1 C 248/2025-97 — Okresní soud v Pelhřimově

1. Žalobou ze dne 16. 10. 2025, podanou téhož dne u zdejšího soudu, doplněnou podáním ze dne 2. 2. 2026, se žalobce domáhá vydání rozhodnutí, kterým by soud určil, že výpověď z pracovního poměru daná žalovaným žalobci dne 7. 7. 2025 je neplatná. K odůvodnění žaloby uvádí, že byl zaměstnán u žalovaného na základě pracovní smlouvy ze dne 1. 4. 1998 na pozici „, podezřelý výraz, “. Dne 7. 7. 2025 obdržel od zaměstnavatele výpověď z pracovního poměru dle § 52 písm. c) zákoníku práce, výpovědní doba činila dva měsíce a skončila dne 7. 9. 2025. Výpověď byla odůvodněna tak, že , podezřelý výraz, , došlo k nadbytku zaměstnanců, kterou se zaměstnavatel rozhodl redukovat, a to výpovědí žalobce z pracovního poměru. Žalovaný s výpovědí nesouhlasil, dne 29. 8. 2025 doručil zaměstnavateli námitky. Žalobce považuje výpověď za účelovou, skutečný důvod této je v jeho , podezřelý výraz, stavu, který je následkem pracovního úrazu, který u zaměstnavatele utrpěl. Při výpovědi dle § 52 písm. d) zákoníku práce by žalobci vznikl nárok na podstatně vyšší odstupné, než v daném případě. Žalobce proto považuje výpověď za účelovou, motivovanou snahou žalovaného vyhnout se vyššímu plnění. O tom, že by zaměstnavatel měl zrušit jeho pracoviště nebo jeho pracovní pozici, jej nikdo dopředu neinformoval. Po ukončení své pracovní neschopnosti byl vyzván, aby se dostavil 7. 7. 2025 na odpolední směnu, kde mu byla předána výpověď. Jiné místo v rámci zaměstnavatele žalobci nabídnuto nebylo. Jiný zaměstnanec z důvodu zvýšení efektivnosti propuštěn nebyl, změna se netýkala žádné jiné osoby. Žalovaný v době provedení organizační změny poptával zaměstnance na volné pracovní pozice, na které je žalobce plně kvalifikován. Žalobce se domnívá, že samostatné pracoviště sice mohlo být formálně zrušeno, ale zaměstnavatel dál tutéž činnost vykonává prostřednictvím jiných zaměstnanců pod jiným formálním názvem. Organizační změna činěná zaměstnavatelem, nebyla reálná a účinná, ale byla učiněna pouze formálně za účelem možnosti ukončení pracovního poměru s žalobcem. Žalovaný i nadále vykonává činnosti, které žalobce vykonával, a zaměstnává na ně jiné pracovníky, žalobce se tedy nestal nadbytečný v důsledku organizační změny. Žalovaný nenabídl žalobci jiné vhodné pracovní místo, ačkoli nepochybně taková pracovní místa v rámci struktury žalovaného k dispozici byla. Žalobce, jak tvrzeno, neměl zájem pracovní poměr u žalovaného ukončit (vůbec) a nadále měl zájem u žalovaného pracovat. Nyní je veden jako uchazeč o zaměstnání, je nezaměstnaný. Jedinou motivací ukončit pracovní poměr s žalobcem nebylo to, že byl nadbytečný, ale osobní antipatie k žalobci. Výpověď je účelová. (Žalobce odkazuje na rozh. NS ČR 21 Cdo 2118/2022.) Shrnuto, dle přesvědčení žalobce, cílem žalovaného bylo rozvázat konkrétní pracovní poměr s konkrétním zaměstnancem, nikoli snížit stav zaměstnanců, skutečným důvodem byly zdravotní důvody na straně žalobce a osobní antipatie nadřízených k žalobci, cílem bylo zbavit se „nepohodlného zaměstnance“. Nejprve se jej chtěli zbavit dohodou, pak mu byla vytýkána jeho práce v měsíci 4. 2025, pak obdržel předmětnou výpověď. Z výše uvedených důvodů považuje žalobce výpověď z pracovního poměru danou žalovaným žalobci za neplatnou.2. Žalovaný navrhl podanou žalobu zamítnout. Nesporuje tvrzení o existenci právního vztahu mezi účastníky vzniklého při výkonu závislé práce na základě pracovní smlouvy a to, že 7. 7. 2025 skutečně doručil žalobci výpověď z pracovního poměru dle § 52 písm. c) zákoníku práce. Žalovaný se cca dva roky potýká s velmi podstatným úbytkem zakázek. Musí tak řešit i přebytek pracovních sil. Pokud žalobce staví na tom, že se žalovaný zbavil „nepohodlného“ pracovníka, je to chybné líčení situace. Je pravda, že žalovaný některé vymezené pracovní pozice poptává, jsou to však zaměstnanci se zcela odlišnou kvalifikací, než má žalobce a jedná se o zcela jiná pracovní místa. , podezřelý výraz, , podezřelý výraz, , podezřelý výraz, , výrobu bylo třeba redukovat do dvou směn, v rámci , podezřelý výraz, , podezřelý výraz, , kdy daný zaměstnanec, žalobce, měl úkol pouze , podezřelý výraz, , kdy však se ukázalo, že dané pracovní činnosti mohou být zastávány nikoli samostatnou osobou zaměstnance jimi pověřeného, ale i zaměstnancem jiným, při výkonu dalších tomuto svěřených činností, daný druh práce se tak stal nadbytečným, a tudíž i zaměstnanec který jej vykonával. O organizační změně, zrušení samostatného pracoviště „, podezřelý výraz, “ a o udělení výpovědi z pracovního poměru žalobci bylo žalovaným rozhodnuto s účinností od 1. 7. 2025, návazně mu byla doručena výpověď dne 7. 7. 2025. O zrušení pracovního místa žalobce nebyl informován, ale povinností žalovaného nebylo toto sdělovat. Žalovaný odmítá, že by byl pracovní poměr s žalobcem skončen pro jeho zdravotní stav, či antipatie, je tomu pouze a jen z důvodu zrušení jeho pracoviště ve snaze o zvýšení efektivnosti práce. I zaměstnanec, který dříve prodělal pracovní úraz, se může stát nadbytečným a z tohoto důvodu může obdržet výpověď. Ve směru k žalobci nedošlo k žádnému diskriminačnímu přístupu. (Žalovaný poukazuje na rozh. NS ČR 21 Cdo 1011/2019 a 21 Cdo 3777/2014.) Byly určité výhrady k žalobcem vykonávané práci, byly mu sdělovány, nicméně to nemá souvislost s výpovědí. Náhradní druh práce, náhradní práce, žalovaným žalobci nabídnuta nebyla, v daném případě zaměstnavatel nemá povinnost náhradní práci nabízet. To, že žalobce byl jediný, kdo výpověď z pracovního poměru pro nadbytečnost v rámci , podezřelý výraz, dostal, je nedůležité, neboť zaměstnavatel, když potřebuje ukončit pracovní poměr za účelem zefektivnění práce, tak jej ukončí. Dle názoru žalovaného žalobci vadí, že nedostal výpověď z pracovního poměru podle § 52 písm. d) zákoníku práce, pro zdravotní důvody, ale pro jeho zdravotní důvody mu nebyl důvod výpověď dát, na vykonávanou pozici, která byla z výše uvedených důvodů zrušena, jeho zdravotní stav stačil. Žalovaný konstatuje, že výpověď neplatná není.3. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku, vedeného , adresa, ) ze dne 9. 2. 2026 se podává, že žalovaný - , Jméno žalovaného, , je obchodní korporací, , podezřelý výraz, , v období 1. 4. 1998–4. 3. 2010 byl předsedou představenstva , tituly před jménem, , jméno FO, , kdy za toto navenek jednal předseda nebo místopředseda, přičemž byla-li pro právní úkon, který činilo představenstvo předepsána písemná forma, bylo třeba podpisů alespoň dvou členů představenstva, v období 5. 3. 2010–5. 3. 2025 byl předsedou představenstva , tituly před jménem, , jméno FO, , a v období od 6. 3. 2025 doposud je předsedou představenstva , jméno FO, , kdy družstvo zastupuje předseda nebo místopředseda představenstva, a je-li pro právní úkon, který činí představenstvo, předepsána písemná forma, je třeba podpisu alespoň dvou členů představenstva, z nichž alespoň jeden musí být předseda nebo místopředseda představenstva, jak uvedené platí dodnes, kdy nyní je místopředsedou představenstva rovněž od 6. 3. 2025 doposud , tituly před jménem, , jméno FO, a jedním z devíti členů představenstva je od udávaného 6. 3. 2025 rovněž , tituly před jménem, , právnická osoba, (, podezřelý výraz, , podezřelý výraz, , podezřelý výraz, /). Z potvrzení o provedené lustraci v ISZR ze dne 9. 2. 2026 se podává, že žalobce – , Jméno žalobce, je coby občan České republiky veden v příslušné evidenci obyvatel. Žalovaný a žalobce, účastníci, vstoupili do právních vztahů níže vyložených.4. Mezi účastníky je nesporné (§ 120 odst. 3 o.s.ř.) a z písemné pracovní smlouvy ze dne 1. 4. 1998 vyplývá, že s dnem nástupu do práce 1. 4. 1998, s místem výkonu práce , Jméno žalovaného, , adresa, (, právnická osoba, ), s druhem práce prvotně „, podezřelý výraz, “, žalobce vykonával pro žalovaného závislou práci při sjednaném pracovním poměru, k třem písemně přijatým dodatkům nakonec na dobu neurčitou, jak lze i vyčíst z dodatku ze dne 31. 3. 1999, dodatku č. , hodnota, ze dne 31. 3. 2000 a dodatku č. , hodnota, ze dne 25. 3. 2022, kdy všechny čtyři uvedené listiny jsou za žalovaného podepsány (toliko) tehdejším předsedou představenstva , tituly před jménem, , jméno FO, a žalobcem , jméno FO, . Jak plyne z vyjádření zástupce žalovaného při jednání dne 14. 4. 2026, jakkoli nesporovaného žalobcem, byl jmenovaný předseda představenstva statutárním orgánem, představenstvem, pověřen k podpisování těchto právních úkonů samostatně, bez dalšího člena představenstva, jak tomu i napovídá organizační řád – , právnická osoba, , , adresa, (čl.2.5, bod 3.), když jiné konkrétní pověření dohledáno nebylo, jak zjevno z vyjádření zástupce žalovaného při jednání dne 19. 5. 2026. Soud vychází z toho, že v daném případě mohl tehdejší předseda představenstva písemné právní úkony podepisovat samostatně (viz. právní posouzení níže).5. Mezi účastníky je dále nesporné (§ 120 ost. 3 o.s.ř.), že ústně, od 28. 6. 2009, byla daná pracovní smlouva dohodou změněna, při již probíhajícím plnění, a to tak, že byl sjednán druh práce, žalovaný