10 C 385/2022-117 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobce se ve své žalobě domáhal vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by soud uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 46 618,82 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 179,14 Kč od 11.09.2015 do 24.04.2019, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 094,11 Kč od 11.09.2015 do 24.04.2019, s úrokem 20,6 % ročně z částky 45 898,82 Kč od 26.02.2020 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení z částky 45 898,82 Kč od 26.02.2020 do zaplacení ve výši 9,75 % a nákladů řízení s tím, že aktivní legitimace žalobce je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18.02.2020 a její přílohy [číslo] tedy seznamu pohledávek, která byla uzavřena mezi žalobcem a společností [právnická osoba] [příjmení] uzavřela se žalovaným dne 11.09.2015 smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] na jehož základě se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr s možností opakovaného čerpání až do výše úvěrového limitu 50 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši 1 000 Kč, a to počínaje dnem 15.10.2015, přičemž anuitní splátka byla složena z platby jistiny úroku a poplatku. Strany se ve smlouvě dohodly, že úvěr bude úročen sazbou 20,6 % p.a. Nedílnou součástí smlouvy byl pak sazebník poplatků, produktové podmínky a Všeobecné obchodní podmínky věřitele. Banka svůj závazek splnila a dne 11.09.2015 úvěr žalovanému poskytla, a to bezhotovostním převodem prostředků ve výši úvěrového rámce na běžný účet žalovaného. Žalovaný však svou povinnost ze smlouvy nesplnil a nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas. Z tohoto důvodu banka využila svého práva a v souladu s odstavcem 12 a 13 produktových podmínek prohlásila úvěr poskytnutý dle smlouvy za okamžitě splatný v celé výši. Na jistině tak tedy žalovaný dluží žalobci částku 45 898,82 Kč, smluvní úrok z dlužné jistiny ke dni splatnosti ve výši 4 179,14 Kč, smluvní poplatky ve výši 720 Kč, úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni 25.02.2020 ve výši 3 094,11 Kč, úrok z prodlení ve výši 9,75 % p.a. z částky 45 898,82 Kč od 26.02.2020 zaplacení a smluvní úrok ve výši 20. 60 % p.a. z téže částky od 26.02.2020 do zaplacení. Žalobce dále uvedl, že věřitel v rámci posouzení úvěru schopnosti kontroloval veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík databáze MVČR. Při výpočtu disponibilní částky bylo počítáno s částkou životního minima. Výpočet disponibilní částky byl proveden tak, že od příjmu byly odečteny splátkové výdaje, nesplátkové výdaje (například podíl na bydlení), náklady na vyživované osoby a ostatní deklarované výdaje. Po zhodnocení uvedených výdajů pak se žalovaný jevil jako úvěruschopný. Vzhledem k tomu, že žalovaný dluh nezaplatil ani přes předžalobní upomínku, žalobci nezbylo než podat tuto žalobu. 2. Předmětná žaloba pak byla podána k Obvodnímu soudu pro Prahu 1, a to dne 05.05.2020. Tento soud svým usnesením č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], které nabylo právní moci 26.07.2022 vyslovil svou místní nepříslušnost a věc postoupil zdejšímu soudu. K dotazu soudu pak žalobce sdělil, že žalovaný vyčerpal částku v celkové výši 50 000 Kč a dle výpisu z účtu a platební historie uhradil částku v celkové výši 41 645,33 Kč. Soud ve věci nařídil jednání. k jednání se účastníci nedostavili, a proto bylo jednáno v jejich nepřítomnosti podle § 101 odstavec 3 o.s.ř. 3. Z výpisu z účtu a platební historie žalovaný na půjčenou částku 50 000 Kč uhradil 41 645,33 Kč. 4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že předmětnou pohledávku banka [právnická osoba] převedla na žalobce smlouvou ze dne 18.02.2020. 