Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu došlým soudu dne 21. 3. 2026 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 31 100 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný s žalobcem uzavřel dne 31. 01. 2024 smlouvu o úvěru číslo , hodnota, -461075 ve výši 36 360 Kč (skládající se z půjčené částky 20 000 Kč a souhrnného poplatku 16 360 Kč), podle které měl splácet týdně 606 Kč, a to tak, že první splátka měla být uhrazena do sedmi dnů od podpisu smlouvy a každá další splátka vždy do sedmého dne od předchozí splátky. Zaplacená částka 5 260 Kč se započetla na nejprve a) na úhradu nákladů na soudní či mimosoudní vymáhání dlužné částky, b) dále na úhradu sjednaných a vyměřených smluvních pokut, c) dále na úhradu poplatků za prodlení se splácením Úvěru, d) dále na úhradu poplatku za zpracování a doručení Úvěru, e) dále na úhradu poplatku za hotovostní inkaso splátek Úvěru, f) dále na úhradu následujících položek: (I.) na jistinu Úvěru dílem ve výši 83,47 %, (II.) na úrok za poskytnutí Úvěru dílem ve výši 16,53 %.– odst. 4. čl. Splácení úvěru Smluvních podmínek Smlouvy. Poplatek za zpracování a doručení úvěru a hotovostní inkaso splátek, je tvořen zejména odměnou obchodního zástupce za hotovostní výběr týdenních splátek v místě bydliště žalovaného, dále nákladů na jízdy s tím spojené, dále na administrativní zpracování úvěru, zavedení do systému účtování, dále tisk a zhotovení dokumentů potřebných ke smlouvě, atd. Nejedná se o sjednaný úrok, jedná se o poplatek za zpracování a doručení úvěru a hotovostní inkaso splátek. V případě prodlení s plněním nebo v případě neplnění vůbec, se dle smluvních podmínek smlouvy o úvěru (konkrétně čl. "Následky porušení povinnosti Klienta") stává zbylý dluh včetně příslušenství splatný, a to v termínu splatnosti nejbližší další týdenní splátky. Podle platební historie, kterou žalobce předkládá jako důkaz, je zřejmé že žalovaný splácel nepravidelně, takže žalobce mohl v daném případě postupovat tak, že uhrazenou částku žalovaným ve výši 5 260 Kč, vydělí předepsanou týdenní splátkou 606 Kč a vypočte tak, kdy se žalovaný skutečně dostal do prodlení, pokud by splácel tuto částku v předepsaných týdenních splátkách. Splatnost pohledávky žalobce by podle tohoto klíče nastala již mnohem dříve. Žalobce ovšem ve své žalobě požaduje zákonný úrok z prodlení pouze od doby předepsané splatností smlouvy, tedy žalobce nechal uplynout celou lhůtu k zaplacení úvěru a jako datum splatnosti určuje na 26. 03. 2025 a datum prodlení ke dni 27. 03. 2025. Žalobce tímto překládá rozhodující skutečnosti k okolnostem posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, zejména uvádí, z jakých informací před a v rámci uzavření smlouvy o půjčce čerpal, jaké informace od žalovaného k jeho osobním a majetkovým poměrům byly opatřeny a jaké databáze byly věřitelem využity k posouzení schopnosti žalovaného úvěr splatit. - kontrola v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra - kontrola RČ dálkovým systémem společnosti , právnická osoba, - kontrola náhledem do záznamů insolvenčního rejstříku - kontrola zaměstnání telefonicky - kontrola platební historie klienta u společnosti - vyhodnocení aktuální finanční situace dle vyplněných podkladů klienta (Čestné prohlášení klienta o výši závazků – viz příloha žaloby) a dle lokality klienta – a to na základě odborných vědomostí z “terénu“ od obchodního zástupce žijícího v dané oblasti - kontrola předložených dokumentů zaškrtnutých externím zprostředkovatelem (OZ) v kartě klienta.2. Žalobkyně na žalobě setrvala.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil., právnická osoba, souladu s ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl o ní v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně svou neúčast u jednání dne 9. 7. 2026 omluvila s tím, že souhlasila s jednáním v její nepřítomnosti a žalovaný, který byl k jednání řádně a včas předvolán z adresy hlášeného trvalého pobytu, se k jednání bez omluvy nedostavil. Při svém rozhodování soud vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.5. Z listiny označené jako Smlouva o spotřebitelském úvěru opatřené datem 31. 1. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému v hotovosti při podpisu smlouvy finanční prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal včetně poplatků vrátit částku 36 360 Kč v 60týdenních splátkách ve výši 606 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit mimo jistiny úrok ve výši 3 960 Kč, poplatek za zpracování a doručení úvěru 6 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek 6 400 Kč. Žalovaný je na listině označen svým jménem, příjmením, adresou trvalého pobytu, rodným číslem, číslem OP, datem platnosti OP a telefonním číslem. Listina je podepsaná žalovaným a zástupkyní žalobkyně.6. Z listiny označené jako Evidenční karta klienta opatřená datem 31. 1. 2024 bylo zjištěno, že v této listině je označen žalovaný, přičemž v listině je uvedeno: typ bydlení – spolubydlící; dosažené vzdělání –základní; počet členů domácnosti – 1, z toho nezaopatřených dětí – 0; soudně stíhán – Ne; trestně stíhán – Ne; údaje o zaměstnání klienta – plný úvazek; zaměstnavatel: , právnická osoba, , pracovní pozice –závozník; mzda – 43 246 Kč; výdaje: životní výdaje na bydlení – 4 872 Kč, životní minimum na ověření 4 860 Kč; měsíční výdaje 9 732 Kč; disponibilní zůstatek – 33 514 Kč. Listina je podepsána oběma účastníky řízení.7. Z listiny označené jako Informace o smlouvě: , Anonymizováno, -, Anonymizováno, bylo zjištěno, že na předmětnou smlouvu bylo celkem zaplaceno 5 260 Kč.8. Z listiny označené jako Předžalobní výzva dle § 142a o. s. ř. k úhradě dlužného plnění ze dne 13. 8. 2025 ve spojení s podacím archem bylo zjištěno, že stejného dne žalobkyně zaslala prostřednictvím svého zástupce na adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě předžalobní výzvu, jíž se po žalovaném domáhala zaplacení žalobou požadované částky do 7 dnů od doručení výzvy.9. Na základě takto provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu podstatnému závěru o skutkovém stavu: Žalovaný se dne 31. 1. 2024 dohodl s žalobkyní tak, že žalobkyně se zavázala v hotovosti poskytnout žalovanému částku 20 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku žalobkyni vrátit společně s poplatky a úrokovým příslušenství; žalovaný žalobkyni oproti obdržení peněž doposud uhradil toliko 5 260 Kč; žalobkyně před vzájemným ujednáním nezjišťovala dostatečně, jestli žalovaný bude s to dostát své povinnosti peněžní prostředky s dalšími poplatky žalobkyni vrátit; žalobkyně vyzvala žalovaného dne 13. 8. 2025 k zaplacení žalobou požadované částky, a to ve lhůtě 7 dnů od doručení výzvy.10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Dle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni uzavření shora jmenované smlouvy (dále jen „ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.12. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.13. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.14. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.15. Po shora zjištěném skutkovém stavu dospěl soud na základě citovaných právních předpisů k následujícímu právnímu posouzení věci:16. Soud nejprve uvádí, že smlouvu uzavřenou mezi účastníky vyhodnocuje jakožto smlouvu o úvěru, neboť obsahuje podstatné náležitosti tohoto smluvního typu, přičemž byla uzavřena žalobkyní jako podnikatelkou v rámci své podnikatelské činnosti s žalovaným jako spotřebitelem, v důsledku čehož na smlouvu nutno aplikovat jednak ustanovení občanského zákoníku a jednak zákona o spotřebitelském úvěru. Klíčovou relevanci mají pak v projednávaném sporu citované §§ 86 a 87 ZoSÚ, neboť tyto upravují povinnost poskytovatele úvěru zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele. V této souvislosti soud připomíná závěr Nejvyššího správního soudu ČR z rozhodnutí z 1. 4. 2015, sp. zn. , spisová značka, , že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka; věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje; jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Obdobně lze upozornit na rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, , jenž uzavírá, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Dále soud konstatuje, že ačkoliv by při užití toliko jazykového výkladu § 87 odst. 1 ZoSÚ (v intencích vnitrostátních předpisů) v případě absence řádného zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatelem úvěru přicházela v úvahu relativní neplatnost takové smlouvy, je soud povinen užít rovněž eurokonformní výklad tohoto ustanovení. Přitom je zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen „směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Lze zmínit rozsudek Evropského soudního dvora (druhého senátu) ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18, který v rámci rozhodování o předběžné otázce uzavřel, že články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Jak vyplývá ze shora uvedeného, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008/48/ES dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle § 86 ZoSÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke kterému soud musí přihlížet z úřední povinnosti. Žalobkyně v řízení neprokázala, že by před uzavřením smlouvy posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně v žalobě obecně tvrdila, že zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet, když provedla kontrolu v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra, kontrola RČ dálkovým systémem společnosti , právnická osoba, , náhledem do IR, kontrola platební historie klienta a kontrola předložených dokumentů zaškrtnutých v kartě klienta. Soud nicméně konstatuje, že z údajů poskytnutých ve smlouvě o úvěru, resp. kartě klienta se podává toliko prohlášení žalovaného deklarující jeho osobní, příjmové a výdajové poměry, avšak žalobkyně nepředložila soudu důkazy tato tvrzení prokazující. Soud byl připraven žalobkyni poučit dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., avšak žalobkyně se nedostavila k jednání před soudem, čímž se připravila o možnost být ze strany soudu poučena, neboť soud činí skutková zjištění až zásadně na základě provedeného dokazování, které se vždy provádí pouze u jednání, jak vyplývá z § 122 odst. 1 o.s.ř. Vzhledem k uvedenému dovodil soud absolutní neplatnost smlouvy o úvěru ze dne 31. 1. 2024 pro rozpor se zákonem (shora citované § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.). S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru, v níž byl sjednán spotřebitelský úvěr, nebyla platně uzavřena. Vzhledem k tomu, že je neplatný hlavní závazek, nemohou být platná ani vedlejší ujednání o úroku, poplatcích a smluvních pokutách. Žalobkyně tak má právo na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z., a podle § 2991 odst. 1 ve spojení s § 2993 o. z. je žalovaný povinen toto obohacení v celkovém rozsahu 14 740 Kč vrátit. Žalovaný oproti obdržení částky ve výši 20 000 Kč uhradil žalobkyni 5 260 Kč, když z důvodu neplatnosti smlouvy nutno tuto platbu v plném rozsahu započíst na poskytnuté plnění. Soud tak žalobě vyhověl ohledně částky 14 740 Kč představující nevrácené peněžní prostředky poskytnuté žalovanému, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Současně v souladu ust. § 1968 a § 1970 občanského zákoníku soud zavázal žalovaného k zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 14 740 Kč v zákonné výši, a to od 26. 8. 2025 do zaplacení. Splatnost závazku nastala dle § 1958 občanského zákoníku v souvislosti s doručením předžalobní výzvy žalovanému. V řízení bylo prokázáno, že předžalobní výzva byla žalovanému odeslána dne 13. 8. 2025, když dle § 573 občanského zákoníku se odeslané psaní považuje za doručené třetím pracovním dnem po jeho odeslání, což je v daném případě 18. 8. 2025. Žalovanému byla ve výzvě poskytnuta sedmidenní lhůta k plnění a od 26. 8. 2025 je tak žalovaný v prodlení s plněním.17. Ve výroku II. tohoto rozhodnutí byla žaloba zamítnuta v části ostatních žalobních nároků, neboť tyto vyplývají ze smlouvy, kterou soud shledal absolutně neplatnou a ze které tedy žalovanému žádné povinnosti nevznikly. Vzhledem k tomu, že ze shora uvedených důvodů nebylo prokázáno prodlení s plněním částky 14 740 Kč k dřívějšímu datu než od datu 26. 8. 2025, byla ve výroku II. žaloba dále zamítnuta i v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení zákonných úroků z prodlení z přiznané částky od data předcházejícího prokázanému prodlení žalovaného, případně ve vyšší než zákonné výši dle vl. nařízení č. 351/2013 Sb.18. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o.s.ř., když převážně procesně úspěšný byl v řízení žalovaný, kterému však dle obsahu spisu žádné náklady spojené s řízením nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.19. Lhůta k plnění stanovená ve výroku I. tohoto rozhodnutí byla soudem stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.