Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky, kterou nabyla postoupením od společnosti , právnická osoba, , přičemž tvrdila, že žalovaný svůj dluh vůči věřiteli písemně uznal. Dne , datum, byla mezi účastníky uzavřena splátková dohoda, v níž žalovaný uznal dluh vyplývající z úvěrové smlouvy č. , anonymizováno, . Součástí dohody byl splátkový kalendář, podle něhož měla být první splátka ve výši 650 Kč uhrazena do 25. 8. 2015. Žalovaný však podle tvrzení žalobkyně neuhradil na sjednané splátky ničeho, a dostal se tak do prodlení. V souladu se splátkovou dohodou se proto stal celý dluh okamžitě splatným. Žalobkyně svůj nárok opírala především o uznání dluhu podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) a tvrdila, že pohledávka je mezi stranami nesporná, neboť byla žalovaným co do důvodu i výše uznána. V řízení požadovala zaplacení jistiny ve výši 54 669,93 Kč. Dále se domáhala přiznání smluvního úroku ve výši 6 % ročně z částky 54 669,93 Kč od 27. 9. 2015 do zaplacení a rovněž zákonného úroku z prodlení z téže částky od 27. 9. 2015 do zaplacení. Žalobkyně současně tvrdila, že o postoupení pohledávky byl žalovaný řádně vyrozuměn, a dovozovala svou aktivní legitimaci ze smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené s původním věřitelem.2. Žalovaný se k projednávané věci žádným způsobem nevyjádřil. Žalovaný tedy ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) netvrdil a ve smyslu § 120 odst. 1 o. s. ř. neprokázal, že by dlužná částka byla uhrazena, resp. že by existovala jiná skutečnost, která by vyvracela žalobkyní uplatněný nárok.3. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Splátkovou dohodou ze dne , datum, bylo prokázáno, že žalovaný uznal dluh co do výše 54 669,93 Kč vůči společnosti , právnická osoba, , který vznikl na základě smlouvy č. , anonymizováno, uzavřené mezi žalovaným a společností , právnická osoba, Současně se žalovaný zavázal uvedený dluh splácet po 650 Kč měsíčně a dále se zavázal hradit výše uvedené společnosti smluvní úrok ve výši 6 % ročně, při RPSN 6,17 %. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 bylo prokázáno postoupení pohledávky ze společnosti , právnická osoba, na společnost , právnická osoba, Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 4. 10. 2024 bylo prokázáno postoupení pohledávky ze společnosti , právnická osoba, na společnost , právnická osoba, Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 23. 10. 2024, vč. podacího archu ze dne 29. 10. 2024, zaslaném společností , právnická osoba, bylo prokázáno, že žalovaný byl informován o tomto postoupení a zároveň byl vyzván k úhradě do 10 dnu od obdržení tohoto oznámení k její úhradě. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 4. 10. 2024 bylo prokázáno postoupení pohledávky ze společnosti , právnická osoba, na žalobkyni. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 10. 3. 2025, vč. vrácené obálky ze dne 20. 3. 2025, bylo prokázáno, že žalobkyně informovala žalovaného o daném postoupení a bylo mu sděleno nové číslo účtu. Předžalobní výzvou ze dne 4. 8. 2025 bylo prokázáno, že žalovaný byl dále vyzván k úhradě prostřednictví právního zástupce žalobkyně.4. Podle ustanovení § 2053 občanského zákoníku uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.5. Podle ustanovení § 1 zákona č. 145/2010 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru účinném od 1. 1. 2014 do 30. 11. 2016 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.6. Podle ustanovení § 2 písm. h) zákona o spotřebitelském úvěru tento zákon se nevztahuje na odloženou platbu, půjčku, úvěr nebo jinou obdobnou finanční službu v podobě bezplatného odložení platby stávajícího dluhu.7. Podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.8. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.9. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.10. Po právní stránce došel soud k závěru, že na uzavřenou splátkovou dohodu, kterou byl dále sjednán smluvní úrok ve výši 6 % ročně se vztahuje zákon o spotřebitelském úvěru, což je ostatně v uvedené dohodě rovněž deklarováno. Jedná se totiž o úplatnou odloženou platbu, kterou zákon zahrnuje pod definici spotřebitelského úvěru. Na základě uvedeného je zřejmé, že na právní předchůdkyni žalobkyně dopadala povinnost ověřit, zda je žalovaný schopen takto navýšenou platbu schopen splácet, a to pod sankcí neplatnosti takové dohody. Soud se tedy danou otázkou zabýval na základě z úřední povinnosti na základě rozhodnutí Soudního dvora EU sp. zn. C-679/18. Vzhledem k tomu, že žalobkyně ani po poučení ze strany soudu netvrdila ani neprokázala, že by úvěruschopnost žalovaného byla prověřena, došel soud k závěru, že předložená splátková dohoda je neplatná. Současně má soud za to, že uvedená neplatnost nedopadá na právní jednání, kterým žalovaný uznal svůj dluh ve smyslu ustanovení § 2053 občanského zákoníku. Z tohoto důvodu soud žalobě v rozsahu jistiny 54 669,93 Kč vyhověl.11. Dále soud přiznal žalobkyni úroky z prodlení dle nařízení č. 351/2013 Sb. S ohledem na skutečnost, že v řízení nebyly tvrzeny ani prokázány žádné okolnosti týkající se splatnosti uznávané pohledávky, tj. zda se v době uznání jednalo o splatnou či nesplatnou pohledávku, případně kdy tato splatnost nastala, vycházel soud v tomto směru z první prokazatelně zaslané výzvy k úhradě. Právní předchůdkyně žalobkyně dle podacího archu odeslala žalovanému oznámení o postoupení pohledávky, jejíž součástí byla i výzva k plnění ve lhůtě 10 dnů, přičemž tato byla žalovanému doručena v souladu s § 573 občanského zákoníku třetí pracovní den po odeslání, tj. 1. 11. 2024. Dne 12. 11. 2024 tak nastalo prodlení na straně žalovaného, proto byl žalobkyni přiznán úrok z prodlení od tohoto data, a to ve výši 8,05 % ročně v souladu s podanou žalobou. Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť až na nepatrnou část (54,94 % vs. 45,06 %) byl úspěch i neúspěch účastníků v zásadě stejný. Soud přitom vycházel rovněž i z uplatněného příslušenství vyčísleného ke dni vyhlášení rozhodnutí, a to na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1792/2015.