Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu ve Svitavách dne 29. 6. 2026 domáhala po žalovaném zaplacení částky 25 496 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 10. 4. 2025, na základě které byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 14 800 Kč, a to na účet , č. účtu, . Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 4 569 Kč, jistina a poplatek byly splatné dne 10. 5. 2025. Dle žaloby žalovaný na poskytnutou zápůjčku nic neuhradil. Žalobkyně uvedla, že před poskytnutím zápůjčky si od žalovaného vyžádala informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného, případně nahlédnutím do relevantních databází. Poskytnuté informace a dokumenty byly žalobkyní vyhodnoceny a zaevidovány do zákaznické karty žalovaného, dle žalobkyně tedy tato splnila svoji povinnost dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, když řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 21 869 Kč (jistina 14 800 Kč + poplatek ve výši 4 569 Kč + náklady spojené s vymáháním ve výši 2 500 Kč), dále přiznání částky 6 127 Kč představující smluvní pokutu dle článku 2. 3. smlouvy o zápůjčce ve výši 0,1 % denně z dlužné částky 14 800 Kč, a to ode dne 11. 5. 2025 do dne 29. 6. 2026. Rovněž požadovala přiznání úroku z prodlení z dlužné částky 19 369 Kč od 11. 5. 2025 do zaplacení ve výši 12 %.2. Soud usnesením ze dne 16. 7. 2026 vyzval žalobkyni, aby doplnila svá tvrzení obsazená v žalobě o skutečnosti prokazující, že právní předchůdce žalobkyně řádně před poskytnutím úvěru zkoumal úvěruschopnost žalovaného (soud z důvodu stručnosti na citované usnesení čj. 7 C 149/2026-22 odkazuje). Zároveň byla žalobkyně poučena dle ustanovení § 118a o. s. ř.3. Žalobkyně na základě citované výzvy soudu ze dne 23. 7. 2026 sdělila, že ve věci nebude doplňovat žádná skutková tvrzení, což zřejmě povede k tomu, že soud rozhodne o tom, že smlouva je vzhledem k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Navrhla, aby soud rozhodl tak, že žalovaný je povinen vrátit vše, co podle smlouvy o zápůjčce dostal, tj. vrátit bezdůvodné obohacení, uhradit úroky z prodlení v zákonné výši a nahradit náklady řízení.4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.5. Soud ve věci postupoval dle ustanovení § 115a) o. s. ř. a ve věci rozhodl bez nařízení jednání.6. Ze smlouvy o zápůjčce číslo uzavřené dne 10. 4. 2025 mezi žalobkyní a žalovaným soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 14 800 Kč, kterou se žalovaný zavázal zaplatit spolu s poplatkem ve výši 4 569 Kč nejpozději do 10. 5. 2025. Zápůjčka byla poskytnuta na účet číslo , č. účtu, . Roční procentní sazba nákladů byla sjednána ve výši 2 969 %. Součástí smlouvy účastníci učinili i Všeobecné obchodní podmínky společnosti , Jméno žalobkyně, .7. Z výpisu z běžného účtu číslo , hodnota, soud zjistil, že žalobkyně žalovanému zaslala na účet dne 10. 4. 2025 částku 14 800 Kč pod variabilním symbolem , var. symbol, se zprávou o identifikaci klienta a uvedením, že se jedná o poskytnutí zápůjčky od , právnická osoba, .8. Z upomínky ze dne 17. 5. 2005 a 24. 5. 2025 soud zjistil, že žalobkyně žalovaného upomínala o zaplacení dlužné částky ze smlouvy o zápůjčce ze dne 10. 4. 2025.9. Z opakovaných výzev k úhradě ze dne 31. 5. 2025, 9. 6. 2025 soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovaného k okamžité úhradě dlužné částky s poučením, že v případě jejího neuhrazení bude tato vymáhána.10. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 4. 6. 2026 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 29 162 Kč a náhrady nákladů právního zastoupení ve výši 1 121 Kč do tří dnů od doručení výzvy s poučením, že v případě jejího neuhrazení bude dlužná částka vymáhána soudní cestou. Dle podacího lístku byla předžalobní výzva žalovanému odeslána téhož dne.11. Ze zprávy , právnická osoba, . ze dne 21. 7. 2026 soud zjistil, že na účet žalovaného číslo , hodnota, byla dne 10. 4. 