Žalobkyně se proti žalované domáhala žalobou doručenou soudu dne 23. 3. 2026 zaplacení celkem částky 42 700 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaná uzavřela dne 2. 4. 2023 s právním předchůdcem žalobkyně , právnická osoba, , a.s. smlouvu o úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva“). Podle ní poskytl původní věřitel žalované peněžní prostředky ve výši 49 000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit věřiteli poskytnuté finanční prostředky spolu s poplatkem ve výši 62 282 Kč, který představuje kapitalizovaný úrok ve výši 47 241 Kč, poplatek za zpracování úvěru 1 500 Kč a částku 10 202 Kč za službu komfortního a flexibilního splácení, a to formou 21měsíčních splátek po 5 300 Kč, přičemž úvěr měl být splacen 29. 1. 2025. Žalovaná však své závazky nehradila řádně a včas, uhradila pouze částku 6 300 Kč. řádně a včas, uhradila do doby postoupení pohledávky částku 3 420 Kč. Po postoupení pohledávky žalovaná neuhradila ničeho. Žalobkyně požaduje vrácení pouze částky 42 700 Kč představující bezdůvodné obohacení vzniklé na straně žalované společně s úrokem z prodlení. Přes upomínky žalovaná žalobkyni spornou částku doposud dluží.2. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2025 došlo s účinností k témuž datu k postoupení pohledávek na žalobkyni. Změna v osobě věřitele byla žalované oznámena dopisem.3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.4. Soud rozhodl ve věci bez jednání dle § 115a o.s.ř., když uzavřel, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, zástupce žalobkyně se v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu práva na účasti jednání vzdal, žalovaná se k výzvě soudu ve stanovené lhůtě nevyjádřila, proto soud postupoval dle § 101 odst. 4 o.s.ř. a předpokládal tedy, že k tomuto postupu nemá námitek.5. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodné obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.6. Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 2. 4. 2023, Žádostí o spotřebitelský úvěr (zákaznická karta), Smluvními podmínkami Smlouvy o spotřebitelském úvěru, Oznámením o postoupení pohledávky, předžalobní výzvou bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, a žalovaná uzavřely dne 2. 4. 2023 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalované úvěr ve výši 49 000 Kč, který žalovaná čerpala jednorázově v hotovosti téhož dne. Žalovaná se zavázala splatit úvěr v 21 pravidelných měsíčních splátkách po 5 300 Kč, první splátka byla splatná vždy ke konci splátkového období, tedy celkem částku 97 741 Kč, která je tvořena jistinou v částce 49 000 Kč a souhrnným poplatkem ve výši 58 943 Kč, který sestává z kapitalizovaných úroků ve výši 47 241 Kč, částky za zpracování ve výši 1 500 Kč, částky za komfortní a flexibilní splácení ve výši 10 202 Kč. Smlouva obsahuje i zápůjční úrokovou sazbu, a to ve výši 86 % p.a. Dále se žalovaná á zavázala hradit doplňkové pojištění ve výši 3 339 Kč. Žalovaná v rozporu se smlouvou úvěr řádně nesplácela, byla vyzvána k splacení celé pohledávky.7. Z tabulky umoření bylo zjištěno, že žalovaná uhradila do 16. 5. 2024 částku 6 300 Kč.8. Po provedeném řízení dospěl soud k závěru, že žalobní návrh je částečně důvodný. V dané věci požaduje žalobkyně plnění z titulu bezdůvodného obohacení, když sice tvrdí, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru, avšak neprokazuje, ba ani netvrdí, že by před uzavřením smlouvy došlo k ověření schopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr. Za této situace je, ve smyslu § 86 a § 87 z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, mezi účastnicemi předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná a žalobkyni tak vznikl nárok pouze na vrácení bezdůvodného obohacení. Soud tedy uložil žalované zaplatit pouze částku 42 700 Kč, která byla žalované poskytnuta a žalovaná jí do současné doby nevrátila – žalovaná uhradila na poskytnutou částku 49 000 Kč dle tvrzení žalobkyně pouze 6 300 Kč (výrok I.).9. Ve zbývající části nárok žalobkyně zamítl (výrok II.). Žalobkyně má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká žalobkyni teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).10. O nákladech řízení rozhodoval soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., dle kterého soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Věcí se rozumí předmět řízení, jak byl vymezen žalobou, a to v té její části, v níž žalobce uvádí, čeho se svým návrhem domáhá (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 31. 5. 1967, sp. zn. 6 Cz 74/67, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 116/1967).11. Výše nákladů řízení je představována jednak zaplaceným soudním poplatkem v částce 1 750 Kč odměnou advokáta za 2 úkony právní služby po 700 Kč dle § 11 odst. 1 písm. a), d), § 14b odst. 1 písm. a) vyhl. č. 177/96 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání ve věci samé – podání žaloby) odměnou advokáta ve výši jedné poloviny za jednoduchou výzvu k plnění ve výši 350 Kč dle § 11 odst. 2 písm. h), § 14b odst. 1 písm. a) vyhl č. 177/96 Sb. ve spojení s § 142a o.s.ř., náhradou jeho hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., s ohledem na skutečnost, že zástupce žalobce je plátcem DPH, zvyšují se dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. náklady řízení o DPH vypočtenou z odměny zástupce za zastupování a z náhrad hotových výdajů, neboť tuto částku je zástupce povinen odvést dle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnotyCelkem tedy účelně vynaložené náklady představují částku 4 188,50 Kč.12. S ohledem na shora citovanou judikaturu Nejvyššího soudu soud posuzoval míru úspěchu ve věci jednak podle výše přiznané jistiny, ale současně i podle výše přiznaného úroku. Předmětem sporu byla částka 42 700 Kč s příslušenstvím (tj. 42 700 + 25 620= 68 320 Kč), úspěch měla žalobkyně jen co do částky 42 700 Kč, tj. jen 62,5 % a při odečtení úspěchu od neúspěchu pak vznikl žalobkyni nárok na náklady řízení v rozsahu 25 %. Soud tedy uložil žalované nahradit na nákladech řízení žalobkyni částku 1 047,12 (výrok III.).13. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř., když soud neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.