2 C 33/2023-37 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky v celkové výši 56 633 Kč s příslušenstvím a dále vyklizení bytu [číslo] v budově na adrese [adresa] 1 nacházejícímu se v 1. nadzemním podlaží v budově [adresa] v ulici [ulice] v [obec]. Nájem byl ujednán na dobu určitou v trvání 3 měsíců s možností automatického prodlužování vždy o další 3 měsíce. Dopisem ze dne 24. 6. 2022 žalobkyně žalované oznámila, že nemá zájem na dalším trvání nájemního vztahu a vyzvala žalovanou, aby předmětný byt vyklidila a předala žalobkyni nejpozději k 30. 9. 2022. Žalovaná však byt dosud nevyklidila a dále jej užívá, přičemž zároveň neuhradila nájemné za období od února 2022 do listopadu 2022 a zálohy za služby za totožné období a dále nedoplatek nájemného za leden 2022 ve výši 5 Kč. Dále žalovaná neuhradila nedoplatek za služby za rok 2021 činící 1 128 Kč a celkem tak žalobkyni dluží částku 56 633 Kč. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, přičemž žaloba spolu s výzvou k vyjádření byly žalované zaslány na adresu trvalého pobytu evidovanou v Centrální evidenci obyvatel. 3. Na den 13. 4. 2023 soud ve věci nařídil ústní jednání, k němuž se však žalovaná bez omluvy nedostavila, ačkoli k němu byla řádně a včas předvolána. Soud proto věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). 4. Při ústním jednání konaném dne 13. 4. 2023 soud provedl žalobkyní navržené listinné důkazy a zjistil následující skutečnosti. Ze smlouvy o nájmu bytu ze dne 25. 9. 2017 vyplynulo, že žalobkyně v pozici pronajímatele přenechala žalované coby nájemkyni k užívání byt [číslo] umístěný v 1. nadzemním podlaží, o výměře 60,60 m2 sestávající z 1 kuchyně, 3 pokojů, předsíně, koupelny a WC a dále 2 sklepy jako příslušenství daného bytu, to vše v domě [adresa] v [obec], ulice [ulice]. V článku III. smlouvy si strany ujednaly povinnost žalované platit za užívání bytu nájemné a úhrady za plnění spojená s užíváním bytu, a to vždy nejpozději k prvnímu dni kalendářního měsíce, za který se nájemné a úhrada za plnění související s užíváním bytu platí. Výše nájemného a úhrad za plnění spojená s užíváním bytu byla uvedena v evidenčním listu nájemného, který tvoří přílohu dané smlouvy a je její nedílnou součástí, přičemž pronajímatel byl oprávněn výši těchto plnění měnit při změně cenových a právních předpisů. Dle článku VII. Smlouvy byl nájem sjednán na dobu určitou v trvání 3 měsíců od 1. 10. 2017 s možností automatického prodlužování vždy o další 3 měsíce pro případ, že nájemce plní řádně a včas všechny své ve smlouvě stanovené povinnosti a pronajímatel nesdělí nejméně 1 měsíc před uplynutím doby nájmu, že nemá zájem na dalším prodloužení trvání smlouvy. Podle článku VI. Smlouvy byla žalovaná povinna byt vyklidit a předat zpět žalobkyni nejpozději ke dni skončení nájmu. Dle evidenčního listu nájemného platného od 1. 1. 2022 činil měsíční nájem částku 4 690 Kč a zálohy na služby částku 560 Kč měsíčně. Z evidenčního listu neplatiče vyplynulo, že žalovaná v průběhu roku 2022 uhradila jedinou platbu, a to dne 9. 2. 2022 ve výši 10 490 Kč, která byla započtena na dlužné nájemné a zálohy na služby za prosinec 2021 a částečně za leden 2022, přičemž za leden žalované vznikl nedoplatek ve výši 5 Kč. Dále již žalovaná nájemné ani zálohy za služby nehradila. Z dopisu datovaného dne 24. 6. 2022 nadepsaného„ Ukončení nájmu a vyklizení bytu“ bylo zjištěno, že žalobkyně žalované oznámila, že nemá zájem na dalším trvání nájemního vztahu, neboť žalovaná řádně neuhradila nájemné a zálohy na služby za měsíce leden až duben 2022 a nedoplatek vyúčtování služeb za rok 2021. Žalobkyně daným dopisem žalovanou zároveň vyzvala k vyklizení bytu a jeho předání zpět žalobkyni nejpozději do 30. 9. 2022. Z vyúčtování služeb za rok 2021 bylo zjištěno, že žalované byly vyúčtovány náklady poskytnuté služby, které sestávaly z nákladů na vodné a stočné, komín, popel a domovní odpad, osvětlení společných prostor a společnou televizní anténu. Z vyúčtování je patrné kolik činily náklady daných služeb pro žalovanou a jakou částku uhradila na zálohách na služby, přičemž jí byl vyúčtován nedoplatek ve výši 1 128 Kč, který byla povinna uhradit nejpozději do 30. 6. 2022. Dne 19. 10. 2022 žalované byla právní zástupkyní žalobce zaslána kvalifikovaná výzva k zaplacení a opětovná výzva k vyklizení a předání bytu, jejíž přílohou bylo vyúčtování služeb za rok 2021, evidenční list neplatiče a Ukončení nájmu a vyklizení bytu. 5. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že strany dne 25. 9. 2017 platně uzavřely smlouvu o nájmu bytu v souladu s § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) ve spojení s § 2235 o. z., jejímž předmětem byl nájem bytu [číslo] nacházejícího se v prvním nadzemním podlaží domu [adresa] v [obec], jehož vlastníkem je žalobkyně. Nájemní vztah, sjednaný na dobu určitou, mezi stranami v souladu se smlouvou skončil ke dni 30. 9. 2022 v důsledku sdělení žalobkyně ze dne 24. 6. 2022, že na dalším trvání nájemního vztahu nemá zájem s tím, že vyzývá žalovanou, aby byt vyklidila a ke dni 30. 9. 2022 předala zpět žalobkyni. Jelikož žalovaná v rozporu se smlouvou a s § 2292 o. z. byt ke dni skončení nájmu nevyklidila a neodevzdala zpět žalobkyni, užívá od 1. 10. 2022 předmětný byt bez právního důvodu. S ohledem na uvedené shledal soud žalobu na vyklizení předmětného bytu důvodnou, a proto výrokem I. tohoto rozsudku žalované uložil povinnost vyklidit předmětný byt ve lhůtě 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku, když lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. 6. Na základě shora uvedené nájemní smlouvy byla žalovaná po dobu jejího trvání v souladu s § 2021 o. z. oprávněna užívat předmětný byt a povinna platit žalobkyni sjednané nájemné ve výši 4 690 Kč a zálohy na služby ve výši 560 Kč v souladu § 2246 o. z. a § 2251 odst. 1 o. z. Žalobkyně oproti tomu byla povinna podle § 2252 o. z. provádět každoročně ke konci měsíce dubna vyúčtování nákladů na poskytnuté služby. Jelikož z evidenčního listu neplatiče vyplynulo, že žalovaná řádně sjednané nájemné ani zálohy na služby za období od února 2022 do září nehradila a za měsíc leden 2022 jí zbývá uhradit nedoplatek na nájemném ve výši 5 Kč, je patrné, že nesplnila svou povinnost podle uzavřené nájemní smlouvy a podle § 2246 o. z. ve spojení s § 2251 o. z. hradit sjednané nájemné ve výši 4 690 Kč a měsíční zálohy na služby ve výši 560 Kč. Soud proto vyhověl žalobě, pokud jde o zaplacení částky 42 005 Kč představující neuhrazené nájemné za období od ledna do září 2022 (8 x 4 690 Kč + nedoplatek za leden ve výši 5 Kč) a dlužné zálohy na služby za totožné období (8 x 560 Kč), když ke dni vyhlášení rozsudku nebyla žalobkyně ještě povinna vyúčtovat skutečné náklady na poskytnuté služby. Jelikož žalovaná užívala předmětný byt i v měsících říjnu a listopadu 2022, tedy po skončení nájemního vztahu, vzniklo žalobkyni v souladu s § 2295 o. z. právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného. Soud proto žalobě vyhověl, i pokud jde o zaplacení částky 9 380 Kč představující náhradu ve výši ujednaného nájemného za období od října do listopadu 2022, tj. 2 x 4 690 Kč. Soud vyhověl žalobě i ohledně částky 1 128 Kč představující vyúčtovaný nedoplatek poskytnutých služeb za rok 2021, když dané vyúčtování splňuje veškeré zákonné předpoklady a bylo prokázáno, že bylo žalované doručováno při nejmenším společně s předžalobní výzvou. S ohledem na výše uvedené soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni celkem částku 52 513 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ode dne podání žaloby podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť se žalovaná dostala do prodlení s plněním peněžitého dluhu. Lhůta k plnění byla stanovena v délce 3 dnů v souladu s § 160 odst. 1 o s. ř. 7. Na druhé straně však soud neshledal žalobu důvodnou v rozsahu, v němž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 1 120 Kč představující dle žalobních tvrzení zálohy na služby za měsíce říjen a listopad 2022 (2 x 560 Kč), neboť nájemní vztah skončil ke dni 30. 9. 2022, čímž zanikla i povinnost žalované hradit zálohy na služby spojené s užíváním bytu, když v tomto období, jak bylo uvedeno výše, ostatně ani již nebyla oprávněna předmětný byt užívat. Na rozdíl od práva pronajímatele na náhradu ve výši ujednaného nájemného upraveného v § 2295 o. z. neexistuje obdobná zákonná úprava ohledně záloh na služby spojené s neoprávněným užíváním bytu po skončení nájmu. Pokud skutečně žalovaná v souvislosti s neoprávněným užíváním bytu v těchto dvou měsících zároveň čerpala i nějaké služby, bylo by možné nárok žalobkyně vypořádat v režimu bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o. z. Výši bezdůvodného obohacení však v této situaci není možné dovozovat z výše záloh na služby stanovených v rámci již zaniklého nájemního vztahu, ale muselo by vyplývat z vyúčtování hodnoty konkrétních žalovanou čerpaných služeb. Bylo by tedy nezbytné, aby žalobkyně konkrétně specifikovala