Žalobkyně se žalobou, podanou ke zdejšímu soudu dne , datum, , po žalované domáhala zaplacení částky ve výši 38 193,41 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 19 205,02 Kč ode dne , datum, do zaplacení a dále požadovala uhradit částku ve výši 612,12 Kč, představující smluvní pokutu. Svůj návrh odůvodnila žalobkyně tím, že žalovaná se žalobkyní uzavřela dne , datum, distančním způsobem smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě mohla žalovaná čerpat úvěr jiný než na bydlení až do výše 26 500 Kč. Úvěr byl vyplácen na bankovní účet žalované, a to dne , datum, částka ve výši 1 000 Kč, dne , datum, ve výši 5 030 Kč, dne , datum, ve výši 3 077 Kč, dne , datum, ve výši 1 469 Kč, dne , datum, ve výši 1 007 Kč, dne , datum, ve výši 681 Kč, dne , datum, ve výši 1 170 Kč, dne , datum, ve výši 1 022 Kč, dne , datum, ve výši 1 255 Kč, dne , datum, ve výši 803 Kč a ve výši 413 Kč a dne , datum, ve výši 267 Kč. První splátka byla splatná dne , datum, a konec kreditového rámce měl nastat dne , datum, . Žalovaná požádala o poskytnutí úvěru prostřednictvím internetové stránky www.flexifin.cz, a to vyplněním žádosti a poskytnutím údajů. Žalovaná potvrdila správnost údajů (jméno, příjmení, pobyt, e-mail, telefonní číslo , tel. číslo, číslo bankovního účtu). Žalovaná se identifikovala prostřednictvím platby ověřovacího poplatku ve výši 1 Kč. Smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena elektronicky prostřednictvím klientského profilu, do něhož se žalovaná přihlásila pomocí dvou faktorového ověření. Žalované byl zpřístupněn formulář, který odsouhlasila a poté odsouhlasila návrh smlouvy. Smlouva a formulář byly žalované zaslány na uvedenou e-mailovou adresu. Žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované na základě informací poskytnutých žalovanou - celkový počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem, počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem majících příjem, pravidelné měsíční výdaje uvedené spotřebitelem při žádosti o spotřebitelský úvěr, čisté měsíční příjmy uvedené spotřebitelem. Žalobkyně vycházela z informací o platebním účtu a z transakcí na účtu žalované, případně vycházela z předložených výpisů z účtu a z výplatních pásek prokazujících příjem. Výše ověřeného čistého měsíčního příjmu činila 25 000 Kč. Žalobkyně dále ověřila úvěrovou historii žalované v registru bankovních a nebankovních informací (NRKI a BRKI registry), dále pořídila výpis z centrální evidence exekucí, výpis z insolvenčního rejstříku, výpis katastrálního úřadu, výpis z registru politicky aktivních osob, výpis z registru neplatných dokladů a výpis z registru PČR hledaných osob. Dne , datum, proběhly dotazy do registrů, a to bankovní a nebankovní registr, centrální evidence exekucí (0 záznamů), ISIR (0 záznamů), neplatné doklady (0 záznamů). Žalovaná si při sjednání smlouvy zvolila volitelné služby, a to ,,Presto“ za poplatek ve výši 1 650 Kč a ,,informační SMS servis“ za poplatek ve výši 30,72 Kč. Žalovanou uhrazené částky byly započítávány nejprve na úhradu úroků, následně poplatků a poté na úhradu jistiny. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek a z tohoto důvodu žalobkyně smlouvu vypověděla, o čemž žalovanou informovala e-mailem ze dne , datum, . Žalovaná se tak do prodlení s úhradou celého dluhu dostala dne , datum, . Dlužná částka ve výši 38 193,41 Kč představuje jistinu ve výši 17 000 Kč, poplatek za vyplacení tranší ve výši 342,15 Kč, smluvní úrok ve výši 18 988,39 Kč, poplatek za službu Presto ve výši 1 648,47 Kč a poplatek za informační SMS servis ve výši 14,40 Kč. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení se splácením denní splátky splatné dne , datum, , vznikl žalobkyni, v souladu s čl. VIII. odst. 1 smlouvy nárok požadovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně ze zůstatku jistiny úvěru, s níž se žalovaná dostala do prodlení, když je žalobou požadována smluvní pokuta za toliko prvních 90 dnů prodlení, tj. za období od , datum, do , datum, , což představovalo částku ve výši 612,12 Kč. Pro případ, že by soud neuznal nárok žalobkyně z titulu smlouvy o úvěru, navrhovala žalobkyně, aby byl nárok posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení Žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě pohledávky předžalobní výzvou odeslanou dne , datum, .2. Žalovaná se k podané žalobě vyjádřila až při samotném jednání ve věci, a to tak, že přes internet danou smlouvu o úvěru uzavřela a byly jí poskytnuty finanční prostředky. Ty si převáděla na svůj účet podle potřeby a transakce, které byly uvedeny v žalobě, tomuto odpovídají. Bylo po ní požadováno předložení příjmu za poslední 2 - 3 měsíce. V té době končila v zaměstnání a dostala poslední výplatu. Již si nevybavuje, zda po ní bylo požadováno předložení dokladů k jejím výdajům. V dané době měla ještě půjčku od Providentu na bydlení ve výši 80 000 Kč. Žalobkyni uhradila od dubna 2026 částku ve výši 299 Kč, 300 Kč, 1 000 Kč a naposledy 5 000 Kč. Žalovaná uvedla, že má příjem ve výši cca 27 500 Kč, náklady na bydlení má ve výši 6 200 Kč a hradí splátky Providentu ve výši 5 600 Kč měsíčně. Po úhradě všech výdajů jí zbývá cca 5 000 Kč a tuto částku by byla schopna hradit měsíčně žalobkyni.3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), v nepřítomnosti žalobkyně, kdy tato se řádně a včas svou neúčast při jednání omluvila a s rozhodnutím ve své nepřítomnosti souhlasila.4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: Žalobkyně uzavřela se žalovanou dne , datum, elektronickým způsobem smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Podle této smlouvy mohla žalovaná čerpat úvěr až do výše 26 500 Kč. Za poskytnutí úvěru byl sjednán poplatek za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky. Byl sjednán denní úrok ve výši 1,016 % a RPSN činilo 1 803,88 %. Den splatnosti první splátky byl stanoven dne , datum, a datum splatnosti úvěru bylo dne , datum, . Nedílnou součástí smlouvy byl formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, souhlas se zpracováním osobních údajů, předpis denních splátek a všeobecné obchodní podmínky. K úvěru měla žalobkyně zpracované také informace o zprostředkovateli, informace o poskytovateli úvěru a informace pro spotřebitele /viz smlouva o úvěru na č. l. 7 - 9, všeobecné obchodní podmínky na č. l. 10 - 14, souhlas se zpracováním osobních údajů na č. l. 19 - 21 spisu, předpis denních splátek v elektronickém systému CEPR, informace o zprostředkovateli na č. l. 15, informace pro spotřebitele na č. l. 22 - 23, údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru na č. l. 24 - 25 spisu/. Žalobkyně měla k dispozici fotografii občanského průkazu žalované a totožnost žalované ověřovala dne , datum, prostřednictvím ověření bankovního účtu /viz kopie občanského průkazu na č. l. 26 - 27, autorizace ověření totožnosti na č. l. 28 spisu/. Za období od , datum, do , datum, byly na bankovní účet žalované připsány ve dvanácti platbách finanční prostředky celkem ve výši 17 199,50 Kč /viz přehled bankovních transakcí na č. l. 31 - 32, sdělení banky na č. l. 45, výpis z účtu na č. l. 46 - 67 spisu/. Pokud jde o osobní a majetkové poměry žalované, měla žalobkyně k dispozici informaci, že v domácnosti žalované žijí dvě osoby. Dále žalobkyně vycházela z údaje o bydlišti žalované na adrese , adresa, s tím, že výdaje na bydlení představují 15 000 Kč a další zbytné výdaje žalované představují částku ve výši 2 000 Kč. Výše prezentovaného ověřeného čistého měsíčního příjmu žalované představovala částku ve výši 26 766 Kč, když sama žalovaná uvedla příjem ve výši 21 000 Kč. Žalobkyně tak dospěla k závěru, že disponibilní příjem žalované představoval 8 091 Kč /viz identifikované příjmy na č. l. 29, výpis o posouzení úvěruschopnosti na č. l. 30, obecné principy posuzování a filozofie na č. l. 16 - 18 spisu/. Žalobkyně vyhotovila dokument - výpověď smlouvy o půjčce /viz výzva na č. l. 33 spisu/. Žalovaná byla předžalobní výzvou ze dne , datum, , odeslanou dne , datum, , vyzvána k úhradě dlužné částky do tří dnů, když jí tato výzva byla doručována dne , datum, na adresu uvedenou ve smlouvě o úvěru /viz předžalobní výzva na č. l. 34, potvrzení na č. l. 35, výpis sledování zásilky , Anonymizováno, na č. l. 72, smlouva o úvěru na č. l. 7 - 9 spisu/. Žalovaná ve prospěch žalobkyně uhradila celkem částku ve výši 6 731,44 Kč /viz přehled bankovních transakcí na č. l. 31 - 32, potvrzení o převodu na č. l. 74, potvrzení o převodu na č. l. 75, potvrzení o převodu na č. l. 76 spisu/.5. Z účastnického výslechu žalované soud zjistil, že je v současné době zaměstnána s příjmem ve výši 27 500 Kč. Bydlí s přítelem, kterému přispívá na domácnost částkou ve výši 6 200 Kč. Má další úvěr, který splácí měsíčně ve výši 5 600 Kč. Měsíčně zbývá žalované asi 9 000 Kč a na dluh je schopna žalobkyni hradit částku 5 000 Kč měsíčně.6. Závěr o skutkovém stavu je takový, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dne , datum, smlouvu o úvěru, na jejímž základě byly žalované poskytnuty finanční prostředky v celkové výši 17 199,50 Kč. Žalovaná na poskytnutý úvěr vrátila celkem částku ve výši 6 731,44 Kč. Před podáním žaloby zaslala žalobkyně dne , datum, žalované výzvu k úhradě dlužné částky, kterou jí vyzvala k úhradě vzniklého dluhu do 3 dnů. Tato výzva byla žalované doručována dne , datum, . Žalovaná je v současné době schopna hradit žalobkyni splátky ve výši 5 000 Kč měsíčně.7. Soud však nemohl učinit závěr o prokázání toho, že by ze strany žalobkyně bylo provedeno řádné zkoumání úvěruschopnosti žalované, a to z důvodů, které jsou blíže konkretizovány v bodě 15 odůvodnění tohoto rozsudku. Rovněž nebylo prokázáno, že by se do dispozice žalované dostala dřívější výzva k úhradě dlužné částky.8. Podle § 101 odst. 1 písm. b) o. s. ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni plnit důkazní povinnost. Podle § 118a odst. 3 o. s. ř. zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 21 Cdo 4314/2008, poučovací povinnost podle § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. soud plní při jednání (ve znění před novelou č. 7/2009 Sb., nyní při přípravném jednání nařízeném ve smyslu § 114c o. s. ř.). Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinností důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Žalobkyně se z jednání omluvila a požádala, aby bylo rozhodnuto v její nepřítomnosti. Svým procesním postupem se tak sama zbavila možnosti být poučena soudem při jednání o povinnosti označit důkazy, včetně následku nesplnění této povinnosti v podobě neúspěchu ve sporu dle § 118a odst. 3 o. s. ř.9. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZoSÚ“).10. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.12. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.13. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení a výši úroku z prodlení s placením pohledávky výživného pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.15. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Soud v daném případě uzavřel, že daná smlouva o úvěru byla mezi účastnicemi uzavřena, když ani žalovaná tuto skutečnost žádným způsobem nerozporovala; naopak jí svým tvrzením potvrdila. Soud se pak předně zabýval otázkou, zda smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena platně, a to po řádném posouzení úvěruschopnosti žalované. Na základě učiněného dokazování však musí soud konstatovat, že žalobkyně nedostála své povinnosti před poskytnutím úvěru řádně zkoumat úvěruschopnost žalované dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. K tomu dále uvádí, že není postačující, aby žalobkyně vyšla pouze z nedoloženého osobního prohlášení žalované o jejích osobních, výdělkových a majetkových poměrech, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří /srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018/. Pokud žalobkyně předkládala, že měl být ověřen příjem žalované (zjištění uváděno ve výši 26 766 Kč), tak není patrné, na základě čeho (jak) k tomuto závěru žalobkyně dospěla. Žalobkyně nepředložila výpis z účtu či transakce (potvrzení) o vyplacené mzdě, kdy tak není zřejmé, že by taková částka představovala právě příjem jen ze samotné pracovní činnosti. Na kontrolu (ověřování) výdajů, a to i těch podstatných, pak bylo žalobkyní rezignováno zcela. V žádosti o úvěr byly sice některé skutečnosti (výdaje) uvedeny, ale žalobkyní provedený výpočet nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení majetkové situace na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Nebylo prokázáno, že by výdaje žalované byly zkoumány a ověřovány, když k tomu žalobkyně nepředkládala žádné podklady, resp. nedokládala, že by obdržené informace jakkoliv ověřovala a prověřovala. Jako nereálné se pak jeví i to, že by žalovaná měla měsíční výdaje ve výši 2 000 Kč (při již samostatném uvedení výdajů na bydlení). Žalobkyně sice tvrdila, že před uzavřením úvěrové smlouvy řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, kterou ověřovala v databázích NRKI a BRKI, jakož i v centrální evidenci exekucí, insolvencí, atd., ale k prokázání majetkové situace žalované nebylo z její strany ničeho předloženo. Žalobkyni přitom nic nebránilo v tom, aby si od žalované zajistila podklady, které by jí mohly poskytnout alespoň základní představu o jejích pravidelných výdajích.16. S ohledem na uvedené soudu nezbylo než konstatovat, že příjmy ani výdaje žalované v době uzavření smlouvy o úvěru nebyly žalobkyní řádně ověřeny. Žalobkyně tak porušila povinnost stanovenou v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, jejímž důsledkem je absolutní neplatnost úvěrové smlouvy a důsledkem této neplatnosti je v souladu s § 87 odst. 1 věta třetí ZoSÚ redukce nároku žalobkyně vůči žalované na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru, a to z titulu bezdůvodného obohacení. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované dle smlouvy o úvěru finanční prostředky ve výši 17 199,50 Kč a žalovaná již uhradila částku ve výši 6 731,44 Kč. Žalované tak zbývá uhradit částku ve výši 10 468,06 Kč, a proto soud vyhověl žalobě jen co do této částky (tj. 17 199,50 Kč - 6 731,44 Kč). V daném případě bylo prokázáno, že výzva k úhradě dluhu se do sféry dispozice žalované, v souladu s ustálenou judikaturou, dostala dne , datum, , kdy byla zásilka žalované doručována /srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 2. 2019, sp. zn. 26 Cdo 3144/2018 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2016, sp. zn. 26 Cdo 1239/2016/. Tohoto dne se tak žalovaná mohla objektivně s obsahem zásilky seznámit. Za přiměřenou lhůtu k okamžité úhradě dluhu lze považovat lhůtu tří dnů, která byla žalované rovněž stanovena i v zaslané výzvě. Žalovaná byla tedy povinna uhradit žalobkyni dlužnou částku do , datum, , což ovšem neučinila a následujícího dne, tj. , datum, , se tak ocitla v prodlení. Soud proto přiznal žalobkyni dle § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. právo na úrok z prodlení z dlužné jistiny právě od , datum, do zaplacení v zákonné výši (11,5 % ročně) dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., když však soud stanovil úhradu peněžitého plnění ve splátkách. V tomto soud vycházel především z výše přiznaného plnění, kdy je zřejmé, že včetně přiznaného příslušenství může žalovaná svou povinnost splnit při řádném splácení nejpozději ve lhůtě tří měsíců. Soud zde nevycházel z toho, že by žalobkyni přiznal toliko nárok na uhrazení holé jistiny úvěru, jelikož spor o splatnost dlužné pohledávky v daném případě nenastal. Žalovaná pouze požadovala uhradit vzniklý dluh ve výši dané splátky. Nelze pak než konstatovat, že pro žalobkyni nebude nijak ohrožující, pokud žalované bylo umožněno uhradit dluh ve splátkách s tím, že dluh bude uhrazen v krátké době. Pokud by pak žalovaná svou povinnost neplnila, nebrání to žalobkyni, aby přistoupila k exekučnímu vymáhání své pohledávky, když současně bylo rozhodnuto o úhradě pod ztrátou výhody splátek, pokud by žalovaná nějakou splátku neuhradila řádně a včas (výrok I. tohoto rozsudku).17. Vzhledem k tomu, že v řízení nebylo prokázáno platné uzavření předmětné smlouvy o úvěru, nemohl soud návrhu žalobkyně ve zbývajícím rozsahu vyhovět, neboť byl tvořen částkami vyplývajícími právě z absolutně neplatné smlouvy [smluvní úrok v kapitalizované výši, požadované poplatky, smluvní pokuta, úrok z prodlení za období předcházející datu , datum, , kdy se žalovaná poprvé prokazatelně ocitla v prodlení]. V této části tedy soud žalobkyní uplatněné nároky zamítl (viz výrok II. tohoto rozsudku).18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že právo na náhradu nákladů, přiznal žalované, která byla ve věci procesně úspěšnější. Soud v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. analogicky aplikoval předpis povahou a účelem nejbližší, a to § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále také jen ,,a. t.“), když nezastoupenému účastníkovi přiznal v situaci, na níž by jinak dopadal § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, paušální náhradu hotových výdajů ve výši 450 Kč za úkon), a to za úkony v podobě přípravy účasti na jednání a účasti na jednání před soudem, a to dle § 1 odst. 3 písm. b), c) citované vyhlášky. K tomuto závěru soud odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2025, č. j.: 28 Cdo 2638/2025-615, v němž byl přijat závěr, že v otázce paušální náhrady nákladů nezastoupeného účastníka je potřeba vycházet z částky ve výši 450 Kč/úkon (na místo částky 300 Kč dle vyhlášky č. 254/2015 Sb.), aby nedocházelo k nedůvodnému rozlišování mezi stranami civilního sporu podle toho, zda jsou či nejsou zastoupeny. Žalované pak přiznal na náhradě nákladů řízení částku ve výši 418,68 Kč, přičemž tato částku představuje 46,52 % z jejich celkové výše 900 Kč (žalovaná byla úspěšná v rozsahu 73,26 % a neúspěšná v rozsahu 26,74 %). Při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015 sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010 sp. zn. I. ÚS 2717/08, přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení. Zaplacení nákladů řízení soud žalobkyni uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok III. tohoto rozsudku).