Žalobkyně se svým návrhem domáhala proti žalovanému zaplacení částky 21 906,46 Kč, kterou jí žalovaný dluží na základě uzavřené Smlouvy o revolvingovém úvěru číslo , hodnota, ze dne , datum, na úvěrový rámec ve výši 20 000 Kč. Žalovaný celkem načerpal částku 26 285,56 Kč, z toho zaplatil částku 19 839 Kč. Žalobkyně se domáhá zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 19 499,70 Kč, poplatku za pojištění ve výši 176,76 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 730 Kč a smluvních pokut ve výši 1 500 Kč. Žalobkyně tvrdila, že před uzavřením smlouvy řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného, k čemuž doložila listinné důkazy.2. Usnesením Okresního soudu v Lounech ze dne 17. 6. 2026, č.j. 5 C 140/2026-28, které nabylo právní moci dne 7. 7. 2026 byl v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. vyzván žalovaný, aby se ve lhůtě 10 dnů od doručení tohoto usnesení vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. Žalovanému bylo usnesení doručeno uložením dne 7. 7. 2026. Ve stanovené lhůtě se žalovaný nevyjádřil. Žalobkyně udělila souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu.3. Podle § 115a o.s.ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popř. s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí; to neplatí ve věcech uvedených v § 120 odst. 2 o.s.ř.4. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 86 odst. 1, 2 zákona číslo 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Podle § 87 odst. 1 zákona číslo 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Podle § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.Podle § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním s právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co po měl po právu plnit sám.V daném případě nelze z doložených listinných důkazů dovodit závěr, že mezi účastníky vznikl platně smluvní vztah, účastníci sice uzavřeli dne , datum, Smlouvu o revolvingovém úvěru, kterou žalobkyně poskytla žalovanému úvěrový rámec ve výši 20 000 Kč, který bylo v průběhu trvání úvěru možné změnit, žalovaný tak celkem načerpal částku 26 285,56 Kč. Následně celkem zaplatil částku 19 839 Kč. Žalovaný v žádosti o poskytnutí úvěru uvedl, že je rozvedený, má zajištěno vlastní bydlení, jedno dítě, pracuje jako zaměstnanec s výší příjmu 35 000 Kč. Měsíční výdaje domácnosti činí 11 771 Kč. Podle výpisu z účtu vedeného u společnosti , právnická osoba, . na žalovaného, číslo účtu , č. účtu, za období od , datum, do , datum, se podává počáteční zůstatek účtu minus 10 000 Kč, konečný zůstatek 10 000 Kč. Z vpisu z účtu nelze doložit výši mzdy žalovaného, pouze dne , datum, mu bylo uhrazeno na nemocenském 23 130 Kč. Soud ze systému ISAS zjistil, že na žalovaného byla v letech 2022–2023 nařízena dvě exekuční řízení, v roce 2021, 2022 až do současnosti je proti němu vedeno celkem šest řízení o zaplacení částek, z toho pro úvěry sjednané ve stejné době jako úvěr, který je předmětem tohoto řízení. Soud má za to, že žalobkyně před poskytnutím úvěru zcela jednoznačně neposoudila řádně majetkové poměry žalovaného, zejména ve vazbě na povinnost splácet další poskytnuté úvěry, posouzení výdajů spojených s uspokojováním jeho osobních potřeb. Za této situace soud dospěl k závěru, že úvěr byl poskytnut v rozporu s § 86, § 87 zákona číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, za této situace soud nárok žalobkyně neshledal po právu, posoudil nárok žalobkyně jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení, neboť bylo jednoznačně prokázáno, že žalovaný čerpal poskytnutý úvěrový rámec celkem ve výši 26 285,56 Kč, uhradil částku 19 839 Kč, důsledně tomu se bezdůvodně obohatil o částku 6 446,56 Kč, soud nárok v této výši uznal po právu a uložil žalovanému zaplatit částku 6 446,56 Kč.5. Vzhledem k tomu, že žalovaný je s plněním částky 6 446,56 Kč v prodlení, přiznal soud žalobkyni i úrok z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku, podle kterého po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Úrok z prodlení činí, jak shora ve výroku I. uvedeno.6. Při stanovení lhůty k plnění soud vycházel z výše uznané částky a doby prodlení a uložil žalovanému zaplatit vše v zákonné třídenní lhůtě k plnění (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).7. S ohledem na shora uvedené soud návrh v části co do zaplacení částky 15 459,90 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 620,29 Kč, s úrokem ve výši 11,50 % ročně z částky 19 499,70 Kč od 27. 1. 2026 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 572,86 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 15 459,90 Kč od 27. 1. 2026 do zaplacení, jako nedůvodný zamítl.8. Náhrada nákladů řízení je výsledkem aplikace ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., žalobkyně měla ve věci úspěch pouze částečný, důsledně tomu soud přiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení za zaplacený soudní poplatek ve výši 877 Kč a uložil žalovanému zaplatit tuto částku do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám , Jméno advokáta, , advokáta sídlem , Adresa advokáta, .