Žalobkyně podala u Okresního soudu v Lounech žalobu, ve které se domáhala po žalované zaplacení částky 11 590 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Svůj návrh odůvodnila tím, že původní věřitel , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „původní věřitel“) uzavřel se žalovanou prostřednictvím sítě internet smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalované poskytnut dne , datum, úvěr v celkové výši 12 740 Kč bankovním převodem na účet žalované č. , č. účtu, , a to na dobu neurčitou. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky. Předmětem žaloby je nesplacená jistina ve výši 11 590 Kč, když žalovaná ke dni podání žaloby uhradila částku 1 150 Kč. Původní věřitel postoupil pohledávku společnosti , právnická osoba, . a ta ji postoupila žalobkyni.2. Soud věc projednal podle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. bez přítomnosti účastníků, když zástupce žalobkyně se k jednání omluvil a žalovaná se nedostavila.3. Žalobkyně předložila listinu nazvanou smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , všeobecné obchodní podmínky, kopii občanského průkazu žalované, potvrzení o provedené platbě, smlouvu o postoupení pohledávek ze dne , datum, , smlouvu o postoupení pohledávek ze dne , datum, , oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, , výzvu k úhradě ze dne 21. 11. 2025. Listina nazvaná smlouva o úvěru je záznamem, podle které se původní věřitel zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 11 590 Kč s tím, že žalovaná je povinna zaplatit celkem částku 53 957 Kč zahrnující úrok ve výši 457,50 % ročně. Smlouva neobsahuje vlastnoruční podpis žalované, ani neobsahuje doklad o elektronickém podpisu. Dle potvrzení o provedení transakce a sdělení , banka, ., které soud vyžádal, dne , datum, byla zaslána původním věřitelem na shora uvedený účet žalované částka 11 500 Kč a dne , datum, byla zaslána částka 1 240 Kč. Dle smluv o postoupení pohledávek původní věřitel postoupil pohledávku společnosti , právnická osoba, . a ta následně postoupila pohledávku žalobkyni. Dopisem ze dne 21. 11. 2025 původní věřitel vyrozuměl žalovanou o postoupení pohledávky a vyzval ji k úhradě pohledávky do tří dnů. Dopisem ze stejného dne, podaným k poštovní přepravě dne 25. 11. 2025, byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužné částky zástupcem žalobkyně ve lhůtě tří dnů na stejné číslo účtu jako v oznámení o postoupení pohledávky. Dle informace o sledování zásilky byla výzva vrácena dne 18. 12. 2025 zpět odesilateli s tím, že si jí adresát nevyzvedl ve stanovené odběrné lhůtě.4. V daném případě je řízení ovládáno zásadou projednací, která spočívá v tom, že tvrzení skutečností a navrhování důkazů je prokazujících je zásadně věcí účastníků řízení. Dokazování provádí soud při jednání. Následky spojené s nesplněním povinnosti tvrzení a důkazní v podobě věcně nepříznivého rozhodnutí nese účastník, který ač poučen soudem, tyto povinnosti v potřebném rozsahu nesplnil. V souladu s ustanovením § 118a odst. 3 o. s. ř. poskytuje poučení soud zásadně při jednání. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně nedostavila k jednání, nemohl soud poskytnout nepřítomné žalobkyni poučení, aby označila důkazy k prokázání tvrzení o uzavření smlouvy o úvěru mezi původním věřitelem a žalovanou, tedy že žalovaná odsouhlasila znění smlouvy o úvěru. V řízení nebylo prokázáno ani zaslání žádosti o úvěr ze strany žalované. V řízení bylo prokázáno pouze poskytnutí částky 12 740 Kč právním předchůdcem žalobkyně na účet žalované. Žalovaná, která se také k jednání nedostavila, netvrdila jiný důvod poskytnutí této částky. Soud není vázán právní kvalifikací vzneseného nároku účastníky řízení a je povinen provést podřazení skutkových zjištění příslušné hmotněprávní normě bez ohledu na právní názory vyjádřené stranami. Jestliže prokázaný skutkový stav umožňuje přiznat žalobkyni plnění, kterého se petitem své žaloby domáhá, nesmí soud žalobu zamítnout, i kdyby se žalobkyně tohoto plnění dožadovala z jiného právního důvodu, než ze kterého jí skutečně náleží. Při aplikaci ustanovení o bezdůvodném obohacení pak důkazní břemeno ohledně titulu pro převzetí sporné částky tíží žalovanou. Bylo-li tedy doloženo provedení platby na její účet, aniž byl prokázán právní důvod, o nějž by se tato platba mohla opírat, je možné přiznání požadované částky žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku. Na platnost postoupení pohledávky nemá vliv jiná právní kvalifikace postoupeného nároku soudem. Soud proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni žalovanou částku 11 590 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ode dne následujícího po uplynutí lhůty k plnění dle výzvy podané k poštovní přepravě dne 25. 11. 2025, zásilka se dostala do dispozice žalované nejpozději dne 18. 12. 2025, lhůta k plnění uplynula dne 22. 12. 2025. Nárok na požadovaný úrok z prodlení má oporu v ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající výši žalobu zamítl. Nad rámec výše uvedeného soud uvádí, že i v případě prokázání uzavření smlouvy, nebylo prokázáno prověřování úvěruschopnosti žalované.5. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. V řízení měla žalobkyně úspěch pouze cca v rozsahu 80 %, když dle nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. I ÚS 2717/08 soud vezme v úvahu výši úroku z prodlení požadovaného účastníkem „do zaplacení“ ve výši stanovené ke dni vyhlášení rozsudku. Žalobkyně požadovala celkem 15 276 Kč včetně příslušenství a měla úspěch pro částku 12 317 Kč včetně příslušenství. Žalobkyně tak má nárok na zaplacení 60 % (80 % - 20 %) svých nákladů. Žalobkyni tak soud přiznal náklady řízení v celkové výši 1 080 Kč, tj. 60 % z celkových nákladů ve výši 1 800 Kč, které tvoří náklady za zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměna za zastupování účastníka advokátem za dva úkony právní služby po 400 Kč (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby), dva režijní paušály po 100 Kč podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. Žalovaná je povinna zaplatit náklady řízení k rukám zástupce žalobkyně dle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. Předžalobní upomínku soud posoudil jako hmotněprávní výzvu k plnění. Soud přiznal náhradu nákladů řízení, i když žalobkyně nezaslala žalované po hmotněprávní výzvě ještě další předžalobní upomínku. Jak vyplývá např. z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 29 Cdo 506/2015, není-li dlužník ochoten (nebo schopen) existující dluh ve lhůtě odpovídající ustanovení § 142a o. s. ř. zaplatit (respektive jinak zajistit, aby věřitel dosáhl účelu, pro který podal žalobu o zaplacení), není dán důvod sankcionovat „pochybení“ věřitele, jde-li o absenci předžalobní výzvy. Je zřejmé, že žalovaná svůj dluh ani po doručení žaloby ve lhůtě 7 dnů nesplnila.6. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. do tří dnů od právní moci rozsudku, když neshledal žádné skutečnosti odůvodňující jinou lhůtu k plnění.