22 C 48/2025-176 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se dle obsahu žaloby domáhá zaplacení částky , částka, s příslušenstvím (smluvní úrok a úrok z prodlení), jakožto nevrácených peněz, které byly žalovanému poskytnuty na základě smlouvy č. , hodnota, uzavřené s obchodní společností , právnická osoba, ., IČO: , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) dne , datum, . Na základě uvedené smlouvy bylo žalovanému poskytnuto , částka, a žalovaný v souvislosti s touto smlouvou prostřednictvím splátek zaplatil celkem částku , částka, . Všechny uplatňované nároky byly na žalobkyni postoupeny.2. Žalovaný v řízení poukázal na svůj nedobrý zdravotní stav související se zapomínáním a uvedl, že v jeho silách by bylo hradit částku , částka, měsíčně.3. Soud v této věci rozhodl rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne , datum, , čj. , spisová značka, , ve kterém dospěl k závěru o neplatnosti úvěrové smlouvy pro porušení odborné péče při prověření úvěruschopnosti žalovaného [§ 87 zákona č. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“)], přičemž výrokem I přiznal žalobkyni nárok na vrácení jistiny ve výši , částka, , a to pod ztrátou výhody splátek prostřednictvím splátek ve výši , částka, měsíčně. Ve zbývajících výrocích byl uvedený rozsudek zrušen usnesením Krajského soudu v , adresa, – pobočka v Olomouci ze dne , datum, , čj. , spisová značka, . Odvolací soud jednak konstatoval, že v rámci vypořádání neplatné úvěrové smlouvy podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je třeba vypořádat pouze smlouvu, která je předmětem řízení, bez ohledu na to, jestli část jistiny byla poskytnuta účelově na úhradu dluhů vzniklých z předchozích úvěrových vztahů, a jednak poukázal na nedostatečně prokázaná tvrzení žalovaného ohledně jeho majetkových možnosti vrátit jistinu.4. Soud po vrácení věci k dalšímu řízení nařídil jednání, ze kterého se žalobkyně omluvila a žalovaný se bez omluvy nedostavil. Na jednání byla zopakována část důkazů (návrh a akceptace smlouvy, přehled splátek žalovaného) a ve zbývajícím rozsahu soud vycházel z původních skutkových zjištění, byla-li pro rozhodnutí věci relevantní.5. , jméno FO, a žalovaný se dne , datum, dohodli na smlouvě č. , hodnota, , ve které se , jméno FO, zavázala poskytnout žalovanému částku , částka, na jeho bankovní účet č. , č. účtu, a částku , částka, jako úhradu přechozího závazku žalovaného vůči , jméno FO, ze smlouvy č. , hodnota, ze dne , datum, ; žalovaný se zavázal splatit úvěr společně s ročním úrokem ve výši 14,99 % (celkem , částka, ) prostřednictvím 48 měsíčních splátek ve výši , částka, ; RPSN byla uvedena ve výši 16,07 %. Žalovaný v návrhu na uzavření smlouvy uvedl, že je důchodce, jeho čistý měsíční příjem činí , částka, , jeho nezbytné měsíční výdaje činí , částka, , jeho limity kontokorentů činí , částka, a jeho pravidelné měsíční splátky úvěrů činí , částka, (návrh na uzavření smlouvy č. , hodnota, na č. l. 45-50; akceptace návrhu na č. l. 41; ceník produktů a služeb na č. l. 10-17; formulář pro standardní informace o úvěru na č. l. 21-23; produktové podmínky na č. l. 24-25; všeobecné obchodní podmínky na č. l. 60-64).6. , jméno FO, ověřila před uzavřením smlouvy č. , hodnota, výši příjmů žalovaného z výpisu z jeho bankovního účtu za předchozí rok, z něhož vyplynulo, že žalovaný má pravidelný měsíční příjem od ČSSZ ve výši cca , částka, a dále nahodilé příjmy ve výši cca 15 000 ročně. Z těchto údajů učinila , jméno FO, závěr o příjmu žalovaného ve výši , částka, měsíčně. Při posuzování úvěruschopnosti žalovaného uvažovala , jméno FO, regionální náklady ve výši , částka, , celkovou sumu měsíčních splátek žalovaného ve výši , částka, (z toho , částka, činí interní splátky a , částka, externí). , jméno FO, dále prověřila údaje z externích úvěrových registrů, insolvenčního rejstříku a dalších registrů (přípisy , jméno FO, na č. l. 54 a 55, protokol o ověření úvěruschopnosti na č. l. 56, údaje klienta na č. l. 57-59).7. Žalovaný svůj finanční závazek ze smlouvy č. , hodnota, pravidelně splácel do ledna 2024, v souvislosti se smlouvou uhradil celkem částku , částka, (výpočty dle výpisu na č. l. 52-53). Prohlášením o okamžité splatnosti ze dne , datum, upozornila , jméno FO, žalovaného na zesplatnění úvěru a vyzvala jej k okamžité úhradě dluhu (prohlášení na č. l. 51 a přehled na č. l. 37-38).8. Dopisem ze dne , datum, potvrdila , jméno FO, společnosti I-Xon a.s. přijetí