5 C 120/2026-23 – Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně se svým návrhem domáhala proti žalované zaplacení částky 36 583,12 Kč, kterou jí žalovaná dluží na základě uzavřené Smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené dne , datum, na částku 35 000 Kč. Žalobkyně v žalobním návrhu prokázala, že před uzavřením smlouvy řádně prověřila úvěruschopnost žalované.2. Usnesením Okresního soudu v Lounech ze dne 11. 5. 2026, č.j. 5 C 120/2026-20, které nabylo právní moci dne 25. 5. 2026 byla v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. vyzvána žalovaná, aby se ve lhůtě 10 dnů od doručení tohoto usnesení vyjádřila, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. Usnesení bylo žalované doručeno uložením dne 25. 5. 2026. Ve stanovené lhůtě se žalovaná nevyjádřila. Žalobkyně vyslovila souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu.3. Podle § 115a o.s.ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popř. s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí; to neplatí ve věcech uvedených v § 120 odst. 2 o.s.ř.4. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.Podle § 86 odst. 1, 2 zákona číslo 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Podle § 87 odst. 1 zákona číslo 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.V daném případě z doložených listinných důkazů lze dovodit závěr, že mezi žalobkyní a žalovanou vznikl platně smluvní vztah, účastníci uzavřeli dne , datum, Smlouvu o úvěru, v rámci které žalobkyně poskytla žalované částku 35 000 Kč. Žalovaná dlužnou částku řádně nesplácela, důsledně tomu došlo k zesplatnění dluhu a žalovaná byla vyzvána k zaplacení celkové částky 36 583,12 Kč, kterou před podáním žaloby nezaplatila. Žalobkyně doložila soudu, že před uzavřením úvěru řádně posoudila úvěruschopnost žalované. Soud nárok žalobkyně shledal po právu a uložil žalované zaplatit 36 583,12 Kč.5. Vzhledem k tomu, že žalovaná je s plněním v prodlení, přiznal soud žalobkyni i úrok z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku, podle kterého po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Úrok z prodlení činí, jak shora ve výroku I. uvedeno.6. Při stanovení lhůty k plnění soud vycházel z výše žalované částky, doby prodlení a uložil žalované zaplatit vše v zákonné třídenní lhůtě plnění (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).7. Výrok o nákladech řízení vychází z aplikace ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., žalobkyně měla ve věci plný úspěch, požadovala náhradu nákladů řízení za zaplacený soudní poplatek ve výši 1 464 Kč a podle § 2 odst. 1 vyhlášky 254/2015 za 2 úkony po 100 Kč, celkem 1 664 Kč a soud uložil žalované zaplatit vše do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám žalobkyně.