Okresní soud v Olomouci 21 C 118/2026-68 – Náklady řízení
Okresní soud v Olomouci · 21. 8. 2026
Aplikovaná ustanovení
Související právní otázky
O co šlo
o 10 816 Kč s příslušenstvím
Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 816 Kč s příslušenstvím, sestávající z dlužné jistiny 4 950 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru 1 782 Kč, smluvní pokuty 1 584 Kč, smluvních nákladů za upomínky 800 Kč (10 x 50 Kč za každou odeslanou SMS a 10 x 30 Kč za každý odeslaný e-mail), poplatku za administraci prodlení delšího než 14 dní ve výši 700 Kč a smluvních nákladů za upomínky dluhu za každý zaslaný dopis (celkem 2x) ve výši 1 000 Kč, s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, . , IČO: , IČO, uzavřela dne , datum, distančně prostřednictvím webového rozhraní www., Anonymizováno, .cz se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Tvrdila, že původní úvěrový vztah vznikl na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Na tuto smlouvu navázala smlouva č. , hodnota, , následně smlouva č. , hodnota, a poté smlouva č. , hodnota, , která je předmětem tohoto řízení. Navazující smlouvy sloužily k prodloužení splatnosti předchozího úvěrového vztahu. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr 4 950 Kč, se splatností dne , datum, . Úrok z úvěru byl sjednán ve výši 36,5 % ročně, dále byl sjednán poplatek ve výši 1 782 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně přezkoumala úvěruschopnost žalovaného, když zjistila zejména, že žalovaný je zaměstnancem , Anonymizováno, , právnická osoba, ., kde má čistý měsíční příjem 20 887 Kč. Úvěrující dále zjistil, že žalovaný žije s rodiči. Žalovaný přitom uvedl, že jeho náklady na energie a služby činí částku 3 500 Kč měsíčně, přičemž další náklady uvedl ve výši 700 Kč měsíčně. V rámci zkoumání úvěruschopnosti bylo dále zjištěno, že žalovaný nesplácí žádné další úvěry. Žalovaným nebylo splaceno ničeho. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek byla pohledávka postoupena na žalobkyni.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nijak nerozporoval.3. Ve věci bylo rozhodnuto dle § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.4. Soud učinil z níže uvedených provedených důkazů následující skutková zjištění a závěr o skutkovém stavu: Dne , datum, byla mezi společností , právnická osoba, . (dále také jen „věřitel“) a žalovaným uzavřena prostřednictvím dálkové komunikace smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se věřitel zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 5 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit do , datum, . Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 36,5 % p.a., poplatek za úvěr činil 1 800 Kč (Smlouva o spotřebitelském úvěru , Anonymizováno, ). Peněžní prostředky byly zaslány žalovanému převodem na účet dne , datum, ve výši 5 000 Kč (listina Potvrzení o platbě). Dne , datum, byla mezi věřitelem a žalovaným uzavřena prostřednictvím dálkové komunikace Smlouva o spotřebitelském úvěru , Anonymizováno, , na jejímž základě došlo k prodloužení splatnosti předchozího spotřebitelského úvěru č. , hodnota, . Výše úvěru (jistiny) činila 5 000 Kč, datum splatnosti bylo sjednáno , datum, . Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 36,5 % p.a., poplatek za úvěr činil 1 800 Kč (Smlouva o spotřebitelském úvěru , Anonymizováno, ). Dne , datum, byla mezi věřitelem a žalovaným uzavřena prostřednictvím dálkové komunikace Smlouva o spotřebitelském úvěru , Anonymizováno, , na jejímž základě došlo k prodloužení splatnosti předchozího spotřebitelského úvěru č. , hodnota, . Výše úvěru (jistiny) činila 5 000 Kč, datum splatnosti bylo sjednáno , datum, . Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 36,5 % p.a., poplatek za úvěr činil 1 800 Kč (Smlouva o spotřebitelském úvěru , Anonymizováno, ). Dne , datum, byla mezi věřitelem a žalovaným uzavřena prostřednictvím dálkové komunikace Smlouva o spotřebitelském úvěru , Anonymizováno, (dále též jen „Smlouva“), na jejímž základě došlo k prodloužení splatnosti předchozího spotřebitelského úvěru č. , hodnota, . Výše úvěru (jistiny) činila 4 950 Kč, datum splatnosti bylo sjednáno , datum, . Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 36,5 % p.a., poplatek za úvěr činil 1 782 Kč. V čl. VI. odst. 1.2.1. se žalovaný zavázal zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % za každý den prodlení z nesplacení jistiny úvěru. V čl. VI. odst. 1.3. se dále zavázal hradit poplatky spojené s pozdním splácením úvěru, a to v případě prodlení s jakoukoli splátkou úvěru delší než 14 dní jednorázově poplatek za administraci prodlení ve výši 700 Kč, dále dodatečné náklady spojené s pozdním splácením úvěru, a to 50 Kč za odeslanou upomínku prostřednictvím SMS zprávy, 30 Kč za odeslanou upomínku prostřednictvím e-mailu, 500 Kč za odeslanou písemnou výzvu k úhradě dluhu (Smlouva o spotřebitelském úvěru , Anonymizováno, ). Nedílnou součástí Smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky. Podpisem prostřednictvím SMS kódu žalovaný potvrdil, že si tyto přečetl a souhlasí s nimi (Všeobecné obchodní podmínky). Před uzavřením Smlouvy byly žalovanému poskytnuty informace o spotřebitelském úvěru, což žalovaný potvrdil podpisem prostřednictvím SMS kódu (Předsmluvní formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru). Právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela z údajů uvedených žalovaným v rámci žádosti. Tyto údaje jsou zachyceny v klientské kartě. Žalovaný v rámci žádosti uvedl jako hlavní zdroj příjmu zaměstnání na zkrácený pracovní úvazek u společnosti , Anonymizováno, , právnická osoba, . a čistý měsíční příjem ve výši 20 887 Kč. Čistý měsíční příjem domácnosti byl uveden ve stejné výši. Žalovaný dále uvedl, že bydlí s rodiči, jeho náklady na bydlení činí 0 Kč, náklady na služby a energie 3 500 Kč a ostatní náklady 700 Kč měsíčně. Počet členů domácnosti uvedl 1, počet členů s příjmem 1 a počet vyživovaných osob 0 (Karta klienta). Z bankovního reportu bylo zjištěno, že průměrný čistý měsíční příjem žalovaného od společnosti , Anonymizováno, , právnická osoba, . činil 20 851 Kč (na účet byla připsána dne , datum, částka 20 920 Kč, dne , datum, částka 20 676 Kč, dne , datum, částka 20 920 Kč, dne , datum, částka 20 920 Kč, dne , datum, částka 20 821 Kč). Z bankovního reportu vyplývá rovněž, že žalovaný čerpal dne , datum, úvěr od společnosti , právnická osoba, . ve výši 5 500 Kč (Bankovní report). Právní předchůdkyně žalovaného upomínala o úhradu dluhu prostřednictvím SMS a e-mailu (listina SMS a listina e-mail) a rovně písemně (Výzva k uhrazení pohledávky ze dne , datum, , předžalobní výzva k uhrazení pohledávky ze dne , datum, ). Dne , datum, došlo k postoupení pohledávky včetně všech nároků ze Smlouvy z úvěrujícího na společnost , právnická osoba, , IČO: , IČO, , se sídlem , adresa, (dále jen "Postupitel") (Smlouva o postoupení pohledávky č. , hodnota, ). Postupitel následně postoupil téhož dne celou pohledávku na žalobkyni (Smlouva o postoupení pohledávek , Anonymizováno, /, Anonymizováno, včetně seznamu pohledávek), což bylo žalovanému písemně oznámeno přípisem ze dne , datum, . Současně byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu před podáním žaloby (Oznámení o postoupení pohledávky, předžalobní výzva ze dne , datum, , podací lístek z , datum, ).5. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.7. Podle ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.10. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.11. Po provedeném dokazování dospěl soud v rámci právního hodnocení k závěru, že žaloba žalobkyně je částečně důvodná. Prvně byla v řízení prokázána aktivní legitimace žalobkyně, na kterou byla žalobou uplatněná pohledávka postoupena na základě platné smlouvy o postoupení pohledávek. Dále bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela za užití prostředků dálkové komunikace s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta bezhotovostním převodem částka 4 950 Kč. Jelikož žalovaný při uzavírání smlouvy vystupoval jako spotřebitel (slabší smluvní strana), aplikují se ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž dle § 86 tohoto zákona měla právní předchůdkyně žalobkyně povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného jakožto spotřebitele, tj. jeho schopnost poskytnutý úvěr splácet.12. Žalobkyně soudu předložila klientskou kartu, v níž jsou zachyceny údaje o totožnosti, příjmech, výdajích, domácnosti a bankovním účtu žalovaného, a dále bankovní report. Žalovaný v rámci žádosti uvedl jako hlavní zdroj příjmu zaměstnání na zkrácený pracovní úvazek u společnosti , Anonymizováno, , právnická osoba, . a čistý měsíční příjem