10 C 311/2022-23 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobce se ve své žalobě domáhal vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit mu a) částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky o [datum] zaplacení a b) částku ve výši [částka] s tím, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva k službě [anonymizováno] účet, v rámci které byly mezi žalobcem a žalovaným upraveny podmínky čerpání prostředků prostřednictvím služby [anonymizováno] účet. V rámci služby si sjednali využití služby„ Nákup na fakturu“ až do [částka] se splatností 45 dnů, pokud nebude od smlouvy ve 14 dnech odstoupeno. Smlouva byla sjednána online. Žalovaný pak využil služeb žalobce tak, že vyčerpal celkem částku [částka], kterou se zavázal uhradit včetně případného poplatku za prodloužení splatnosti v případě, že si zboží po čtrnáctidenní lhůtě ponechá nebo mu v případě využití služby [anonymizována dvě slova] neuhradí do data splatnosti uvedeného na příslušném vyúčtování. Poplatek za prodloužení splatnosti celkem činí [částka]. Navíc žalovaný uhradil jednotlivá vyúčtování pouze částečně, a to v celkové výši [částka]. Žalovaný též vzal na vědomí, že v případě využití služby odložení splatnosti mu bude vyúčtován poplatek za prodloužení splatnosti ve výši [částka] za každých odložených [částka] o 1 měsíc při platbě minimálně 10 % z celkové jistiny a ve výši [částka] za každých odložených [částka] o 1 měsíc při platbě méně než 10 % z celkové jistiny. Vzhledem k tomu, že žalovaný dluh řádně nesplácel, žalobce ho vyzval k úhradě dlužné částky, a to dopisem ze dne [datum] se splatností 10 dnů. Vzhledem k tomu, že žalovaný tuto povinnost nesplnil kromě částky [částka] s příslušenstvím pak žalobce ještě požadovala poplatek z prodlení, kdy s ohledem na celkovou dobu prodlení žalovaného vznikl žalobci nárok na úhradu poplatku z prodlení za všechny smlouvy v celkové výši [částka]. 2. Soud ve věci vydal pod [číslo jednací] dne [datum rozhodnutí] elektronický platební rozkaz. Tento se nepodařilo žalovanému dopisu do vlastních rukou, proto byl zrušen a ve věci bylo nařízeno jednání. K jednání se zástupkyně žalobce nedostavila po omluvě, žalovaný bez omluvy, a proto bylo jednáno v jejich nepřítomnosti podle § 101 odstavec 3 o.s.ř. 3. Soud nejprve provedl listinné důkazy. 4. Ze smlouvy o poskytování služby [anonymizováno] bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi žalobcem a žalovaným dne [datum], když vlastnoruční podpis žalovaného není připojen. Na základě této služby měl možnost žalovaný disponovat s [anonymizováno] účtem s celkovým finančním limitem, který se odvíjí od vyhodnocení úvěruschopnosti a doložení příjmu zákazníka. Součástí smlouvy byly i obchodní podmínky. 5. Z jednotlivých vyúčtování bylo zjištěno, že žalovaný využil služeb dle smlouvy v celkové ceně [částka]. Žalobci uhradil pak pouze částku [částka]. 6. Z předžalobní upomínky bylo zjištěno, že tato byla žalovanému zaslána [datum] se splatností nejpozději do [datum]. <i>7. Podle § 3028 odstavec 1 zákona číslo 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen OZ) účinný od 01.01.2014 se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.</i> <i>8. Podle § 2395 a následujících občanského zákoníku číslo 89/2012 Sb. účinného od 01.01.2014 (dále jen [příjmení]) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>9. Podle § 86 odstavec 1 zákona číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných spolehlivých, dostatečných a přiměřených informacích získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>10. Podle § 87 odstavec 1téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odstavec 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>11. Podle § 547 OZ právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.</i> <i>12. Podle § 588 OZ věta první soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.</i> <i>13. Podle § 2991 odstavec 1 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> <i>14. Podle § 2991 odstavec 2 OZ bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 15. Nejprve se soud zabýval předloženou úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (článek 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.04.2008 a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18.12.2014 ve věci C -449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další a jeho transpozicí ve výši uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. 16. V žalobě žalobce ani netvrdí, že by před uzavřením smlouvy zkoumal úvěruschopnost žalovaného. 17. Zákon o spotřebitelském úvěru sice ukládá dlužníkovi povinnost poskytnout věřiteli údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (§ 84 zákona číslo 257/2016 Sb.), avšak tato povinnost nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutí údajů na spotřebitele ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (například pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklých) je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, popř. v rámci svých možnosti jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr. 18. Soud pak tedy v projednávaném případě dospěl k závěru, že žalobce v řízení před soudem I. stupně netvrdil a tedy ani neprokázal, že by kvalifikovaně a s odbornou péčí jako poskytovatel úvěru zjišťoval a především ověřoval bonitu žalovaného, zda bude moci splácet poskytovaný úvěr. 19. Soud pro úplnost dodává, že pokud dle ustanovení § 87 zákona číslo 257/2016 Sb. spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti (smlouvy z důvodu uzavření smlouvy v rozporu s ustanovením § 86 odstavec 1 zákona o spotřebitelském úvěru) v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy, nelze toto ustanovení vykládat tak, že pokud dlužník námitku neplatnosti sám aktivně neuplatní (například podáním žaloby na neplatnost sjednané smlouvy o úvěru) nemůže se soud z moci úřední zabývat úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem dle článku 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.04.2008. Tento závěr je plně v souladu jak s názorem Nejvyššího soudu k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích prezentovaném v rozsudku ze dne 25.07.2018 sp. zn. 33Cdo 2178/2018, kde mj. uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka, tedy spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka – spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná, a to shodně s nálezem Ústavního soudu ze dne 26.02.2019 IIIÚS 4129/18, který na citované rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje s tím, že výslovně uvádí, že nezkoumá-li obecný soud zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitel