22 C 37/2026-64 — Okresní soud v Olomouci

Žalobkyně se dle obsahu žaloby domáhá zaplacení částky 24 697,15 Kč s příslušenstvím (smluvní úrok a úrok z prodlení), jakožto nevrácených peněz, které byly žalovanému poskytnuty na základě smlouvy č. , hodnota, uzavřené s obchodní společností , právnická osoba, , IČO: , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), dne 18. 9. 2022. Uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla hodnocena na základě sdělených informací, které byly ověřovány oproti dokladům a následně zaznamenány do karty zákazníka. Dále se domáhá částky 13 540,03 Kč, jakožto zbývající části „poplatku“ (dohromady úrok společně s poplatky za zpracování a za komfortní a flexibilní splácení a pojistné) spojeného s uvedenou smlouvou. Všechny uplatňované nároky byly na žalobkyni postoupeny. Žalovaný v souvislosti se smlouvou uhradil dohromady částku 13 200 Kč.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.Soud rozhodoval v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v rozhodném znění (dále jen „o. s. ř.“), bez nařízení jednání a na základě provedených důkazů učinil následující relevantní skutková zjištění.Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný se dohodli na obsahu smlouvy ze dne 18. 9. 2022, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti částku 30 000 Kč; žalovaný se zavázal uvedenou částku prostřednictvím splátek společně s úrokem a dalšími poplatky vrátit (zjištěno ze smlouvy).Z tvrzení žalobkyně plyne, že žalovaný v souvislosti se smlouvou uhradil částku 13 200 Kč (tvrzení v neprospěch účastníka, který je uvádí, není třeba prokazovat; nadto zjištěno z tabulky umoření). Z tvrzení žalobkyně dále plyne, že nemá k dispozici doklady, na základě kterých byla vyplněna karta zákazníka.Právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni písemností ze dne 29. 1. 2024 (zjištěno z oznámení).Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě uvedených dluhů (zjištěno z předžalobní výzvy).Soud učinil následující relevantní závěr o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný se dne 18. 9. 2022 dohodli na obsahu smlouvy, na základě které byla žalovanému poskytnuta finanční částka 30 000 Kč, žalovaný se zavázal k jejímu vrácení společně s úrokem. Právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni. Žalobkyně nemá k dispozici doklady, na základě kterých měla být zjištěna majetková situace žalovaného. Žalovaný již v souvislosti s úvěrovou smlouvou uhradil 13 200 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě požadovaných dluhů.Při právním posouzení věci se soud řídil následujícími úvahami. Vycházel zejména ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v rozhodném znění (dále jen „občanský zákoník“), a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Zejména aplikoval ustanovení upravující smlouvu o úvěru (§ 2395 a násl. občanského zákoníku); ustanovení o zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele (§ 86 zákona o spotřebitelském úvěru); ustanovení o neplatnosti právního jednání (§ 580 a násl. občanského zákoníku); ustanovení upravující bezdůvodné obohacení (§ 2991 a násl. občanského zákoníku).Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena úvěrová smlouva ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku. Žalovaný smlouvu uzavíral v postavení spotřebitele (§ 419 občanského zákoníku), tudíž se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. U vymáhaných nároků došlo k platné změně věřitele na žalobkyni (§ 1879 a násl. občanského zákoníku), jelikož právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému, že došlo k jejich postoupení na žalobkyni.Soud úvěrovou smlouvu vyhodnotil jako neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, jelikož právní předchůdkyně žalobkyně věrohodně neověřila údaje uváděné žalovanou, v čemž soud spatřuje porušení odborné péče (k nutnosti zabývat se faktickými výdaji srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2024, čj. 33 Cdo 656/2024-380, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2024, sp. zn. 33 Cdo 1017/2024, bod 24). Soud nepovažuje za dostatečné vyplnění zákaznické karty bez doložení primárních zdrojových dokumentů, jelikož tímto způsobem nelze proces prověření úvěruschopnosti (zejména řádné ověření sdělených údajů) přezkoumat. Názor vyjádřený v rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, čj. 5 Co 231/2020-97, na který odkazuje žalobkyně, není v soudní rozhodovací praxi nikterak ustálený a zdejší soud se od něho na základě výše uvedeného odchyluje.Za takové situace taktéž nelze přijmout závěr, že by faktická majetková situace žalovaného nevzbuzovala jakékoliv pochybnosti o jeho schopnosti splatit poskytnutý úvěr (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2026, sp. zn. 33 Cdo 1056/2025).Jelikož žalobkyně vzala podáním ze dne 9. 3. 2026 žalobu částečně zpět, soud v tomto rozsahu řízení podle § 96 odst. 2 o. s. ř. zastavil.Vzhledem k neplatnosti úvěrové smlouvy je pak žalovaný podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu jakožto bezdůvodné obohacení v době přiměřené jeho možnostem. Soud provedl zúčtování bezdůvodného obohacení, resp. zohlednil platby žalovaného, kterými již poskytnutou jistinu fakticky vracel. Žalovaný je v tomto případě povinen vrátit ještě částku 16 800 Kč (30 000 Kč mínus 13 200 Kč). Ostatní nároky, které žalobkyně dovozuje ze smlouvy (úrok, poplatky, pojistné), nejsou pro neplatnost smlouvy důvodné. Nedůvodný je i požadavek na úrok z prodlení, jelikož prodlení žalovaného s vrácením jistiny nastane až uplynutím doby k jejímu vrácení, která bude stanovena rozhodnutím soudu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, čj. 33 Cdo 3675/2021). Vzhledem k tomu, že žalovaný nespecifikoval svoje finanční možnosti (byl v řízení pasivní), soud stanovil dobu k vrácení jistiny analogicky podle § 160 odst. 1 o. s. ř.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle zásady úspěchu (§ 142 o. s. ř.). Žalovaný byl ve sporu částečně úspěšnější a náleží mu právo na (částečnou) náhradu nákladů řízení. Náhrada mu však podle § 150 o. s. ř. nebyla přiznána, jelikož jsou zde důvody zvláštního zřetele, a to okolnost, že žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly.