20 C 57/2023-55 — Okresní soud v Litoměřicích

Žalobkyně na žalovaném svou žalobou domáhala zaplacení částky 33 526,08 Kč a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že 11.7.2014 uzavřel žalovaný se společností [právnická osoba] (nyní [právnická osoba], dříve: [právnická osoba]), [IČO], se sídlem [adresa], smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet na základě, které předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 75 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet ve splátkách ve výši 1 929,23 Kč měsíčně při úrokové sazbě 23,00% p.a. a to vždy k 20. dni v měsíci, počínaje 20.8.2014. Ve smlouvě byl rovněž sjednán nárok předchůdce žalobkyně na smluvní pokutu v případě prodlení s úhradou splátek, a to dle platného Sazebníku. Protože se s úhradou svých smluvních závazků dostal do prodlení, a tak předchůdce žalobkyně využil svého oprávnění a předmětnou pohledávku zesplatnil. Pohledávka se tak stala splatnou k 25.6.2019. Ke dni zesplatnění byla dlužná jistina ve výši 29 535,20 Kč. Předchůdci žalobkyně tak vznikla pohledávka, kterou smlouvou o postoupení pohledávky postoupil žalobkyni. Dále, že ne 4.5.2018 uzavřel žalovaný se společností [právnická osoba] (nyní [právnická osoba], dříve: [právnická osoba]), [IČO], se sídlem [adresa], smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet na základě, které předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet ve splátkách ve výši 1 006,35 Kč měsíčně při úrokové sazbě 13. 1% p.a. a to vždy k 20. dni v měsíci, počínaje 20.6.2018. Ve smlouvě byl rovněž sjednán nárok předchůdce žalobkyně na smluvní pokutu v případě prodlení s úhradou splátek, a to dle platného Sazebníku. Protože se s úhradou svých smluvních závazků dostal do prodlení, a tak předchůdce žalobkyně využil svého oprávnění a předmětnou pohledávku zesplatnil. Pohledávka se tak stala splatnou k 25.6.2019. Ke dni zesplatnění byla dlužná jistina ve výši 46 490,88 Kč. Předchůdci žalobkyně tak vznikla pohledávka, kterou smlouvou o postoupení pohledávky postoupil žalobkyni. Po započtení úhrad po postoupení pohledávky ve výši 42 500 Kč je nyní dlužná jistina ve výši 3 990,88 Kč. Dále žalovaný ani přes výzvu žalobkyni neuhradil ničeho. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání, které se ve věci konalo dne 12.4.2023 se žalobkyně nedostavila, svou neúčast omluvila a požádala soud, aby jednal v její nepřítomnosti. Žalovaný se rovněž nedostavil, ač byl řádně předvolán, neomluvil se, nepožádal o odročení jednání. Podle § 101 odst. 3 o.s.ř. proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků; vycházel přitom z obsahu spisu. Při jednání soud provedl následující důkazy, a to Výpis z obchodního rejstříku, smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet ze dne 11.7.2014, smlouvu o úvěru ze dne 4.5.2018, smlouva o postoupení pohledávek ze dne 16.6.2020, předžalobní upomínka ze dne 29.6.2020, výpis z úvěrového účtu ze dne 17.6.2020 a výpis z úvěrového účtu ze dne 17.6.2020, oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 27.6.2019, seznam postupovaných pohledávek, podací arch ze dne 29.6.2020, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25.6.2020. <i>Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník, dále jen o.z.) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.</i> <i>Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, (ve znění účinném k době zavření smlouvy o úvěru), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.</i> <i>Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>Podle § 547 o.z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.</i> <i>Podle § 588 o.z., věta první, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.</i> <i>Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o.z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> Soud po zhodnocení provedených důkazů podle ustanovení § 132 o.s.ř. každého důkazu jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti a po aplikaci výše citovaných zákonných ustanovení na zjištěný skutkový stav, dospěl k následujícímu: Nejprve se soud z moci úřední zabýval každou předloženou úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. V projednávané věci žalobkyně netvrdí, ani neprokazuje, že by žalobkyně, resp. Její předchůdce s odbornou péčí posuzoval schopnost spotřebitele (žalovaného) splácet úvěr poskytnutý úvěr (při požadovaném obchodním úroku, smluvní pokuty, při neuhrazení pohledávky v řádném termínu). Žalobkyně soudu nepředložila žádný dokument, ze kterého by vyplývalo, že byly zjišťovány celkové majetkové poměry žalovaného, jeho výdaje, výdaje domácnosti, dosavadní závazky, počet členů domácnosti, resp., že byly tyto údaje žalovaným poskytnuté náležitě ověřeny a vyhodnoceny. Žalobkyně, coby poskytovatel úvěru, je dle shora citovaného zákonného ustanovení povinna náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebitel v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele – žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru. Zákon o spotřebitelském úvěru sice ukládá dlužníkovi povinnost poskytnout věřiteli údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (§ 84 zákona č. 257/2016 Sb.), avšak tato povinnost nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí