Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 93 420 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené pod číslem , hodnota, dne 12. 4. 2025 mezi žalobkyní a žalovaným, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 65 000 Kč. K vyplacení úvěru došlo dle žaloby dne 14. 4. 2025 a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 78,57 % ročně splácet ve 48měsíčních splátkách ve výši 5 093 Kč, splatných vždy k 15. dni v měsíci, počínaje měsícem květnem 2025. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím komunikace na dálku. Součástí všech splátek byla vedle splátky jistiny úvěru a úroku za poskytnutí úvěru i měsíční úhrada za pojištění schopnosti žalovaného splácet úvěr ve výši 624 Kč. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně dle žaloby prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňující posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného atd.). Žalobkyně uvedla, že z výše uvedeného bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení úvěru jsou dostatečné. Dále byla dle žalobkyně ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích SOLUS a NRKI. Na základě uvedených údajů, včetně informací z dotazových registrů, jakož i na základě provedeného tzv. skóringu klienta (interního matematického modelu založeného na bodovém hodnocení dlužníka), bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Z důvodu vyloučení možných komplikací znemožňující řádné splácení úvěru bylo dále prověřeno, že žalovaný nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u žalobce předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalovaného nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku. Žalobkyně uvedla, že žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru žalovaný uhradil 20 372 Kč, a 4 x 5 093 Kč dne 15. 5. 2025, 11. 7. 2025, 13. 8. 2025 a dne 16. 10. 2025. Žalobkyně uvedla, že z důvodu neplnění smluvních podmínek jí vznikl nárok na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1 smlouvy v celkové výši 1 497 Kč, dle bodu 6.2 jí vznikl nárok na zaplacení nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 1 000 Kč. Podle bodu 6.3 smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá doposud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu ve výši 76 590,37 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dále bylo sjednáno, že žalobkyně je oprávněna požadovat po žalovaném v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru úroky z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru až do jeho úplného zaplacení. V bodě 6.5 smlouvy bylo dále sjednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. V daném případě ode dne 21. 11. 2025, až do jejího úplného zaplacení. Žalobkyně se tak po žalovaném žalobou domáhala zaplacení částky 79 711 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 79 711 Kč ve výši 11,5 % ročně od 21. 11. 2025 do zaplacení, pohledávku ve výši 13 709,61 Kč (smluvní pokuta dle bodu 6.5 smlouvy z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 76 590,37 Kč za každý den prodlení ve výši 0,1 %, počínaje dnem 21. 11. 2025, žalobkyně touto žalobou požaduje tuto smluvní pokutu pouze k datu vyhotovení žaloby), dále úrok ve výši 78,57 % p. a. z částky 64 061,33 Kč od 21. 11. 2025 do 14. 12. 2025 ve výši 3 209,28 Kč, úrok ve výši 11,50 % p. a. z částky 64 061,33 Kč od 15. 12. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 21. 11. 2025 dosáhne částky 257 414,40 Kč.2. Soud usnesením ze dne 27. 5. 2026 vyzval žalobkyni, aby doplnila svá tvrzení obsažená v žalobě o skutečnosti prokazující, že právní předchůdce žalobkyně řádně před poskytnutím úvěru zkoumal úvěruschopnost žalovaného (soud z důvodu stručnosti na citované usnesení čj. 7 C 104/2026-50 odkazuje). Zároveň byla žalobkyně poučena dle ustanovení § 118a o. s. ř.3. Žalobkyně na výzvu soudu dne 4. 6. 2026 uvedla stejně jako v žalobě, že žalobkyně úvěruschopnost žalovaného zkoumala řádně na základě dokladů o příjmech, výpisů z databází NRKI a SOLUS, hodnocení klienta a prohlášení dlužníka. Z dokladů o příjmech vyplynulo, že celkový čistý měsíční příjem žalovaného činí 42 000 Kč, celkové měsíční náklady žalovaného činí 15 032 Kč, volné zdroje ke splácení (po odečtení tisícikorunové rezervy) činí 25 968 Kč. Žalobkyně opětovně uvedla, že ověřila úvěrovou historii v databázích NRKI a SOLU, provedla skóring klienta a prověřila, zda žalovaný nebyl veden v insolvenčním rejstříku, zda neměl u žalobkyně předchozí smlouvy ve stavu vymáhání, ověřila, zda jeho doklad totožnosti není neplatný apod, tak jak bylo uvedeno v žalobě. Žalobkyně uvedla, že měla k dispozici kopii občanského průkazu žalovaného a výpisy z bankovního účtu žalovaného, dokládající, že žalovaný je majitelem účtu, na který měl být úvěr vyplacen a na základě kterého bylo ověřeno, že žalovaný má pracovní poměr a má tak zajištěn stálý příjem a jimž byl ověřen stálý příjem žalovaného. Žalobkyně obsáhle popisovala, jak vycházela zejména z údajů uvedených žalovaným, jak posuzovala náklady na bydlení žalovaného ve výši 6 972 Kč, uvedla, že žalovaný neuvedl žádnou osobu, k níž by měl vyživovací povinnost, dále že v době vzniku předmětné smlouvy o úvěru neměl žalovaný s žalobkyní uzavřenou žádnou další souběžnou úvěrovou smlouvu a žalovaný uvedl, že nemá další výdaje spojené se splátkami ostatních úvěrů. K ostatním výdajům žalovaného žalobkyně uvedla, že spoléhala na prohlášení žalovaného, čímž považovala uvedené zkoumání úvěruschopnosti za zcela dostačující. Soudu k prokázání uvedených tvrzení předložila kopii občanského průkazu žalovaného, listinu nazvanou „hodnocení klienta“, kde byly uvedeny shora popsané příjmy a výdaje žalovaného, prohlášení klienta o příjmech. Dále bylo z uvedené listiny zjištěno, že žalovaný pracoval v době poskytnutí úvěru u , Anonymizováno, na hlavní pracovní poměr od 17. 8. 2022, smlouva nebyla uzavřena na dobu neurčitou, v té době neběžela výpovědní lhůta. Žalovaný uvedl, že je svobodný, žije u rodičů. Uvedené hodnocení klienta bylo provedeno dne 12. 4. 2025. Doložila výpisy ze shora uvedených registrů a výpis , právnická osoba, . ze dne 7. 1. 2025, dle kterého žalovaný byl vlastníkem účtu číslo , č. účtu, .4. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil.5. K soudem nařízenému jednání na den 30. 7. 2026 se žalovaný bez omluvy nedostavil. Žalobkyně při jednání odkázala na písemné vyhotovení žaloby a jejího doplnění. Uvedla, že v mezidobí nedošlo k žádné změně, že žádná částka ze strany žalovaného nebyla uhrazena. Uvedla, že nemá k dispozici žádné další doklady než ty, které jsou uvedeny v žalobě, respektive v jejím doplnění, tedy ty, které již předložila. Nedisponuje žádným výpisem z účtu žalovaného. Dle žalobkyně došlo k řádnému zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, pokud se jedná o délku splácení, tak žalovaný zaplatil jednu třetinu jistiny. Navrhla podané žalobě vyhovět a přiznat žalobkyni náhradu nákladů řízení.6. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 12. 4. 2025 a z předsmluvního formuláře bylo zjištěno, že žalovanému byl poskytnut na účet číslo , č. účtu, spotřebitelský úvěr ve výši 65 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet ve 48měsíčních splátkách ve výši 5 093 Kč. Zápůjční úroková sazba činila 78,57 % ročně a roční procentní sazba nákladů byla sjednána ve výši 114,06 %. Žalovaný se zavázal celkem zaplatit 214 512 Kč, tato částka nezahrnovala pojištění (čistá splátka bez pojištění činila 4 469 Kč).7. Z oznámení o schválení úvěru ze dne 15. 4. 2025 bylo zjištěno, že shora uvedený úvěr byl schválen ve shora uvedené výši, s roční procentní sazbou nákladů ve výši 113,50 %. Součástí smlouvy byl i splátkový kalendář, podmínky pojištění schopnosti splácet úvěry, informace o pojištění.8. Z předložené karty klienta bylo zjištěno, že úvěr ve výši 65 000 Kč byl vyplacen dne 14. 4. 2025 a že žalovaný na uvedený úvěr uhradil 20 372 Kč. K vyplacení úvěru tedy došlo ještě před oznámením o schválení úvěru.9. Z výzev k zaplacení a upozornění na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne 15. 9. 2025, 16. 10. 2025 a 18. 11. 2025 soud zjistil, že žalobkyně žalovaného vyzývala k úhradě dlužných částek s poučením, že v případě jejich neuhrazení dojde k zesplatnění celého úvěru.10. Z oznámení ze dne 19. 11. 2025 bylo zjištěno, že žalovaný byl o zesplatnění úvěru z důvodu jeho nehrazení vyrozuměn a byl vyzván, aby celkovou dlužnou částku ve výši 79 711 Kč žalobkyni uhradil nejpozději do 10 dnů od data odeslání výzvy.11. Z dokladu o vyplacení úvěru bylo zjištěno, že žalovanému byl úvěr ve výši 65 000 Kč vyplacen na účet uvedený ve smlouvě dne 14. 4. 2025, tedy v den žádosti o poskytnutí úvěru.12. Předžalobní výzvou ze dne 27. 4. 2026 byl žalovaný žalobkyní vyzván k okamžité úhradě dlužné částky s poučením, že v případě jejího neuhrazení bude tato vymáhána soudní cestou.13. Podle § 2395 zákona číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.14. Podle § 86 odst. 1,2 zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebitel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.15. Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 dovodil, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním a sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tento přesah do právního postavení širokého okruhu osob potažmo společnosti jako celku způsobuje, že chování věřitele, který řádně neprověří úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytne, je zjevným narušením veřejného pořádku. Tyto závěry aproboval i Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž poukázal i na další veřejnoprávní souvislosti, povinnosti prověřit úvěruschopnost spotřebitele.16. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.17. Je věcí žalobkyně, jakým způsobem ke zkoumání úvěruschopnosti přistoupí, pokud však je konkrétní věc předložena soudu, je to soud, který přezkoumává, zda žalobkyně dostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost či nikoli. K takovému přezkumu žalobkyně musí nabídnout nejen tvrzení, ale i důkazy o řádném splnění této povinnosti (břemeno tvrzení a břemeno důkazní stíhá žalobkyni). Je pak na soudu, aby po provedeném dokazování vyhodnotil, zda žalobkyně splnila shora uvedenou povinnost plynoucí z citovaných zákonných ustanovení. Aby povinnost žalobkyně mohla být splněna, je třeba vycházet zejména z porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění jeho dosavadních dluhů. Soud nepovažuje za dostatečné vycházet z tvrzení žalobkyně, že před uzavřením úvěru byla provedena lustrace v dostupných databázích a bylo doloženo potvrzení o vedení účtu žalovaného. Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného je třeba vycházet z celkových příjmů, výdajů žalovaného, zjistit, zda žalovaný čerpal další úvěry, vyžádat si výpis z účtu žalovaného, ze kterých lze zjistit platební historie žalovaného, jeho příjmy, výdaje, další splátky úvěrů či další poskytnuté úvěry apod. Žalobkyně pouze doložila, že účet, na který byl úvěr vyplacen, patří žalovanému. Proto se soud dožadoval shora citovaným usnesením doplnění tvrzení a důkazů po žalobkyni, především doložení výpisů z účtu žalovaného za poslední tři měsíce před uzavřením smlouvy o úvěru. Soudem požadované doklady mohly dát jednoznačnou odpověď o poměrech žalovaného.18. Jelikož takové důkazy soudu (přes poučení o důsledcích v citovaném usnesení) předloženy nebyly, sama žalobkyně potvrdila, že jimi nedisponuje, uzavřel soud, že žalobkyně žalovanému úvěr poskytla, aniž by při jeho poskytnutí byla úvěruschopnost žalovaného posuzována, respektive byla posouzena zcela formálně a nedostatečně, a to bez patřičné a očekávatelné obezřetnosti ze strany žalobkyně a bez vyžádání dalších informací a podkladů od žalovaného, o čemž svědčí i to, že žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil pouze čtyři splátky v celkové výši 20 372 Kč. S ohledem na to, že žalobkyně pochybila v procesu zkoumání úvěruschopnosti žalovaného soud považuje uzavřenou úvěrovou smlouvu za neplatnou (§ 87 odst. 1 věta prvá ZSÚ), dle které nelze žalobkyni požadované právo přiznat, lze jí přiznat pouze právo na zaplacení bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku. Žalovaný byl v řízení nečinný, na výzvy soudu nereagoval. V řízení bylo prokázáno, že peněžní prostředky ve výši 65 000 Kč byly žalovanému poskytnuty a že žalovaný na tuto částku uhradil 20 372 Kč. Žalovaný je tak dle § 2993 občanského zákoníku povinen vrátit žalobkyni to, co podle neplatné smlouvy obdržel a dosud neuhradil, tedy 44 628 Kč. Soud proto výrokem I. tohoto rozsudku uložil povinnost žalovanému uhradit žalobkyni uvedenou částku. Žalobkyně nemá nárok na smluvní úroky, smluvní pokuty či pojistné sjednané v neplatné úvěrové smlouvě.19. Žalobkyně nemá nárok ani na úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku, neboť je třeba vycházet z toho, že spotřebitelský úvěr ze strany právní předchůdkyně žalobkyně byl žalovanému poskytnut v rozporu s požadavky na zkoumání úvěruschopnosti podle § 86 a násl. uvedeného zákona o spotřebitelském úvěru, pak nutně z toho musí vyplývat i nutnost použít důsledky s tím spojené vyjádřené v ust. § 87 uvedeného zákona, tedy nejen závěr o neplatnosti, ale současně i pravidlo, že v takovém případě je pak spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. V této souvislosti je třeba připomenout závěry vyplývající z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR z 20. 4. 2022, tedy že je-li smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná proto, že poskytovatel poskytl spotřebiteli úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1, věta druhá, zákona č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nemá poskytovatel úvěru nárok na sjednané úroky a poplatky; a nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru, tedy v době určené podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů. To tak znamená, že pokud stranami takto neplatně sjednaného úvěru nedojde k dohodě o splatnosti vrácení poskytnutých finančních prostředků, bude tato splatnost teprve určena soudem (rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky Pardubice čj. 23 Co 343/2024-78 ze dne 17. 12. 2024). Soud tak výrokem II. s ohledem na shora uvedené žalobu v části, ve které se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení dalších 48 792 Kč, dále úroku a úroku z prodlení, zamítl.20. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. Žalobkyně se žalobou domáhala přiznání částky 93 420 Kč, žalobě bylo vyhověno pro částku 44 628 Kč a žaloba byla pro částku 48 792 Kč zamítnuta. Poměr úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci je téměř stejný. Soud proto výrokem III. rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů tohoto řízení nepřiznal.21. Lhůta k plnění u výroku I. tohoto rozsudku byla stanovena dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy na tři dny od právní moci tohoto rozhodnutí.