10 C 436/2022-36 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobce se ve své žalobě domáhal vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by soud uložil žalovanému zaplatit částku 35 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 11.07.2020 do zaplacení ve výši 8,25 %, dále s kapitalizovaným úrokem ve výši 12 633,11 Kč od 13.03.2020 do 10.07.2020 s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 450 Kč, dále částkou 16 809 Kč a náklady řízení s tím, že žalobce se žalovaným uzavřel dne [datum] smlouvu spotřebitelském úvěru [anonymizováno] půjčka [číslo]. Předmětem smlouvy byl závazek žalobce poskytnout žalovanému neúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 35 000 Kč za podmínek stanovených ve smlouvě a ve smluvních podmínkách. Žalovaný prohlásil, že ohledně jeho osoby nebylo zahájeno insolvenční řízení a není proti němu vedeno exekuční řízení či výkon rozhodnutí, když žalobce si prověřil údaje, které uvedl žalovaný v předložených dokladech, když se jednalo zejména o výplatní pásku a dále lustraci v dostupných registrech dlužníků. Předmětnou částku 35 000 Kč žalobkyně odeslala na účet žalovaného. Ten se tedy zavázal zaplatit jí ve 30 pravidelných měsíčních splátkách á 3 491 Kč, splatný vždy ke každému 10. dni příslušného kalendářního měsíce počínaje dnem [datum]. Žalovaný však na dluh nezaplatil ničeho, počínaje splátkou [datum] a dnem [datum] se tedy dostal do prodlení s úhradou sjednaných splátek. Žalobce dluh zesplatnil podle smluvních podmínek. Žalovanému vznikla tak povinnost nejen žalobci zaplatit neuhrazenou částku 35 000 Kč, ale ještě sjednaný úrok dle zápůjční úrokové sazby ve výši 111,33 %, který žalobce vyčíslil za dobu o 13.03.2020 do 10.07.2020 na částku 12 630,11 Kč. Podle smluvních podmínek pak žalobce požaduje smluvní pokutu ve výši 499 Kč, když souhrn všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 05 a celkové výše úvěrů, nejvýše však 200 000 Kč. Žalobce tedy toto smluvní pokutu požaduje za období od 11.07.2020 do dne sepsání žaloby tj. 19.10.2021 v úhrnné výši včetně smluvní pokuty 499 Kč, v částce 16 809 Kč. 2. Soud ve věci pod [číslo jednací] dne [datum rozhodnutí] vydal elektronický platební rozkaz. Tento se však nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou, a proto byl usnesením zrušen a ve věci bylo nařízeno jednání. K jednání se účastníci nedostavili, žalobce po omluvě, žalovaný bez omluvy, a tak v souladu s § 101, odstavec 3 o.s.ř. bylo jednáno v jejich nepřítomnosti. 3. Soud pak provedl důkaz řadou listin. 4. Z výzvy plnění ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k zaplacení dluhu. 5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [anonymizováno] půjčka [číslo] včetně rozpisu splátek bylo zjištěno, že předmětná smlouva byla uzavřena mezi účastníky [datum] a na základě ní žalobce žalovanému poskytl částku 35 000 Kč. Zápůjční úroková sazba byla stanovena ve výši 111,33 % p.a. Doba trvání úvěru pak byla 30 měsíců a celková výše spotřebitelského úvěru pak činila 104 730 Kč. Pravidelná měsíční splátka byla 3 491 Kč. Z této smlouvy a smluvních podmínek pak bylo ještě zjištěno, že byly stanoveny též smluvní pokuty při nesplácení půjčky. Dále byla předložena výplatní páska žalovaného za měsíc únor 2020 v výši 19 899 Kč. 6. Z potvrzení o provedení tuzemské odchozí platby bylo zjištěno, že žalobce žalovanému [datum] zaslal částku 35 000 Kč. Z dalších upomínek bylo zjištěno, že žalovaný byl upomínán o zaplacení dluhu [datum] a [datum], jakož i [datum]. <i>7. Podle § 3028 odstavec 1 zákona číslo 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen OZ) účinný od 01.01.2014 se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.</i> <i>8. Podle § 2395 a následujících občanského zákoníku číslo 89/2012 Sb. účinného od 01.01.2014 (dále jen OZ) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>9. Podle § 86 odstavec 1 zákona číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných spolehlivých, dostatečných a přiměřených informacích získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>10. Podle § 87 odstavec 1téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odstavec 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>11. Podle § 547 OZ právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.</i> <i>12. Podle § 588 OZ věta první soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.</i> <i>13. Podle § 2991 odstavec 1 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> <i>14. Podle § 2991 odstavec 2 OZ bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 15. Nejprve se soud zabýval předloženou úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (článek 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.04.2008 a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18.12.2014 ve věci C -449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další a jeho transpozicí ve výši uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. 16. V projednávané věci žalobce sice tvrdí, avšak řádně neprokazuje (když viděl zřejmě pouze jednu výplatní pásku), že by s odbornou péčí posuzoval schopnost spotřebitele, tj. žalovaného splácet úvěr poskytnutý ve výši 35 000 Kč, respektive celý spotřebitelský úvěr ve výši 104 730 Kč v 30 měsíčních splátkách á 3 491 Kč, kdy z dokumentů, které žalobce soudu předložil vyplývá, že byl zjištěn pouze čistý příjem žalovaného za měsíc únor 2020 ve výši 19 899 Kč. Zjevně nebyly zjišťovány celkové majetkové poměry žalovaného, jeho příjmy za delší období, výdaje, závazky apod. Žalobce dle shora citovaného zákonného ustanovení je povinen náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní řádně povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Z posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K zjištění úvěruschopnosti klienta je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, respektive domácí rozpočet spotřebitele, žadatele o spotřebitelský úvěr, a to na obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy, zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru. 17. Zákon o spotřebitelském úvěru sice ukládá dlužníkovi povinnost poskytnout věřiteli údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (§ 84 zákona číslo 257/2016 Sb.), avšak tato povinnost nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutí údajů na spotřebitele ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (například pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklých) je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, popř. v rámci svých možnosti jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr. 18. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z 01.04.2015 sp. zn. 1As 30/2015 uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele