7 C 82/2026-20 – Okresní soud v Sokolově

Žalobkyně se v předmětném řízení domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 25 495,26 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , číslo, uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne , datum, distančním způsobem na adrese , Anonymizováno, Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 69 100 Kč s možností postupného čerpání a žalovaná se zavázala, že poskytnuté peněžní prostředky vrátí spolu s příslušenstvím, přičemž první splátka byla splatná dne 22.05.2025 a konec kreditového rámce měl nastat dne 27.03.2030. Žalovaná čerpala celkem částku ve výši 11 000 Kč. Žalobkyně požaduje zaplacení pohledávky ve výši 25 290 Kč, kterou tvoří jistina 11 000 Kč, poplatek za vyplacení tranší úvěru 218,90 Kč, smluvní úrok 14 071,20 Kč. Zároveň žalobkyně požaduje zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za 90 dní prodlení v období od 23.05.2025 do 21.08.2025 ve výši 205,16 Kč. Dále žalobkyně uvedla, že při ověřování úvěruschopnosti zjistila u žalované následující informace: celkový počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelkou, počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelkou majících příjem, pravidelné měsíční výdaje uvedené spotřebitelkou při žádosti o spotřebitelský úvěr, čisté měsíční příjmy uvedené spotřebitelkou, ověřené čisté měsíční příjmy a další. Dále prověřila registry exekucí, neplatných dokladů, insolvenčního rejstříku a další.Žalovaná na výzvu, která byla na adresu jejího trvalého pobytu doručena postupem dle § 46b písmeno a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) ve spojení s § 49 odst. 2 a 4 téhož zákona, aby se ve smyslu § 114a o.s.ř. vyjádřila k žalobě, nereagovala. Žalobkyně i žalovaná daly souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a o.s.ř., bez nařízení jednání.Žalovaná netvrdila ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř. ani neprokázala ve smyslu § 120 odst. 1 o.s.ř. existenci skutečností, které by zčásti nebo zcela vyvracely žalobou uplatněný nárok. Soud tak vycházel z tvrzení a důkazů předložených žalobkyní.Soud provedl ve věci dokazování, přičemž z předložených listinných důkazů dospěl k následujícím závěrům o skutkovém stavu věci. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , číslo, ze dne , datum, uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou (dále jen „smlouva“) bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované úvěr do výše 69 100 Kč, a to na účet určený žalovanou. Žalovaná se zavázala čerpané peněžní prostředky vrátit spolu s příslušenstvím, a to s poplatkem za vyplacení úvěru ve výši 1,99 % čerpané částky a s úrokem 1,066 % denně s tím, že tzv. RPSN činila 2014,72 %. Před poskytnutím úvěru posoudila žalobkyně úvěruschopnost žalované, k tomu si zjistila pravidelné měsíční příjmy žalované. Smlouva byla uzavřena elektronicky prostředky komunikace na dálku, předtím byla žalovaná seznámena s podmínkami poskytnutí úvěru prostřednictvím Předsmluvních informací, součástí smlouvy jsou smluvní podmínky a všeobecné obchodní podmínky. Úvěr byl vyplacen žalované bezhotovostním převodem v částce 11 000 Kč na její bankovní účet č. , č. účtu, dne 24.04.2025. Totožnost spotřebitelky byla ověřena na základě občanského průkazu. Úvěr měl být spolu se sjednanými poplatky postupně splácen, první splátka měla být splatná k datu 22.05.2025, konec kreditového rámce měl nastat dne 27.03.2030. Žalovaná neuhradila žádnou částku. Z dopisu nazvaného Prodlení 92 dní soud zjistil, že žalobkyně zesplatnila úvěr ke dni 22.08.2025. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 14.12.2025 ve spojení s podacím lístkem ze dne 16.12.2025 bylo zjištěno, že žalovaná byla před podáním žaloby vyzývána k úhradě dlužné částky do tří dnů.Dle ustanovení § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Dle ustanovení § 6 o.z., (1) Každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. (2) Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.Dle ustanovení § 547 o.z., právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.Dle ustanovení § 580 o.z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.Dle ustanovení § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.Soud se tedy nejprve zabýval obsahem smlouvy označené jako smlouva o spotřebitelském revolvingovém úvěru a posoudil, zda nebyla uzavřena v rozporu s ustanovením § 547 o.z. s ohledem na jednání žalobkyně a zásadu dobrých mravů. Po posouzení dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná pro její zjevný rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 odst. 1 o.z. a § 588 o.z., který spočívá v nepřiměřené výši sjednaných úroků a poplatků za poskytnutí úvěru, které tvoří úrok ve výši 389,09 % ročně a RPSN je ve výši 2014,72 %. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. 2. 2007 vyplývá, že za nepřiměřený úrok nemusí být považován takový, který dosahuje dvojnásobné až trojnásobné výše obvyklého úroku poskytovaného bankami. Tento úrok se pohybuje v průměru do 10 %. V posuzovaném případě cena za poskytnutí spotřebitelského úvěru v podobě souhrnných plateb uvedených ve smlouvě výrazně převyšuje trojnásobnou výši obvyklého úroku poskytovaného bankami v době uzavření smlouvy, přičemž jednotlivá ujednání smlouvy jsou provázaná a nelze je od sebe oddělit. Je zřejmé, že bez sjednání neúměrně vysokého souhrnného poplatku a úroků by žalobkyně peněžní prostředky žalované neposkytla. Soud proto uzavřel, že smlouva je absolutně neplatná jako celek s odkazem na ustanovení § 580 o.z., neboť se příčí dobrým mravům.Vzhledem k tomu, že soud učinil závěr, že uzavřená smlouva je absolutně neplatná, nezabýval se podrobně tím, zda byla dostatečně zkoumána úvěruschopnost žalované.Jelikož nelze aplikovat ustanovení § 2395 o.z. o úvěru pro absolutní neplatnost smlouvy a bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 11 000 Kč, jedná se o plnění bez právního důvodu, které je ten, kdo je přijal, povinen vydat (§ 2991 o.z.).Soud zjistil, že z částky 11 000 Kč nebyla uhrazena žádná částka. Tato částka byla žalobkyni přiznána. Pokud jde o úrok z prodlení z titulu bezdůvodného obohacení, vychází soud z § 1958 odst. 2 o. z., podle něhož: „Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.“ Žalobkyně prokazatelně vyzvala žalovanou k plnění výzvou ze dne 14.12.2025, která jí byla odeslána doporučeně dne 16.12.2025. Žalobkyně stanovila žalované lhůtu k úhradě do tří dnů. Následující 3. pracovní den se písemnost mohla dostat do dispozice žalované, tedy 19.12.2025, následující den měla žalovaná povinnost plnit. Ode dne následujícího, tj. 21.12.2025, má žalobkyně právo i na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. a ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta pro zaplacení byla žalované stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbytku soud žalobu zamítl.O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. a žádnému z účastníků náklady řízení nepřiznal, neboť poměr úspěchu a neúspěchu obou účastníků je přibližně roven.