Žalobkyně podala u zdejšího soudu žalobu, kterou se po žalovaném domáhala uložení povinnosti zaplatit žalobkyni částku 311 564,25 Kč s úrokem a s úrokem z prodlení. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, ., se sídlem , adresa, , IČ , IČO, (dále jen „Banka“), dne , datum, Smlouvu o úvěru č. , hodnota, , v níž se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 400 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit v 120 pravidelných měsíčních splátkách po 5 507,74 Kč splatných vždy do 20. dne v měsíci spolu se smluvním úrokem ve výši 10,99 % ročně, měsíčním poplatkem za pojištění ve výši 468 Kč a s dalšími poplatky dle smlouvy a ceníku. Žalovaný úvěr v plné výši vyčerpal, avšak nesplácel jej dle smluvních podmínek řádně a včas. Poskytovatel úvěru proto přistoupil dne , datum, k zesplatnění úvěru. Pohledávka byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, na společnost , právnická osoba, ., která smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupila pohledávky za žalovaným žalobkyni. Dlužná částka sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 308 725,25 Kč, z dlužného kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 11 161,45 Kč, z dlužného kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 189,55 Kč a z dlužných poplatků ve výši 2 839,00 Kč. Žalovaný byla naposledy vyzván k zaplacení předžalobní výzvou zástupce žalobkyně z 12. 9. 2025. Před poskytnutím úvěru poskytovatel úvěru ověřoval schopnost žalovaného úvěr splatit na základě informací získaných od žalovaného a nahlédnutím do veřejných registrů a v rámci tohoto procesu nevyšla najevo žádná skutečnost, která by v poskytnutí úvěru bránila. Poskytovatel úvěru porovnával jeho příjem a výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ a k dispozici byla též data z mimořádného výpisu z běžného účtu. Žalovanému byla vyplacena částka 400 000 Kč a v průběhu trvání úvěrového vztahu uhradil 167 550,11 Kč.2. Soud věc projednal dle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. bez přítomnosti žalovaného, který se z jednání neomluvil. K jednání se dostavil zástupce žalobkyně a navrhl, aby soud ve věci rozhodl rozsudkem pro zmeškání, jsou-li pro takovéto rozhodnutí splněny podmínky. Soud má za to, že ve věci nejsou splněny podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání a návrhu nevyhověl.3. Ze smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb ze dne , datum, bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, . na základě této smlouvy vedla pro žalovaného účet č. , č. účtu, . Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, a oznámení o akceptaci ze dne , datum, soud zjistil, že se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 400 000 Kč převodem na účet žalovaného č. účtu , č. účtu, a žalovaný se zavázal vrátit celkovou dlužnou částku ve 120 anuitních splátkách počínaje 15. dnem měsíce následujícího po podání návrhu smlouvy o úvěru a dále počínaje měsícem, který následuje po měsíci, v němž byly první splátkou uhrazeny pouze úroky ve výši 5 507,74 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 10,99 % p.a. Úvěr byl splatný nejdéle do 15. 4. 2031. Poplatky a sankce jsou doloženy ceníkem společnosti , právnická osoba, . Dle přehledu započtených splátek ze strany žalovaného uhradil žalovaný celkem 167 550,11 Kč.4. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, vyplynulo zjištění, že poskytovatel úvěru společnost , právnická osoba, . postoupil pohledávku za žalovaným společnosti , právnická osoba, , která dle oznámení o postoupení ze dne , datum, pohledávku postoupila žalobkyni. Postoupení pohledávky je dále doloženo rámcovou postupní smlouvou. Soud proto vzal za prokázané, že původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni a oznámil postoupení pohledávky žalovanému.5. Z oznámení o zesplatnění ze dne , datum, bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně pohledávky ze smlouvy zesplatnil ke dni 14. 1. 2025 s tím, že dlužná částka činí 322 447,25 Kč. Dopisem ze dne 12. 9. 2025 byl žalovaný upomenut o zaplacení zástupcem žalobkyně a vyzván k zaplacení plnění z úvěrové smlouvy do 7 dnů od odeslání výzvy.6. Z listiny označené jako Údaje klienta bylo zjištěno, že žalovaný doložil občanský průkaz, prohlásil, že je daňovým rezidentem ČR. Z listiny označené jako Manuální vstup konsolidovaného blacklistu vyplývá, že poskytoval úvěru se zabýval schopností žalovaného úvěr splatit se závěrem „subjekt je v pořádku (nebyla nalezena negativní informace)“. Z návrhu smlouvy bylo zjištěno, že žalovaný je mladší 65 let a není invalidní. Poskytovatel úvěru doložil též mimořádný výpis z účtu žalovaného, který pro žalovaného vedl. Z výpisu za období od 1.1.2000 do 6. 8. 