Žalobou došlou soudu dne 15. 5. 2026 domáhal se žalobce, aby soud vydal rozhodnutí, kterým by zavázal žalovaného zaplatit žalobci částku ve výši 20 921 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnil tím, že žalobce nabyl pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 2. 10. 2025 mezi společností , právnická osoba, ., jako původním věřitelem a postupitelem a společností , Jméno žalobce, ., se sídlem , adresa, , IČ , IČO žalobce, , jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel je českou obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Žalobce je českou obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je kolektivní investování spočívající zejména v investicích do nákupu portfolií pohledávek od bankovních i nebankovních subjektů. Žalovaný je fyzickou osobou nepodnikající. Původní věřitel uzavřel s žalovaným dne 5. 3. 2024 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 4. 4. 2024. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z nesplacené jistiny úvěru ve výši 10 000 Kč a dále z nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 10 921 Kč, který byl splatný dne 4. 4. 2024. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky www., Anonymizováno, .cz, na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, které jsou uvedeny v části B tohoto návrhu, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu dle Smlouvy o úvěru v části obchodních podmínek čl. III.1 pro spotřebitelský úvěr. Po dokončení registrace na webových stránkách www.creditportal.cz zaslal žalovaný původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění odpovídajícím dokumentu – Smlouva o úvěru s navrhovanou výší úvěru 10 000 Kč a splatností (případně prodlouženou splatností) dne 4. 4. 2024. Po odeslání smluvní dokumentace žalovanému byly zaslány peněžní prostředky dne 5. 3. 2024 na bankovní účet , č. účtu, , který žalovaný uvedl. Prostředky pro potvrzení totožnosti klienta jsou uvedeny v článku I.23 smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, . K ověření totožnosti je žalovaný kromě jména a příjmení, data narození, rodného čísla a adresy povinen uvést také druh a číslo průkazu totožnosti, datum platnosti tohoto průkazu apod. V článku II.5. zmíněné smlouvy se dále uvádí: „Úvěrující bude zjišťovat totožnost klienta v případě provádění úkonů zejména pomocí elektronických kanálů: jestliže jsou úkony prováděny přes internet – pomocí čísla mobilního telefonu klienta a hesla systémově generovaným kódem.“ Podpis je ve smlouvě nahrazen unikátním SMS kódem. Toto je blíže upraveno v článku III.2.: „…podpis klienta je u této smlouvy a souvisejících dokumentů nahrazen zadáním verifikačního ověřujícího podpisového kódu ze SMS (v tomto případě se jedná o kód 535715), který je klientovi zasílán úvěrujícím v době registrace žádosti o poskytnutí úvěru na číslo mobilního telefonu uvedené klientem ve formuláři žadatele o úvěr, když takovéto jednání má platnost písemného právního jednání, neboť tato forma podpisu této smlouvy a souvisejících dokumentů je dostatečně určitá a srozumitelná a tudíž tato forma je shodně považována za písemnou formu uzavření smlouvy a souvisejících dokumentů. Tato smlouva a související dokumenty nabývají platnosti a účinnosti okamžikem zadání ověřujícího podpisového SMS kódu do příslušného pole ze strany klienta umístěného na internetové webové stránce úvěrujícího.“ Žalobce dále sděluje, že byl žalovaný lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr. K tomuto nenavrhuje žalobce žádných dalších důkazů. Dále žalobce sděluje, že dle článku XV. odst. 3 smlouvy o úvěru má úvěrující právo klientovi, který plní své povinnosti plynoucí z této smlouvy řádně a včas, přiznat slevu z poplatku za poskytnutí úvěru. Žalovaný ovšem nehradil řádně, když k datu splatnosti a rovněž ani k dnešnímu dni neuhradil ničeho. Proto žalobce požaduje výši poplatku za poskytnutí „před slevou“. Žalovaný návrh smlouvy akceptoval a původní věřitel úvěr žalovanému vyplatil dne 5. 3. 2024. K uživatelskému účtu měl pomocí vlastního hesla přístup jen žalovaný. Úvěr byl převeden z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalobce identifikoval platbu úvěru uvedením variabilního symbolu , var. symbol, . Úvěr byl žalovanému prokazatelně poskytnut, jak je patrno z přiloženého výpisu z bankovního účtu žalobce (nebo potvrzením o provedené platbě), ale přesto nebyl žalovaným do dnešního dne uhrazen v celé výši. Žalovaný nevrátil úvěr v datech splatnosti. Odeslání upomínky předcházel pokus kontaktovat žalovaného telefonicky, avšak bezúspěšně. Upomínka byla právním zástupcem žalobce odeslána dne 20. 10. 2025. Pokud by soud neuznal nárok žalobce na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požaduje žalobce, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. K prokázání skutečnosti, že žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky v tvrzené výši, navrhuje žalobce, aby soud učinil dotaz na banku žalovaného , právnická osoba, ., zda mu byla v březnu 2024 zaslána na účet č. , č. účtu, částka 10 000 Kč pod variabilním symbolem , var. symbol, a zda je majitelem účtu právě žalovaný. Celková výše nároků žalobce po zohlednění případných dílčích plateb ze strany žalovaného ve výši 0 Kč činí celkem 20 921 Kč nejpozději splatných dne 4. 4. 2024.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. K ústnímu jednání se dne 23. 7. 2026 se žalobce ani žalovaný nedostavili, svou nepřítomnost u jednání žalobce omluvil. Proto soud jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníků řízení a rozhodl na podkladě výsledků dokazování a obsahu spisu., právnická osoba, prvé řadě se soud zabýval otázkou své pravomoci, když žalovaný je osobou se státní příslušností Slovenské republiky a je tak založen cizí prvek v řízení. V souzené věci jde o nároky vyplývající ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, na základě které měla být žalovanému poskytnuta částka ve výši 10 000 Kč dne 5. 3. 2024, která byla uzavřena předchůdcem žalobce, který je právnickou osobou se sídlem v České republice a dlužníkem – žalovaným. Žalovaný sám je evidován k trvalému pobytu na území České republiky. Dle tvrzení v žalobě měl být dále úvěr poskytnut žalovanému na účet č. , č. účtu, , kdy kód 5500 je kódem banky , právnická osoba, . přidělený této bance jako kód platebního styku v ČR. Lze tak dovodit, že se tvrzená smlouva, resp. tvrzená služba, která měla být poskytnuta, vztahovala k území ČR. V souzené věci je dle názoru soudu založena pravomoc podle čl. 7 bod 1) Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění), podle kterého osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována: 1) a) pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn, b) pro účely tohoto ustanovení a pokud nebylo dohodnuto jinak, je místem plnění zmíněného závazku: - v případě prodeje zboží místo na území členského státu, kam zboží podle smlouvy bylo nebo mělo být dodáno, v případě poskytování služeb místo na území členského státu, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytnuty.Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti:5. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. B0002040328919424 ze dne 5. 3. 2024 soud zjistil, že jako smluvní strany jsou uvedeny: společnost , právnická osoba, . jako úvěrující a žalovaný jako klient; úvěrující se touto smlouvou zavazuje poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč, bezúčelový, na 30 dnů s datem splatnosti dne 4. 4. 2024. Úroková sazba činí 40% ročně, RPSN 9 202,60%, poplatek před slevou činí 10 921 Kč (tj. celkem splatná částka 21 249,77 Kč), po slevě 4 171 Kč (tj. celkem splatná částka 14 499,77 Kč). Smlouva je opatřena podpisem za věřitele, za žalovaného není opatřena podpisem, není připojen žádný prostředek způsobilý podpis žalovaného nahradit (kdy v závěru je u jména a příjmení klienta uveden pouze záznam o SMS kódu 535715).6. Z potvrzení o provedení tuzemské odchozí úhrady ze dne 5. 3. 2024, zprávy , právnická osoba, . ze dne 11. 6. 2026 soud zjistil, že majitelem účtu č. , č. účtu, je žalovaný, dne 5. 3. 2024 na něj byla připsána platba ve výši 10 000 Kč od společnosti , právnická osoba, .7. Z Rámcové smlouvy o postupování pohledávek ze dne 14. 6. 2023, Dodatku č. , hodnota, ze dne 30. 9. 2025, Dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 10. 2025 včetně přílohy soud zjistil, že tuto uzavřela společnost , právnická osoba, . jako postupitel a žalobce jako postupník, předmětem této smlouvy je postoupení pohledávek identifikovaných příloze na tuto společnost, ve které je rovněž uvedena pohledávka vůči žalovanému.8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 10. 2025 soud zjistil, že žalovaný byl informován společností , právnická osoba, . o postoupení pohledávky na žalobce. Z výzvy k úhradě ze dne 16. 10. 2025 soud zjistil, že právní zástupce žalobce vyzval žalovaného k úhradě dluhu před podáním žaloby do tří dnů. Z potvrzení soud zjistil, že uvedené bylo žalovanému odesláno dne 20. 10. 2025 , jméno FO, 29, , jméno FO, .9. Z listin: Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, soud nezjistil žádné skutečnosti, které by měly význam pro rozhodnutí soudu ve věci samé.10. Soud předně konstatuje, že v řízení nevzal za prokázáno, že by mezi tvrzeným předchůdcem žalobce - , právnická osoba, . jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o tvrzeném obsahu. Žalobce sice předložil k důkazu listinu nadepsanou jako „Smlouva o spotřebitelském úvěru č. B0002040328919424“ ze dne 5. 3. 