Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 29. 7. 2026, č. j. 30 C 109/2026-29, soud žalované uložil zaplatit žalobkyni částku 23 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně od 4. 11. 2025 do zaplacení. Současně zamítl žalobu mimo jiné co do částky 810,64 Kč a co do úroku z prodlení ve výši 1,25 % ročně z částky 24 310,64 Kč od 4. 11. 2025 do zaplacení. Ve výroku však nebylo rozhodnuto o zbývající části uplatněného úroku z prodlení, a to ve výši 11,50 % ročně z částky 810,64 Kč od 4. 11. 2025 do zaplacení.2. Podle § 166 odst. 1 o. s. ř. nerozhodl-li soud v rozsudku o některé části předmětu řízení, může rozsudek za podmínek tam uvedených doplnit. Jelikož uvedené příslušenství žalobou uplatněno bylo, avšak ve výroku původního rozsudku o něm nebylo rozhodnuto, soud rozsudek v tomto rozsahu doplnil.3. V původním rozsudku soud uzavřel, že smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná a že žalované vznikla povinnost vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení jen v rozsahu skutečně poskytnutého plnění po odečtení provedených úhrad, tedy ve výši 23 500 Kč. Žalobu co do částky 810,64 Kč proto zamítl, neboť v tomto rozsahu žalovaná žádné bezdůvodné obohacení nezískala.4. Úrok z prodlení lze podle § 1970 občanského zákoníku požadovat pouze z existujícího peněžitého dluhu, s jehož řádným a včasným splněním je dlužník v prodlení. Nebyla-li žalovaná povinna žalobkyni zaplatit částku 810,64 Kč, nemohla se dostat do prodlení ani s jejím zaplacením. Žalobkyni proto nevzniklo právo na úrok z prodlení z této částky, a soud žalobu v tomto dosud nerozhodnutém rozsahu zamítl.