ke krácení tohoto nároku.2. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila, uváděje, že dne 8. 10. 2021 žalobkyně z důvodů popsaných v žalobě uplatnila u žalované nárok na odškodnění dle zák. č. 82/1998 Sb. ve výši 358.562 Kč spočívající v náhradě nemajetkové újmy za trestní stíhání a náhradě nemajetkové újmy za průtahy v řízení. Žádost žalobkyně byla projednána dne 24. 1. 2022, přičemž žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení bylo vydáno nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 7 zák. č. 82/1998 Sb., požadovaná náhrada škody a zadostiučinění, však nebyla poskytnuta v požadované výši, kdy žalovaná poskytla žalobkyni odškodnění ve výši 90.938 Kč. Uplatněný nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu byl odmítnut vzhledem k intenzitě nemajetkové újmy způsobené žalobkyni, tak i ke skutečnostem pro které došlo k jednotlivým následkům v osobnostní a profesní sféře žalobkyně, kdy nelze klást k tíži žalované skutečnost, že zřizovatel základní umělecké školy již neměl zájem, aby žalobkyně i nadále zastávala pozici zástupkyně ředitele, k medializaci docházelo v souvislosti se sporem žalobkyně o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, tvrzení o zásahu do zdravotní sféry žalobkyně jsou pouze obecná, je otázkou, zda psychické problémy byly způsobeny primárně a jedině v důsledku trestního stíhání. Konstatování vydání nezákonného rozhodnutí a omluva se tak jeví dostatečné, kdy je spornou příčinná souvislost mezi stíháním žalobkyně a tvrzenou újmou. Pokud jde o nárok o náhradu nemajetkové újmy, z důvodu nepřiměřené délky trestního stíhání, lze celkovou délku řízení hodnotit jako nepřiměřenou, kdy při délce trvání řízení 9 let žalovaná vycházela ze základní částky 15.000 Kč za rok stíhání, žalovaná přistoupila ke snížení částky o 25 % z důvodu složitosti předmětné věci jak po stránce právní, tak skutkové, kdy po zhodnocení všech okolností, aplikaci kritérií dle § 31 a odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb. bylo přiznáno zadostiučinění v částce 90.938 Kč.3. Rozsudkem Krajského soudu v Plzni č. j. 18 Co 63/2023-136 byl ve výroku I. změněn rozsudek soudu 1. stupně č. j. 13 C 68/2022-107 ohledně nároku na zaplacení částky 56 062 Kč s příslušenstvím, ve výroku II byl zrušen rozsudek soudu 1. stupně č.j. 13 C 68/2022-107 ohledně nároku na zaplacení částky 302 500 Kč s příslušenstvím s tím, že v této části byl rozsudek soudu 1. stupně nepřezkoumatelný, neboť dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu nebylo provedeno porovnání se skutkově obdobnými případy, soudu 1. stupně bylo uloženo vést žalobkyni k doplnění skutkových tvrzení ohledně přesvědčivého srovnání, dle kterého její újma z hlediska spravedlnosti není menší než újma jiná, za kterou se přiznává minimálně částka požadovaná v tomto řízení.4. Podáním z 19. 9. 2023 žalobkyně doplnila svá skutková tvrzení ohledně provedení srovnání se skutkově obdobnými případy (v intencích uložených rozhodnutím Krajského soudu v Plzni č.j. 18 Co 63/2023-136), tj. provedla porovnání s případem, který byl předmětem řízení u Obvodního soudu pro , adresa, pod sp. zn. 11 C 42/2020 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze sp. zn. 35 Co 189/2022, tak i s případem, který byl předmětem řízení u Obvodního soudu pro , adresa, pod sp. zn. 31 C 216/2014 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze sp. zn. 20 Co 343/2015, konkrétně uváděje, jak uvedeno v podání.5. Z nesporných shodných tvrzení soud zjistil, že vůči žalobkyni bylo vedeno neoprávněné trestní stíhání na základě usnesení Policie ČR z 21. 5. 2012, skutečnost, že žalobkyně byla zproštěna obžaloby rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ve znění rozsudku Krajského soudu v Plzni, který nabyl právní moci 5. 5. 2021, tak i skutečnost, že zde je nezákonné rozhodnutí dle § 8 zák. č. 82/1998 Sb., tj. usnesení Policie ČR o zahájení trestního stíhání z 21.5.2012.6. Z účastnického výslechu žalobkyně soud zjistil, že v období let 2006 -2010 pracovala na magistrátu města Karlovy Vary v uvolněné funkci, v předchozí době cca po dobu 38 let učila hru na klavír na Základní umělecké škole Antonína Dvořáka v Karlových Varech, kdy po skončení mandátu se měla na školu vrátit, což se nestalo, nebylo jí umožněno vrátit se na školu učit, byla jí dána výpověď pro nadbytečnost, nepřijali ji zpět jako učitelku, vedla z tohoto důvodu i soudní spor, který skončil dohodou. Po proběhlém auditu se nemohla na školu vrátit, soud začal asi rok a půl po provedeném auditu. Celá situace se dotkla jejich rodinných i pracovních vztahů, byla dehonestována, kolegové se jí vysmívali, styděla se, nevycházela z domova, chtěla, aby to co nejdříve skončilo, uvěřila, že půjde do vězení, začala navštěvovat psychiatra, brát léky, docházelo k opakovaným hospitalizacím na psychiatrii v Nemocnici v Ostrově, zdravotní stav se zhoršoval, byla u ní diagnostikována těžká úzkostná panická depresivní porucha, došlo k výraznému zhoršení jejího psychického stavu, včetně pobytu v nemocnici na psychiatrii, kdy po dlouhodobém pobytu musí i nadále chodit k psychiatrovi. V roce 2017 prodělala mozkovou příhodu, lékaři nemohli najít příčinu, bylo jí řečeno, že to mohlo být z velkého stresu. V roce 2020, kdy došlo ke zproštění z obžaloby, se zhroutila, byl to asi šok z toho, že to skončilo, snažila se z toho dostat, pracovala manuálně, ví, že už nikdy nebude učit. V roce 2013 jí z těchto psychických důvodů byla přiznána invalidita I. stupně, v roce 2017 II. stupně a v současné době byl přiznán invalidní důchod III. stupně.7. Z usn