Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 147 Kč s příslušenstvím. Svoji aktivní legitimaci žalobkyně dovozuje na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 12. 3. 2026 se společností , právnická osoba, ., IČO: , IČO, (dále jen „původní věřitel“). Svůj nárok žalobkyně odůvodnila zejména tím, že původní věřitel dne 17. 10. 2024 uzavřel se žalovaným prostřednictvím webové stránky , Anonymizováno, smlouvu o úvěru č. , číslo, . Původní věřitel zkoumal úvěruschopnost žalovaného na základě žalovaným doložených výplatních pásek za dva měsíce předcházející sjednání smlouvy a výpisů jeho bankovního účtu nebo svého daňového a dále lustrací rejstříků a úvěrových registrů (SOLUS, BRKI/NRKI) a veřejných databází (insolvenční rejstřík, databáze MVČR). Na tomto základě původní věřitel neměl důvod pochybovat schopnosti žalovaného splácet požadovaný spotřebitelský úvěr, proto smlouvu o půjčce s žalovaným uzavřel. Na základě uzavřené smlouvy původní věřitel žalovanému bezhotovostně poskytl peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč, které se žalovaný zavázal společně s poplatkem za sjednání úvěru ve výši 2 939,88 Kč, smluvním úrokem ve výši 207,12 Kč původnímu věřiteli vrátit nejpozději do 14. 2. 2025. Žalovaný ovšem do uvedeného data splatnosti ani později poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Žalovaná částka sestává z neuhrazené jistiny ve výši 7 000 Kč, poplatku za sjednání úvěru ve výši 2 939,88 Kč a kapitalizovaného smluvního úroku 207,12 Kč. Na příslušenství žalobkyně žádá zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 9 939,88 Kč od 15. 2. 2025 do zaplacení. Ač vyzván, žalovaný na dluh ničeho neuhradil.2. Žalovaný se ve věci samé uvedl, že mu byla poskytnuta částka 7 000 Kč. Ničeho však na dluh neuhradil. Byl by schopen žalobkyni tuto uhradit, aniž by bylo třeba poskytnutí splátkového kalendáře.3. Soud věc podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) projednal a rozhodl. Žalobkyně se z jednání řádně a včas omluvila a netrvala na své osobní účasti.4. Soud z předložených listin stran uzavření a obsahu smluvního vztahu mezi účastníky zjistil, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla dne 17. 10. 2024 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , číslo, , na jejímž základě se původní věřitel zavázal žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto prostředky původnímu věřiteli vrátit společně s poplatkem za sjednání úvěru a smluvním úrokem ve výši 207,12 Kč, to vše nejpozději do 16. 11. 2024 (prokázáno předmětnou smlouvou). Dodatkem ke smlouvě ze dne 15. 1. 2025 byla ujednána změna data splatnosti a výše poplatku za sjednání úvěru, kdy nově byl žalovaný povinen poskytnuté prostředky vrátit nejpozději do 14. 2. 2025 a nově ujednaná výše poplatku za sjednání úvěru činila 2 939,88 Kč (prokázáno předmětným dodatkem). Peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč byly původním věřitelem převedeny na bankovní účet č. , č. účtu, 17. 10. 2024 (prokázáno potvrzením , právnická osoba, o provedení transakce), přičemž majitelem tohoto účtu je žalovaný (prokázáno informacemi o vlastníkovi).5. Stran posuzování úvěruschopnosti žalovaného původním věřitelem měl soud k dispozici toliko formulář, dle kterého žalovaný deklaroval ke svým osobním a majetkovým poměrům, že disponuje pravidelným příjmem ve výši 23 219 Kč měsíčně s tím, že jeho výdaje činí celkem 14 000 Kč, z toho 3 000 Kč splátky ostatních nebankovních úvěrů, 9 200 Kč náklady na bydlení a 1 800 Kč ostatní výdaje (telefon, internet apod.). Původní věřitel měl současně osobu žalovaného prověřit v sankčním seznamu, databázi hledaných osob, insolvenčním rejstříku a centrální evidenci exekucí, to vše s negativním výsledkem (zjištěno z předmětného formuláře).6. Ohledně aktivní legitimace žalobkyně bylo zjištěno, že dne 27. 8. 2024 byla mezi žalobkyní a původním věřitelem uzavřena rámcová smlouva o postupování pohledávek, dle které se původní věřitel zavázal postupovat žalobkyni na základě dílčích smluv o postoupení pohledávek své pohledávky splňující sjednaná kritéria za svými dlužníky a žalobkyně se zavázala hradit původnímu věřiteli za postoupení pohledávek úplatu (prokázáno rámcovou smlouvou o postupování pohledávek). Na základě dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2026 postoupil původní věřitel žalobkyni mimo jiné svoji pohledávku za žalovaným plynoucí z výše uvedené smlouvy o spotřebitelském úvěru (prokázáno dílčí smlouvou o postoupení pohledávek s přílohovou tabulkou). Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem původního věřitele ze dne 25. 3. 2026 a současně byl žalovaný vyzván právní zástupkyní žalované k úhradě dlužné částky (prokázáno předmětným dopisem), který byl žalovanému doporučeně odeslán dne 27. 3. 2026 s kódem , Anonymizováno, (prokázáno potvrzením o podání).7. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Původní věřitel se žalovaným uzavřeli dne 17. 10. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru, ve spojení s dodatkem ze dne 15. 1. 2025, na jejímž základě původní věřitel bezhotovostním převodem na účet poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto prostředky původnímu věřiteli vrátit a zaplatit jednak poplatek za sjednání úvěru ve výši 2 939,88 Kč a smluvní úrok v pevné výši 207,12 Kč, to vše nejpozději do 14. 2. 2025. Na svůj dluh žalovaný původnímu věřiteli nezaplatil ničeho. Svoji pohledávku za žalovaným následně původní věřitel postoupil žalobkyni, a to na základě rámcové smlouvy o postupování pohledávek ze dne 27. 8. 2025 ve spojení s dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 3. 2026, o čemž původní věřitel žalovaného písemně vyrozuměl dopisem ze dne 25. 3. 2026.8. Žalobkyně v rámci žaloby tvrdila, že původní věřitel před uzavřením předmětné smlouvy posoudil tzv. úvěruschopnost žalovaného jednak na základě písemností doložených žalovaným v podobě jeho výplatních pásek, výpisů bankovního konta, případně daňového přiznání, a jednak lustrací osoby žalovaného v evidencích insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí, NRKI, BRKI, a EUCB. K prokázání tohoto svého tvrzení ovšem soudu předložila toliko výše označený formulář, který je zjevně výstupem interního elektronického systému původního věřitele bez přímé provázanosti s podkladovými výstupy označených databází a podklady poskytnutými žalovaným, byly-li vůbec doloženy. Předmětný formulář o posouzení úvěruschopnosti žalovaného proto soud hodnotí jako nedostatečný k prokázání žalobkyní tvrzených skutečností. Proto byl soud připraven žalobkyni při jednání poskytnout poučení dle § 118a odst. 3 o.s.ř., aby předložila důkazy k prokázání tvrzení o řádném posuzování úvěruschopnosti žalovaného s poučením o nesplnění této výzvy tak, jak jej vymezila v žalobě. Soud postrádal důkazy k prokázání žalobních tvrzení, že původní věřitel měl k dispozici doklady ověřující příjmy a výdaje žalovaného v podobě jeho výplatních pásek a výpisů bankovního konta, a že prověřil osobu žalovaného ve výše uvedených klientských databázích. Žalobkyně se ovšem z účasti u jednání, k němuž byla řádně a včas předvolána, omluvila, čímž se dobrodiní soudu v podobě poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř. dobrovolně připravila.9. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval následující právní úpravu a učinil následující právní závěry:10. Aktivní věcná legitimace žalobkyně je dána z titulu postoupení pohledávky učiněného na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi původním věřitelem jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem (§ 1879 o. z.).11. Původní věřitel, coby nebankovní poskytovatel úvěru, a žalovaný, coby spotřebitel, projevili vůli uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a proto se jejich právní vztah řídí ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú“). Původního věřitele tak stíhala před uzavřením smluvního vztahu se žalovaným povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 odst. 1 z. s. ú. Žalobkyně však v řízení neprokázala, že v rámci předsmluvních povinností původní věřitel postupoval s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti, což má za následek neplatnost smluvního vztahu podle § 87 odst. 1 z. s. ú. Soud k neplatnosti přihlédl i bez námitky žalovaného z úřední povinnosti (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, či nález Ústavního soudu z 26. 2. 2019, sp. zn. III.ÚS 4129/18).12. Neplatnost uzavřené smlouvy o úvěru s sebou nese na straně žalovaného podle věty třetí § 87 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. povinnost vrátit (pouze) peníze úvěrem poskytnuté. Skutečnost, že žalovaný má peníze vrátit v době přiměřené jeho možnostem, odlišuje postavení žalovaného jako úvěrovaného spotřebitele od postavení dlužníka majícího povinnost vrátit plnění přijaté z neplatné smlouvy upravené obecným ustanovením § 2993 o. z. Splatnost závazků dlužníka tak není vázána na výzvu věřitele podle § 1958 odst. 2 o. z., nýbrž je určena buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu. Není-li zde takového určení, nelze dovozovat prodlení žalovaného jako dlužníka (podle § 1968 o. z.), a žalobkyni jako věřiteli nelze přiznat právo na úroky z prodlení (§ 1970 o. z.), z čehož vychází i ustálená judikatura Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudek ve věci sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022).13. V řízení bylo prokázáno, že žalovanému byly na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru původním věřitelem poskytnuty peníze ve výši 7 000 Kč a že žalovaný neuhradil původnímu věřiteli ani později žalobkyni ničeho. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by původnímu věřiteli nebo žalobkyni dluh splnil, byť alespoň zčásti, že mu povinnost k úhradě této částky nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti. Soud proto žalovanému uložil povinnost částku 7 000 Kč žalobkyni zaplatit jako nevrácenou jistinu úvěru poskytnutého na podkladě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru.14. Žalobkyně v dané věci netvrdila, že by splatnost závazku byla určena dohodou účastníků, a proto požadavek žalobkyně na zákonný úrok z prodlení z částky z jistiny úvěru nemůže být důvodný. O splatnosti závazku žalovaného v částce 7 000 Kč tak musel rozhodnout podle § 87 odst. 2 z. s. ú., podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům, soud. Splatnost soud stanovil podle § 87 odst. 2 z. s. ú. s přihlédnutím k § 160 odst. 1 věty za středníkem o. s. ř., v délce tří dnů.15. Vzhledem k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru žalobkyni nenáleží nárok na zaplacení poplatku za sjednání úvěru ve výši 2 939,88 Kč ani smluvního úroku ve výši 207,12 Kč, neboť ty byly sjednány v rámci této neplatné smlouvy. Soud tedy podanou žalobu jako nedůvodnou zamítl i v tomto ohledu.16. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že soud přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 1 069,14 Kč, přičemž tato částka představuje 37,98 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 68,99 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 31,01 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 147 Kč sestávající z částky 400 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 400 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 400 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč. Náhrada nákladů je dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k rukám advokáta, který zastupoval účastníka, jemuž byla přiznána náhrada nákladů řízení.17. Při posouzení oprávněnosti náhrady nákladů řízení bylo rozhodnuto podle vyhlášky MS č. 177/1996 Sb. Soud aplikoval § 14b vyhlášky, neboť z obsahu návrhu je zřejmé, že jde po obsahové stránce o formulace, které žalující strana opakovaně, ve skutkově a právně obdobných věcech do formuláře vpisuje a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalující strana podávané návrhy v druhově totožných věcech, tj. vymáhání dluhů ze smluv o úvěru, mají stejnou strukturu, stejné rozvržení vylíčení rozhodných skutečností a stejné formulační obraty. Je tak evidentní, že vychází při sepisování návrhu na vydání platebního rozkazu ze vzoru, který je u ní ustálený v těchto druhově shodných věcech. Samozřejmě je nezbytné vždy v každé věci změnit označení žalovaného a výši pohledávky, stejně jako označení smlouvy a den jejího uzavření. Toto je však pouze nezbytná individualizace ustáleného vzoru, bez níž by jinak vůbec návrh nemohl být podán. Sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby. Proto byl při rozhodování o náhradě nákladů řízení použit § 14b.18. Lhůtu pro plnění náhrady nákladů soud určil dle § 160 odst. 1 o. s. ř. v základní délce tří dnů, neboť neshledal důvod pro stanovení lhůty delší. Místo plnění náhrady nákladů řízení je odůvodněno ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř.