Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 30 375 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaná dne , datum, uzavřela s žalobkyní smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva“ nebo „smlouva o úvěru“), na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka , částka, , přičemž fakticky žalovaná obdržela 27 500 Kč, neboť částku 2 500 Kč žalobkyně zaslala zprostředkovateli úvěru jako jeho provizi. Za poskytnutí tohoto úvěru se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni celkem 37 500 Kč v pravidelných 25 měsíčních splátkách po 1 500 Kč. K uzavření smlouvy o úvěru mezi stranami došlo v elektronické formě prostřednictvím tzv. verifikační platby ve výši 1 Kč v souladu s příslušnou smluvní úpravou. Žalovaná však své smluvní povinnosti nesplnila, což vedlo k zesplatnění úvěru na základě oznámení ze dne 25. 1. 2026. K posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně uvedla, že získala informace od žalované, využila veřejně dostupné informace, žalovaná prokázala, že její příjmy jsou dostačující a úvěr je schopna splácet. Žalobkyně si mimo jiné vyžádala výplatní pásky žalované za březen 2025 a dále za květen až červenec 2025 vystavené zaměstnavatelkou , právnická osoba, ., průměrná mzda činila 29 421,50 Kč. Žalobkyně se nevyjádřila k návrhu žalované na stanovení splátek.2. Žalovaná k žalobě uvedla, že je samoživitelka pečující o dvě nezletilé děti, je dlouhodobě vystavena enormnímu psychickému tlaku kvůli sporům o výživné, dochází na pravidelná terapeutická sezení. Její mzda je 29 300 Kč hrubého, náklady na bydlení činí 17 000 Kč měsíčně. Případná exekuce by pro ni byla likvidační. Služeb žalobkyně využila kvůli tíživé životní situaci, úroky nad rámec zákonného úroku z prodlení považuje za nepřiměřené, v rozporu s dobrými mravy. Celkem žalobkyni zaplatila 4 500 Kč. Navrhla splatit zbývající jistinu splátkami ve výši 500 až 800 Kč měsíčně.3. K jednání, které se ve věci konalo dne 26. 8. 2026, se žalobkyně nedostavila, svou neúčast omluvila a omluvil se též právní zástupce a souhlasil s projednáním věci ve své nepřítomnosti podáním ze dne 25. 8. 2026; žalovaná se též omluvila a souhlasila s rozhodnutím v její nepřítomnosti podáním ze dne 2. 7. 2026. Podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně, právního zástupce žalobkyně i žalované.4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: z listiny označené smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 27. 8. 2025 soud zjistil, že žalobkyně za smluvní stranu této smlouvy uvedla žalovanou. Žalobkyně se v tomto dokumentu zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 30 000 Kč s tím, že žalovaná jí uhradí celkem 37 500 Kč s tím, že úroková sazba činila 21,55 % ročně, RPSN bylo vypočteno na 35,20 %, provize zprostředkovateli hrazená žalobkyní přímo zprostředkovateli činila 2 500 Kč. Tento dokument žalovaná nepodepsala. Peněžní prostředky měly být dle tohoto dokumentu zaslány žalobkyní na účet č. , č. účtu, . Součástí této smlouvy byly úvěrové podmínky (které obsahovaly mj. oprávnění žalobkyně zesplatnit úvěr v případě prodlení s úhradou ze strany příjemce úvěru) a formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru (který obsahoval další informace o právech a povinnostech žalované včetně oprávnění žalobkyně požadovat po žalované úhradu různých poplatků). Ani jeden z těchto dokumentů žalovaná nepodepsala.5. Z dokumentu označeného „Bonita nová“ soud zjistil, že žalobkyně eviduje úhrady žalované ve výši 3 001 Kč.6. Z potvrzení o provedení transakce ze dne 28. 8. 2025 soud zjistil, že žalovaná z bankovního účtu č. , č. účtu, zaslala částku 1 Kč žalobkyni.7. Z dokumentu označeného „Pohyby na účtu“ ze dne 28. 8. 2025 soud zjistil, že žalobkyně zaslala na bankovní účet č. , č. účtu, částku 2 500 Kč a téhož dne, že žalobkyně zaslala na bankovní účet č. , č. účtu, částku 27 500 Kč, variabilní symbol , var. symbol, .8. Z dokumentu označeného „příchozí úhrada“, „potvrzení o provedení platby“ soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalované 27 500 Kč.9. Z potvrzení o provedení platby s datem 10. 2. 2026, Anonymizováno, soud zjistil, že žalovaná uhradila žalobkyni 1 500 Kč. Z potvrzení o provedení platby s datem 15. 9. 2025 soud zjistil, že žalovaná uhradila žalobkyni 1 500 Kč. Z potvrzení o provedení platby s datem 15. 10. 2025 soud zjistil, že žalovaná uhradila žalobkyni 1 500 Kč.10. Přípisem ze dne 25. 1. 2026 s názvem „Zesplatnění pro smlouvu , Anonymizováno, “ žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení částky 29 515 Kč s příslušenstvím, se smluvní pokutou, a to do sedmi dnů od odeslání oznámení. Přípis byl dán k poštovní přepravě dne 25. 1. 2026 dle přiloženého podacího lístku. Upomínkami ze dnů 25. 11. 2025, 25. 12. 2025 žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradě jednotlivých dílčích splátek.11. Z dokumentu označeného „Posouzení úvěruschopnosti zákazníka“ soud zjistil, že žalobkyně o žalované eviduje následující: průměr příjmů 26 000 Kč, bydlení v podnájmu s výdaji na bydlení 13 000 Kč, měsíční splátky úvěrů celkem: 1 700 Kč s tím, že u věřitelky Profi Credit je závazek 35 000 Kč. Z připojených dokumentů soud zjistil následující: (i) z částečného výpisu z bankovního účtu byl zjištěn příjem žalované ze dne 9. 7. ve výši 19 841 Kč a téhož dne úhrada žalovanou ve výši 13 000 Kč s poznámkou „nájem červenec-, jméno FO, “; za červenec 2025 celkové příjmy: 52 523 Kč a celkové výdaje: 47 876,60 Kč, počáteční zůstatek: 1 072,19 Kč a konečný zůstatek: 5 718,59 Kč; výživné hrazené žalované ve výši , částka, dne 15. 7. a , částka, dne 16. 6. a 3 500 Kč dne 15. 5.; (ii) z výplatních lístků za březen 2025 zjištěn příjem 40 431 Kč, za květen 2025 ve výši 26 403 Kč, za červen 2025 ve výši 19 841 Kč, za červenec 2025 ve výši 26 295 Kč, dne 13. 6. vyplaceno ošetřovné 4 716 Kč; (iii) z výpisu z insolvenčního rejstřík, že na majetek žalované není vedeno insolvenční řízení; (iv) z centrální evidence exekucí, že vůči žalované není exekuční titul; (v) z REPI, že z celkem tří úvěrů jsou dva ukončené.12. Z dokumentu závazky spotřebitele, čestné prohlášení soud zjistil, že není opatřen podpisem žalované, je v něm uvedeno, že žalovaná nemá peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti. Z dokumentu výdaje spotřebitele, čestné prohlášení soud zjistil, že není opatřen podpisem žalované, uvádí se v něm splátky úvěrů: 1 700 Kč, výdaje na bydlení a s ním související výdaje: 13 000 Kč. Z dokumentu příjmy spotřebitele, čestné prohlášení soud zjistil, že není opatřen podpisem žalované, uvádí se v něm příjem 26 000 Kč měsíčně.13. Z doplnění vyjádření žalované ze dne 6. 5. 2026 ve věci vedené Okresním soudem v Litoměřicích pod sp. zn. , spisová značka, soud zjistil, že k čerpání úvěrů žalovaná přistoupila kvůli složité situaci: výpadek příjmů kvůli ošetřování syna, porucha pračky a vozidla; jsou proti ní vedena tři řízení.14. Z listiny označené „Statistika rodinných účtů“ soud zjistil statistické údaje týkající se domácností bez vyživovaných dětí. Z listiny označené „, Anonymizováno, Výdaje na konečnou spotřebu domácností podle účelu – národní pojetí (běžné ceny)“ soud zjistil statistické údaje ohledně spotřeby domácností. Z listiny označené „Výše normativních nákladů na bydlení od 1. 1. 2025“ soud zjistil uvedené náklady na bydlení. Z listiny označené „Životní minimum 2025 od 1. 