Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne , datum, domáhala po žalované zaplacení částky 22 500 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že dne , datum, byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 22 500 Kč, který byl žalovanému vyplacen, přičemž úvěr měl být hrazen v měsíčních splátkách ve výši 3 375 Kč vždy k 15. dni příslušného kalendářního měsíce. Žalovaný však nedodržel splátkový kalendář a dostal se do prodlení se splátkou splatnou dne , datum, , na což žalobkyně reagovala upomínkami ze dne , datum, a , datum, , avšak žalovaný své splatné závazky neuhradil. Proto žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru výzvou ze dne , datum, a uvedla, že žalovaný ke dni podání žaloby neuhradil na jistinu pohledávky ničeho. Žalobkyně po žalovaném požadovala zaplacení zesplatněné jistiny úvěru ve výši 22 500 Kč, nákladů na upomínkování ve výši 1 000 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 22 500 Kč od , datum, do zaplacení, jakož i náhradu nákladů řízení.2. Žalobkyně v doplnění žaloby uvedla, že před uzavřením smlouvy o úvěru řádně a v souladu se zákonem posoudila úvěruschopnost žalovaného. Tvrdila, že si od žalovaného vyžádala kopii občanského průkazu, druhý doklad totožnosti a údaje o jeho bankovním účtu, přičemž při posouzení bonity vycházela z dokumentace předané žalovaným, jeho prohlášení a údajů získaných z externích zdrojů prostřednictvím společností , právnická osoba, . a , právnická osoba, ., které zajišťují získávání a vyhodnocování finančních dat klientů. Uvedla, že žalovaný autorizoval sdílení údajů o svém bankovním účtu č. , č. účtu, prostřednictvím rozhraní PSD2, na jehož základě žalobkyně získala strojově čitelná data o transakcích za období od , datum, do , datum, . Dále tvrdila, že provedla lustraci žalovaného v insolvenčním rejstříku, Centrální evidenci exekucí, registru SOLUS, databázi neplatných dokladů a své interní databázi, přičemž zjistila, že žalovaný nebyl účastníkem insolvenčního řízení, nebyla proti němu vedena exekuce, jeho doklady nebyly evidovány jako ztracené či odcizené a jeho platební morálka byla hodnocena jako výborná. Současně uvedla, že z technického logu schvalovacího procesu vyplynulo, že při lustraci v registru SOLUS byly zjištěny dva nebankovní závazky, a to kreditní karta s limitem 100 000 Kč a spotřebitelský úvěr ve výši 94 422 Kč se splátkou 4 674 Kč, přičemž nebyly evidovány žádné závazky po splatnosti, všechny použité kontrolní mechanismy byly vyhodnoceny jako vyhovující, hodnota DSTI činila 0,333, žalovaný obdržel rating B se skóre 94,6 bodu a žádost o úvěr byla schválena. Žalobkyně dále tvrdila, že žalovaný deklaroval čistý měsíční příjem 30 000 Kč, zatímco na jeho bankovním účtu byl zjištěn průměrný příjem 36 571 Kč, deklarované náklady na bydlení činily 5 000 Kč, náklady domácnosti byly zjištěny ve výši 3 879 Kč a finanční závazky ve výši 10 000 Kč, přičemž při hodnocení bonity použila konzervativní postup spočívající v zohlednění nejnižšího příjmu a nejvyšších zjištěných nákladů. Po započtení nákladů na bydlení, nákladů domácnosti, finančních závazků, nákladů na hazardní hry ve výši 0 Kč a rezervy ve výši 500 Kč dospěla k závěru, že žalovanému zůstává měsíční finanční zůstatek ve výši 10 621 Kč, z něhož je schopen hradit sjednanou měsíční splátku úvěru ve výši 3 375 Kč, a proto má za to, že úvěruschopnost žalovaného byla posouzena řádně a byly splněny veškeré zákonné požadavky.3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Ve svém vyjádření uvedl, že mezi účastníky byla dne , datum, uzavřena smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě mu žalobkyně poskytla částku 22 500 Kč, avšak má za to, že tato smlouva je absolutně neplatná, a to jednak pro porušení povinnosti žalobkyně řádně posoudit jeho úvěruschopnost podle zákona o spotřebitelském úvěru, jednak pro sjednání nepřiměřeně vysoké odměny za poskytnutí úvěru odporující dobrým mravům. Tvrdil, že žalobkyně dostatečně nezjišťovala a neověřovala jeho příjmy a výdaje relevantními doklady, neprokázala řádné provedení lustrací v registrech, nepředložila originální výstupy z těchto lustrací a při posuzování úvěruschopnosti vycházela převážně z údajů deklarovaných žalovaným. Namítal, že žalobkyně neověřovala stálost jeho příjmů například prostřednictvím pracovních smluv či výplatních pásek, dostatečně se nezabývala jeho skutečnými náklady a nezohlednila možné mimořádné výdaje. Dále uvedl, že v době uzavření smlouvy byl již výrazně úvěrově zatížen, když v předcházejících měsících čerpal od společností , právnická osoba, a , Anonymizováno, , Anonymizováno, úvěrové prostředky přesahující 150 000 Kč, což podle něj vyplývá i z podkladů předložených samotnou žalobkyní, a žalobkyně si proto musela být vědoma jeho zadlužení a rizika vzniku dluhové pasti. Podle žalovaného tak žalobkyně neposoudila jeho úvěruschopnost s odbornou péčí a úvěr mu neměl být vůbec poskytnut. Současně namítal nepřiměřenost sjednaných úvěrových podmínek s tím, že úrok ve výši 15 % měsíčně, tedy 180 % ročně, a RPSN ve výši 436 % ročně jsou v hrubém rozporu s dobrými mravy. Dále tvrdil, že na základě neplatné smlouvy obdržel od žalobkyně částku 22 500 Kč, avšak ke dni podání vyjádření již žalobkyni uhradil celkem 30 375 Kč v devíti platbách po 3 375 Kč, a má proto za to, že žalobkyně nemá nárok na žalované plnění, neboť jí vrátil více, než kolik od ní obdržel, a navrhl proto zamítnutí žaloby a přiznání náhrady nákladů řízení.4. Soud při nařízeném jednání dne , datum, provedl předložené listinné důkazy, z nichž učinil následující skutková zjištění:- z Předsmluvních informací ke smlouvě o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne , datum, , vyhotovených prostřednictvím , Anonymizováno, .cz (Roční procentní sazba nákladů, Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a Tabulka umoření) soud zjistil, že jsou určeny pro zamýšlené uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi společností , Jméno žalobkyně, . jako poskytovatelem a , Jméno žalovaného, jako spotřebitelem. V listině je uveden neúčelový hotovostní úvěr ve výši 22 500 Kč se splatností 12 měsíců, s měsíčními splátkami ve výši 3 375 Kč splatnými vždy k 15. dni v měsíci, přičemž jistina ve výši 22 500 Kč měla být uhrazena až spolu s poslední splátkou. Dále je uvedena úroková sazba 15 % měsíčně, RPSN ve výši 436 % ročně a celková částka splatná spotřebitelem ve výši 63 000 Kč. Úvěr měl být vyplacen na účet č. , č. účtu, vedený pro , Jméno žalovaného, a listina obsahuje rovněž autorizační doložku, podle níž byl dne , datum, v , Anonymizováno, :, Anonymizováno, :, Anonymizováno, potvrzen SMS kód zaslaný na telefonní číslo , tel. číslo, .- ze Smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , uzavřené mezi společností , Jméno žalobkyně, . jako poskytovatelem a , Jméno žalovaného, jako spotřebitelem, soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému neúčelový hotovostní úvěr ve výši 22 500 Kč, určený k vyplacení na účet č. , č. účtu, , s dobou trvání úvěru 12 měsíců, měsíční úrokovou sazbou 15 %, RPSN 436 % a celkovou částkou splatnou spotřebitelem ve výši 63 000 Kč. Součástí smlouvy je též příloha označená jako Příloha č. , hodnota, Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, v níž jsou uvedeny osobní údaje žalovaného, výsledky lustrací v insolvenčním rejstříku, Centrální evidenci exekucí a registru SOLUS, údaje o jeho příjmech, nákladech a finančních závazcích a závěr, podle něhož byl za rozhodný příjem žalovaného považován příjem 30 000 Kč měsíčně, náklady na bydlení 5 000 Kč měsíčně, náklady na potraviny a běžné zboží 3 879 Kč měsíčně a finanční závazky 10 000 Kč měsíčně, přičemž výsledný finanční zůstatek žalovaného byl vyčíslen částkou 10 621 Kč měsíčně a bylo uvedeno, že žalovaný má dostatečný zůstatek na splácení sjednané měsíční splátky úvěru ve výši 3 375 Kč. Listina dále obsahuje autorizační doložku, podle níž byla smlouva dne , datum, v , Anonymizováno, :, Anonymizováno, :, Anonymizováno, podepsána prostřednictvím SMS kódu potvrzeného z telefonního čísla , hodnota, .- z Detailu pohybu – Bezhotovostní platba vytištěného dne , datum, , vyhotoveného v internetovém bankovnictví , právnická osoba, , soud zjistil, že dne , datum, byla z účtu č. , č. účtu, provedena bezhotovostní platba ve výši 22 500,00 Kč na účet č. , č. účtu, vedený u , právnická osoba, ., přičemž u transakce je uveden variabilní symbol , var. symbol, , zpráva pro příjemce „, Anonymizováno, úvěr“ a poznámka „, jméno FO, úvěr“.- z Detailu pohybu - Okamžitá příchozí platba ze dne , datum, , vyhotoveného v internetovém bankovnictví , právnická osoba, , zjistil, že dne , datum, byla na účet č. , č. účtu, připsána okamžitá příchozí platba ve výši 1,00 Kč z účtu č. , č. účtu, vedeného u , právnická osoba, ., přičemž jako název protiúčtu je uveden , jméno FO, .- z upomínek žalobkyně adresovaných žalovanému soud zjistil, že žalobkyně opakované vyzývala žalovaného k úhradě dluhu;- z listinného důkazu „Bankovní historie - smlouva č. , hodnota, “ za období od , datum, do , datum, , bez zřejmého označení autora, soud zjistil, že se jedná o přehled pohybů na účtu č. , č. účtu, vedeném na jméno , Jméno žalovaného, , na němž byly v uvedeném období pravidelně připisovány platby od společnosti , právnická osoba, , adresa, ve výši 27 979 Kč dne , datum, , 32 169 Kč dne , datum, , 31 414 Kč dne , datum, , 30 576 Kč dne , datum, , 36 909 Kč dne , datum, a 30 580 Kč dne , datum, , přičemž bezprostředně po některých těchto příchozích platbách následovaly převody či výběry převážné části připsaných prostředků, zejména odchozí platba 20 000 Kč dne , datum, ve prospěch , jméno FO, , převod 20 000 Kč dne , datum, , převod 28 000 Kč dne , datum, , několik odchozích plateb v souhrnné výši více než 20 000 Kč dne , datum, a převod 30 000 Kč dne , datum, na účet č. , č. účtu, . Listina dále zachycuje opakované čerpání kontokorentu a účtování úroků za jeho přečerpání, pravidelné účtování debetních úroků, odmítnutí inkasa a neprovedení trvalých příkazů ve prospěch , Anonymizováno, , Anonymizováno, , adresa, a ve prospěch účtu č. , č. účtu, z důvodu neexistence souhlasu s inkasem nebo neprovedení příkazu. Dále z ní vyplývá, že dne , datum, byla na účet připsána částka 100 000 Kč od společnosti , právnická osoba, ., po níž ještě téhož dne následoval převod 90 000 Kč na účet č. , č. účtu, , a že dne , datum, byly na účet připsány částky 50 000 Kč od společnosti , právnická osoba, a 27 500 Kč od společnosti , právnická osoba, , přičemž téhož dne byl proveden převod 70 000 Kč na účet č. , č. účtu, a další výběry hotovosti. Součástí historie účtu jsou rovněž četné výběry hotovosti z bankomatů, platby kartou za běžné spotřební zboží a služby, opakované drobné převody ve prospěch , jméno FO, a průběžně účtované bankovní poplatky, pojištění právní ochrany a debetní úroky.- z Předžalobní výzvy, zesplatnění úvěru, oznámení o převzetí pr. zastoupení ze dne , datum, , včetně podacího lístku, soud zjistil, že je adresována , Jméno žalovaného, a že v ní společnost , Jméno žalobkyně, . prostřednictvím svého právního zástupce oznamuje zesplatnění úvěru poskytnutého na základě smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, . V listině je dlužná částka vyčíslena částkou 39 298,23 Kč, tvořenou jistinou 22 500 Kč, kapitalizovaným smluvním úrokem 10 778,23 Kč, náklady na upomínkování 1 000 Kč a náklady právního zastoupení 5 020 Kč, s výzvou k úhradě do , datum, na účet č. , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, . Listina dále obsahuje sdělení o provedení negativního záznamu do registrů SOLUS a REPI a upozornění na možnost soudního a následně exekučního vymáhání pohledávky.- z Datového výstupu z , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , bez uvedení data listiny, soud zjistil, že se vztahuje k osobě , Jméno žalovaného, , rodné číslo , hodnota, , a obsahuje výsledky dotazu provedeného dne , datum, v , Anonymizováno, :, Anonymizováno, :, Anonymizováno, . V listině je uvedeno, že v insolvenčním rejstříku nebyla zjištěna aktivní insolvence, v negativním registru SOLUS nebyl evidován negativní záznam, v pozitivním registru SOLUS byla uvedena hodnota 0 Kč a v Centrální evidenci exekucí nebyla evidována žádná aktivní exekuce. Součástí listiny je rovněž sdělení, že společnost , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, a.s. poskytuje společnosti , Jméno žalobkyně, . informace získané mimo jiné z registru SOLUS a Centrální evidence exekucí pro účely posouzení úvěruschopnosti spotřebitele- ze , adresa, zpracování osobních údajů, účinných od , datum, , vyhotovených společností , Jméno žalobkyně, ., soud zjistil, že dne , datum, v , Anonymizováno, :, Anonymizováno, :, Anonymizováno, vyjádřil , Jméno žalovaného, souhlas se zpracováním osobních údajů zaškrtnutím souhlasného pole na webové adrese, přičemž současně udělil souhlas s přímým marketingem a se získáváním a zpracováním osobních údajů z Pozitivního registru SOLUS a Pozitivního registru APNU. Listina dále obsahuje podmínky a zásady zpracování osobních údajů klientů společnosti , Jméno žalobkyně, ..- z kopie rodného listu a občanského průkazu žalovaného soud zjistil, že žalobkyně měla k dispozici kopie těchto osobních dokladů.- z Přehledu odchozích plateb, soud zjistil, že z účtu č. , č. účtu, vedeného na jméno , Jméno žalovaného, byly ve prospěch společnosti , Jméno žalobkyně, . na účet č. , č. účtu, , který je jako účet poskytovatele uveden také ve smlouvě o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , pod variabilním symbolem , var. symbol, provedeny platby označené jako „splátka úroků úvěru č. , hodnota, “ ve výši 3 375 Kč, a to se zaúčtováním dne , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, a , datum, , celkem ve výši 27 000 Kč. Listina dále zachycuje odchozí platbu ve výši 3 375 Kč ze dne , datum, na účet č. , č. účtu, vedený pro subjekt označený jako , Anonymizováno, , která byla následujícího dne vrácena zpět na účet žalovaného jako chybná platba.- Z ostatních důkazů (bankovní historie – smlouva č. , hodnota, – JSON data) soud nezjistil žádné informace relevantní pro toto řízení.5. Na základě výše uvedených skutkových zjištění soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu:6. Soud má za prokázané, že dne , datum, uzavřely strany smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému neúčelový úvěr ve výši 22 500 Kč, který byl dne , datum, vyplacen na účet vedený na jméno žalovaného. Žalovaný následně ve prospěch žalobkyně uhradil na splátkách celkem 27 000 Kč. Před uzavřením smlouvy žalobkyně provedla lustrace žalovaného v insolvenčním rejstříku, Centrální evidenci exekucí a registru SOLUS a v dokumentu označeném jako Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vycházela z údaje o měsíčním příjmu žalovaného ve výši 30 000 Kč, měsíčních nákladech na bydlení ve výši 5 000 Kč, nákladech na potraviny a běžné zboží ve výši 3 879 Kč a finančních závazcích ve výši 10 000 Kč, na jejichž základě uzavřela, že žalovaný disponuje dostatečnými prostředky ke splácení úvěru. Současně však soud zjistil, že z předloženého posouzení úvěruschopnosti ani z dalších listin nevyplývá, z jakých konkrétních podkladů žalobkyně údaje o nákladech a finančních závazcích žalovaného zjistila ani jakým způsobem jejich správnost ověřovala. V listinách se nenachází výplatní pásky, daňové doklady, výpisy z účtu či jiné podklady, z nichž by bylo možné dovodit zdroj údajů použitých při vyhodnocení úvěruschopnosti. Naopak z listiny označené jako Bankovní historie za období od , datum, do , datum, soud zjistil, že na účet žalovaného byly vedle pravidelných příjmů opakovaně připisovány finanční prostředky od dalších úvěrových společností, konkrétně částka 100 000 Kč od společnosti , právnická osoba, ., částka 50 000 Kč od společnosti , právnická osoba, . a částka 27 500 Kč od společnosti , právnická osoba, , přičemž podstatná část těchto prostředků byla bezprostředně po jejich připsání dále převáděna. Z téhož přehledu vyplývá rovněž opakované čerpání kontokorentu, účtování debetních úroků, odmítání některých inkas a neprovedení některých platebních příkazů. Tyto skutečnosti svědčí o existenci dalších závazků a okolností významných pro posouzení finanční situace žalovaného, nebylo však prokázáno, že by je žalobkyně při hodnocení jeho schopnosti úvěr splácet zjistila, ověřila nebo jakkoli zohlednila. Z provedeného dokazování proto plyne, že žalobkyně disponovala pouze výsledkem vlastního hodnocení úvěruschopnosti, nikoliv ověřitelnými podklady, z nichž by bylo možné dovodit, že údaje rozhodné pro posouzení příjmové a výdajové situace žalovaného byly před poskytnutím úvěru řádně zjištěny a prověřeny.7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 2398 odst. 1 o. z., úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.9. Podle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl požádán.10. Podle § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.11. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.12. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.13. Podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).14. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.15. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.16. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.17. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen z části.18. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Podle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 občanského zákoníku absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Podle ustálené judikatury věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. To stejné platí rovněž pro výdaje dlužníka.19. Soud se s tvrzením žalobkyně, že před uzavřením smlouvy řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, neztotožňuje. Ačkoli nelze vyloučit, že žalobkyně při hodnocení vycházela z údajů zachycených v bankovní historii žalovaného a měla tak určitou představu o jeho příjmové situaci, z provedených důkazů není patrné, jakým způsobem dospěla k závěrům ohledně jeho výdajů a finančních závazků. V posouzení úvěruschopnosti jsou sice uvedeny konkrétní částky nákladů na bydlení, nákladů na potraviny a běžné zboží i ostatních finančních závazků, žalobkyně však nepředložila žádné podklady, z nichž by bylo možné zjistit jejich původ, správnost či způsob ověření. Samotná bankovní historie přitom takové údaje neposkytuje a neumožňuje učinit spolehlivý závěr o skutečné výši pravidelných životních nákladů žalovaného ani o rozsahu všech jeho závazků. Naopak z téže bankovní historie vyplývá, že žalovaný v období bezprostředně předcházejícím uzavření smlouvy čerpal další úvěrové produkty od jiných poskytovatelů, opakovaně využíval kontokorentní úvěr, byly mu účtovány debetní úroky a docházelo i k odmítání některých inkas a neprovedení některých platebních příkazů. Tyto skutečnosti představovaly významné indicie o jeho finanční situaci a vyžadovaly důkladnější zkoumání, než jaké je z předložených listin patrné. Za této situace soud uzavírá, že žalobkyně neprokázala, že by úvěruschopnost žalovaného posoudila na základě dostatečných, spolehlivých a řádně ověřených informací o jeho příjmech, výdajích a celkové zadluženosti.20. Soud byl připraven žalobkyni o tomto poučit dle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř., avšak žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila a zbavila se tak svého práva být soudem poučena o svém důkazním břemenu. Žalobkyně tak důkazní břemeno o tom, že řádně a úplně posoudila před poskytnutím úvěru úvěruschopnost žalovaného, v tomto řízení neunesla.21. Smlouva o úvěru uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným je tak dle ust. § 86 odst. 1, 2, § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ve spojení s ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná, a to pro rozpor se zákonem, a tento rozpor je tak zjevný, že k této neplatnosti je soud dle ustanovení § 588 občanského zákoníku povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nárok je proto třeba posoudit jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, který přijal peněžní prostředky bez platného právního důvodu. V řízení bylo žalovaným tvrzeno a prokázáno, že na poskytnutý úvěr ve výši 22 500 Kč uhradil ve splátkách celkem 27 000 Kč. Žalovaný tak žalobkyni uhradil dokonce více, než bylo jeho povinností. Ve zbývající části byla žaloba zamítnuta, neboť vzhledem k absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru žalobkyni nevznikl nárok na úhradu sjednaných poplatků, smluvní pokuty, vymáhacích nákladů.22. Pokud jde o požadavek žalobkyně na zaplacení zákonného úroku z prodlení, pak zde bylo soudem rozhodnuto tak, že nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení nebyl žalobkyni přiznán a v této části byla žaloba zamítnuta. Zde soud odkazuje na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům „lichvářských" úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších sjednaných úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění. Nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. tak v době rozhodování soudu dán nebyl.23. Soud nad rámec shora uvedeného stručně uvádí, že u předmětné smlouvy by byl eventuálně dán i další důvod absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy, neboť ujednání o výši úroků je zjevně v rozporu s dobrými mravy. Dle judikatury Nejvyššího soudu je v rozporu s dobrými mravy zpravidla taková výše úroku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (viz rozhodnutí NS sp. zn. , spisová značka, , sp. zn. , spisová značka, či sp. zn. , spisová značka, ). Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, lze připustit, že u půjčky na základě smluv uzavíraných mezi fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné finanční situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto – v závislosti na okolnostech konkrétního případu – nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Není možné však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem. Ujednání o takto vysokém úroku (hrubě odporujícímu dobrým mravům) je neplatné absolutně. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, je odporující dobrým mravům úrok téměř čtyřnásobně přesahující horní hranici obvyklé úrokové míry. S ohledem na výše citovanou judikaturu je dle soudu nutné ujednání o úroku 15 % p. m. (180 % p. a.) posoudit jako ujednání zjevně rozporné s dobrými mravy a smlouvu jako absolutně neplatnou.24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 9 715,43 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 22 500 Kč sestávající z částky 2 020 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne , datum, náhrada 619,28 Kč za 40 ujetých km v částce 319,28 Kč (34,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 573/2025 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6 l/100 km a 5,90 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 573/2025 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 300 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 8 029,28 Kč ve výši 1 686,15 Kč. Soud uzavírá, že úkon účtovaný jako nahlédnutí zástupce do spisu, nelze v projednávané věci považovat za samostatný úkon právní služby. Nahlédnutí bezprostředně navazovalo na převzetí zastoupení a sloužilo k prvotnímu seznámení zástupce se skutkovými a právními okolnostmi věci. Taková činnost je svou povahou součástí úkonu převzetí a přípravy zastoupení podle § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu. Nešlo přitom o pozdější nahlédnutí vyvolané podstatným doplněním spisu, změnou procesní situace ani jinou konkrétní okolností, která by odůvodňovala jeho samostatnost a účelnost. Náklady uplatněné za nahlédnutí do spisu proto soud nepřiznal jako samostatný úkon právní služby.