ve výši 20 887 Kč. Čistý měsíční příjem domácnosti byl uveden ve stejné výši. Žalovaný dále uvedl, že bydlí s rodiči, jeho náklady na bydlení činí 0 Kč, náklady na služby a energie 3 500 Kč a ostatní náklady 700 Kč měsíčně. Příjmy žalovaného byly objektivizovány z bankovního reportu, ze kterého se podává, že za zkoumané období měl žalovaný průměrný čistý měsíční příjem od společnosti , Anonymizováno, , právnická osoba, . ve výši 20 851 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně se však dostatečně nezabývala výdaji žalovaného, tyto neověřila, a spokojila se pouze s prohlášením žalovaného o výši jeho výdajů a o tom, že nemá jiné závazky, což nelze považovat za splnění povinnosti věřitele ve smyslu ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, zvláště za situace, kdy z bankovního reportu je zřejmé, že žalovaný čerpal dne , datum, úvěr od společnosti , právnická osoba, . ve výši 5 500 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně mohla a měla provést (mimo jiné) lustraci žalovaného ve veřejně dostupných databázích (SOLUS, BRKI, NRKI, insolvenční rejstřík, centrální evidence exekucí, aj.)13. Žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně měla dostatečné informace o pravidelných měsíčních výdajích žalovaného, a tyto věrohodným způsobem i ověřila. Smlouva o úvěru uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je tak dle ust. § 86 odst. 1, 2, § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ve spojení s ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná, a to pro rozpor se zákonem, a tento rozpor je tak zjevný, že k této neplatnosti je soud dle ustanovení § 588 občanského zákoníku povinen přihlédnout z úřední povinnosti. K uvedenému lze odkázat např. na nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , dle kterého věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech.14. Nároky z neplatné smlouvy o úvěru je tak třeba vypořádat dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Žalobkyně má nárok na zaplacení toliko původní jistiny, případně jejího zůstatku, s ohledem na neplatnost smlouvy však nemá nárok na sjednané poplatky, úroky, smluvní pokuty a další platby dle ujednání ve Smlouvě. Žalobkyně tvrdila a prokázala, že žalovanému byly poskytnuty její právní předchůdkyní peněžní prostředky ve výši 4 950 Kč. Žalovaný uhradil právní předchůdkyní žalobkyně či žalobkyni celkem částku 0 Kč, je tedy jeho povinností vydat bezdůvodné obohacení ve výši zbývající 4 950 Kč. Žalovaný v řízení zůstal pasivní, úhradu dluhu či jiný zákonem předvídaný způsob zániku dluhu, byť částečnou ani netvrdil. V této části bylo žalobě vyhověno, ve zbývající části (sjednané poplatky, náklady na vymáhání, smluvní pokuta) byla žaloba vzhledem k absolutní neplatnosti smlouvy zamítnuta.15. Pokud jde o požadavek žalobkyně na zaplacení zákonného úroku z prodlení, pak zde bylo soudem rozhodnuto tak, že nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení nebyl žalobkyni přiznán a v této části byla žaloba zamítnuta. Zde soud odkazuje na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Podle tohoto ustanovení je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, poskytovatel úvěru tak má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění. Nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. tak v době rozhodování soudu dán nebyl. Dohoda mezi účastníky řízení o době splatnosti nebyla žádným z účastníků tvrzena, natož prokázána. Žalovaný byl v řízení zcela pasivní, netvrdil ani nedoložil ničeho ke svým majetkovým poměrům. Proto soud neshledal žádného důvodu stanovit delší dobu plnění a odchýlit se od ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. V části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení, tak byla žaloba zamítnuta, neboť doba splatnosti jistiny byla soudem stanovena uplynutím tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku, a žalovaný proto není s úhradou jistiny úvěru t.č. v prodlení.16. O náhradě nákladů řízení pak soud rozhodoval podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně měla v řízení pouze částečný úspěch a při hodnocení procesního úspěchu ve věci vzal soud v úvahu částky, které žalobkyně požadovala ke dni vyhlášení rozhodnutí. S ohledem na to, že v řízení byl zjevně úspěšnější žalovaný, kterému však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.