13 C 104/2026-21 – Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení 55 424,79 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 14.12.2022, skutkově uváděje, že poskytnula žalovanému revolvingový úvěr ve výši 88 768 Kč, žalovaný měla vrátit úvěr ve formě sjednaných měsíčních splátek, uhradil 60 817,52 Kč, zůstala nezaplacena částka 55 424,79 Kč, jak specifikováno v žalobě, v podání z 27.5.2026.2. Žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal.3. Soud ve věci rozhodl za splnění podmínek podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů.4. Protože se žalovaný ve věci nevyjádřil, provedl soud k důkazu pouze listiny předložené žalobkyní, a to v rozsahu níže uvedeném s ohledem na soudem uvedený právní názor. Ostatní listiny předložené žalobkyní soud neprováděl, neboť z nich nebylo možné zjistit právně významné skutečnosti.5. Zjištění učiněná z listin předložených žalobkyní pokládá soud za skutkový závěr ve věci samé, jelikož si tato dílčí skutková zjištění neodporují: A) Smlouvou o úvěru ze dne 14.12.2022 č. , hodnota, má soud za prokázané, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o revolvingovém úvěru, a to za podmínek uvedených ve smlouvě, kdy žalovaný se zavázal čerpaný úvěr splácet v měsíčních splátkách, při RPSN 19,5 %, součástí smlouvy byly všeobecné podmínky. B) Žalobkyně dle přehledu transakcí k úvěru poskytnula žalovanému úvěr ve výši 88 768 Kč, jak specifikováno v bodě VIII. podání z 27.5.2026. C) Soud přihlédl k tvrzením žalobkyně, která jsou nesporná, že žalovaný uhradil celkem částku 56 018 Kč.6. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.Podle § 1815 k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.7. Mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena smlouva ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytnula žalovanému úvěr ve výši 88 768 Kč. Žalovaný se zavázal čerpaný úvěr splácet měsíčními splátkami stanovenými smlouvou, a to včetně smluvního úroku a poplatků, což však nečinil řádně, kdy se ocitl v prodlení s úhradou splátek. Žalobkyně z tohoto důvodu dopisem z 2.9.2025 od smlouvy odstoupila, vyzvala žalovaného k úhradě pohledávky, která se tak stala splatnou.8. Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1813 a násl. občanského zákoníku, která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek a zakázaných ujednání (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1814 občanského zákoníku. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 občanského zákoníku mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné. Smluvní ujednání odporující nejen § 1814 občanského zákoníku, ale i směrnici Rady 93/13/EHS s přílohou nemá žádné účinky, protože se k němu dle § 1815 občanského zákoníku nepřihlíží (žalovaná se tohoto ujednání nedovolává).9. Nejprve soud zvažoval, zda smlouva o úvěru jako celek obstojí pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé (které se nemá dostat soudní ochrany) – viz nález Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11 (dostupné na www.usoud.cz). Ústavní soud uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní (jako příklad byly uvedeny smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek). Na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. V konkrétním případě Ústavní soud (v prvním uvedeném nálezu) shledal za nepřípustné podmínky týkající se úvěru 4 950 Kč při úroku 79 % a RPSN 115,32 %, za současného vystavení dvou biankosměnek, smluvní pokuty 7 % z jistiny v případě prodlení po dobu 4 dnů, zesplatnění všech závazků při prodlení v délce 10 dnů, sankce ve výši 100 Kč za každou upomínku, pokut 500 Kč v případě každého jednotlivého opomenutí nahlášení změny osobních údajů klientem věřiteli.10. Soud dospěl k závěru, že smlouva není neplatná pro rozpor s dobrými mravy ve světle citované judikatury a ani z důvodu, že by žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného podle § 84 a násl. zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., a proto soud žalobě v celém rozsahu vyhověl, tj. žalovanému uložena povinnost k úhradě nesplacené jistiny 53 324,79 Kč, včetně příslušenství (smluvních poplatků 2100 Kč, kapitalizovaného úroku 5 392,73 Kč, tak i zákonného úroku z prodlení.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 20 561,60 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 218 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 3 340 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 3 340 Kč za výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t., z částky 2 x 3 340 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně 4 paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % se k tomuto vztahující.