2025, lze uzavřít, že poskytovatel úvěru vedl pro žalovaného účet a poskytnutí předmětného úvěru předcházelo poskytnutí jiného úvěru, přičemž z výpisu z účtu je patrno, že žalovaný opakovaně hradil sankce za opožděné splácení úvěru (např. , datum, , , datum, , , datum, , , datum, a další). Současně je z výpisu zřejmé, že hospodařil za pomoci jiných úvěrů (, právnická osoba, ) a popis transakcí vede k závěru, že své příjmy užíval pro sázkové hry, což je patrno ze skutečnosti, že na účet docházely platby od společnosti , právnická osoba, disponující licencí na provoz internetového casina a od sázkové kanceláře , právnická osoba, Pokud jde o platby zasílané prostřednictvím platební brány , Anonymizováno, . z účtu žalovaného, jejich účel nelze zjistit a nelze z nich vyvodit žádný závěr o struktuře skutečných výdajů žalovaného. Z mimořádného výpisu z účtu tak lze učinit závěr především o výši příjmů žalovaného z jeho pracovního poměru, tak jak z nich vycházel poskytovatel úvěru.7. Mezi původním věřitelem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, jejichž náležitosti jsou upraveny v zákoně č. 89/2012 Sb. občanském zákoníku (dále jen „občanský zákoník“). Na uvedenou smlouvu se vztahují též ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Původní věřitel se sice zabýval schopností žalovaného úvěr splatit, avšak toto prověřování se jeví jako spíše formální. Lze souhlasit s tím, že poskytovatel úvěru znal příjmy žalobce a některé jeho výdaje z pohybů na účtu, který pro něho vedl. Pokud jde o posouzení jeho výdajů sám však uvedl, že výdaje odhadl na základě historických dat z ČSÚ. Soud má za to, že pro odborné posouzení úvěruschopnosti je nutné zabývat se konkrétními výdaji žadatele o úvěr a tyto konkrétní údaje ověřit, a to jak pokud jde o výdaje na bydlení, energie atd., tak i případné výdaje na splácení jiných závazků žadatele. Po této stránce však nebyla úvěruschopnost prověřována. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. V rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 tento soud uvedl, že údaje o životním minimu musí poskytovatel porovnat s od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Původní věřitel jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná. Soud posoudil tuto neplatnost jako absolutní a přihlédl k ní z úřední povinnosti. Vycházel z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-679/18. Převzal-li žalovaný finanční prostředky na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku jako bezdůvodné obohacení. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Žalovaný čerpal částku 400 000 Kč a uhradil částku 167 550,11 Kč. Výše bezdůvodného obohacení žalovaného tak činí 232 449,89 Kč a soud uložil žalovanému povinnost k zaplacení této částky. Úroky z prodlení soud přiznal od 2. 6. 2026 ve vazbě na doručení žaloby soudem, když v řízení nebyl předložen žádný důkaz o tom, že by žalovaný byl vyzýván před podáním žaloby k vydání bezdůvodného obohacení. Nárok na zákonný úrok z prodlení má oporu v ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající výši soud žalobu zamítl.8. Soud lhůtu k plnění určil dle ustanovení § 160 o. s. ř. do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když v řízení nevyšly najevo žádné skutečnosti odůvodňující jinou lhůtu k plnění.9. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení v této věci činí 62 326,48 Kč. Účelně vynaložené náklady žalobkyně spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 12 463 Kč; odměně za právní zastoupení a náhradě režijních výloh právního zástupce žalobkyně za 4 úkony právní služby z tarifní hodnoty 232 449 Kč po 9 260 Kč (ust. § 6, 7 vyhl. 177/199 Sb., advokátní tarif,) za úkony právní služby sestávající z odměny právního zástupce za převzetí zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a) vyhl. 177/1996 Sb), předžalobní výzvu se základním skutkovým a právním rozborem (§ 11 odst. 1 písm. d) vyhl. 177/1996 Sb.), sepsání žaloby ( § 11 odst. 1 písm. d) vyhl. 177/1996 Sb.), zastupování při jednání , datum, (ust. § 11 odst. 1 písm. g) vyhl. č. 177/1996 Sb.) a k nim příslušejících čtyř režijních paušálů v částce 450 Kč (4x450 Kč). Účelně vynaloženým nákladem řízení žalobkyně je i cestovné jejího zástupce k jednání soudu dne , datum, z , adresa, a zpět automobilem , typ vozidla, – za 158 km při spotřebě vozidla 9,8 l/100 km PHM Natural 95 a sazbě opotřebení 5,9 Kč/km ve výši 1 469,49 Kč (vyhl. č. 573/2025 Sb.). Na náhradě za ztrátu času na cestě přísluší žalobkyni náhrada ve výši 900 Kč za celkem 6 započatých půlhodin po 150 Kč. Žalobkyni rovněž náleží náhrada 21 % DPH ve výši 8 654 Kč, neboť její právní zástupce doložil, že je plátcem DPH. Při určení úspěchu a neúspěchu soud vycházel z toho, že celkově byla požadována částka ve výši 391 172 Kč, přičemž žalobkyně byla úspěšná pro částku 232 449,89 Kč a vznikl jí proto nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 18,85 % účelně vynaložených nákladů v částce 11 748,54 Kč. Účelně vynaložený náklad řízení soud neshledal v podání zástupce žalobkyně, kterým byla žaloba doplňována ze dne 24. 4. 2026, když z jeho obsahu vyplývá, že doplňovaná tvrzení byla žalobkyni známa již při podání žaloby a nic jí tak nebránilo tato učinit její součástí. Žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně (ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.).