67 C 117/2021-22 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum], ve znění jejího doplnění ze dne [datum], se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 47 020 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Pro svůj nárok argumentovala tím, že dne [datum] uzavřela se žalovanou jako podnikatelkou Smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě byla žalované poskytnuta zápůjčka ve výši 20 000 Kč, která byla vyplacena dne [datum]. Žalovaná se zavázala zápůjčku společně se sjednaným úrokem splácet dle splátkového kalendáře ve 12 měsíčních splátkách po 3 165 Kč splatných vždy k 22. dni každého měsíce, počínaje měsícem dubnem 2020. Žalovaná však neplnila řádně podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení s úhradou splátek, když uhradila žalobkyni pouze částku 3 165 Kč dne [datum]. V důsledku prodlení žalované došlo dne [datum] k automatickému zesplatnění celé zápůjčky (bod 6.3. smluvních ujednání). Podle bodu 6.4. smluvních ujednání smlouvy přitom platí, že při zesplatnění zápůjčky se veškeré v tom okamžiku nezaplacené původní splátky zápůjčky až do konce splátkového kalendáře staly součástí nové jistiny zápůjčky, která v daném případě činila částku 34 815 Kč. Tuto novou jistinu zápůjčky byla žalovaná povinna uhradit nejpozději v den následující po dni, kdy k tomuto zesplatnění zápůjčky došlo, tedy nejpozději do [datum]. Žalobkyni v důsledku prodlení žalované vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 8 703 Kč, která odpovídá 25 % z aktuální výše dlužné nové jistiny zápůjčky (čl. 6 ve spojení s čl. 6 a), b) smluvních ujednání). Dle bodu 6.7. smluvních ujednání, jestliže žalovaná po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění, vzniká jí povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny úvěru, tj. v daném případě od [datum] do zaplacení. Po datu zesplatnění žalovaná dne [datum] uhradila částku 1 500 Kč a ke dni podání žaloby dlužila novou jistinu úvěru ve výši 33 315 Kč, smluvní pokutu dle bodu 6.6. smlouvy ve výši 8 703 Kč, smluvní pokutu dle bodu 6.7. smlouvy ve výši 5 002,18 Kč (od [datum] ke dni podání žaloby) a částku 1 200 Kč z titulu nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Žalovaná žalobkyni dlužnou částku neuhradila, přestože byla předžalobně upomenuta. 2. Žalovaná se k nařízenému jednání bez omluvy nedostavila, přestože byla o jednání řádně vyrozuměna, soud proto postupoval v souladu s § 101 odst. 3 o.s.ř. (zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád), jednal a rozhodoval v její nepřítomnosti. 3. Ve věci samé soud provedl dokazování listinnými důkazy a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: 4. Dne [datum] byla mezi žalobkyní jako zapůjčitelem a žalovanou jako vydlužitelem uzavřena Smlouva o podnikatelské zápůjčce, na jejímž základě byla žalované poskytnuta zápůjčka ve výši 20 000 Kč. Společně s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná zavázala uhradit žalobkyni úrok za poskytnutí zápůjčky ve výši 17 980 Kč, to vše v pravidelných 12 měsíčních splátkách po 3 165 Kč. V čl. 6 smlouvy strany ujednaly, že nebudou-li uhrazeny dvě splátky nebo její části déle než 60 dnů, dojde automaticky k zesplatnění celé zápůjčky. Dle bodu 6.5. smlouvy dojde-li k zesplatnění celé zápůjčky, stávají se doposud nesplacené splátky součástí nové jistiny zápůjčky, přičemž tu je vydlužitel povinen uhradit nejpozději den následující po dni, kdy k tomuto zesplatnění došlo. Dle bodu 6.6. smlouvy nebude-li nová jistina uhrazena nejpozději ve lhůtě 10 dnů ode dne zesplatnění zápůjčky, vzniká zapůjčiteli nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 25 % z aktuální výše dlužné nové jistiny zápůjčky, přičemž tato smluvní pokuta je spatná v den následující po dni vzniku povinnosti vydlužitele zaplatit tuto smluvní pokutu. Dle bodu 6.7. smlouvy v případě, že nebude nová jistina uhrazena, vzniká zapůjčiteli nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z nové jistiny zápůjčky (smlouva o podnikatelské zápůjčce [číslo] ze dne [datum]). Žalovaná byla informována o schválené zápůjčce dopisem ze dne [datum] a byl jí současně zaslán splátkový kalendář (oznámení o schválení zápůjčky ze dne [datum], splátkový kalendář). Žalované byla zápůjčka ve výši 20 000 Kč vyplacena dne [datum] a dne [datum] žalovaná uhradila částku 3 165 Kč a dne [datum] částku 1 500 Kč (karta klienta, doklad o vyplacení zápůjčky ze dne [datum]). Dne [datum] byla žalovaná informována o zesplatnění celé zápůjčky a současně byla vyzvána k zaplacené nové jistiny zápůjčky ve výši 34 815 Kč ve lhůtě 10 dnů ode dne odeslání tohoto oznámení (oznámení o zesplatnění zápůjčky ze dne [datum], kopie dodejky). Právní zástupkyně žalovanou vyzvala k zaplacení dlužné částky v celkové výši 42 018 Kč dopisem ze dne [datum] a poskytla jí náhradní lhůtu k plnění 15 dnů od data odeslání této výzvy (předžalobní výzva ze dne [datum] vč. kopie poštovního podacího archu z téhož dne). 5. Po takto provedeném řízení soud další dokazování neprováděl, když ani účastníci další důkazní návrhy nečinili. Provedené důkazy soud hodnotil ve smyslu ust. § 132 o.s.ř. a dospěl k níže uvedenému závěru, přihlížeje k aktuální judikatuře Nejvyššího soudu, konkrétně k rozsudku ze dne 16.3.2021, sp.zn. 23 ICdo 56/2019. 6. Podle § 1 odst. 2 o.z. (zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník) nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek, nebo právo týkající se postavení osob včetně práva na ochranu osobnosti. 7. Podle § 433 odst. 1 o.z. kdo jako podnikatel vystupuje vůči dalším osobám v hospodářském styku, nesmí svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení zneužít k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. 8. Podle § 547 o.z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonům. 9. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 10. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 11. Podle § 1797 o.z. podnikatel, který uzavřel smlouvu při svém podnikání, nemá právo požadovat zrušení smlouvy podle § 1793 odst. 1 o.z., ani se nemůže dovolat neplatnosti Smlouvy podle § 1796 o.z. 12. V projednávaném sporu soud primárně posuzoval otázku platnosti uzavřené smlouvy, resp. zda lze ve vztazích mezi podnikateli za účinnosti občanského zákoníku od [datum] vyslovit neplatnost ujednání o úrocích a smluvní pokutě pro rozpor s dobrými mravy a za jakých předpokladů. 13. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 22.9.2020, sp.zn. 32 Cdo 1490/2019 dovodil a odůvodnil závěr, podle kterého i podle právní úpravy účinné od 1.1.2014 platí, že smluvní volnost stran podléhá korektivu dobrých mravů, jenž pro právní jednání obecně vyplývá z ust. § 1 odst. 2 a § 547 o.z. a že právní jednání, které se příčí dobrým mravům, je třeba posoudit jako neplatné (§580 odst. 1 a § 588 o.z.) Nejvyšší soud nevyloučil možnost dovolat se neplatnosti ujednání pro rozpor s dobrými mravy i ve vztahu mezi podnikateli, když ve zmíněném svém rozsudku sp. zn. 32 Cdo 1490/2019 posuzoval otázku možnosti aplikace korektivu dobrých mravů na sjednané úroky z prodlení. Dospěl přitom k závěru, že korektiv dobrých mravů lze uplatnit i v případě, že by ujednání o výši úroku z prodlení bylo zneužitím smluvní volnosti v neprospěch dlužníka. Podle citovaného rozhodnutí postavení dlužníka jako podnikatele jej přitom takové ochrany nezbavuje. V tomto rozhodnutí byly přezkoumávány smluvené úroky z prodlení za porušení závazku prodlením dlužníka, přičemž se jednalo o úrok, který představoval úplatu za užívání půjčené jistiny, tedy poměrnou část peněžitého závazku hlavního. Možnost ujednat si výši úrokové sazby je obsahovým projevem smluvní volnosti stran, jde o ujednání o úplatě za hlavní plnění. Na sjednanou výši úrokové sazby představující úplatu za hlavní plnění, přistupuje dlužník s tím, že jej v budoucnu bude muset uhradit. Případný zásah soudu do autonomie vůle stran pro rozpor s dobrými mravy bude představovat zásah výjimečný a vždy odůvodněný mimořádnými okolnostmi daného případu. Pojem dobrých mravů není v zákoně upraven a je definován v judikatuře. Soudní praxe vychází z názoru, že za dobré mravy je třeba pokládat souhrn společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost vystihujíce podstatné historické tendence rozhodující části společnosti, a mají povahu norem základních. Posouzení souladu či rozporu právního jednání s dobrými mravy podle § 1 odst. 2 a § 547 o.z. závisí v každém konkrétním případě na úvaze soudu. 14. Dle § 580 o.z. je absolutně neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům. Je-li důsledkem porušení dobrých mravů absolutní neplatnost právního jednání, bu