20 C 167/2020-76 — Okresní soud v Litoměřicích

Žalobce se svou žalobou domáhal po původní žalované zaplacení částky ve výši 22 053,68 Kč z titulu revolvingového úvěru dle spotřebitelského úvěru ze dne 1. 12. 2018. Protože původní žalovaná dne 3. 6. 2020 zemřela, usnesením ze dne 19.10.2022 soud rozhodl, že procesními nástupci původní žalované jsou [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa], [anonymizováno], [celé jméno žalovaného], [datum narození], bytem [adresa žalovaného], [datum narození], bytem [adresa žalované]. Usnesením ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka], byl [název soudu] jako insolvenčním soudem zjištěn úpadek žalované [jméno] [příjmení], narozené [datum], a zároveň bylo povoleno řešení úpadku oddlužením. Vyhláškou ze dne 16.1.2023 insolvenční soud pod Č.j. [insolvenční spisová značka] vyrozuměl účastníky, že správkyně zapsala do majetkové podstaty dlužníků majetek, který dlužnice nabyla v rámci dědického řízení po zůstavitelce [jméno] [celé jméno žalované], nar. [rok] (původní žalované) zemřelé dne [datum], a vyzval všechny věřitele, jejichž pohledávka má původ v dluhu zůstavitele (přešla na dlužníka na základě zmíněného dědického řízení vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [číslo jednací]), aby nejpozději ve lhůtě 30-ti dnů ode dne doručení předmětné výzvy přihlásili takovouto případnou pohledávku do insolvenčního řízení. Soud proto žalobu v rozsahu [jméno] [příjmení], narozené [datum], vyloučil k samostatnému projednání a současně účastníky vyrozuměl, že ve vyloučeném řízení nelze pokračovat po dobu, po kterou trvají účinky rozhodnutí o úpadku. Žalovaný 2) navrhnul zamítnutí žaloby, když má za to, že není pasivně legitimován z důvodu, že dle dědické dohody nenabyl po zůstavitelce ničeho, tedy ani aktiva ani dluhy. Žalovaná 3) uvedla, že ponechává rozhodnutí po provedeném dokazování na soudu, je pravdou, že dle dědické dohody získala 2/3 majetku a„ dluhů“ po zůstavitelce – původní žalované. Soud ve věci jednal dne [datum] a dne [datum], k jednání, které se ve věci konalo dne [datum] se žalovaný 2) nedostavil, ač termín jednání vzal na vědomí, neomluvil se, nepožádal o odročení jednání. Podle § 101 odst. 3 o.s.ř. proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného 2). Soud provedl následující důkazy: Ze Smlouvy a o úvěru ze dne 18. 12. 2018 vyplývá, že dne 18.12.2018 uzavřela žalobkyně a žalovaná smlouvu o revolvingovém úvěru dle níž jíž byla poskytnuta částka 18 990 Kč na zakoupení zboží, jejíž výše není předmětem tohoto sporu, a dále, že dle uvedené smlouvy může žalovaná čerpat revolvingový úvěr až do výše 20 000 Kč se splátkami nejméně 500 Kč měsíčně za podmínek ve smlouvě uvedených. Z Rámcové smlouvy o poskytování bankovních produktů z 1. 12. 2018 vyplývá, že dne 1.12.2018 uzavřela žalobkyně a žalovaná smlouvu dle níž může čerpat v rámcové smlouvě specifikované bankovní produkty poskytované žalobkyní. Z listiny číslo úvěru [číslo] vyplývají předpisy splátek, poplatků a smluvní pokuty stanovené žalobkyní. Výzvou k zaplacení dluhu vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dluhu ve výši 20 680 Kč před podáním žaloby. Listinou označenou poslední možnost mimosoudního vyrovnání vyplývá, že dne 18.12.2019 vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě částky 7 814 Kč. Odstoupením od úvěrové smlouvy ze dne 27.1.2020 sdělila žalobkyně žalované odstoupení od úvěrové smlouvy [číslo] vyzvala ji k úhradě částky 20 680 Kč. Ze seznamu plateb na emitování ŠP ke smlouvě [číslo] vyplývá, že byla vyhotovena listina, kde je uvedeno pod bodem 22 částka 20 000 Kč [celé jméno žalované] [anonymizováno]. Ve Výpisu z účtu od 4. 5. 2019 do 6. 5. 2019 jsou pro datum 6.5.2019 uvedeny transakce, z nichž nelze dovodit v jaké výši a komu byly transakcemi poskytnuty finanční prostředky. <i>Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník, dále jen o.z.) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.</i> <i>Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>Podle § 547 o.z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.</i> <i>Podle § 588 o.z., věta první, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.</i> <i>Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o.z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> Soud po zhodnocení provedených důkazů podle ustanovení § 132 o.s.ř. každého důkazu jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti a po aplikaci výše citovaných zákonných ustanovení na zjištěný skutkový stav, dospěl k následujícímu: Žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o revolvingovém úvěru, dle níž mohly být žalované poskytnuty finanční prostředky až do výše 20 000 Kč a žalovaná se zavázala takto poskytnuté prostředky dle podmínek ve smlouvě sjednaných splácet a dále, že žalobkyně následně od smlouvy odstoupila a vyzvala žalovanou k úhradě dluhu. Nejprve se soud z moci úřední zabýval každou předloženou úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. V projednávané věci žalobkyně řádně netvrdí, ani neprokazuje, že by žalobkyně s odbornou péčí posuzovala schopnost spotřebitele (žalované) splácet úvěr poskytnutý úvěr (při požadovaném obchodním úroku, smluvní pokuty, při neuhrazení pohledávky v řádném termínu, věku žalované). Žalobkyně soudu nepředložila žádný dokument, ze kterého by vyplývalo, že byly zjišťovány celkové majetkové poměry žalované, její výdaje, výdaje domácnosti, dosavadní závazky, počet členů domácnosti, resp., že byly tyto údaje žalovanou poskytnuté náležitě ověřeny a vyhodnoceny. Žalobkyně, coby poskytovatel úvěru, je dle shora citovaného zákonného ustanovení povinna náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebitel v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele – žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru. Zákon o spotřebitelském úvěru sice ukládá dlužníkovi povinnost poskytnout věřiteli údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (§ 84 zákona č. 257/2016 Sb.), avšak tato povinnost nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže