Žalobkyně se obrátila dne , datum, ke zdejšímu soudu s žalobou, doplněnou podáním ze dne , datum, , v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 32 038,69 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila zejména tím, že žalovaná, prostřednictvím online klientského centra žalobkyně, dne , datum, uzavřela s žalobkyní po přezkoumání úvěruschopnosti žalované smlouvu o zápůjčce č. , hodnota, , na jejímž základě byla žalované dne , datum, vyplacena zápůjčka ve výši 35 000 Kč a žalovaná se zavázala zaplatit žalobkyni v souvislosti s poskytnutou zápůjčkou celkovou částku ve výši 109 989 Kč, tedy vrátit zapůjčenou jistinu a zaplatit celkové náklady zápůjčky, tj. obchodní úrok ve výši 44 989 Kč a administrativní poplatek ve výši 30 000 Kč, a to v 59 měsíčních splátkách po 1 834 Kč. Splatnost první splátky byla dohodnuta dnem , datum, . Žalovaná splátky hradila pouze částečně, proto žalobkyně ke dni , datum, úvěr zesplatnila. Žalovaná uhradila částku 81 194 Kč, která byla započítána ve výši 18 587 Kč na jistinu, ve výši 498 Kč na jistinu formou dílčí úhrady, ve výši 40 109 Kč na úroky a ve výši 22 000 Kč na administrativní poplatek. Žalovaná částka sestává z nesplacené dlužné jistiny ve výši 15 915 Kč, částky 3 163 Kč představující neuhrazené kapitalizované smluvní úroky, částky 3 500 Kč představující neuhrazený administrativní poplatek, částky 675,35 Kč představující kapitalizovaný úrok z prodlení, částky 5 035,34 Kč představující smluvní pokuty a částky 3 750 Kč představující náklady na vymáhání dluhu stran žalobkyně. Dále žalobkyně požaduje zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 22 578 Kč od , datum, do zaplacení. Žalovaná na svůj dluh ničeho neuhradila ani na základě předžalobní výzvy.2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila.3. Soud věc projednal postupem podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalované, neboť žalovaná se k jednání soudu nedostavila bez řádné a včasné omluvy, ač byla k jednání řádně předvolána.4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Mezi žalobkyní a žalovanou došlo dne , datum, k uzavření smlouvy o zápůjčce č. , hodnota, , na základě níž žalobkyně zapůjčila žalované 35 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit spolu s úrokem ve výši 39 % p. a. a měsíčním administrativním poplatkem ve výši 500 Kč v 60 měsíčních splátkách, přičemž výše 1. – 59. splátky činí 1 834 Kč a výše poslední 60. splátky činí 1 783 Kč. Celkové náklady zápůjčky včetně úroku a administrativního poplatku činí 74 989 Kč. Žalovaná se tak smlouvou zavázala žalobkyni vrátit celkem částku 109 989 Kč. Smluvní strany si dále ujednaly, že dostane-li se žalovaná se splacením splátky nebo její části do prodlení je povinna zaplatit žalobkyni smluvní pokutu, jejíž výše je stanovena v sazebníku a žalobkyně má podle čl. 10 smlouvy nárok na zaplacení účelně vynaložených nákladů, zejména na upomínání. Podle smlouvy je pak žalobkyně oprávněna v případě, že žalovaná nesplní svou povinnost uhradit splátku, prohlásit zbývající neuhrazenou jistinu za splatnou. Žalovaná od okamžiku doručení takového oznámení ztrácí výhodu splátek a nastávají účinky zesplatnění /viz smlouva o zápůjčce na č. l. 8-10 spisu, splátkový kalendář na č. l. 10 p.v.-11 spisu, sazebník na č. l. 11 p.v. spisu, obchodní podmínky na č. l. 12-20 spisu, elektronický výpis informací ze systému uzavírání smluv na č. l. 21 spisu, kopie občanského průkazu a rodného listu na č. l. 48-50 spisu, standardní informace o spotřebitelském úvěru na č. l. 5/-63 spisu/. Žalovaná ke svým majetkovým a osobním poměrům do čestného prohlášení, které podepsala dne , datum, , uvedla, že její čistý měsíční příjem je ve výši 19 000 Kč a do současného zaměstnání nastoupila v měsíci , Anonymizováno, . Má pravidelné splátky půjček ve výši 4 000 Kč a její průměrné měsíční výdaje (kromě nákladů na bydlení) činí 5 000 Kč. Druh bydlení uvedla „ostatní“ a náklady na bydlení uvedla 0 Kč. Má základní vzdělání, je rozvedená. Žalobkyni předložila výpis z účtu za období , Anonymizováno, vedený na její jméno, podle kterého konečný zůstatek na účtu k , datum, činil -80,21 Kč, ke dni , datum, činil částku -65,32 Kč a ke dni , datum, činil částku -0,14 Kč. Podle výplatní pásky za měsíc , Anonymizováno, byla žalovaná zaměstnána u společnosti , právnická osoba, ., IČO , IČO, , a její čistý příjem v tomto měsíci činil 19 145 Kč. Podle výpisů z účtu činila mzda žalované za , Anonymizováno, částku 19 145 Kč, za měsíc , Anonymizováno, částku 18 198 Kč a za měsíc , Anonymizováno, částku 18 295 Kč. Výdaje žalované podle výpisů z účtu v období od , Anonymizováno, činily v průměru cca 56 000 Kč /viz výpisy z účtů na č. l. 21-23 spisu, čestné prohlášení na č. l. 24 spisu, výplatní páska na č. l. 51 spisu, formulář příjmů a výdajů na č. l. 73 spisu/. Žalobkyně poukázala dne , datum, na bankovní účet žalované č. , č. účtu, částku ve výši 35 000 Kč /viz výpis z účtu na č. l. 28 spisu/. Žalovaná na svůj dluh uhradila celkem 81 194 Kč. Jelikož žalovaná nehradila splátky řádně a včas ani na základě výzvy k úhradě dlužných splátek ze dne , datum, , žalobkyně celý dluh žalované zesplatnila, a to ke dni , datum, . Žalovaná byla k uhrazení dluhu vyzvána naposledy předžalobní výzvou ze dne , datum, /viz vyčíslení pohledávky na č. l. 25 spisu, výpis splátkového kalendáře na č. l. 26-27 spisu, výzva k úhradě dlužných splátek na č. l. 30 spisu, předžalobní upomínku na č. l. 31 spisu, podací lístky na č. l. 75-78 spisu/. Žalovaná netvrdila a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradila, nebo že by její dluh zanikl z jiného důvodu.5. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.6. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému10. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.11. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen12. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.14. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud neshledal žalobu za důvodnou. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně dne , datum, poukázala na bankovní účet žalované částku ve výši 35 000 Kč. Soud vzal dále za prokázané, že žalobkyně a žalovaná chtěly uzavřít smlouvu o úvěru, ve které by se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 35 000 Kč a žalovaná by se zavázala vrátit žalobkyni jistinu úvěru spolu s příslušenstvím. Podle názoru soudu je však nutné na danou smlouvu nahlížet jako na smlouvu absolutně neplatnou, neboť žalobkyně nezkoumala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr ve smyslu § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí. K tomu soud uvádí, že není postačující, aby žalobkyně vyšla především z osobních, výdělkových a majetkových poměrů uvedených žalovanou v žádosti o úvěr, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Žalobkyně v daném případě zjistila a doložila příjmovou stránku poměrů žalované, když měla k dispozici její výplatní pásku a výpisy z bankovního účtu, z nichž vyplynul měsíční příjem okolo 19 000 Kč. Naproti tomu však dostatečně nezkoumala a neověřovala skutečné výdaje žalované. Přestože měla k dispozici výpisy z účtu žalované za období tří měsíců před uzavřením smlouvy, z nichž bylo zřejmé, že žalovaná disponovala na konci jednotlivých měsíců záporným zůstatkem na účtu a její finanční prostředky byly pravidelně zcela vyčerpány, neprovedla žádné další šetření směřující ke zjištění skutečné výše jejích životních nákladů a dalších závazků. Žalovaná v čestném prohlášení uvedla existenci splátek jiných úvěrů ve výši 4 000 Kč měsíčně, ostatní měsíční výdaje ve výši 5 000 Kč a náklady na bydlení ve výši 0 Kč. Již údaj o nákladech na bydlení ve výši 0 Kč představoval okolnost vyžadující bližší objasnění, neboť z předložených podkladů nevyplývalo, z jakého důvodu žalovaná žádné náklady na bydlení nenese. Žalobkyně však ani tuto okolnost blíže neověřovala. Žalobkyně dále uvedla, že měsíční výdaje žalované byly pro účely posouzení bonity vyhodnoceny interním scoringovým systémem částkou 9 297,64 Kč, přičemž do této částky byly zahrnuty zejména splátky jiných úvěrů, životní minimum a další výdaje odvozené z transakcí na bankovním účtu žalované. Ani z těchto podkladů však nevyplývá, že by žalobkyně správnost údajů použitých pro tento výpočet, jakkoliv ověřovala. Naopak z podkladů, které měla sama k dispozici, vyplývaly skutečnosti nasvědčující tomu, že finanční situace žalované vyžadovala důkladnější prověření, zejména ve vztahu ke skutečné výši jejích pravidelných výdajů a zdrojům, z nichž byly hrazeny. Žalobkyně tak rezignovala na řádné ověřování výdajové stránky poměrů žalované, ačkoli právě porovnání příjmů a skutečných výdajů představuje základní předpoklad posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Žalobkyně byla v průběhu řízení postupem podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. výslovně vyzvána k doplnění rozhodných tvrzení a důkazů o tom, jakým způsobem před uzavřením smlouvy zjišťovala a ověřovala výdajovou stránku poměrů žalované. Žalobkyně však na tuto výzvu reagovala sdělením, že nad rámec dosud předložených listin nemá další tvrzení ani důkazy. Nebylo tudíž prokázáno, že by úvěruschopnost žalované byla posouzena na základě dostatečných, spolehlivých a ověřených informací, jak vyžaduje § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud proto uzavírá, že žalobkyně neprokázala, že by úvěruschopnost žalované posuzovala s odbornou péčí. S ohledem na výše uvedené soud uzavřel, že žalobkyně žalované poskytla ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je taková smlouva neplatná. Platnost smlouvy z uvedeného důvodu je přitom soud povinen zkoumat z úřední povinnosti (srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne , datum, ve věci C-679/18 v řízení OPR-, právnická osoba, . proti GK).15. Na tomto závěru nemůže ničeho změnit ani obrana žalobkyně, že žalovaná následně uhradila 44 splátek úvěru a se splácením se dostala do obtíží až po několika letech od uzavření smlouvy. Ze splátkového kalendáře naopak vyplývá, že žalovaná nehradila splátky po celou dobu bezvadně a prodlení se u ní objevovalo již v průběhu splácení úvěru, přičemž od podzimu roku 2023 se stalo opakovaným jevem a v dalším období se dále prohlubovalo. Samotná skutečnost, že žalovaná po určitou dobu na úvěr plnila, proto bez dalšího neprokazuje, že byla již v době uzavření smlouvy objektivně schopna úvěr řádně a dlouhodobě splácet ze svých vlastních disponibilních příjmů. Pro úplnost soud konstatuje, že skutečnost, že žalovaná splátky předmětného úvěru po určitou dobu hradila, sama o sobě neprokazuje, že byla schopna úvěr splácet, když není zřejmé, z jakých prostředků byl předmětný úvěr splácen. Samotný průběh splácení nevypovídá ničeho o tom, zda byly jednotlivé splátky hrazeny z běžných příjmů žalované, či z jiných zdrojů. Nelze proto uzavřít, že byla úvěruschopnost žalované z tohoto důvodu posouzena řádně. Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, uzavřel, že je třeba na splnění podmínky dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru pohlížet z materiálního hlediska, tj. neplatnost smlouvy má být dána tehdy, kdy spotřebitel skutečně nebyl schopen pro své špatné majetkové poměry úvěr splácet. Dále se k otázce úvěruschopnosti vyjádřil i Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne , datum, ve věci C-755/22 v řízení , právnická osoba, . proti , právnická osoba, ., kde bylo uzavřeno, že neplatnost smlouvy musí být vnitrostátními soudy vyslovena i poté, kdy byl závazek spotřebitelem dle smlouvy zcela splněn, plnil-li dle neplatné smlouvy. Soudní dvůr v tomto rozhodnutí zdůraznil, že kontrola úvěruschopnosti má být ochranou před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti spotřebitele. Těmto rizikům má poskytovatel úvěru předcházet. K tomu Soudní dvůr dodal, že takové finanční důsledky mohou nastat i po splacení úvěru. Zdejší soud tak dodává, že smyslem řádného a dostatečného zjištění a ověření úvěruschopnosti spotřebitele ještě před poskytnutím úvěru není pouze to, zda bude schopen spotřebitel takový úvěr následně ve sjednaných termínech a výši splácet, ale i za jakou cenu, tj. zda toto splácení nepovede, jak uvedl Soudní dvůr, k jeho dalšímu nadměrnému zadlužování, popř. až k platební neschopnosti. Samotná skutečnost, že žalovaná na dluh po určitou dobu splácela, tak není dostatečným důkazem o tom, že bylo materiální hledisko naplněno, není-li zároveň zjištěno a prokázáno, že na něj plnila proto, že jí to její příjmy po odečtení skutečných výdajů umožňovaly. Taková skutečnost pak v řízení žalobkyní prokázána nebyla. Je totiž na žalobkyni, aby prokázala, že naplnila požadavky, které na ni zákon v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru klade, a že tedy uzavřela smlouvu o úvěru platně.16. Jelikož soud uzavřel, že smlouva o úvěru nebyla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena platně, došlo na straně žalované na úkor žalobkyně vyplacením neplatně sjednaného úvěru k bezdůvodnému obohacení, a proto byla žalovaná povinna takové obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o. z. vydat. Z obsahu spisu vyplynulo, že žalovaná na svůj dluh uhradila celkem 81 194 Kč a vyplacena jí byla částka celkem ve výši 35 000 Kč. Žalovaná tak veškeré bezdůvodné obohacení již žalobkyni před podáním žaloby a před výzvou žalované k úhradě dluhu vrátila, a proto byla žaloba soudem posouzena jako zcela nedůvodná a jako taková byla zamítnuta (výrok I. tohoto rozsudku).17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť v řízení úspěšnější žalované žádné náklady nevznikly (II. tohoto rozsudku).