Žalobce se žalobou ze dne 2.4.2026 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by žalovanému byla uložena povinnost k zaplacení částky 48 301 Kč s příslušenstvím, skutkově uváděje, jak uvedeno v žalobě.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. V souladu s ustanovením § 115 a) o. s. ř. ve věci nebylo nařízeno jednání, rozsudek byl vyhlášen veřejně dne 17.7.2026.4. Na základě listinných důkazů, nesporných skutečností, soud zjistil následující skutkový stav:5. Dne 17.5.2023, byla mezi žalobcem, jakožto pronajímatelem, a žalovaným, jakožto nájemcem, uzavřena nájemní smlouva, jejímž předmětem dle článku I. byla zde specifikovaná bytová jednotka č. 668/16 nacházející se v domě čp. 668, ul. Dvořákova, Karlovy Vary. Dle článku III. smlouvy se žalovaný zavázal k úhradě nájemného v měsíční výši 8 871 Kč a k úhradě záloh služeb spojených s užíváním bytu v měsíční výši 1 629 Kč. Dle předávacího protokolu žalovaný byt převzal, byt užíval. Nájemní vztah byl ukončen dohodou k 31.1.2026. Na nájemném a zálohách na služby za období srpen 2025 až leden 2026, na vyúčtování služeb k jednotce za rok 2024 zůstala neuhrazena částka 48 301 Kč, jak specifikováno v bodě I. žaloby, a to po odečtu uhrazené kauce ve výši 21 000 Kč. Přes předžalobní výzvu z 2.3.2026 žalovaný ničeho nezaplatil.6. V souladu s ustanovením § 2251 občanského zákoníku, na základě skutkového stavu, jak uvedeno shora, shledal soud žalobou uplatněný nárok na úhradu nedoplatku nájemného, záloh na službách, vyúčtování nedoplatku služeb důvodným co do jistiny zcela, co do úroku z prodlení z části, jak uvedeno ve výroku I., II. tohoto rozhodnutí. Mezi žalobkyní a žalovaným vznikl právní vztah, jehož právním důvodem vzniku byla předmětná nájemní smlouva, přičemž žalovaný porušil své smluvní povinnosti uvedené v článku III. smlouvy, když sjednané nájemné a služby, které se staly splatnými, zaplaceny nebyly, jak uvedeno ve skutkových zjištěních. Ve smyslu ustanovení § 1968 občanského zákoníku se žalovaný ocitl vůči žalobkyni v prodlení s plněním svého peněžitého závazku, když výši úroku z prodlení, soud stanovil v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., jak uvedeno ve výroku I. rozhodnutí. Ve zbývající části úroku z prodlení žaloba zamítnuta, jak uvedeno ve výroku II. rozhodnutí, neboť ujednání o výši smluvního úroku 0,3 % denně dle čl. III. smlouvy (109,5 % ročně) je ve smyslu § 580, § 588 občanského zákoníku absolutně neplatným pro rozpor s dobrými mravy, tj. při stanovení výše úroku z prodlení soud postupoval dle § 577 občanského zákoníku.7. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 3 o. s. ř., § 142 a) o. s. ř., neboť žalobce měl ve věci úspěch v převážné části (neúspěšným byl toliko v části příslušenství, soud tak žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení účelně vynaložených k uplatňování práva, sestávající ze soudního poplatku v částce 2 416 Kč, náhrady nákladů právního zastoupení, tj. odměny advokáta za 3 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, sepis a podání žaloby, předžalobní výzva), po 3 060 Kč dle § 7, 3 režijní paušály po 450 Kč dle § 13, jakož i DPH z těchto nákladů, celkem ve výši, jak uvedeno ve výroku rozhodnutí.