Žalobkyně se žalobou podanou dne 24. 4. 2026 domáhá po žalované zaplacení shora uvedené částky. Tvrdí, že dne 27. 2. 2024 účastníci uzavřeli smlouvu o kontrolní činnosti, na jejímž základě se žalobkyně zavázala provést v sídle žalované certifikační audit v rozsahu tří dnů za sjednanou cenu 60 000 Kč bez DPH. Tato cena přitom nezahrnovala další náklady spojené s poskytovanou službou, zejména cestovní výdaje a náklady na ubytování. Žalobkyně ve dnech 11. 4. 2024 až 12. 4. 2024 sjednaný certifikační audit provedla a vyhotovila o něm příslušnou zprávu. Následně dne 6. 5. 2024 vystavila žalované daňový doklad č. 24000787 na částku 112 681,57 Kč včetně DPH, zahrnující cenu za provedení auditu i související náklady. Žalovaná tuto fakturu ve stanovené lhůtě splatnosti neuhradila. Dne 3. 9. 2024 však písemně uznala svůj dluh vůči žalobkyni co do důvodu i výše a současně se zavázala jej splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 22 536,31 Kč, počínaje dnem 15. 9. 2024, přičemž bylo sjednáno, že v případě prodlení s úhradou kterékoliv splátky se stane splatným celý zbytek dluhu. Žalovaná uhradila pouze jednu splátku ve výši 22 536,32 Kč dne 28. 1. 2025. Přes opakované urgence a předžalobní výzvu ze dne 29. 1. 2026 neuhradila na dluh ničeho dalšího. Žalobkyně se proto domáhá zaplacení částky 90 145,25 Kč představující dosud neuhrazenou jistinu, dále částky 1 200 Kč jako náhrady nákladů spojených s uplatněním pohledávky a rovněž zákonného úroku z prodlení.2. Usnesením ze dne 29. 4. 2026, č. j. , spisová značka, , uložil soud žalované, aby se ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení usnesení písemně vyjádřila k žalobě ve věci samé s poučením, že pokud se včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod tomu brání, bude mít soud za to, že nárok žalobkyně uznává, a rozhodne ve věci rozsudkem pro uznání (§ 114b odst. 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a § 153a odst. 3 o. s. ř.). Předmětné usnesení bylo žalované doručeno do vlastních rukou dne 6. 5. 2026. Žalovaná na tuto výzvu nikterak nereagovala a lhůta k vyjádření proto marně uplynula dnem 8. 6. 2026.3. Jelikož se žalovaná k žalobě ve stanovené lhůtě kvalifikovaně nevyjádřila, má soud za to, že nárok žalobkyně uznává v plném rozsahu.4. Veden těmito úvahami soud dovodil podle § 157 odst. 3 o. s. ř. s přihlédnutím k § 153a o. s. ř., že v dané věci byly předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání splněny, a proto bez potřeby nařízení jednání rozhodl tak, jak je to patrné z výroku tohoto rozhodnutí, aniž by mu bylo umožněno přezkoumat věcnou správnost žaloby, a aniž by bylo třeba žalobou uplatněný nárok právně kvalifikovat (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 3. 2013, sp. zn. 33 Cdo 3498/2012).5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 22 445,70 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 606 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 90 145,25 Kč sestávající z částky 4 740 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 4 740 Kč za výzvu k plnění (předžalobní) § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 4 740 Kč za návrh ve věci samé ze dne 24. 4. 2026 dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., a to včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., a náhrady DPH 21 % (jehož je zástupce žalobkyně plátcem) z částky 15 570 Kč ve výši 3 269,70 Kč.