18 C 99/2020-48 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobce se, vůči žalovanému, svým žalobním návrhem, podaným ke zdejšímu soudu, dnem 11. 3. 2020, domáhal zaplacení shora uvedené částky, spolu s příslušenstvím, v podobě zákonného úroku z prodlení, a to z toho důvodu, že, dne 1. 1. 2012, uzavřel žalobce, v pozici pronajímatele, se žalovaným, v pozici nájemce, Nájemní smlouvu o pronájmu pozemku st. parc. [číslo] v k. ú. [obec] (když nyní se jedná o pozemky st. parc. [číslo] st. parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] vzniklé vyčleněním z onoho původně celistvého pozemku), přičemž tento nájem byl sjednán na dobu neurčitou a stále trvá, a když se jedná i o to, že, na dotčených pozemcích, jež byly následně vyčleněny z onoho původního, celistvého, pozemku, se nachází budova teletníku, jež ale není ve vlastnictví žalobce. Dále pak žalobce tvrdil, že, dle zmiňované Nájemní smlouvy, má žalovaný povinnost platit nájemné, v roční výši 18 048 Kč, jež je splatné vždy do 31. března toho roku, za které se takto sjednané nájemné platí, s tím, že žalovaný však neuhradil nájemné za rok 2017 - ve výši 18 048 Kč, splatné dne 31. 3. 2017, dále neuhradil ani nájemné za rok 2018 - ve výši 18 048 Kč, splatné dne 3. 4. 2018 (jelikož den 31. 3. 2018 připadl na sobotu a prvním pracovním dnem následujícím byl den 3. 4. 2018), a též pak žalovaný neuhradil ani nájemné za rok 2019 - ve výši 18 048 Kč, splatné dne 1. 4. 2019 (jelikož den 31. 3. 2019 připadl na neděli a prvním pracovním dnem následujícím byl den 1. 4. 2019). Celkem tedy žalovaný dlužil, dle tvrzení žalobce, na nájemném, za roky 2017, 2018 a 2019, žalobci částku ve výši 54 144 Kč, s tím, že žalovaný poté byl, předžalobní upomínkou, ze dne 19. 2. 2020, vyzván k úhradě této dlužné částky, na což však žalovaný, dle tvrzení žalobce, nijak nereagoval. 2. Žalovaný však se žalobou nesouhlasil a požadoval její zamítnutí, jelikož tvrdil, že ona Nájemní smlouva je neplatná, neboť předmět zmiňované smlouvy v ní byl vymezen chybně, a to pokud jde o výměru dotčeného pozemku, a dále žalovaný tvrdil, že část oné budovy (teletníku), jež je umístěna na předmětných pozemcích, resp., na některých z nich, žalovaný mezitím prodal panu [jméno] [příjmení], který by se měl se žalobcem, v této souvislosti, vypořádat, a čímž tak, vlastně, žalovaný zpochybňoval i svou pasivní věcnou legitimaci, a dále pak žalovaný tvrdil i to, že, na svůj náklad, opravil poškozené oplocení, aniž by však uvedl, co by z toho měl podepsaný soud vyvodit, jelikož žalovaný vůbec ani neuvedl výši nákladů, s tím spojených, a když žalovaný, v této souvislosti, žádný svůj procesní návrh neučinil, a též pak žalovaný tvrdil i to, že výměra dotčeného pozemku, ve skutečnosti, neodpovídá onomu skutečnému stavu, zjištěnému při provádění digitalizace, v důsledku čehož tedy žalovaný opakovaně tvrdil, že dotyčná Nájemní smlouva je neplatná, a to, především, pro neurčitost vymezení jejího předmětu, a konečně pak žalovaný tvrdil, dokonce, i to, že dotčený pozemek vydržel. 3. Soud tedy ve věci nařídil ústní jednání, jež proběhlo dnem 14. 1. 2021, přičemž soud provedl dokazování řadou listinných důkazů, z nichž zjistil následující skutečnosti: 4. Především soud konstatuje, že zjistil, že, mezi žalobcem a žalovaným, došlo k uzavření Nájemní smlouvy, ze dne 1. 1. 2012, kterou soud rovněž doplnil dokazování, s tím, že, pokud jde o ono oplocení, resp., o jeho opravu, tak, tuto skutečnost, považuje soud za povýtce nepodstatnou, pro meritum této věci, a byť tedy žalobce, v této souvislosti, tvrdil zase to, že ono oplocení provedl žalovaný bez vědomí a bez souhlasu žalobce, v důsledku čehož tak, vlastně, je žalobci bráněno v přístupu k jeho majetku, tak žalobce, v tomto ohledu, rovněž ale žádný svůj procesní návrh neučinil, a proto se tedy podepsaný soud ani touto skutečností již nezabýval. 5. Pokud jde dále o ono tvrzení žalovaného, předestřené v tom smyslu, že by tedy žalovaný měl onen původní pozemek st. parc. [číslo] v k. ú. [obec], vydržet, resp., tedy vlastnické právo k němu, tak toto tvrzení vyhodnotil soud jakožto zcela neurčité, a proto tedy soud žalovaného poučil, v souladu s ust. § 118a, odst. 1 a 3, o.s.ř., o nezbytnosti doplnit tvrzení, ohledně konkretizace okolností, za kterých mělo k onomu vydržení dojít, s tím, že žalovaný byl soudem, výslovně, upozorněn i na to, že tato svá tvrzení musí rovněž i prokázat, nicméně, na to však reagoval žalovaný, nakonec, tak, že, k prokázání tohoto svého původního tvrzení, o vydržení vlastnického práva, žádnými důkazy nedisponuje, v důsledku čehož se soud, nakonec, ani touto okolností již pak nezabýval. 6. Pokud se dále ještě jedná o ono tvrzení žalovaného, předestřené v tom smyslu, že část oné zemědělské budovy již byla prodána panu [příjmení], tak soud, v této souvislosti, konstatuje, že prodej jakéhokoli majetku žalovaného třetí osobě je, pro vztah, založený předmětnou Nájemní smlouvou, zcela bez významu, jelikož dotčená Nájemní smlouva nebyla nikdy vypovězena, takže, ať si již žalovaný s panem [jméno] [příjmení] ujednal cokoliv, aniž by se to ovšem snažil jakkoliv blíže konkretizovat, tak o tom však rovněž soudu žádný hmatatelný důkaz nepředložil, v důsledku čehož je tedy i tato skutečnost bez právního významu, a to pro vztah mezi žalobcem a žalovaným. 7. Vztah, mezi oběma účastníky tohoto sporu, založený předmětnou Nájemní smlouvou, tedy nadále trvá, a to mezi žalobcem, jako pronajímatelem, a žalovaným, jako nájemcem. A pokud tedy žalovaný tvrdil rovněž i to, že zmiňovaná Nájemní smlouva je neplatná, když její předmět je, v jejím textu, uveden chybně, resp., neurčitě, tak soud, v této souvislosti, konstatuje, že žalobce uzavřel, se žalovaným, předmětnou Nájemní smlouvu ohledně onoho pozemku st. parc. [číslo] dne 1. 1. 2012, přičemž, k tomuto datu, činila výměra předmětného pozemku [výměra] (zjištěno z výpisu z katastru nemovitostí, prokazujícího stav, evidovaný k datu 6. 12. 2010, na listu vlastnictví - [list vlastnictví], vedeném u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, [stát. instituce], pro [katastrální uzemí]). 8. Dále podepsaný soud zjistil, že, až teprve po uzavření předmětné Nájemní smlouvy došlo k rozdělení onoho původního pozemku, st. parc. [číslo] na nově vzniklé pozemky - st. parc. [číslo] st. parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] jejichž celková výměra však činí opět [výměra] (zjištěno z výpisu z katastru nemovitostí, prokazujícího stav, evidovaný k datu 5. 2. 2020, na listu vlastnictví - [list vlastnictví], vedeném u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, [stát. instituce], pro [katastrální uzemí]). Z toho tedy plyne, že je nepravdivé tvrzení žalovaného, předestřené ohledně toho, že onen pronajatý pozemek má, vlivem digitalizace, pouhých [výměra], jak žalovaný původně, v rámci své, poněkud chatrné, obrany proti žalobě, tvrdil, zvláště když k dělení onoho původního pozemku, st. parc. [číslo] došlo právě k návrhu samotného žalovaného (zjištěno z Návrhu, podaného ke Katastrálnímu úřadu pro Středočeský kraj, [stát. instituce], podaného žalovaným, dne 10. 7. 2012, a tedy až teprve po uzavření předmětné nájemní smlouvy, ze dne 1. 1. 2012, a obsahujícího prezentační razítko podatelny Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, [stát. instituce], spolu s kopií Geometrického plánu, ověřeného Ing. [jméno] [příjmení], úředně oprávněným zeměměřičským inženýrem, ze dne 5. 6. 2012). Navíc, součtem všech, takto nově vzniklých, rozloh oněch vydělených pozemků ([výměra], dále [výměra], dále [výměra] a též i [výměra]) lze dospět k celkové výměře o rozloze [výměra], což je, navlas, právě ona výměra onoho původního pozemku, zachycená ve výpisu z katastru nemovitostí, prokazujícím stav, evidovaný k datu 6. 12. 2010, na listu vlastnictví - [list vlastnictví], vedeném u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, [stát. instituce], pro [katastrální uzemí] (viz výše – bod [číslo]). 9. V této souvislosti tedy podepsaný soud uzavírá, že výše zmiňované dělení onoho původního pozemku rozhodně nemůže mít jakýkoliv vliv na eliminaci povinnosti žalovaného platit žalobci sjednané nájemné, když soud má za prokázané i to, že žalovaný onu zemědělskou budovu (teletníku - zem. stav. – na parcele [číslo]) zakoupil od [anonymizována dvě slova] [země], dnem 7. 12. 2006 (zjištěno z Kupní smlouvy [číslo] ze dne 7. 12. 2006, uzavřené mezi [anonymizována dvě slova] [země] a žalovaným). 10. Soud tedy uzavírá, že žalovaný, vlastně, žádné ze svých obranných tvrzení neprokázal, když žalovaný ovšem nezpochybňoval onen akt uzavření předmětné Nájemní smlouvy, se žalobcem, jakožto pronajímatelem, a proto je tedy žalovaný povinen uhradit žalobci ono sjednané nájemné, za roky 2017, 2018 a 2019, a to v celkové výši 54 144 Kč, s tím, že, pokud tedy žalovaný tvrdil, že dotyčná Nájemní smlouva je neplatná, tak soud, v této souvislosti, konstatuje, že, podle ust. § 3030, o. z. (zák. č. 89/2012 Sb.), platí ustanovení části hlavy I., tohoto zákona, i pro práva a povinnosti, vymezené podle zákona č. 40/1964 Sb., tedy občanského zákoníku, účinného do dne 31. 12. 2013. Soud tedy má, v této souvislosti,