2024, nicméně z této listiny se uzavření smlouvy se žalovaným nepodává, resp. nebylo v řízení prokázáno, že by text této listiny odpovídal projevu vůle žalovaného, kdy na této listině nebyl připojen žádný podpis žalovaného ani žádný jiný prostředek způsobilý podpis nahradit. Soud rovněž nevzal za prokázáno, že by předchůdce žalobce při uzavření tvrzené smlouvy zkoumal schopnost žalovaného úvěr splácet. Soud byl připraven žalobce poučit o nutnosti doplnit skutková tvrzení a o povinnosti označit důkazy k prokázání svých tvrzení ve smyslu § 118a o. s. ř., nicméně žalobce se svou dobrovolnou neúčastí u ústního jednání této možnosti zbavil. V tomto směru soud konstatuje, že soud činí dokazování a poskytuje procesní poučení výhradně u ústního jednání, které k tomuto účelu bylo nařízeno a žádný z právních předpisů nestanoví povinnost soudu sdělovat účastníkům řízení, co se z jimi doložených listin podává či nepodává v rámci přípravy jednání.11. Soud vzal za prokázanou aktivní legitimaci žalobce, tj. fakt, že mu pohledávka vůči žalovanému náleží, kdy mu byla postoupena (viz. shora citované smlouvy o postoupení pohledávek včetně navazujících listin), rovněž soud vzal za prokázané poskytnutí finančních prostředků žalovanému na jeho účet celkem ve výši 10 000 Kč dne 5. 3. 2024. Rovněž vzal za prokázané odeslání předžalobní výzvy žalovanému, jak citována shora.12. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 S., občanský zákoník, v účinném znění (dále v textu jen „OZ“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.13. Podle § 2993 OZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.14. Na základě právě uvedeného tak soud konstatuje, že žalobě je možno vyhovět pouze částečně. V řízení soud vzal za prokázané, že předchůdce žalobce poskytl žalovanému plnění bez prokázaného důvodu, a to celkem částku 10 000 Kč, žalovaný nezaplatil ničeho (což žalobce nijak nedokládal, nicméně žalovaný nenamítal, že by něco žalobcem zohledněno nebylo). Soud rovněž vzal za prokázánu aktivní legitimaci žalobce, tj. fakt, že mu pohledávka vůči žalovanému náleží, když bylo prokázáno, že na něj byla pohledávka postoupena. Soud tedy konstatuje, že žalobci náleží v souladu se shora citovaným ustanovením § 2991 odst. 2 a § 2993 OZ právo na vrácení všeho, co bez prokázaného důvodu poskytl předchůdce žalobce žalovanému. Na základě uvedeného tak soud shledal žalobu důvodnou co do částky ve výši 10 000 Kč (tj. 10 000 Kč minus 0 Kč) představující žalovanému poskytnuté a nevrácené finanční prostředky k datu rozhodnutí soudu. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s plněním peněžitého závazku, přiznal soud žalobci podle § 1968 OZ, také právo na zákonné úroky z prodlení. Splatnost nebyla dle názoru soudu sjednána (s ohledem na absenci uzavřené smlouvy – viz. shora) a žalovaný byl podle 1958 odst. 2 OZ, povinen poprvé plnit až poté, kdy k tomu byl vyzván. Žalovaný byl poprvé vyzván výzvou ze dne 16. 10. 2025 odeslanou do dispoziční sféry žalovaného dne 20. 10. 2025 na adresu trvalého pobytu dle smlouvy do ciziny, kam u byla doručena dne 30. 10. 2025 (§573 OZ). Žalovaný byl dle výzvy žalobce povinen hradit do 3 dnů, tj. do 2. 11. 2025. Lze tak shrnout, že od 3. 11. 2025 byl žalovaný v prodlení s úhradou částky ve výši 10 000 Kč. Na základě uvedeného tak soud přiznal žalobci částku ve výši 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně, tj. v zákonné výši ve smyslu nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob, od 3. 11. 2025 do zaplacení (výrok ad. I tohoto rozsudku).15. Rozsudkem přiznanou částku je žalovaný povinen zaplatit žalobci ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, kdy se jedná o základní lhůtu k plnění a ke stanovení lhůty odlišné soud podmínky neměl (§ 160 odst. 1 o.s.ř. – část věty před středníkem).16. Pokud žalobce požadoval úrok z prodlení předcházející tomuto datu, v jiné sazbě či jiné nároky odvozené od smlouvy (poplatky), tak v směru soud žalobu zamítl, jak uvedeno ve výroku ad. II tohoto rozsudku.17. Výrok ad. III tohoto rozsudku týkající se náhrady nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy poměr procesního úspěchu stran a jejich procesního neúspěchu je v zásadě srovnatelný. Žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady, jejichž náhradu by mohl vůči žalobci v souvislosti s tímto řízením požadovat, nevznikly.18. Žalobce zaplatil v souvislosti s podáním žaloby - návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu – soudní poplatek ve výši 838 Kč. Elektronický platební rozkaz nebyl vydán, věc byla převedena do agendy sporné. Soudní poplatek tak činí dle položky 2 bodu 2, ve spojení s položkou 1 bodem 1 písm. b) Sazebníku poplatků – přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v účinném znění částku ve výši 1 047 Kč. Proto soud žalobce zavázal zaplatit České republice na účet Okresního soudu v , adresa, doplatek soudního poplatku ve výši 209 Kč, jak uvedeno ve výroku ad. IV tohoto rozsudku, a to ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 7 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích v účinném znění).