Žalobkyně se žalobou podanou dne 18. 5. 2026 domáhá, aby jí žalovaný zaplatil 40 879,03 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 18 625,44 Kč od 25. 11. 2025 do zaplacení, úrokem ve výši 8 % ročně z částky 17 792,91 Kč od 25. 11. 2025 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 332,25 Kč a kapitalizovaným úrokem ve výši 822,73 Kč.2. Žalobkyně uvedla, že společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela se žalovaným dne 27. 8. 2024 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , jejíž přílohu č. 1 tvořil Předpis splátek pro žalovaným zvolenou variantu úvěru (dále jen „smlouva o úvěru“), na jejímž základě mu poskytla peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč. Peněžní prostředky byly žalovanému poskytnuty v hotovosti v den uzavření smlouvy o úvěru, což potvrdil svým podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit celkovou částku ve výši 40 894 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách po 2 921 Kč. Splatnost poslední splátky a zároveň celková splatnost závazku připadala na den 27. 10. 2025. Za sjednanou dobu poskytnutí úvěru, tj. do sjednaného data poslední řádné splátky, se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně úrok v pevné výši 1 116 Kč. Žalovaný se dále zavázal zaplatit úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy o úvěru ve výši 10 780 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 3 038 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 3 960 Kč. Poslední splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 13. 6. 2025 ve výši 3 800 Kč.3. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své povinnosti vyplývající ze smlouvy o úvěru. Dnem následujícím po marném uplynutí lhůty pro úhradu další řádné splátky vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně právo požadovat uhrazení celé dosud neuhrazené části dluhu. Na dlužnou částku již následně žalovaný ničeho neuhradil.4. Právní předchůdkyně žalobkyně své pohledávky ze smlouvy o úvěru vůči žalovanému postoupila žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 10. 12. 2025, a to se všemi právy s pohledávkou spojenými, včetně práva na smluvní pokutu. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky dopisem ze dne 6. 1. 2026 odeslaným obyčejnou zásilkou na adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě o úvěru a že tuto skutečnost dokládá potvrzení České pošty o expedici obyčejných zásilek. Případné nedostatky při oznámení postoupení pohledávky nejsou podle žalobkyně významné, neboť žalovaný netvrdí, že by po postoupení plnil původní věřitelce.5. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 17 792,91 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 832,53 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy o úvěru ve výši 8 470 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 387,13 Kč, úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 3 111,43 Kč, smluvní pokuty ve výši 8 285,03 Kč, úroku vyčísleného od 28. 10. 2025 do 24. 11. 2025 z dlužné jistiny ve výši 822,73 Kč a zákonného úroku z prodlení vyčísleného do 24. 11. 2025 ve výši 1 332,25 Kč. Vzhledem k tomu, že poskytnutý úvěr nebyl ze strany žalovaného řádně a v plné výši uhrazen ve lhůtě sjednané ve smlouvě o úvěru, tj. do 27. 10. 2025, úročí se neuhrazená jistina úvěru ve výši 17 792,91 Kč od 28. 10. 2025 dále úrokem s úrokovou sazbou ve výši 8 % ročně. Žalobkyně dále požaduje zákonný úrok z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 18 625,44 Kč, sestávající z dlužné jistiny úvěru ve výši 17 792,91 Kč a úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 832,53 Kč, od 25. 11. 2025 do zaplacení.6. Žalobkyně dále uvedla, že před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou k plnění, která mu byla odeslána doporučeně dne 9. 3. 2026. Žalovaný však dlužnou částku ani poté neuhradil, a žalobkyně se proto domáhá svého nároku prostřednictvím soudu.7. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.8. Z provedeného dokazování se podává:i. Dne 27. 8. 2024 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně se žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě žalovanému poskytla částku 22 000 Kč v hotovosti. Žalovaný se zavázal splatit celkovou dlužnou částku ve výši 40 894 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 2 921 Kč. Poslední splátka byla splatná dne 27. 10. 2025. Za sjednanou dobu poskytnutí úvěru byl sjednán úrok v pevné výši 1 116 Kč. Současně byly sjednány úhrada za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 10 780 Kč, úhrada za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 3 038 Kč a úhrada za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě bydliště ve výši 3 960 Kč. RPSN činilo 272,44 % (prokázáno smlouvou o úvěru).ii. Z potvrzení o výši příjmů ze dne 26. 8. 2024 vyplývá, žalovaný zaměstnán pro , jméno FO, , a to na dobu určitou do 31. 1. 2026 s průměrným měsíčním příjmem za 12 měsíců ve výši 21 002 Kč a za tři měsíce ve výši 21 916 Kč a že z jeho příjmu nejsou prováděny srážky.iii. V čestném prohlášení žadatele o úvěr ze dne 27. 8. 2024 žalovaný prohlásil, že žije v obydlí ve vlastnictví osoby blízké, které přispívá na domácnost 3 000 Kč měsíčně.iv. Žalovaný po poskytnutí úvěru na svůj dluh uhradil celkem 8 300 Kč (nerozporované tvrzení žalobkyně, viz transakční historie).v. Dne 10. 12. 2025 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, na jejímž základě postoupila žalobkyni pohledávku vůči žalovanému vedenou pod pořadovým číslem , hodnota, , včetně práv s ní spojených (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 10. 12. 2025 včetně seznamu postupovaných pohledávek).vi. Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 1. 2026 právní předchůdkyně žalobkyně měla informovat žalovaného o tom, že postoupila svou pohledávku na žalobkyni a vyzvala jej k uhrazení 43 534,01 Kč (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky ze dne 6. 1. 2026). Doručení zásilky nebylo prokázáno.vii. Zástupce žalobkyně odeslal žalovanému dne 9. 3. 2026 předžalobní výzvu k úhradě dlužné částky obsahující skutkový a právní rozbor věci (prokázáno výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 9. 3. 2026 a podacím lístkem).viii. Z jiných provedených důkazů nedospěl soud k žádným pro rozhodnutí ve věci podstatným skutkovým zjištěním.9. S ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru posuzoval soud věc podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 8. 2024 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.11. Podle § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.12. Podle § 1958 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.13. Podle § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.14. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.15. Podle § 1968 věty prvé o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.16. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovateli spotřebitelského úvěru, aby před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí posoudil schopnost spotřebitele finanční prostředky poskytovateli úvěru vrátit, přičemž nesplnění této povinnosti má za následek (absolutní) neplatnost smlouvy, na základě které byly finanční prostředky spotřebiteli poskytnuty, k níž soud je povinen přihlédnout z úřední povinnosti.17. V projednávané věci bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 22 000 Kč, žalobkyně proto byla povinna prokázat, že její právní předchůdkyně před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného tyto finanční prostředky vrátit.18. K povinnosti poskytovatele posuzovat před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru úvěruschopnost spotřebitele Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, formuloval a odůvodnil názor, podle něhož:i. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.ii. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.iii. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka.iv. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, i Nejvyšší správní soud, jehož závěry použil na podporu své argumentace již odvolací soud v napadeném rozhodnutí. Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.19. Srov. dále např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018.20. Uvedené závěry judikatury přijaté při výkladu zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, se uplatní i při vykladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 (za všechna rozhodnutí viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2022, sen. zn. 33 ICdo 27/2021).21. Co se týče posouzení úvěruschopnosti žalovaného, lze uvést, že ze strany žalobkyně absentují jakákoli skutková tvrzení, která by mohla být v tomto směru předmětem dokazování. Žalobkyně předložila potvrzení o výši příjmu žalovaného, které by mohlo představovat dostatečný podklad pro ověření jeho příjmů. Ve vztahu k výdajům žalovaného však žalobkyně předložila pouze čestné prohlášení žalovaného o způsobu bydlení a nákladech na bydlení. Jiné výdaje žalovaného zjišťovány ani ověřovány zjevně nebyly, a posouzení jeho výdajové stránky tak zůstalo neúplné. Současně ani uvedené čestné prohlášení nepředstavuje objektivní podklad pro ověření nákladů na bydlení, neboť obsahuje toliko tvrzení samotného žalovaného. Nebylo rovněž prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti využila veřejně dostupné informace či registry. Soudu nezbývá uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného řádně nezkoumala, neboť neověřila jeho výdaje objektivními podklady a spokojila se převážně s jeho vlastními tvrzeními, čímž nepostupovala s odbornou péčí ve smyslu judikatury Nejvyššího soudu.22. Jelikož žalobkyně neposoudila schopnost žalovaného úvěr splácet řádně a s odbornou péčí, je smlouva o úvěru (podle § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 o. z.) neplatná, a žalobkyně tak má pouze nárok na vrácení poskytnuté jistiny (§ 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru). Žalovaným získaný majetkový prospěch ve výši 22 000 Kč je plněním bez právního důvodu, tj. bezdůvodným obohacením, který má žalovaný povinnost žalobkyni vrátit (§ 2993 věta první o. z.). Učinil tak pouze částečně, když uhradil 8 300 Kč. Tím byla ponížena dlužná jistina na přiznaných 13 700 Kč.23. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení je splatný bez zbytečného odkladu poté, kdy věřitel vyzval dlužníka k jeho splnění (§ 1958 odst. 2 o. z.). V projednávané věci žalobkyně neprokázala, že byla před podáním žaloby žalovanému doručena výzva zaplacení pohledávky. Žalovaný tak byl vyzván k úhradě dluhu až okamžikem, kdy se dostala do jeho dispozice žaloba, tj. okamžikem, kdy měl žalovaný možnost vyzvednout si zásilku obsahující žalobu 13. 7. 2026 (viz doručenka na čl. 15 spisu). Soud lhůtu bez zbytečného odkladu určil jako třídenní. Lhůta k plnění uplynula dne 16. 7. 2026 a od 17. 7. 2026 je žalovaný v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, a od tohoto dne má povinnosti hradit žalobkyni též úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Z tohoto důvodu soud zamítl žalobu také co do úroků z prodlení, jejichž vznik měl podle žaloby předcházet 17. 7. 2026. Lhůtu k plnění stanovil soud třídenní v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.24. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.25. Předpisem, který stanoví výši úroků z prodlení podle právě citovaného zákonného ustanovení je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., podle jehož § 2 odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.26. Žalobkyně při vymezení svého nároku vycházela z toho, že její pohledávka se stala splatnou 27. 10. 2025 a k prodlení žalované strany došlo následujícího dne, přičemž výše repo sazby stanovená Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, tj. k 1. 7. 2025, činila 3,50 %. Soud však dospěl k závěru, že se pohledávka žalobkyně stala splatnou 16. 7. 2026, a tudíž k počátku k prodlení žalované došlo 17. 7. 2026 (k tomu viz výše). K 1. 7. 2026 činila repo sazba stanovená Českou národní bankou 3,75 %, a proto má žalobkyně nárok na úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně (součet 8 procentních bodů a repo sazby 3,75 %). Soud však vázán žalobním návrhem přiznal žalobkyni toliko na úrok z prodlení v žalobě uvedené výši 11,50 % ročně.27. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 za použití § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaný byl ve věci v převážné části úspěšný, a příslušela by mu tak náhrada části jeho nákladů řízení. Žádné náklady řízení mu však nevznikly. Při určení míry úspěchu ve věci soud vycházel z celkového žalovaného nároku a části žaloby, ve které byla žalobkyně úspěšná, kapitalizovaných ke dni vydání rozsudku.