5. Ze žádosti o úvěr a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že žalovaný požádal [právnická osoba] [příjmení] [příjmení] o úvěr a uvedl, že jeho průměrný čistý měsíční příjem za 3 měsíce je 15 000 Kč, nemá žádné životní náklady, celkový čistý příjem na domácnost činí 45 000 Kč, když je jeden zdroj příjmů, nemá žádné srážky ze mzdy nebo jiné měsíční splátky a ani vyživovací povinnosti. Byl zde uveden i jeho zaměstnavatel a výše úvěrového rámce 50 000 Kč, který by měl být splácen v 77 splátkách. V informacích pak bylo uvedeno, že za úvěrový rámec ve výši 50 000 Kč, tedy za tuto půjčenou částku zaplatí celkem 117 008,40 Kč, kdy výpůjční úroková sazba je 20,6 %, RPSN 23,67 %, dále, že úroky z prodlení z případné dlužné částky budou 8,05 % p.a., poplatek za zaslání každé upomínky 600 Kč, poplatek za prohlášení úvěru za ihned splatný 300 Kč a smluvní pokuta za opakované prodlení se splátkou ve výši 20 % celkové částky všech splátek splatných dle smlouvy o úvěru po dni prohlášení úvěru za splatný. Byly zde pak ještě další informace o poplatcích. 6. Z přehledu ověřování úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy pak bylo zjištěno, že banka vycházela z deklarovaného čistého měsíčního příjmu žalovaného 15 000 Kč s tím, že pracuje na dobu neurčitou, jako počet zdrojů příjmů jeden, čistý měsíční příjem domácnosti 45 000 Kč. Žalovaný je svobodný, bydlí u rodičů, podíl klienta na nákladech na bydlení je 33,33 %. Nemá žádnou vyživovanou osobu, dosavadní interní splátky měl 1 153,07 Kč, externí splátky 827 Kč, ostatní výdaje 0 a požadovaná výše úvěrového rámce 50 000 Kč, výsledná měsíční splátka 1 000 Kč. <i>7. Podle § 3028 odstavec 1 zákona číslo 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen OZ) účinný od 01.01.2014 se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.</i> <i>8. Podle § 2395 a následujících občanského zákoníku číslo 89/2012 Sb. účinného od 01.01.2014 (dále jen OZ) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>9. Podle § 86 odstavec 1 zákona číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných spolehlivých, dostatečných a přiměřených informacích získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>10. Podle § 87 odstavec 1téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odstavec 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>11. Podle § 547 OZ právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.</i> <i>12. Podle § 588 OZ věta první soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.</i> <i>13. Podle § 2991 odstavec 1 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> <i>14. Podle § 2991 odstavec 2 OZ bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 15. Nejprve se soud zabýval předloženou úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (článek 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.04.2008 a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18.12.2014 ve věci C -449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další a jeho transpozicí ve výši uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. 16. V projednávané věci žalobce sice tvrdí, avšak řádně neprokazuje (viděl potvrzení o výši příjmu a zřejmě výpisy z jednotlivých databází, které se zaměřují na evidenci dluhu občanů), že by s odbornou péčí posuzoval schopnost spotřebitele, tj. žalovaného splácet úvěr poskytnutý ve výši 50 000 Kč, respektive celkem částka 117 008,40 Kč, když rozdíl připadá na úroky a různé poplatky, a to v 77 splátkách. Z předložených dokumentů totiž vyplývá, že u žalovaného byla ověřena částka 15 000 Kč jako průměrného měsíčního příjmu, dále však bylo vycházeno z toho, že celkový čistý měsíční příjem domácnosti činí 45 000 Kč a dále pak již jen z tvrzení žalovaného, že nemá žádnou vyživovací povinnost, že na bydlení má náklady asi 33,33 %, které dává rodičům, u kterých bydlí a nemá žádné srážky ze mzdy ani dluhy. Zjevně nebyly zjišťovány celkové majetkové poměry žalovaného, jeho příjmy za delší období, výdaje, závazky, apod. Žalobce dle shora citovan