Žalobce se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 5. 2. 2026 domáhal po žalovaném zaplacení částky 55 000 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že s žalovaným uzavřel dne 13. 12. 2024 smlouvu o půjčce, na základě které převedl téhož dne ze svého účtu na účet žalovaného částku 60 000 Kč. Žalovaný se zavázal půjčku žalobci vrátit do pěti měsíců ode dne přijetí půjčky na jeho účet, tj. nejpozději do 14. 5. 2025. Žalovaný žalobci uhradil dne 14. 3. 2025 částku 5 000 Kč. Od té doby již ze svého dluhu nic neuhradil. Žalobce tak má za žalovaným pohledávku ve výši 55 000 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky předžalobní výzvou.2. Žalovaný se k žalobě ani přes výzvu soudu nevyjádřil.3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a o. s. ř. Vzhledem k obsahu žaloby a povaze projednávaného sporu je totiž možno učinit závěr, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů. Žalobce ani žalovaný pak ve stanovené lhůtě nijak nereagovali na výzvu soudu ke sdělení, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. Soud proto souhlas účastníků s rozhodnutím bez nařízení jednání předpokládal.4. Ze smlouvy o půjčce uzavřené dne 13. 12. 2024 soud zjistil, že žalobce se zavázal poskytnout žalovanému půjčku ve výši 60 000 Kč, a to převodem na bankovní účet č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal půjčku splatit v hotovosti do pěti kalendářních měsíců ode dne přijetí částky na bankovní účet, a to buď ve splátkách, nebo najednou. Podpisy na smlouvě byly úředně ověřeny.5. Z potvrzení o odchozí platbě vystaveného dne 16. 12. 2025 , právnická osoba, ., soud zjistil, že žalobce dne 13. 12. 2024 ze svého účtu odeslal částku ve výši 60 000 Kč na účet č. , č. účtu, .6. Z potvrzení o splacení části půjčky ze dne 14. 3. 2025 soud zjistil, že žalobce potvrdil, že žalovaný na půjčku splatil v hotovosti částku 5 000 Kč.7. Z předžalobní výzvy ze dne 20. 1. 2026 a z přiloženého podacího lístku soud zjistil, že zástupce žalobce vyzval žalovaného zaplacení dlužné částky a téhož dne tuto výzvu odeslal žalovanému.8. Na podkladě těchto listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:Žalobce na základě smlouvy o půjčce poskytl dne 13. 12. 2024 žalovanému zápůjčku ve výši 60 000 Kč, a to tak, že tuto částku odeslal téhož dne ze svého účtu na bankovní účet uvedený ve smlouvě. Půjčka měla být splacena v hotovosti do pěti kalendářních měsíců ode dne přijetí částky na bankovní účet, a to buď ve splátkách, nebo najednou. Na splátkách zápůjčky žalovaný uhradil dne 14. 3. 2025 částku 5 000 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k plnění předžalobní výzvou.9. Po právní stránce soud věc posoudil jako spor ze smlouvy o zápůjčce podle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“).10. Podle § 2390 o. z. platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.11. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil tak, že mezi účastníky byla dne 13. 12. 2024 platně uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě žalobce přenechal žalovanému částku 60 000 Kč, a to tak, že tuto částku převedl ze svého bankovního účtu na bankovní účet uvedený ve smlouvě. Žalovaný měl předmět zápůjčky vrátit do pěti kalendářních měsíců ode dne přijetí částky na bankovní účet. Úrok nebyl sjednán. Jelikož žalovaný zůstal v řízení pasivní a věcně se k uplatňovanému nároku nevyjádřil, vycházel soud z tvrzení žalobce, že na zápůjčku bylo uhrazeno pouze 5 000 Kč. Žalobci proto náleží jak právo na zaplacení zbývající části zápůjčky ve výši 55 000 Kč, tak i zákonný úrok z prodlení. Právo na jeho zaplacení vyplývá z § 1970 o. z., výše přiznaného úroku z prodlení se pak řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb., za jehož účinnosti se žalovaný dostal do prodlení.12. Z uvedených důvodů soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.13. Pokud jde o náklady řízení, plně úspěšný žalobce má podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na jejich náhradu. Náklady řízení žalobce sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 200 Kč, z náhrady za odměnu zástupce žalobce, která při tarifní hodnotě 55 000 Kč činí celkem 9 900 Kč za tři úkony právní služby po 3 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba), a z paušální náhrady hotových výdajů za uvedené tři úkony právní služby v celkové výši 1 350 Kč. Na náhradě nákladů řízení tak soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci celkem částku 13 450 Kč, a to k rukám jeho zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).14. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci rozsudku.