1 C 41/2024-53 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně podala u zdejšího soudu dne , datum, žalobu, kterou se po žalované domáhá zaplacení částky 41 829,91 Kč s úrokem a s úrokem z prodlení jako nedoplatku z úvěrové smlouvy uzavřené s žalovanou dne , datum, . Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s žalobkyní smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, a na jejím základě v průběhu trvání úvěrového vztahu celkem načerpala částku ve výši 40 926 Kč. Žalovaná celkem na tento poskytnutý úvěr uhradil částku 5 396 Kč. To vedlo žalobkyni k zesplatnění celého úvěru dle čl. 6.1 UP ke dni 15. 6. 2023. Žalovaná byla vyzvána k zaplacení celého úvěru dopisem ze dne 15. 6. 2023 odeslaným doporučeně na její adresu. Nároky žalobkyně z této smlouvy sestávají z neuhrazené jistiny ve výši 39 129,91 Kč s tím, že tato částka je rovna rozdílu součtu čerpaných částek a úhrad žalované, které byly započteny na jistinu; jedná se tedy v plné výši o částku úvěru, která byla žalované poskytnuta a kterou žalovaná neuhradila, nákladů na vymáhání ve výši 1 200 Kč, smluvních pokut účtovaných ve výši 1 500 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 7 915,86 Kč (součet nezaplacených úroků vynesených v jednotlivých splátkách do zesplatnění úvěru při sazbě 27,9 % ročně z dlužné částky), kapitalizovaného úroku z prodlení v částce 1 873,75 Kč za dobu ode dne 30. 6. 2023 do 16. 10. 2023 při sazbě 15 % ročně z jistiny, případných poplatků a smluvních pokut. Uvedla, že před uzavřením smlouvy byla žalobkyní řádně prověřena úvěruschopnost žalované, a to prostřednictvím odborných pracovníků, kteří v rámci zjišťování kreditního skóre žadatele o úvěr posuzují jeho příjmovou a výdajovou stránku, přezkoumávají klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení, taktéž nahlíží do externích úvěrových registrů. Výstupem je hodnota limitu nejvyšší měsíční splátky, která může být žadateli o úvěr schválena, aniž by došlo k jeho předlužení. V podrobnostech žalobkyně poukázala na písemný postup posouzení úvěruschopnosti spolu s argumentací, jak bylo k posouzení dospěno. Pokud následně došlo ke změně poměrů žalované, v důsledku, které přestala hradit poskytnutý úvěr, nebylo toto zapříčiněno nedostatečným prověřením její úvěruschopnosti.2. Soud ve věci nařídil jednání na den , datum, . K nařízenému jednání se žalovaná nedostavila a svoji neúčast nijak neomluvila. Zástupce žalobkyně řádně omluvil neúčast žalující strany a souhlasil s projednáním věci v nepřítomnosti žalobkyně. Soud proto postupoval dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř., a věc projednal a rozhodl na základě listinných důkazů tvořících obsah spisu, když tyto shledal pro posouzení věci postačujícími.3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, , soud zjistil, že žalované byl poskytnut bezúčelový revolvingový úvěr do částky 40 000 Kč s úrokem ve výši 27,9 % ročně. Součástí smlouvy jsou úvěrové podmínky žalobkyně. Žalovaná se ve smlouvě zavázala poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3,31 % z úvěrového rámce, tj. 1 324 Kč měsíčně. Dle výpisu čerpání splátek a úhrad, žalovaná celkem načerpala částku 40 926 Kč a uhradila částku 5 396 Kč. Z oznámení o zesplatnění vyplynulo, že žalobkyně úvěr zesplatnila 15. 6. 2023 a dopisem z téhož dne vyzvala žalovanou k zaplacení celého úvěru nejpozději do 14 dnů od sepsání této výzvy. Dopis byl dle poštovního podacího archu odeslán žalované doporučeně dne 16. 6. 2023. Z úvěrové smlouvy ze dne , datum, dále vyplývá, že žalobkyně měla k dispozici prohlášení žalované o tom, že je svobodná, je zaměstnána s příjmem ve výši , hodnota, Kč měsíčně a má jednu vyživovací povinnost, bydlí v podnájmu. Dle potvrzení o ověření bonity klienta byla žalobkyně informována o měsíčních výdajích domácnosti v částce , hodnota, Kč a na základě takto zjištěných údajů a informací z veřejně dostupných rejstříků shledala, že žalovaná je schopna poskytnutý úvěr splácet.4. Žalovaná byla vyzvána k zaplacení částky 47 601,58 Kč jako nedoplatku z úvěrové smlouvy uzavřené s žalobkyní výzvou zástupce žalobkyně ze dne 13. 7. 2023 zaslanou dle poštovního podacího archu na její adresu dne 14. 7. 2023.5. Pokud jde o nároky uplatněné v tomto řízení má soud po právní stránce za to, že byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena v souladu s ustanovením § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) smlouva úvěrová, na kterou se vztahuje zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Dle ustanovení § 9 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a rovněž dle ustanovení § 84 – 89 zákona č. 257/2016 Sb. je věřitel povinen s odbornou péčí posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, jinak je smlouva neplatná. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. V daném případě bylo z provedených důkazů prokázáno, že žalobkyně před poskytnutím úvěru vycházela při posouzení úvěruschopnosti žalované především z údajů, které jí žalovaná sdělila jak o svých příjmech, tak i o svých výdajích, aniž by tyto údaje byly ověřovány. Z žádného důkazu není patrno, že by se žalobkyně zabývala údajnými příjmy žalované, popř. jejích rodinných příslušníků, zjišťovala výši jejích výdajů a tyto ověřovala. Soud v této souvislosti odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nálezu Ústavního soudu III ÚS 4129/18, dle kterých, neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Nejvyšší soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Ani poté, co byla žalobkyně soudem upozorněna dle ust. § 118a odst. 2 o.s.ř. na možnost jiného právního posouzení, pokud jde o úvěruschopnost žalované, nebyly předloženy žádné důkazy o tom, že při zkoumání úvěruschopnosti žalované před poskytnutím každého jednotlivého úvěru postupovala žalobkyně s odbornou péčí. Dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. K této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku).6. Soud není vázán právní kvalifikací vzneseného nároku účastníky řízení a je povinen provést podřazení skutkových zjištění příslušné hmotněprávní normě bez ohledu na právní názory vyjádřené stranami. Jestliže prokázaný skutkový stav umožňuje přiznat žalobkyni plnění, kterého se petitem své žaloby domáhá, nesmí soud žalobu zamítnout, i kdyby se žalobkyně tohoto plnění dožadovala z jiného právního důvodu, než ze kterého jí skutečně náleží. Převzal-li žalovaný finanční prostředky na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku jako bezdůvodné obohacení. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.7. V řízení vzal soud za prokázané, že žalovaná vyčerpala částku 40 926 Kč a uhradila částku 5 396 Kč a soud na straně žalované shledal bezdůvodné obohacení ve výši 35 530 Kč. Soud při zkoumání výše bezdůvodného obohacení vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 23 Cdo 3008/2007, které je aplikovatelné i v