Obvodní soud pro Prahu 6 20 C 59/2026-71 – Náklady řízení

Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou soudu dne 13. 10. 2025 se žalobce domáhal zaplacení částky 51 442 Kč s příslušenstvím jakožto nedoplatku za vyúčtování služeb za období od 1. 1. 2023 – 30. 9. 2023, kterých využíval společně s nájemnicí , jméno FO, , zemřelou dne 19. 7. 2023, v bytě č. , hodnota, umístěným v domě na adrese , adresa, (dále též jen „byt“). Žalobce měl rovněž za to, že mu právo na zákonný úrok z prodlení vzniklo ode dne 1. 8. 2024, když splatnost předmětného nároku splatnost nastala předchozího dne 31. 7. 2024, a to doručením vyúčtování služeb na původní adresu žalovaného, případně měl za to, že splatnost nastala dne 15. 10. 2025, když žalovaný uvedl, že v tento den se o pohledávce dozvěděl.2. Žalovaný se vyjádřil tak, že mu není jasné, proč žalobce nežaloval dceru a zároveň dědičku nájemnice, a to , jméno FO, , která podle něho za dluhy zůstavitele odpovídá. Žalovaný potvrdil, že v bytě bydlel s , jméno FO, , a to i po její smrti až do dne 30. 9. 2023, kdy byt převzala dcera zesnulé. Žalovaný rovněž považoval vyčíslenou částku vyúčtování za vysokou. Žalovaný namítl, že nebyl s dodavateli energií a dalších služeb ve smluvním vztahu. Žalovaný rovněž namítal, že mu předžalobní výzva byla zaslána na adresu , adresa, , dne 10. 3. 2025, kde již několik let nebydlel a nebyl hlášen. Žalobce tvrdí, že se o dluhu se dozvěděl až z přípisu soudu ze dne 15. 10. 2025. Z těchto důvodů navrhl žalobu zamítnout.3. Soud již rozsudkem pro uznání ze dne 18. 6. 2026, č. j. 20 C 59/2026-60, rozhodl o části nároku ve výši 17 275 Kč spolu s příslušenstvím, a to v části týkající se nedoplatku na služby, které vznikly po smrti paní , jméno FO, , tedy za období od 20. 7. 2023 do 30. 9. 2023.4. Soud vzal za svá skutková zjištění shodná tvrzení účastníků, a to:Žalobce podepsal s , jméno FO, , narozenou 5. 2. 1931 a zemřelou 19. 7. 2023, smlouvu o nájmu bytu č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, č. účtu, , jejímž předmětem bylo užívání bytu č. , hodnota, na adrese , adresa, . Žalovaný v tomto bytě bydlel společně s nájemnicí a měl zde od 1. 4. 2004 nahlášeno trvalé bydliště, společně s ní využíval vyúčtovaných služeb. Po smrti nájemnice žalovaný zůstal v bytě do 30. 9. 2023. Žalobce provedl vyúčtování služeb za období od 1. 1. 2023 do 30. 9. 2023, jehož výsledkem byl nedoplatek 51 142 Kč.5. Ze smlouvy o nájmu bytu na dobu neurčitou č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, č. účtu, ze dne 28. 6. 2003 soud zjistil, že se žalobce dohodl s , jméno FO, na nájmu bytu včetně způsobu rozúčtování plateb za služby.6. Z evidenčního listu pro výpočet nájemného platného od 1. 10. 2023 soud zjistil, že měsíční nájemné činilo 4 173 Kč a cena služeb souvisejících s užíváním bytu 2 329 Kč, tj. celkem 6 614 Kč.7. Z vyúčtování služeb v období od 1. 1. 2023 do 30. 9. 2023 soud zjistil, že celkový dluh vypočítaný žalobcem činil 51 142 Kč z položek vodné stočné, teplo, teplá voda a odvoz odpadu.8. Z vyúčtování služeb v období od 1. 1. 2023 do 19. 7. 2023 soud zjistil, že ke dni úmrtí nájemkyně činil žalobcem spočítaný nedoplatek 33 867 Kč.9. Z úmrtního listu vystaveného Městským úřadem , adresa, dne 21. 7. 2023 soud zjistil, že nájemkyně , jméno FO, zemřela dne 19. 7. 2023.10. Z protokolu o převzetí bytu VRÁCENÍ ze dne 30. 9. 2023 soud zjistil, že žalovaný zastoupený , jméno FO, odevzdal byt zpět žalobci zastoupenému společností , právnická osoba, .11. Z předžalobní výzvy ze dne 10. 3. 