14 C 102/2026-21 – Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 44.541,49 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněných povinností vyplývajících žalované ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , číslo, uzavřené dne 25. 1. 2025 mezi společností , právnická osoba, a žalovanou. Dále uvedla, že žalovaná na úvěr uhradila celkem částku 10.683,69 Kč.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. V souladu s ust. § 115a o. s. ř. rozhodl soud ve věci bez nařízení jednání.4. Soud provedl důkaz smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne 25. 1. 2025, smluvními podmínkami, potvrzením o provedené transakci ze dne 25. 1. 2025, přehledem plateb, výzvou před zesplatněním ze dne 4. 8. 2025, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 9. 2025, potvrzením o zaplacení úplaty ze dne 30. 9. 2025, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2025 a předžalobní výzvou ze dne 16. 1. 2026 a na základě provedených důkazů dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:5. Dne 25. 1. 2025 uzavřela společnost , právnická osoba, , IČ: , IČO, , sídlem , adresa, (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“) a žalovaná Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , číslo, , na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované úvěr ve výši 40.000 Kč a žalovaná se jej zavázala splatit spolu s úrokem 60 % ve 24měsíčních splátkách (celkem 54.637,39 Kč), RPSN byla uvedena ve smlouvě ve výši 81,02. Pro případ prodlení žalované bylo v odst. 8 smlouvy sjednáno právo právního předchůdce žalobkyně na poplatek 300 Kč za zaslanou upomínku (max. 2 měsíčně), poplatek za osobní návštěvu za účelem ověření kontaktních údajů a pokusu o smírné vyřešení ve výši 300 Kč a právo na úhradu účelně vynaložených nákladů. Pro případ prodlení s úhradou plateb bylo dále v čl. 11 smlouvy sjednáno právo právního předchůdce žalobkyně úvěr vypovědět a požadovat úhradu celého dluhu (po poskytnutí dodatečné 30denní lhůty k úhradě). Žalovaná splátky řádně nehradila, právnímu předchůdci žalobkyně za dobu trvání smlouvy uhradila celkem částku 10.683,69 Kč, a to dne 10. 3. 2025 částku 2.930,51 Kč, dne 10. 4. 2025 částku 2.923,18 Kč, dne 9. 6. 2025 částku 3.000 Kč a dne 12. 8. 2025 částku 1.830 Kč, dále již ničeho neuhradila. Dopisem ze dne 4. 8. 2025 vyzval právní předchůdce žalobkyně žalovanou k úhradu dluhu ve výši 6.972,71 Kč ve lhůtě 30 dnů s tím, že pokud uvedený dluh neuhradí, bude nucen veškeré dlužné částky zesplatnit. Žalovaná právnímu předchůdci žalobkyně dluh neuhradila. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 9. 2025 postoupil právní předchůdce žalobkyně pohledávky za žalovanou na žalobkyni. Dne 16. 1. 2026 zaslala žalobkyně žalované předžalobní výzvu k plnění. Žalobkyně vyčíslila dluh žalované částkou 36.927,11 Kč na jistině, částkou 1.195,78 Kč na poplatcích. Částkou 6.418,60 Kč na úroku z jistiny do zesplatnění 8. 9. 2025, částkou 2.384,57 Kč na kapitalizovaných úrocích za období od 9. 9. 2025 do 29. 9. 2025 a částkou 255,74 Kč na kapitalizovaných úrocích z prodlení za období od 9. 9. 2025 do 29. 9. 2025.6. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 z.č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanského zákoníku“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.8. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.9. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.10. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.11. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 občanského zákoníku, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované úvěr ve výši 40.000 Kč a žalovaná se zavázal tento úvěr včetně úroku 60 % ročně - 14.637,39 Kč splatit ve 24 měsíčních splátkách (RPSN 81,02 %). Žalovaná své povinnosti vyplývající ze smlouvy však řádně neplnila, právnímu předchůdci žalobkyně uhradila celkem částku 10.683,69 Kč. Pohledávka za žalovaným byla v souladu s ust. § 1879 občanského zákoníku postoupena na žalobkyni.12. Soud se nejprve zabýval posouzením platnosti smlouvy a jejích jednotlivých ujednání, a to jak z hlediska postupu právního předchůdce žalobkyně při uzavírání smlouvy s odbornou péčí ve smyslu ust. § 75 zákona o spotřebitelském úvěru.13. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalované, žalobkyně na výzvu soudu uvedla, že právní předchůdce žalobkyně posoudil s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet, přičemž vzal v potaz sociální a demografická data, informace z interních a databází a externích registrů, dále zkontroloval bonitu a udržitelnost příjmů žalované (bankovní výpis). Právní předchůdce žalobkyně zkoumal a vyhodnocoval transakce na běžném účtu žalované a z údajů o příchozích a odchozích platbách získal úplné ucelené informace o finanční situaci žalované, a dovodil, že žalovaná je schopna úvěr uhradit. Žalobkyně však žádné důkazy k prokázání uvedených skutečností nepředložila, a proto soudu nezbylo než uzavřít, že právní předchůdce žalobkyně nedodržel postup upravený v ust. § 86 téhož zákona a požadavky vyplývající z judikatury interpretující uvedená zákonná ustanovení (např. z rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18, Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 a Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) a že úvěruschopnost žalované neposoudil s odbornou péčí dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru. Závěru soudu nasvědčuje i skutečnost, že žalovaná uhradila pouze čtyři platby z celkových 24.Přitom schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbyde spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel (věřitel) musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (např. splátkách jiných úvěrů). Pokud tedy právní předchůdce žalobkyně porušil při uzavírání smlouvy ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, je úvěrová smlouva dle ust. § 588 občanského zákoníku absolutně neplatná. Problematika zjišťování poměrů úvěrované osoby je též probírána u Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 4129/18.14. Podle neplatné smlouvy jsou účastníci povinni si vrátit vzájemně poskytnutá plnění (k tomu srovnej § 2993 občanského zákoníku), a proto soud ve výroku I. rozsudku uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 29.683,69 Kč představující rozdíl mezi vyčerpaným úvěrem a splátkami žalované (40.000 – 10.683,69). Na ostatní sjednaná plnění nemá žalobkyně podle neplatné smlouvy nárok, a proto soud žalobu ve zbývajícím rozsahu ve výroku II. rozsudku zamítl. Ve vztahu k úrokům z prodlení a určení počátku prodlení žalované přihlédl soud přihlédl k judikatuře Nejvyššího soudu týkající se vypořádání bezdůvodného obohacení, a to k rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, v němž uzavřel, že „ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající