Žalobou doručenou soudu dne 5. 3. 2026 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku 33 697 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , a žalovaným byla uzavřena dne 4. 3. 2025 smlouva o úvěru (dále jen „smlouva“), na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši celkem 24 300 Kč, který se zavázal splatit nejpozději do 10. 8. 2025. Pohledávka za žalovaným přešla na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024. Žalovaný neuhradil ničeho, přestože byl k úhradě dlužné částky opakovaně upomínán, naposledy předžalobní upomínkou právního zástupce žalobkyně ze dne 22. 12. 2025. Žalobkyně se tak domáhá úhrady jistiny ve výši 24 300 Kč, smluvního úroku ve výši 9 397 Kč a úroku z prodlení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil žádným způsobem.3. K jednání nařízenému ve věci dne 23. 6. 2026 se žalobkyně ani žalovaný nedostavili, žalobkyně svou neúčast u jednání omluvila, souhlasila s jednáním a rozhodnutím v její nepřítomnosti. Žalovaný svou neúčast neomluvil a ani se k žalobě nevyjádřil. Soud v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, na základě předložených listinných důkazů.4. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázáno:- Ze Smlouvy o úvěru č. , hodnota, včetně dodatku č. , hodnota, k této smlouvě, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , měla uzavřít s žalovaným dne 4. 3. 2025 smlouvu o spotřebitelském úvěru, jejímž předmětem byl závazek právní předchůdkyně žalobkyně poskytnout žalovanému částku do výše 24 300 Kč, a to na jeho bankovní účet č. , č. účtu, a závazek žalovaného úvěr splatit spolu se sjednaným úrokem ve výši 279,83 % ročně (RPSN 1 093 %) formou pravidelných splátek ve výši minimálně 5 % výše jistiny + úrok přirostlý za předchozí období nejpozději do 10. 8. 2025. Smlouva není podepsána žalovaným ani žalobkyní.- Z výpisu z běžného účtu a zprávy , právnická osoba, ., že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala ve dnech 4. 3. 2025 a 24. 3. 2025 na bankovní účet č. , č. účtu, , tj. účet žalovaného uvedený ve smlouvě, částku celkem 24 300 Kč. Banka žalovaného potvrdila, že tato platba byla připsána na tento účet, jehož jediným majitelem a disponentem byl žalovaný.- Z výzvy k úhradě ze dne 10. 8. 2025, že žalovaný byl vyzván právní předchůdkyní žalobkyně k dobrovolné úhradě dluhu ve výši 27 477 Kč, z čehož dlužná jistina dle výzvy činila k tomuto datu částku 17 984 Kč, byl vyzván k plnění do 3 dnů, doklad o doručení zásilky chybí.- Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi , právnická osoba, a , Jméno žalobkyně, . včetně dodatku a přílohy a oznámení o postoupení pohledávky, že součástí postupovaných pohledávek byla i předmětná pohledávka za žalovaným, která tak platně přešla na žalobkyni, čímž je dána aktivní věcná legitimace v tomto řízení.- Z výzvy k úhradě ze dne 18. 12. 2025 potvrzení o podání zásilky, že žalovaný byl vyzván k dobrovolné úhradě dluhu do 3 dnů, zásilka byla odeslána 22. 12. 2025.5. Pokud soud v řízení provedl další důkazy listinami, z těchto v rozhodnutí nevycházel, bylo to z důvodu, že z těchto důkazů nezjistil žádné podstatné skutečnosti pro toto řízení.6. Dle § 1879 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).7. V dané věci má soud za prokázáno, že předmětná pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně, společnosti , právnická osoba, , za žalovaným, byla postoupena na žalobkyni a žalobkyně tak byla aktivně legitimována k podání žaloby v této věci.8. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.9. Dle § 3 odst. 1 písm. c) ZoSÚ, je posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.10. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.11. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.13. Dle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.14. Po právním posouzení shora uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Mezi účastníky nebyla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., když smlouva nebyla podepsána žalovaným ani žalobkyní a nebyla opatřena ani jiným prostředkem způsobilým prokázat vůli žalovaného smlouvu uzavřít. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavírala smlouvu jako podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti, žalovaný byl v postavení spotřebitele, proto je nutno aplikovat rovněž ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, zejména § 86 a § 87 ZoSÚ upravující povinnost poskytovatele úvěru zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele, jinak je uzavřená smlouva neplatná.15. Právní předchůdkyně žalobkyně své povinnosti zkoumat úvěruschopnost nedostála, když žalobkyně sice v žalobě tvrdila, že před uzavřením smlouvy náležitě tuto zkoumala, avšak nepředložila soudu, byť jen jedinou listinu, která by toto tvrzení prokazovala. Soud byl v souvislosti s uvedeným připraven žalobkyni poučit o nutnosti doplnit skutková tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a k těmto označit důkazy dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., avšak žalobkyně se svou dobrovolnou neúčastí u jednání konaného dne 23. 6. 2026 připravila o možnost tohoto poučení. Z toho důvodu dovodil soud absolutní neplatnost předmětné smlouvy pro rozpor se zákonem (§ 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.). Pro úplnost lze doplnit, že závěr o absolutní neplatnosti takové smlouvy vychází z eurokonformního výkladu citovaných ustanovení (srov. rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18).16. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému plnění bez platného právního důvodu, a to částku 24 300 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně ve své výzvě k úhradě ze dne 10. 8. 2025 uvedla dlužnou jistinu ve výši 17 984 Kč. Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal, že by na poskytnutou částku žalobkyni či právní předchůdkyni uhradil více, než uvedla právní předchůdkyně žalobkyně ve výzvě k úhradě. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně má v souladu s § 2991 a § 2993 o. z. právo na vrácení všeho, co bez právního důvodu poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému, tj. částku 17 984 Kč, která zůstala neuhrazena, žalobu tak shledal důvodnou co do částky 17 984 Kč, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.17. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s plněním peněžitého závazku, má žalobkyně rovněž právo na úroky z prodlení § 1968 a § 1970 o. z., za dobu od 1. 1. 2026 do zaplacení. Splatnost nebyla sjednána (s ohledem na absenci platně uzavřené smlouvy), žalovaný tak byl povinen zaplatit dlužnou částku dle výzvy žalobkyně dle § 1958 odst. 2 o. z., byl vyzván k úhradě výzvou ze dne 18. 12. 2025, odeslanou 22. 12. 2025 a doručenou 28. 12. 2025 (ve smyslu § 573 o. z.). Žalovaný měl plnit do 3 dnů od doručení, tj. nejpozději do 31. 12. 2025 a od 1. 1. 2026 byl již v prodlení s úhradou žalované částky, úrok z prodlení byl přiznán v zákonné výši, která byla požadována žalobkyní, v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.18. Ve zbývajícím rozsahu (výrok II.) soud žalobu s ohledem na výše uvedené závěry jako nedůvodnou zamítl, nebylo prokázána výše dluhu ve vyšší částce, než byla přiznána ve výroku I. tohoto rozsudku.19. O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě byl ve sporu procesně převážně úspěšný žalovaný, tomu však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, proto bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.