2025 (včetně dodejky) soud zjistil, že žalobce prostřednictvím advokáta vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky 51 142 Kč. Předžalobní výzva byla doručována na adresu , adresa, , kde podle dodejky , právnická osoba, . není žalovaný znám.12. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti, jež by měly význam pro posouzení věci. Provedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, přihlédl přitom ke všemu, co uvedli účastnici řízení. Soud nemá žádné pochybnosti o skutečnostech vyplývajících z provedených listinných důkazů.13. Na základě shodných tvrzení účastníků, výše uvedených důkazů a po jejich zhodnocení soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:Žalobce podepsal s , jméno FO, , narozenou 5. 2. 1931 a zemřelou 19. 7. 2023, smlouvu o nájmu bytu č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, č. účtu, , jejímž předmětem bylo užívání bytu. Žalovaný v tomto bytě bydlel společně s nájemnicí, měl zde od 1. 4. 2004 nahlášeno trvalé bydliště a společně s ní využíval vyúčtovaných služeb. Po smrti nájemnice dne 19. 7. 2023 žalovaný zůstal v bytě do 30. 9. 2023, kdy byt předal zpět žalobci. Žalobce provedl vyúčtování služeb za období od 1. 1. 2023 do 30. 9. 2023, jehož výsledkem byl nedoplatek 51 142 Kč. Následně žalobce nedoručil žalovanému ani vyúčtování dlužné částky, ani předžalobní výzvu, neboť jej obesílal stále na adresu předmětného bytu, který ale žalovaný opustil.14. Podle § 2247 odst. 4 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“), strany si ujednají způsob rozúčtování cen a úhrady případných dalších služeb, není-li stanoven jiným právním předpisem nebo rozhodnutím cenového orgánu. Způsob rozúčtování musí být určen před poskytováním služby.15. Podle § 2282 o. z. nepřejdou-li práva a povinnosti z nájmu na člena nájemcovy domácnosti, přejdou na nájemcova dědice. Osoby, které žily s nájemcem ve společné domácnosti až do jeho smrti, jsou s nájemcovým dědicem zavázány společně a nerozdílně z dluhů, které z nájmu vznikly před nájemcovou smrtí.16. Podle § 1872 odst. 1 o. z. je-li několik dlužníků zavázáno plnit společně a nerozdílně, jsou povinni plnit jeden za všechny a všichni za jednoho. Věřitel může požadovat celé plnění nebo jeho libovolnou část na všech spoludlužnících, jen na některých, nebo na kterémkoli ze spoludlužníků.17. Podle § 1876 odst. 2 o. z. vyrovnal-li spoludlužník více, než činí jeho podíl, náleží od ostatních spoludlužníků náhrada. Nemůže-li některý ze spoludlužníků splnit, rozvrhne se jeho podíl poměrným dílem na všechny ostatní.18. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení a výši úroku z prodlení s placením pohledávky výživného pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.19. Podle § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.20. V poměrech projednávané věci soud dospěl k závěru, že je žaloba důvodná, již jen odkazem na zcela jasné a výkladově bezproblémové znění § 2282 o. z., podle něhož je žalovaný jakožto osoba, která žila s nájemkyní ve společné domácnosti až do její smrti, zavázán společně a nerozdílně s dědičkou nájemkyně z dluhů, které z nájmu vznikly před smrtí nájemkyně, tedy za období od 1. 1. 2023 do 19. 7. 2023. Okamžikem úmrtí nájemnice dne 19. 7. 2023 se proto žalovaný na základě zákona stal spoludlužníkem dědičky. S ohledem na § 1872 odst. 1 o. z. si žalobce mohl libovolně vybrat, od kterého z těchto dvou spoludlužníků bude požadovat dlužnou částku. Žalovaný proto nemůže úspěšně namítat, že si jej žalobce vybral k zaplacení dlužné částky namísto dědičky.21. Soud nad rámec dodává, že podle § 1876 odst. 2 o. z. však má žalobce právo po dědičce požadovat, aby mu uhradila svůj podíl na dluhu po zesnulé nájemnici poté, co jej žalovaný uhradí žalobci ve výši převyšující jeho podíl.22. Jelikož tak žalovanému vznikla povinnost zaplatit žalobci nedoplatek ve výši 33 867 Kč ve smyslu § 2247 odst. 4 o. z., když žalovaný nijak správnost vyúčtování ani nerozporoval (jen se mu subjektivně zdála částka vysoká), soud žalobě v rozsahu uvedeném ve výroku I. vyhověl.23. Soud se rovněž zabýval tím, od kdy žalobci náleží zákonný úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. Žalobce uvedl, že vyúčtování dlužné částky zaslal žalovanému na jeho původní adresu , adresa, , se splatností dne 31. 7. 2024. Současně doložil, že na tuto adresu byla též zaslána předžalobní výzva ze dne 10. 3. 2025, kterou pošta vrátila jako nedoručenou s odůvodněním, že žalovaný adresát zde není znám. Z protokolu o vrácení bytu ze dne 30. 9. 2023 jednoznačně vyplývá, že žalobce věděl, že žalovaný na této adrese již nebydlí. Takovýto neúčelný postup při obesílání dlužníka je proto nutné klást k tíži žalobce a za rozhodné datum pro počítání zákonného úroku z prodlení stanovit den, kdy se žalovaný o existenci svého dluhu nesporně dozvěděl.24. Žalovaný se o svém dluhu prokazatelně dozvěděl až na základě přípisu (dotaz na místo bydliště) Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 15. 10. 2025, č. j. EPR 284176/2025-4, který byl žalovanému doručen dne 22. 10. 2025. Zdejší soud proto dospěl k závěru, podle něhož žalobci náleží zákonný úrok z prodlení z dlužné částky až od 23. 10. 2025, tedy ode dne následujícím po dni, kdy se žalovaný prokazatelně poprvé dozvěděl o existenci a výši svého dluhu vůči žalobci. Vzhledem k tomu, že žalovaný považoval nárok za nedůvodný jako celek (nikoliv např. pro nesprávnost výše vyúčtování), a na nedoplatek nic nezaplatil až do vyhlášení rozhodnutí, je nerozhodné tvrzení žalovaného, že čekal měsíc, až mohl nahlédnout do spisu, když konkrétní podrobnosti o nároku stejně nebyly pro žalovaného rozhodné a neměly na neochotu zaplacení dluhu žádný vliv. Soud uzavírá, že jelikož se žalovaný dostal do prodlení až dne 23. 10. 2025, nenáleží žalobci zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně, ale toliko 11,50 % ročně ve smyslu § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.25. Soud proto v rozsahu uvedeném ve výroku II. žalobu zamítl.26. O náhradě nákladů řízení (výrok III. tohoto rozsudku) soud rozhodl podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že žalobci přiznal plnou náhradu nákladů řízení, neboť měl ve věci neúspěch jen v poměrně nepatrné části. Žalobce byl v řízení zastoupen advokátem, nicméně je hlavním městem disponujícím vlastním úředním aparátem a projednávaný případ se týkal jednoduchého sporu z dlužné částky související s běžnou agendou pronájmů městských bytů. Ústavní soud v nálezu ze dne 14. 3. 2013, sp. zn. II. ÚS 376/12, vysvětlil, že „[u] statutárních měst lze presumovat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby byla schopna kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy, aniž by musela využívat právní pomoci advokátů. Nebude-li jimi v příslušném řízení prokázán opak, nejsou náklady na zastoupení advokátem nákladem účelně vynaloženým.“ Soud proto přiznal žalobci paušální náhradu hotových výdajů ve výši 450 Kč za úkon podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2012 Sb. ve spojení s § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za celkem 6 úkonů (sepis žaloby, tři vyjádření ve věci samé a dvakrát účast na jednání soudu), tj. celkem 2 700 Kč. Další náklad pak představuje soudní poplatek ve výši 2 058 Kč. Soud neuznal jako účelně vynaložený náklad předžalobní výzvu, kterou žalobce zaslal na adresu, o které věděl, že na ní žalovaný nepobývá. Celková výše nákladů řízení tak činí 4 758 Kč.