19 C 130/2026-17 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení celkem částky 32 859,9 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalované ze smluv o revolvingovém úvěru ze dne 2. 8. 2024, č. , číslo, (smlouva č. 1) a ze dne 18. 3. 2023, č. , číslo, (smlouva č. 2). Podle smlouvy č. 1 poskytnula žalobkyně žalované úvěrový rámec ve výši 20 000 Kč, přičemž žalovaná načerpala na úvěru celkem částku ve výši 20 596 Kč a uhradila 7 282 Kč. Výše minimální měsíční splátky činila 3,310 % z úvěrového rámce, tj. 662 Kč. Podle smlouvy č. 2 poskytnula žalobkyně žalované úvěrový rámec ve výši 14 990 Kč, přičemž žalovaná načerpala na úvěru celkem částku ve výši 63 608 Kč a uhradila 70 516 Kč. Výše měsíční splátky činila 4 % z dlužné částky, tj. 1 386 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté úvěry včetně smluvního úroku, při prodlení včetně smluvní pokuty a poplatku za náklady na vymáhání.2. Žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala.3. Soud ve věci rozhodl za splnění podmínek podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů.4. Jelikož žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala, provedl soud pouze důkazy předložené žalobkyní a podle § 157 odst. 4 o. s. ř. pokládá soud na základě důkazů (listin) předložených žalobkyní za skutkový závěr ve věci samé, následující skutečnosti:A) Smlouvou o revolvingovém úvěru ze dne 2. 8. 2024, č. , číslo, má soud za prokázané, že žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru. Podle smlouvy č. 1 poskytnula žalobkyně žalované úvěrový rámec ve výši 20 000 Kč, přičemž žalovaná načerpala na úvěru celkem částku ve výši 20 596 Kč a uhradila 7 282 Kč. Výše minimální měsíční splátky činila 3,310 % z úvěrového rámce, tj. 662 Kč.B) Smlouvou o revolvingovém úvěru ze dne 18. 3. 2023, č. , číslo, má soud za prokázané, že žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru. Podle smlouvy č. 2 poskytnula žalobkyně žalované úvěrový rámec ve výši 14 990 Kč, přičemž žalovaná načerpala na úvěru celkem částku ve výši 63 608 Kč a uhradila 70 516 Kč. Výše minimální měsíční splátky činila 4 % z úvěrového rámce, tj. 1 386 Kč.C) Předžalobní upomínkou má soud za prokázané, že žalobkyně upomenula žalovanou o dobrovolné splnění dluhu před podáním žaloby.5. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Nejprve soud posuzoval platnost smlouvy o úvěru.6. V daném případě žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalované s odbornou péčí dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Žalobkyně vyšla u údajů uvedených žalovanou, která byla bezdětná, bydlela u rodičů a ověřila si příjem žalované a také prošla jednotlivé registry. V případě žalované řádné posouzení úvěruschopnosti prokazuje také její platební kázeň, neboť žalovaná oba úvěry řádně splácela a uhradila několik plátek.7. Soud dále posuzoval spotřebitelskou smlouvu podle právní úpravy ochrany spotřebitele, představované ustanoveními § 1813 a násl. občanského zákoníku, která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Soud neshledal žádné nepřiměřené ujednání, výše sjednaných smluvních úroků odpovídá judikatuře Nejvyššího soudu ČR, u smlouvy č. 1 činilo RPSN 31,8 % ročně, u smlouvy č. 2 pak 29,7 %. Stejné platí i pro sjednanou smluvní pokutu pro případ prodlení jakož i výše sjednaných nákladů na vymáhání.8. Sama žalovaná nenamítala žádná jiná nepřiměřená ujednání (zneužívající klauzule), soud žádná9. Protože žalovaná neuhradila ničeho, ale byly jí poskytnuty úvěry ve shora uvedených výších, soud žalobě v celém rozsahu vyhověl podle § 2395 občanského zákoníku, včetně zákonného úroku z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku.10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 219 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 315 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 32 859,90 Kč sestávající z částky 700 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 700 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 700 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 400 Kč ve výši 504 Kč.