4 C 212/2026-20 – Okresní soud v Tachově

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 56 000 Kč s příslušenstvím, částky 20 720 Kč a náhrady nákladů řízení. K odůvodnění žaloby žalobce uvedl, že společnost , Anonymizováno, , právnická osoba, ., IČ , IČO, , (dále jen „právní předchůdce žalobce“) uzavřela se žalovaným dne , datum, Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, , kterou poskytla žalovanému úvěr ve výši 40 000 Kč. Úvěr byl poskytnut bankovním převodem na účet žalovaného č. , č. účtu, . Ve Smlouvě se žalovaný zavázal uhradit smluvní úrok ve výši 40 % p.m z jistiny a pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta 0,1 % p.d. z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Žalovaný se dostal do prodlení následující den po dni zesplatnění úvěru, který nastal , datum, . Pohledávka žalobce se skládá z jistiny ve výši 40 000 Kč, smluvního úroku ve výši 16 000 Kč a smluvní pokuty ve výši 20 720 Kč. Žalovaný neuhradil na svůj dluh žádnou částku. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka za žalovaným postoupena společnosti De Vries , právnická osoba, . a následně na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne , datum, byla pohledávka postoupena žalobci. Pokud byl soud neměl nárok žalobce na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru za prokázaný, požadoval žalobce žalovanou částku jistiny z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení.2. Žalovaný na výzvu, která byla na adresu jeho trvalého pobytu doručena postupem dle § 46b písmeno a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) ve spojení s § 49 odst. 2 a 4 téhož zákona, aby se ve smyslu § 114a o.s.ř. vyjádřil k žalobě, nereagoval. Žalobce i žalovaná dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a o.s.ř., bez nařízení jednání.3. Žalovaný netvrdil ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř. ani neprokázal ve smyslu § 120 odst. 1 o.s.ř. existenci skutečností, které by zčásti nebo zcela vyvracely žalobou uplatněný nárok. Soud tak vycházel z tvrzení a důkazů předložených žalobcem.4. Soud má za prokázané, že mezi společností , Anonymizováno, , s.r.o. (, Anonymizováno, , právnická osoba, .), IČ , IČO, a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 40 000 Kč. Úvěr byl sjednán na dobu neurčitou, výše úroku byla sjednána na 40 % měsíčně, výše RPSN činila 5513 %. Dále byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně pro případ prodlení žalovaného. Ze zprávy , právnická osoba, . má soud za prokázané, že na účet žalovaného č. , č. účtu, byla poukázána platba 40 000 Kč dne , datum, . Pohledávka za žalovaným byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, společnosti , Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, . a následně žalobci. Žalovaný byl upomínán k úhradě, naposledy právním zástupcem žalobce dne , datum, .5. Usnesením ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, vyzval soud žalobce k doplnění tvrzení a označení důkazů ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného při poskytování předmětného úvěru. Žalobce však žádná tvrzení nedoplnil a neoznačil žádné důkazy.6. Podle ustanovení § 1879 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), věřitel může celou pohledávku, nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).7. Podle § 1880 odst. 1 o.z., postoupením pohledávky nabývá postupník také i její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.8. V řízení žalobce smlouvou o postoupení pohledávek prokázal, že je ve sporu aktivně legitimován.9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“)se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnosti spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.11. Podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2).12. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.13. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 2395 a násl. o. z., na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 40 000 Kč, s měsíční úrokovou sazbou 40 %. Dále smlouva o úvěru obsahuje ujednání o smluvních pokutách v neprospěch dlužníka, o dalších nákladech v souvislosti s prodlením dlužníka a výše roční procentní sazby nákladů na spotřebitelský úvěr činí 5513 %.14. V daném případě žalobce v žalobě ani na výzvu soudu netvrdil žádné skutečnosti, ze kterých by bylo zřejmé, že při uzavírání smlouvy o úvěru zkoumal úvěruschopnost žalovaného. Smlouva o úvěru je proto neplatná dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.15. Soud nad rámec výše uvedeného doplňuje, že považuje smlouvu za neplatnou rovněž z důvodu ujednání o výši smluvního úroku. Výše úroku byla sice sjednána transparentně, avšak ve výši výrazně přesahující obvyklou úrokovou míru při uzavírání úvěrových smluv s bankovními institucemi (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Je třeba podotknout, že ačkoliv úvěr byl poskytován nebankovní institucí, je zcela zřejmé, že sjednaný úrok několikanásobně převyšuje výši obvyklé úrokové míry. Smluvní pokuta pak byla sjednaná v nejvyšší přípustné výši dle § 122 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Pokud soud zhodnotil tyto okolnosti ve svém souhrnu, dospěl k závěru, že posuzovaná smlouva o úvěru je jednáním, které se příčí dobrým mravům, kdy obsah spotřebitelské smlouvy vytváří zřejmou nerovnováhu k tíži strany, která je v objektivně slabším postavení a které i soukromé právo poskytuje zvýšenou ochranu. Smlouva o úvěru je proto absolutně neplatným právním jednáním také dle § 580 o. z.16. Jelikož soud posoudil smlouvu o úvěru jako neplatné právní jednání, může se žalobce domáhat poskytnutých peněžních prostředků jako bezdůvodného obohacení z titulu plnění bez právního důvodu. Žalobce poskytl žalovanému částku 40 000 Kč a žalovaný neuhradil na tento úvěr žádnou částku. K úhradě proto zbývá z poskytnuté jistiny částka 40 000 Kč. Soud proto žalobě vyhověl pouze ohledně částky 40 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku a ve zbývající části byla žaloba zamítnuta.17. O nákladech řízení bylo rozhodováno podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce měl v řízení úspěch z 52 % a neúspěch ze 48 %. Má proto právo na 4 % nákladů řízení. Náklady řízení se skládají ze soudního poplatku ve výši 3 836 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“), odměny advokáta za 3 úkony právní služby po 4 180 Kč (za převzetí věci, předžalobní upomínku a žalobu) dle § 11 odst. 1 písm. a), d) AT, celkem ve výši 12 540 Kč a 3 náhrady hotových výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 AT. Celkové náklady řízení činí tedy 17 726 Kč, z čehož 4 % činí 709 Kč. Žalovaný má tedy povinnost uhradit náklady řízení v celkové výši 709 Kč, a to dle § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám advokátky žalobce.18. Dále