1. 2025“ soud zjistil, že částka životního minima pro jednotlivce za měsíc činila 4 860 Kč. Z listiny označené „Existenční minimum 2025“ soud zjistil, že existenční minimum činilo 3 130 Kč.15. Z prohlášení samostatného zprostředkovatele s datem 27. 8. 2025 soud zjistil, že bylo prohlášeno, že žalovaná má závazek u věřitelky Profi Credit ve výši , částka, s tím, že zbývá doplatit 27 000 Kč, výše měsíční splátky je 1 700 Kč.16. Z e-mailové korespondence účastníků soud zjistil, že žalovaná požádala o splátkový kalendář.17. Z návrhu soud zjistil, že žalovaná podala návrh finančnímu arbitrovi.18. Z oznámení o zahájení řízení před finančním arbitrem soud zjistil, že žalovaná požádala žalobkyni o pozastavení vymáhání do pravomocného rozhodnutí finančního arbitra.19. Z oznámení o zahájení řízení před finančním arbitrem ze dne 16. 3. 2026 soud zjistil, že finanční arbitr zaslal žalobkyni oznámení o zahájení řízení.20. Z usnesení ze dne 1. 4. 2026, č.j. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, soud zjistil, že řízení před finančním arbitrem se zastavuje, neboť je návrh nepřípustný.21. Z tabulky umoření soud zjistil, v jaké měsíční výši měl být úvěr splácen.22. Z čestného prohlášení ze dne 25. 11. 2025 soud zjistil, že téhož dne měla být žalované zaslána upomínka.23. Z čestného prohlášení ze dne 25. 12. 2025 soud zjistil, že téhož dne měla být žalované zaslána upomínka.24. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, vyžaduje písemnou formu.25. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.26. Podle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle odst. 2 citovaného ustanovení se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.27. Podle § 1841 o. z. smlouvou o finanční službě se pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové, platební nebo pojistné služby, smlouva týkající se penzijního připojištění, směny měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji.28. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.29. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.30. Soud po zhodnocení provedených důkazů podle § 132 o. s. ř. dospěl k následujícímu závěru:31. Soud nemá za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena platná smlouva (žalobkyně důkazní břemeno neunesla). Smlouva není opatřena žádným podpisem žalované. Nebylo prokázáno, že by žalovaná podepsala elektronicky nezaměnitelným způsobem smlouvu. Žalobkyně nedoložila, že by se žalovaná mohla seznámit s návrhem a kvalifikovaným způsobem nebo alespoň prostým elektronickým podpisem smlouvu podepsala, že by učinila právní jednání, z něhož vyplývají důsledky spočívající v uzavření smlouvy. V daném případě tedy nebyla prokázána základní autentizační a identifikační funkce podpisu žalované, projevující se v uzavření smlouvy tvrzené žalobkyní.32. Soud tedy dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že smlouva byla mezi žalobkyní a žalovanou platně uzavřena, a tedy nebylo možné žalobě vyhovět. Vzhledem k tomu, že smlouva nebyla platně uzavřena, nebylo možné žalobkyni přiznat další žalované částky ze smlouvy.33. Dále se soud z moci úřední zabýval předloženou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.34. Citovaná směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES byla zapracována do zákona o spotřebitelském úvěru. Zákon o spotřebitelském úvěru v § 87 odst. 1 upravuje následek, který nastane, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. l větou druhou (posouzení úvěruschopnosti spotřebitele), a to sankci neplatnosti smlouvy. S ohledem na použité slovní vyjádření ve větě druhé § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, by bylo možné tuto úpravu vnímat a vyložit jako relativní neplatnost, neboť spotřebiteli dává možnost námitku neplatnosti uplatnit. Touto problematikou se však v poslední době zabýval jak Nejvyšší soud České republiky, jehož hlavním úkolem je zajišťování jednoty a zákonnosti rozhodovací praxe českých soudů, tak i Ústavní soud, jehož nálezy jsou pro obecné soudy závazné (čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky). Nejvyšší soud se k následkům, které nastanou, pokud poskytovatel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjádřil v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, v němž dospěl k závěru, že pokud poskytovatel takovou povinnost nesplní, je smlouva (absolutně) neplatná. Ačkoli v tomto rozsudku byl řešen spotřebitelský úvěr poskytnutý podle dřívějšího zákona o spotřebitelském úvěru (zák. č. 145/2010 Sb.), z jehož dikce § 9 odst. l by bylo možné dovozovat absolutní neplatnost smlouvy, i výklad tohoto ustanovení nebyl jednoznačný (k tomu srovnej komentář § 9 odst. l zákona o spotřebitelském úvěru uveřejněný v systému ASPI), a proto jsou závěry tohoto rozhodnutí aplikovatelné i na spotřebitelský úvěr poskytnutý podle zák. č. 257/2016 Sb. Ústavní soud pak ve svých nálezech sp. zn. III. ÚS 4129/18 a II. ÚS 3194/18 řešil tuto otázku i ve vztahu k vykonávacímu řízení. V neposlední řadě také rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie (např. sp. zn. C-679/18), jakož i odvolacího soudu (např. č. j. 8 Co 114/20119-39) směřují obecné soudy k aplikaci § 580 odst. l o. z. a § 588 o. z.35. Žalobkyně dle soudu neprokázala splnění povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet žalovanou částku. Žalobkyně v žalobě sice uvedla, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, svá tvrzení však relevantním způsobem nedoložila. Dokumenty označené „závazky spotřebitele – čestné prohlášení“, „výdaje spotřebitele – čestné prohlášení“, „příjmy spotřebitele – čestné prohlášení“ nejsou opatřeny podpisem žalované. Jde-li o výdaje žalované, v uvedeném dokumentu žalobkyně eviduje pouze výdaje na bydlení a s bydlením související ve výši 13 000 Kč měsíčně a na splátky úvěrů ve výši 1 700 Kč měsíčně, aniž by žalobkyně ověřila, jaké konkrétní další smlouvy o úvěru žalovaná uzavřela, jaká je aktuální celková výše všech dlužných částek, nejsou evidovány ani další výdaje žalované např. na léky, hygienické potřeby, stravu, oblečení atd., a to nadto za situace kdy žalovaná pečuje o dvě nezletilé děti. Výše uvedené proto nemohlo postačovat k závěru o úvěruschopnosti žalované. Právě naopak žalobkyně si měla vyžádat prokázání všech konkrétních životních výdajů žalované (pravidelných nákladů na stravování, léky, hygienické potřeby atd.) a přistoupit k poskytnutí úvěru až v případě tohoto doložení. Navíc i prohlášení klienta - žalované musí žalobkyně prověřovat, nestačí se na něj spolehnout (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 25. 7. 2018).36. Po právní stránce proto soud věc posoudil tak, že mezi žalobkyní a žalovanou uzavřená smlouva je absolutně neplatná podle § 580 odst. 1 o. z. pro rozpor se zákonem. Obdobně také srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, který byl aprobován usnesením Ústavního soudu ze dne 8. 7. 