Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 26. 2. 2026 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit 51 183,17 Kč s příslušenstvím podle smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , číslo, uzavřené mezi účastníky dne 25. 1. 2025 distančním způsobem. Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr do výše 80 000 Kč a žalovaný se zavázal jej ve sjednané lhůtě formou denních splátek vrátit společně s úrokem ve výši 0,98 % denně a s poplatky souvisejícími s poskytnutím a správou úvěru. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v celkové výši 23 374,23 Kč (ve třech splátkách po 11 500 Kč, 5 649 Kč a 6 225 Kč). Žalovaný porušil svou smluvní povinnost, když nesplácel úvěr řádně a včas, a žalobkyně proto vypověděla smlouvu s účinností ke dni 24. 7. 2025, o čemž žalovaného vyrozuměla a vyzvala ho k úhradě celého dluhu. Žalovaný na splátkách uhradil pouze 7 990 Kč (ve dvou splátkách po 3 421 Kč a 4 569 Kč) a dluží žalobkyni 23 316,99 Kč na jistině, 435,58 Kč na poplatku za vyplacení tranší úvěru, 26 509,46 Kč na smluvním úroku, 323,40 Kč na poplatku za službu „Presto“, 28,80 Kč na poplatku za službu „Informační SMS servis“ a 568,94 Kč na smluvní pokutě. Účastníci řízení ve smlouvě dále sjednali smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky.2. Podle § 115a o. s. ř. rozhodl soud o žalobě rozsudkem bez jednání na základě listinných důkazů předložených žalobkyní. Žalovaný žádné důkazy nepředložil a k žalobě se nevyjádřil.3. Ze smlouvy č. , číslo, uzavřené mezi účastníky řízení dne 25. 1. 2025 distančním způsobem vyplývá, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr do výše 80 000 Kč a žalovaný se zavázal jej žalobkyni vrátit formou denních splátek do 17. 7. 2026 společně s úrokem ve výši 0,983 % denně, s poplatkem za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky, s poplatkem za službu „Presto“ ve výši 165 Kč za expresní vyplacení každé tranše, s poplatkem za „Informační SMS servis“ ve výši 0,96 Kč denně a dalšími poplatky. V případě prodlení žalovaného s platbou splátek si smluvní strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení, až do zaplacení. Smlouva dále obsahuje údaj o RPSN a další náležitosti dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Nedílnou součástí smlouvy jsou obchodní podmínky žalobkyně platné ode dne 27. 5. 2024.4. Podle výpisu z účtu žalobkyně byla žalovanému dne 25. 1. 2025 vyplacena částka 11 500 Kč, dne 5. 3. 2025 částka, Anonymizováno, 6 225,21 Kč a dne 8. 4. 2025 částka 5 649,02 Kč vždy na účet , č. účtu, pod VS , var. symbol, .5. Podle zprávy společnosti , právnická osoba, byl vlastníkem a disponentem účtu č. , č. účtu, ke dni 17. 6. 2026 žalovaný a na účet byla dne 25. 1. 2025 připsána platba ve výši 11 500 Kč, dne 5. 3. 2025 platba ve výši 6 225,21 Kč a dne 8. 4. 2025 platba ve výši 5 649,02 Kč vždy pod VS , var. symbol, .6. Zprávou ze dne 24. 7. 2025 vyzvala žalobkyně žalovaného k okamžité úhradě dluhu z důvodu neuhrazené splátky 91 dnů po splatnosti.7. Dopisem ze dne 2. 11. 2025 vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení dlužné částky společně s náhradou nákladů na zastoupení s upozorněním na možnost podání žaloby. Odeslání upomínky je prokázáno poštovní doručenkou ze dne 5. 11. 2025.8. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.10. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.12. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že žalobkyně zaslala žalovanému částku 23 374,23 Kč, a to na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi účastníky řízení podle § 2395 o. z. prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Žalovaný se zavázal úvěr ve výši 23 374,23 Kč vrátit do 17. 7. 2026 společně s úrokem ve výši 0,983 % denně, tj. 358 % ročně a s dalšími poplatky. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, je v rozporu s dobrými mravy zpravidla výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Jak soud zjistil z Databáze časových řad ARAD (viz Sestava 1144 - "Korunové úvěry poskytnuté bankami domácnostem v ČR - nové obchody – fixace 1 až 5 let") uveřejněné na webových stránkách ČNB, činil obvyklý úrok bankovních institucí v době sjednání úvěru 8,61 % p. a. Sjednaný úrok mezi účastníky tento obvyklý úrok podstatně převyšuje, byť byl úvěr poskytován nebankovním subjektem, u kterého bývá úroková sazba obecně vyšší s ohledem na větší podnikatelské riziko a s přihlédnutím k obvyklému okruhu dlužníků, nelze sjednaný úrok považovat za přiměřený ani u nebankovního subjektu.13. Soud proto shledal sjednaný úrok ve zjevném rozporu s dobrými mravy, a tedy neplatným ve smyslu § 580 odst. 1 a § 588 o. z. K tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005, jehož závěry se uplatní i v poměrech právní úpravy účinné od 1. 1. 2014. Dle Nejvyššího soudu lze připustit, že u půjčky na základě smluv uzavíraných mezi fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné finanční situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto – v závislosti na okolnostech konkrétního případu – nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Není však možné tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem. Ujednání o takto vysokém úroku (hrubě odporujícímu dobrým mravům) je absolutně neplatné podle § 580 odst. 1 a § 588 o. z.14. Ujednání o úroku je nedílnou obligatorní součástí úvěrové smlouvy a bez takového ujednání by úvěrová smlouva nemohla vzniknout. Podle § 576 o. z. lze za neplatnou považovat oddělitelnou část smlouvy pouze v případě, že by k právnímu jednání došlo bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Protože žalobkyně je podnikatelkou v oboru poskytování úvěrů a tuto činnost vykonává výhradně za účelem dosažení zisku, nelze v daném případě důvodně předpokládat, že by uzavřela úvěrovou smlouvu bez ujednání o úroku (což úvěrová smlouva ani neumožňuje) nebo s úrokem obvyklým, který poskytují banky. Soud je toho názoru, že za obvyklý bankovní úrok by žalobkyně úvěr neposkytla, protože na nepřiměřeně vysokém úroku je postaven její obchodní model, kdy klienti, kteří plní podmínky úvěru (tj. platí vysoký úrok), generují vysoký zisk, čímž vyvažují ztráty z nesplácených rizikových úvěrů. Obdobně např. rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 2. 3. 2022, č. j. 72 C 411/2021-79.15. Nelze proto předpokládat, že by k uzavření předmětné smlouvy došlo i bez neplatné části týkající se výše úroku, pokud by rozpoznaly strany neplatnost včas, resp. že by žalobkyně přistoupila na úrok přiměřený. V daném případě si žalobkyně musí být nemravně vysokého úroku vědoma (tedy byla způsobilá rozpoznat nemravnost úroku včas ještě před uzavřením smlouvy) s ohledem na svou podnikatelskou praxi, stávající judikaturu i na množství zamítavých rozsudků, které byly vydány v řízení, v nichž byla účastníkem. Přesto , Anonymizováno, nadále ve svých smlouvách nemravný úrok požaduje a letitou práci soudů ponechává bez povšimnutí. Navíc si lze stěží reálně představit, že by dlužník žalobkyni při sjednávání smlouvy navrhl, že z důvodu nemravně vysokého úroku zaplatí pouze bankovní úrok a žalobkyně s tímto souhlasila. Jednak jde o smlouvy adhezní, kde dlužník nemá žádnou možnost do výše úroků a poplatků zasáhnout, a pokud by žalobkyni skutečně postačoval pouze obvyklý bankovní úrok, pak by to v důsledku řady zamítavých rozsudků, kdy soudy shledaly její úrok v rozporu s dobrými mravy, již nepochybně promítla do svých smluv.16. Soud proto shledal smlouvu neplatnou jako celek a v takovém případě je nutno vztahy mezi účastníky vyřešit s odkazem na bezdůvodné obohacení. Nejedná se přitom o neplatnost smlouvy způsobenou nedostatečným posouzením úvěruschopnosti žalovaného, kdy je podle § 87 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.17. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.18. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení a výši úroku z prodlení s placením pohledávky výživného pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.19. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.20. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.21. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.22. Protože žalobkyně na základě neplatně uzavřené smlouvy poskytla žalovanému úvěr ve výši 23 374,23 Kč a žalovaný dosud uhradil 7 990 Kč, je žalovaný povinen žalobkyni vrátit z titulu bezdůvodného obohacení 15 384,23 Kč. V této části soud žalobě vyhověl a ve zbytku ji zamítl, neboť je-li smlouva neplatná jako celek, nevznikl žalobkyni nárok na úrok ani na další plnění dle smlouvy.23. Podle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. soud přiznal žalobkyni úrok z prodlení v zákonné výši od 25. 7. 2025 do zaplacení z dlužné částky 15 384,23 Kč. Jelikož splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena a nebyla určena ani dohodou účastníků, je podle § 1958 odst. 2 o. z. dnem splatnosti bezdůvodného obohacení 24. 7. 2025, neboť k tomuto dni byl žalovaný vyzván žalobkyní k úhradě dluhu.24. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2, § 142a odst. 1 a § 151 odst. 1, 2 o. s. ř. V řízení měl převážný úspěch žalovaný, kterému však nevznikly žádné náklady řízení, proto soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.25. Lhůty ke splnění povinností byly stanoveny třídenní (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).