Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 28 595 Kč s příslušenstvím tvořeným zákonným úrokem z prodlení z částky 23 550 Kč ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. od 10. 10. 2024 do zaplacení, částkou 2 000 Kč představující náklady spojené s uplatněním pohledávky, a náhradou nákladů řízení. Návrh odůvodnila tím, že dne 2. 8. 2024 uzavřela se žalovaným smlouvu o zápůjčce. Na jejím základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které byly téhož dne poukázány na účet žalovaného. Žalovaný se zavázal vedle vrácení jistiny zaplatit též poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 8 550 Kč, přičemž jistina i poplatek byly splatné dne 9. 10. 2024. Žalovaný svůj dluh řádně a včas neuhradil a ke dni podání žaloby neuhradil ničeho. Žalobkyně dále tvrdila, že před uzavřením smlouvy si od žalovaného vyžádala informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech, tyto ověřila na základě dokumentů předložených žalovaným, popřípadě nahlédnutím do příslušných databází, vyhodnotila je a zaevidovala do zákaznické karty žalovaného, čímž splnila svou povinnost podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. V důsledku prodlení žalovaného požadovala vedle jistiny a poplatku rovněž náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 000 Kč, představující náklady 4 písemných výzev odeslaných dne 5. 9. 2024, 16. 9. 2024, 5. 10. 2024 a 14. 10. 2024, a smluvní pokutu ve výši 5 045 Kč.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Stejně tak se nevyjádřil ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byl poučen, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím soudu bez jednání vyslovila souhlas již v podané žalobě. Soud věc rozhodl podle § 115a ve spojení s ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez jednání na základě předložených listinných důkazů.3. Soud před vydání rozhodnutí žalobkyni vyzval, aby doplnila skutková tvrzení a označila důkazy prokazující, jakým způsobem před uzavřením smlouvy posoudila úvěruschopnost žalovaného podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně soudu sdělila, že k této otázce nebude doplňovat žádná další skutková tvrzení i s vědomím toho, že soud předmětnou smlouvu vyhodnotí jako neplatnou. Za dané situace soud ve věci nenařizoval ústní jednání, když by poskytnutí poučení žalobkyni dle § 118a o.s.ř. k doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů týkajících se prověření úvěruschopnosti žalovaného nebylo účelným ani procesně hospodárným.4. Z předložené smlouvy o zápůjčce ze dne 2. 8. 2024 soud zjistil, že žalobkyně jako věřitel uzavřela se žalovaným jako spotřebitelem smlouvu o spotřebitelském úvěru ve formě zápůjčky podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Na jejím základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které měl žalovaný vrátit ve třech splátkách nejpozději do dne 9. 10. 2024. Současně byl sjednán poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 8 550 Kč, takže celková částka, kterou měl žalovaný uhradit, činila 23 550 Kč. Z potvrzení o provedené platební transakci soud zjistil, že žalobkyně dne 2. 8. 2024 poukázala částku 15 000 Kč na bankovní účet žalovaného. Žalovaný poskytnuté peněžní prostředky převzal. Ze smlouvy a z Všeobecných obchodních podmínek soud zjistil, že pro případ prodlení žalovaného se splněním peněžitého dluhu byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,10 % denně z dlužné jistiny. Současně bylo sjednáno, že žalobkyně je oprávněna požadovat náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 500 Kč za každou písemnou upomínku zaslanou žalovanému. Z předžalobní výzvy, jednotlivých upomínek a přehledu pohledávky soud zjistil, že žalobkyně žalovaného opakovaně vyzývala k úhradě dluhu. Z tohoto důvodu v řízení uplatnila vedle jistiny a poplatku za poskytnutí zápůjčky rovněž náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 000 Kč, odpovídající 4 zaslaným upomínkám, a smluvní pokutu, jejíž výše ke dni podání žaloby činila 5 045 Kč. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný do vydání rozhodnutí na poskytnutou zápůjčku čehokoliv neuhradil.5. K výzvě soudu, aby žalobkyně doplnila rozhodná skutková tvrzení o tom, jakým způsobem před uzavřením smlouvy posoudila úvěruschopnost žalovaného podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, žalobkyně uvedla, že žádná další skutková tvrzení ani důkazy předkládat nebude. Nad rámec tvrzení obsažených již v žalobě tak neuvedla, z jakých konkrétních údajů o příjmech, výdajích, pravidelných závazcích či majetkových poměrech žalovaného vycházela, jaké konkrétní listiny měla při posouzení k dispozici, jaké registry prověřovala ani jakým způsobem získané informace vyhodnotila. Jiné důkazy k této otázce provedeny nebyly.6. Podle § 84 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je věřitel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných od spotřebitele, a je-li to nezbytné, i z databází umožňujících posouzení jeho úvěruschopnosti.7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel poskytne spotřebitelský úvěr pouze tehdy, lze-li po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele důvodně předpokládat, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Při posouzení úvěruschopnosti věřitel přihlédne zejména k příjmům a výdajům spotřebitele, způsobu plnění jeho dosavadních dluhů a případně i k hodnotě majetku, lze-li ze spotřebitelského úvěru usuzovat, že bude splácen z výnosu z tohoto majetku.8. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neposoudí-li věřitel úvěruschopnost spotřebitele podle § 86 odst. 1, je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. Soud k této neplatnosti přihlédne i bez návrhu.9. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 1970 občanského zákoníku dlužník, který je v prodlení se splněním peněžitého dluhu, je povinen zaplatit věřiteli úrok z prodlení ve výši stanovené jiným právním předpisem.10. V projednávané věci žalobkyně v žalobě toliko obecně tvrdila, že před uzavřením smlouvy posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě údajů, které jí žalovaný poskytl, a jejich ověření z předložených dokumentů a příslušných databází. Přes výzvu soudu však neuvedla žádná konkrétní skutková tvrzení, z nichž by bylo možno posoudit, jaké informace o příjmech, výdajích, majetkových poměrech a stávajících závazcích žalovaného měla při uzavírání smlouvy k dispozici, jak tyto informace ověřovala ani jakým způsobem dospěla k závěru, že žalovaný bude schopen své závazky řádně splnit. Žalobkyně výslovně sdělila, že žádná další skutková tvrzení předkládat nebude. Neunesla tak břemeno tvrzení ani důkazní břemeno ohledně splnění své zákonné povinnosti odborně posoudit úvěruschopnost žalovaného podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.11. Za tohoto stavu soud uzavřel, že nebylo prokázáno splnění zákonné povinnosti žalobkyně posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného. Smlouva o spotřebitelském úvěru je proto podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neplatná. Žalobkyni proto nevznikl nárok na zaplacení sjednaného poplatku za poskytnutí zápůjčky, smluvní pokuty ani nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Jelikož však žalovaný od žalobkyně převzal peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a dosud je nevrátil, vzniklo mu vůči žalobkyni bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, které je povinen vydat.12. Soud proto žalobě vyhověl pouze co do částky 15 000 Kč představující vydání bezdůvodného obohacení a přiznal žalobkyni rovněž zákonný úrok z prodlení od 10. 10. 2024 do zaplacení, neboť žalovaný se ode dne následujícího po sjednané splatnosti nachází v prodlení se splněním peněžité povinnosti. Ve zbývající části soud žalobu zamítl. Lhůta k plnění dle výroku I. tohoto rozsudku byla v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně se domáhala zaplacení celkem 28 595 Kč s příslušenstvím. Soud žalobě vyhověl pouze co do částky 15 000 Kč, představující vydání bezdůvodného obohacení, a ve zbývající části ji zamítl. Žalobkyně tak byla úspěšná přibližně z 52,46 %, zatímco žalovaný byl úspěšný přibližně ze 47,54 %. Čistý procesní úspěch žalobkyně tak činí přibližně 5 %. Takto nepatrný převážný úspěch žalobkyně neodůvodňuje přiznání náhrady nákladů řízení žádnému z účastníků, přičemž ani žalovanému žádné účelně vynaložené náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.