2015, sp. zn. I. ÚS 1742/2015. Z uvedeného důvodu soud žalobu ohledně všech smluvních nároků žalobkyně zamítl.37. Svou neúčastí na jednání se žalobkyně zbavila dobrodiní soudu - poučovací povinnosti podle § 118a odst. 1, 2 a 3 o. s. ř., žalobkyně si zmařila také možnost být seznámena s předběžným právním názorem soudu vyplývajícím z provedeného dokazování (viz např. usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 175/04 či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 11 Cmo 294/2001). Jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu (např. rozsudek sp. zn. 21 Cdo 4314/2008), potřebná poučení soud poskytuje pouze při jednání, popřípadě při přípravném roku, nařízeném podle § 114c o. s. ř., a není tedy možné poučovat žalobkyni o neunesení důkazního břemene mimo jednání či přípravný rok.38. Pokud jde o jistinu samotnou, z žalobních tvrzení vyplývá, že žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 27 500 Kč. Soud proto po právním posouzení dospěl k závěru, že se žalovaná ve výši 22 999 Kč na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila, neboť žalobkyni vrátila pouze 4 501 Kč (tj. 3 x 1 500 Kč plus 1 Kč), a proto v souladu s § 2991 odst. 1, 2 o. z. má soud za to, že plnění žalobkyně z neplatné smlouvy je bezdůvodným obohacením žalované a žalovaná je povinna toto obohacení žalobkyni vydat. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). Žalobkyně neprokázala, že by žalovanou vyzvala k vydání bezdůvodného obohacení dříve, než výzvou ze dne 25. 1. 2026,, Anonymizováno, jíž žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky do sedmi dnů od odeslání uvedené výzvy, danou k poštovní přepravě též dne 25. 1. 2026. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. 32 Odo 442/2003). Podle § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Podle § 573 o. z. se tak má za to, že výzva byla žalované doručena třetí pracovní den po odeslání, plnit měla žalovaná dle výzvy ze dne 25. 1. 2026 do 4. 2. 2026, tj. od 5. 2. 2026 je tak žalovaná v prodlení. Žalovaná nezaplatila částku 22 999 Kč do rozhodnutí soudu, úrok z prodlení byl přiznán podle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I. rozsudku).39. Zbývající žalobní nároky dle výroku II. soud zamítl z důvodu neplatnosti smlouvy. Ty nelze přiznat, neboť uvedené nároky jsou povahou akcesorické a váží se k hlavnímu závazku, který byl neplatně sjednán.40. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, , přičemž tato částka představuje 40 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 70 % a úspěchu žalované v rozsahu 30 %). Při určování míry úspěchu a neúspěchu ve věci soud odkazuje na v judikatuře Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2012) dlouhodobě ustálený názor, že úspěch ve věci při rozhodování o náhradě nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, se poměřuje ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. i co do úspěchu ohledně uplatněného příslušenství, tj. úroku i úroku z prodlení. Nejvyšší soud přijal uvedený právní názor ve shodě s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, v němž Ústavní soud dospěl k závěru, že pokud je předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství (např. úroky, úroky z prodlení), je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci (§ 142 o. s. ř.) zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství. V tomto směru nutno vyjít z celkové částky požadované žalobkyní, včetně příslušenství, ke dni rozhodnutí soudu (tj. 26. 8. 2026), tj. částky 34 844,09 Kč, sestávající z požadované částky 30 375 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 21,55 % ročně z částky 28 059 Kč od 26. 1. 2026 do 26. 4. 2026, tj. 1 507,53 Kč; kapitalizovaného úroku ve výši 11,50 % ročně z částky 28 059 Kč od 27. 4. 2026 do 26. 8. 2026, tj. ve výši 1 078,54 Kč; kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 28 059 Kč od 26. 1. 2026 do 26. 8. 2026, tj. ve výši 1 883,02 Kč. Úspěch žalobkyně ve věci spočívá v částce 24 469,99,05 Kč (tj. 70 %), sestávající z částky 22 999 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení z částky 22 999 Kč ve výši 11,50 % ročně od 5. 2. 2026 do 26. 8. 2026, tj. ve výši 1 470,99 Kč.41. Náklady řízení žalobkyně ve výši 4 120 Kč sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 216 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 30 375 Kč sestávající z částky 700 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 700 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. ze dne 25. 1. 2026 a z částky 700 Kč za návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 13. 2. 2026 včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 400 Kč ve výši 504 Kč. Z částky 4 120 Kč pak 40 % činí 1 648 Kč.42. Řízení bylo zahájeno na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a peněžité plnění nepřevyšuje částku 50 000 Kč. Porovnáním obsahu jiných návrhů žalobkyně s návrhem na vydání EPR v posuzované věci soud zjistil, že vylíčení skutkových tvrzení je v nich v zásadě totožné, předmětem řízení jsou vždy nároky ze smluv o úvěru, a text návrhů se liší pouze v proměnných údajích o datech uzavření smlouvy, výši dlužných částek apod. (srov. řízení vedená Okresním soudem v Litoměřicích např. pod sp. zn. , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, ). Návrhy jsou jinak strukturou textu totožné, opírající se o stejný smluvní a právní základ. Soud tedy má za splněné podmínky stanovené v § 14b odst. 1 písm. a) a. t., tedy že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech. Pokud se týká rozdílů ve skutkových tvrzeních týkajících se proměnných skutečností, jsou tyto podle názoru soudu v zásadě technického charakteru.43. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Soud si je vědom, že zpravidla je lhůta ke splnění povinnosti tři dny od právní moci rozsudku, tudíž je výjimečné, jestliže soud určí delší lhůtu ke splnění povinnosti, resp. plnění ve splátkách. V takovém případě je třeba, aby v dané věci byly dány konkrétní okolnosti a racionální důvody zohledňující zejména povahu věci, přiznaný nárok a osobní poměry účastníků (srov. § 160 o. s. ř.; rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Cdo 1942/2016). Současně je soudu znám názor z odborné literatury: „Prodlužuje-li soud lhůtu k zaplacení dlužné částky, neměla by zpravidla být delší než tři měsíce, výjimečně lze uvažovat o prodloužení na dobu jednoho roku. Také splátky musí být nastaveny v takové výši, aby nejpozději do jednoho roku došlo k zaplacení dluhu.“ (viz Jirsa J. a kol. Občanský soudní řád, 2. část: Soudcovský komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2023, komentář k § 160).44. S ohledem na situaci žalované, jejíž hrubý měsíční příjem činí zhruba 29 300 Kč, bude povinna splácet asi dva další dluhy z titulu smluv o úvěru, přičemž pouze náklady na bydlení činí asi 17 000 Kč, pečuje o dvě nezletilé děti rozložení plnění do splátek po 1 900 Kč měsíčně není dle názoru soudu, též s ohledem na výši dluhu, nepřiměřeným zásahem do majetkových práv žalobkyně ani nezaloží nerovnováhu mezi zájmy žalobkyně a žalované. Současně má soud za zřejmé, že by žalovaná nebyla schopna uhradit dlužnou částku do tří dnů od právní moci rozsudku nebo ani kdyby byla splatnost odložena o několik měsíců.45. Jedná-li se o výši splátky právě 1 900 Kč měsíčně, soud vycházel z tvrzení žalované o dalších dluzích z titulu smluv o úvěru, složité životní situaci, kdy mimo jiné sama pečuje o dvě nezletilé děti. Při splátkách 1 900 Kč měsíčně tak žalované měsíčně bude zbývat částka na běžné nutné životní náklady: na bydlení, stravování, hygienické potřeby, ošacení atd., splácení ostatních dluhů a současně dluh žalobkyni uhradí za dobu přibližně jednoho roku.