úplaty dle smlouvy o postoupení pohledávek č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /10 ze dne , datum, (dopis na č. l. 39). Dopisem ze dne , datum, vyrozuměla , jméno FO, žalovaného o postoupení pohledávky na společnost I-Xon a.s. (vyrozumění na č. l. 43 a přehled na č. l. 30-36). Dopisem ze dne , datum, vyrozuměla společnost I-Xon a.s. žalovaného o postoupení pohledávky na žalobkyni (vyrozumění na č. l. 43). Dne , datum, sepsala právní zástupkyně žalobkyně předžalobní výzvu adresovanou žalovanému (výzva na č. l. 44). Vyrozumění a předžalobní výzva byly žalovanému odeslány dne , datum, (seznam odeslaných oznámení na č. l. 26-29).9. Soud učinil následující závěr o relevantním skutkovém stavu. , jméno FO, se s žalovaným domluvila na obsahu smlouvy č. , hodnota, , na jejímž základě mu poskytla dohromady částku , částka, . Před poskytnutím úvěru dne , datum, ověřovala , jméno FO, výši příjmů a výdajů žalovaného z výpisu z jeho bankovního účtu, ze kterého vyplývá, že skutečné výdaje žalovaného převyšovaly jeho příjmy. Žalovaný v souvislosti s předmětnou úvěrovou smlouvou uhradil celkem částku , částka, . , jméno FO, oznámila žalovanému postoupení pohledávky společnosti I-Xon a.s. a společnost I-Xon a.s. oznámila žalovanému postoupení pohledávky žalobkyni. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu. Aktuální možnosti žalovaného vracet poskytnutou jistinu se nepodařilo zjistit.10. Při právním posouzení věci se soud řídil následujícími úvahami, přičemž právní předpisy soud aplikoval ve znění účinném ke dni, kdy nastala konkrétní právní skutečnost, nestanoví-li relevantní přechodné ustanovení jinak.11. Soud vycházel zejména ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v rozhodném znění (dále jen „občanský zákoník“), a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Zejména aplikoval ustanovení upravující smlouvu o úvěru (§ 2395 a násl. občanského zákoníku); ustanovení o zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele (§ 86 zákona o spotřebitelském úvěru); ustanovení o neplatnosti právního jednání (§ 580 a násl. občanského zákoníku); ustanovení upravující bezdůvodné obohacení (§ 2991 a násl. občanského zákoníku); ustanovení o postoupení pohledávky (§ 1879 občanského zákoníku).12. U vymáhaných nároků došlo k platné změně věřitele na žalobkyni (§ 1879 a násl. občanského zákoníku), jelikož právní předchůdkyně žalobkyně oznámily žalovanému, že došlo k jejich postoupení (postupně až na žalobkyni).13. , jméno FO, a žalovaným byla uzavřena úvěrová smlouva podle § 2395 a násl. občanského zákoníku. Vzhledem k tomu, že žalovaný smlouvu uzavíral v postavení spotřebitele (§ 419 občanského zákoníku), jedná se o tzv. spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud úvěrovou smlouvu vyhodnotil jako neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, jelikož právní předchůdkyně žalobkyně při prověřování úvěruschopnosti žalovaného porušila odbornou péči, když se nijak nezabývala jeho faktickými výdaji (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , čj. , spisová značka, , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , bod 24). Z výpisu z účtu je přitom zřejmé, že výdajové transakce převyšovaly příjmy žalobce, takže za takové situace ani nelze přijmout závěr, že by faktická majetková situace žalovaného nevzbuzovala jakékoliv pochybnosti o jeho schopnosti splatit poskytnutý úvěr (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Závěr o neplatnosti úvěrové smlouvy soud vyslovil již v předchozím rozsudku, přičemž byl akceptován i odvolacím soudem a ostatně i samotnou žalobkyní v rámci podaného odvolání.14. Vzhledem k neplatnosti úvěrové smlouvy je žalovaný podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu jakožto bezdůvodné obohacení v době přiměřené jeho možnostem. Soud byl vázán právním názorem odvolacího soudu, proto vycházel ze skutečnosti, že žalovanému byla na základě předmětné úvěrové smlouvy poskytnuta částka , částka, (přičemž je nerozhodné, že část byla poskytnuta účelově na úhradu předchozího úvěru). Následně soud provedl zúčtování bezdůvodného obohacení, resp. zohlednil platby žalovaného, kterými již poskytnutou jistinu fakticky vracel. Žalovaný je v tomto případě povinen vrátit ještě částku , částka, (, částka, mínus , částka, ). Soud v rámci aktuálního rozhodnutí přiznal pouze zbývající část, o které ještě nerozhodl výrokem I původního rozsudku (ten nabyl samostatně právní moci, jeli