1 C 350/2021-62 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně podala u zdejšího soudu dne [datum] žalobu, kterou se po žalovaném domáhala uložení povinnosti zaplatit žalobkyni částku 16 750 Kč s úrokem a s úrokem z prodlení. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] [IČO] (dále jen„ původní věřitel“) smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] dne [datum], na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Před uzavřením smlouvy posoudil právní předchůdce žalobkyně schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr na základě informací získaných od žalovaného ohledně jeho rodinných, majetkových, pracovních poměrů. Tyto ověřil doklady uvedenými v kartě zákazníka – jako jsou výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva. V daném případě, pokud jde o příjmy žalovaného, vycházel právní předchůdce žalobkyně z informací žalovaného, které ověřil doklady uvedenými v zákaznické kartě. Na základě toho uzavřel právní předchůdce žalobkyně, že nejsou pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Žalovaný se v uzavřené smlouvě zavázal zaplatit původnímu věřiteli částku 18 000 Kč, jež představuje úvěr 10 000 Kč, součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 2 000 Kč za dobu řádného trvání smlouvy (úrok ve výši 19,07 % ročně), odměny za administrativní zpracování ve výši 2 000 Kč a zavázal se a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. Celkovou částku se zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 300 Kč Poslední splátka byla stanovena na 15. 5. 2020. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Celkem zaplatil částku 1 250 Kč. Žalobkyně má za to, že původnímu věřiteli vzniklo právo na úhradu úroků ve výši 19,07 % ročně z nesplacené jistiny ve výši 10 000 Kč od 16. 5. 2020 do zaplacení. Pohledávka byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyni. Žalobkyně požaduje po žalovaném jistinu ve výši 10 000 Kč, dlužnou část poplatků za služby ve výši 6 750 Kč, kapitalizované úroky ve výši 1 297,82 Kč, dále kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 680,56 Kč, úrok z prodlení z dlužné jistiny 10 000 Kč v zákonné výši od 16.1.2021 do zaplacení, úrok 19,07 % z jistiny 10 000 Kč od 16.1.2021 do zaplacení. 2. Soud věc projednal dle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. bez přítomnosti žalobkyně, když zástupce žalobkyně se omluvil z jednání a souhlasil s projednáním věci bez jeho přítomnosti. Žalovaný se bez omluvy k jednání nedostavil. 3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum], soud zjistil, že žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy a žalovaný se zavázal zaplatit původnímu věřiteli částku 18 000 Kč, jež představuje částku 10 000 Kč, součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 2 000 Kč za dobu řádného trvání smlouvy (úrok ve výši 19,07 % ročně), odměnu za administrativní zpracování ve výši 2 000 Kč, hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. Celkovou částku se zavázal uhradit v hotovosti v 60týdenních splátkách po 300 Kč. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že převzal celou půjčenou částku v hotovosti při podpisu smlouvy. Ze smlouvy o postoupení pohledávek z [datum] a oznámení o postoupení pohledávek ze dne [datum] vzal soud za prokázané, že původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni a oznámil postoupení pohledávky žalovanému. Dopisem ze dne 13. 5. 2021 byl žalovaný upomenut o zaplacení zástupcem žalobkyně a dle podacího lístku byla tato výzva odeslána žalovanému dne [datum]. Z předloženého formuláře„ Zákaznická karta“ podepsaného žalovaným bylo zjištěno, že žalovaný byl v době poskytnutí úvěru zaměstnán, své příjmy vyčíslil částkou 13 600 Kč, kdy celá částka byla tvořena státními podporami. Výdaje vyčíslil částkou 11 750 Kč. Jím uvedené údaje byly ověřeny právním předchůdcem žalobkyně ústřižky poštovních poukázek, z nichž vyplývá, že platby 7 565 Kč, 8 600 Kč a 3 010 Kč vyplacené v březnu 2019 byly adresovány [jméno] [příjmení]. Částka 7 600 Kč byla v únoru 2019 vyplacena žalovanému. Dále měl právní předchůdce žalobkyně k dispozici nájemní smlouvu, z níž vyplývá, že nájemce [jméno] [příjmení] hradila náklady na bydlení v částce 8 500 Kč měsíčně. 4. Pokud jde o nároky uplatněné v tomto řízení má soud po právní stránce za to, že byla mezi původním věřitelem a žalovaným uzavřena v souladu s ustanovením § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) smlouva o zápůjčce, na kterou se vztahuje, zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Dle ustanovení § 84 – 89 zákona č. 257/2016 Sb. je věřitel povinen s odbornou péčí posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, jinak je smlouva neplatná. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. V daném případě bylo z provedených důkazů prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně před poskytnutím úvěru vycházel při posouzení úvěruschopnosti žalovaného především z údajů, které mu žalovaný sdělil jak o svých příjmech, tak i o svých výdajích. Soustředil se na ověření některých jeho příjmů, ale z žádného předloženého důkazu nevyplývá, že by došlo k důslednému ověření jak tvrzených příjmů, tak tvrzených výdajů žalovaného. Soud v této souvislosti odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] a nálezu Ústavního soudu [ústavní nález], dle kterých neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Nejvyšší soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Žalobkyně v projednávané věci doplnila po podání žaloby svá skutková tvrzení o tom, jakým způsobem a z jakých dokladů ověřoval její právní předchůdce úvěruschopnost žalovaného. K důkazu předložila formulář – Kartu zákazníka, kterou žalovaný podepsal v den uzavření smlouvy. Z předloženého formuláře lze uzavřít, že právní předchůdce žalobkyně se úvěruschopností žalovaného před poskytnutím úvěru formálně zabýval. Z listin, které byly v řízení předloženy však nelze uzavřít, že by se jednalo o důsledné posouzení, když předložené doklady se dotýkají jiné osoby, než osoby žalovaného, kromě ústřižků poštovní poukázky z [datum], která svědčí o tom, že mu [anonymizována tři slova] vyplatil částku 7 600 Kč. Není patrno, že by se právní předchůdce žalobkyně dne [datum] zabýval všemi tvrzenými výdaji žalovaného, popř. že by důsledně prověřil žalovaným uváděné příjmy. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně k jednání ve věci samé dne [datum] nedostavila, nemohl jí soud ve smyslu ust. § 118a odst. 3 o.s.ř., poskytnout poučení o tom, že je třeba označit důkazy k prokázání jejího tvrzení o tom, že poskytovatel úvěru s odbornou péčí ověřil před poskytnutím úvěru žalovanému jeho schopnost úvěr splatit, když tato poučení soud poskytuje zásadně při jednání. Dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. K této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku). 5. Soud není vázán právní kvalifikací vzneseného nároku účastníky řízení a je povinen provést podřazení skutkových zjištění příslušné hmotněprávní normě bez ohledu na právní názory vyjádřené stranami. Jestliže prokázaný skutkový stav umožňuje přiznat žalobkyni plnění, kterého se petitem své