2025 připsána částka 14 800 Kč z účtu vedeného na , Jméno žalobkyně, ., pod variabilním symbolem , var. symbol, .12. Podle § 2395 zákona číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.13. Podle § 86 odst. 1,2 zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebitel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 dovodil, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním a sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tento přesah do právního postavení širokého okruhu osob potažmo společnosti jako celku způsobuje, že chování věřitele, který řádně neprověří úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytne, je zjevným narušením veřejného pořádku. Tyto závěry aproboval i Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž poukázal i na další veřejnoprávní souvislosti, povinnosti prověřit úvěruschopnost spotřebitele.15. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.16. Z tvrzení žalobkyně a z předložených důkazů dospěl soud k závěru, že předložená smlouva o zápůjčce je podle svého obsahu úvěrovou smlouvou a je absolutně neplatná, neboť věřitel s odbornou péčí neposoudil a neověřil schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr, aniž by zkoumala příjmy a výdaje žalovaného, jeho poměry, jeho dřívější závazky, tedy neověřila, zda žalovaný bude schopen poskytnutý úvěr splatit. Na výzvu soudu žalobkyně sdělila, že doklady o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného dokládat nebude a navrhla, aby poskytnutá zápůjčka byla posouzena jako bezdůvodné obohacení žalovaného.17. Ze shora uvedeného soud uzavřel, že žalobkyně úvěruschopnost žalovaného neposoudila, k poskytnutí úvěru přistoupila bez patřičné a očekávatelné obezřetnosti a bez vyžádání dalších informací a podkladů od žalovaného. O tom svědčí i to, že žalovaný na uplatněnou pohledávku nezaplatil vůbec ničeho.18. Důsledkem nedostatečného posouzení úvěruschopnosti žalovaného soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je absolutně neplatnou, dle které nelze žalobkyni požadované právo přiznat, lze jí přiznat pouze právo na zaplacení bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku. V řízení bylo prokázáno, že peněžní prostředky ve výši 14 800 Kč byly žalovanému poskytnuty a že žalovaný na tuto částku nic neuhradil. Žalovaný je tak dle § 2993 občanského zákoníku povinen vrátit žalobkyni to, co podle neplatné smlouvy obdržel. Žalobkyně nemá právo na žádné úroky, smluvní poplatky či náklady spojené s uplatněním pohledávky, které nebyly platně sjednány. Nemá nárok ani na úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku, protože ve smyslu § 87 odst. 1, věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru, žalovaný dosud v prodlení není, neboť splatnost dlužné částky se stanovuje až nyní soudním rozhodnutím (srovnej například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Soud výrokem I. s ohledem na shora uvedené uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 14 800 Kč a pro částku 10 696 Kč, úroky z prodlení a pro náklady spojené s uplatnění pohledávky ve výši 2 500 Kč, byla žaloba ve výroku II. tohoto rozsudku zamítnuta.19. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. Žalobkyně se žalobou domáhala přiznání částky 25 496 Kč, žalobě bylo vyhověno pro částku 14 800 Kč a žaloba byla pro částku 13 196 Kč zamítnuta. Poměr úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci je téměř stejný, proto soud výrokem III. tohoto rozsudku rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.20. Poplatková povinnost žalobkyně uhradit soudní poplatek vyplývá ze sazebníku poplatků zákona číslo 549/1991 Sb., položky 2 bodu 1. písm. c) ve spojení s bodem 2. stejné položky. Výše soudního poplatku činí 1 275 Kč, žalobkyně na soudním poplatku uhradila 800 Kč. Soud výrokem IV. rozhodl o povinnosti žalobkyně doplatit České republice na účet Okresního soudu ve Svitavách doplatek soudního poplatku ve výši 475 Kč.21. Lhůta k plnění je stanovena dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.