Podanou žalobou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 15 740 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění žaloby žalobce uvedl, že uzavřel se žalovaným dne , datum, smlouvu o zápůjčce (dále jen „smlouva“), a poskytl mu peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které měly být splaceny spolu s poplatkem ve výši 1 500 Kč do , datum, . Žalovaný o půjčku zažádal prostřednictvím webové stránky žalobce, kde si nejprve přečetl nabídku na uzavření smlouvy a nastavil si dle vlastní volby parametry – splatnost a výši zápůjčky. Ve formuláři pak vyplnil své osobní údaje včetně telefonního čísla a e-mailové adresy. Zároveň potvrdil, že se seznámil se zněním smlouvy a všeobecnými podmínkami. Žalovaný do podání žaloby neuhradil na svůj dluh ničeho. Smluvní pokuta dle čl. 2. 3. smlouvy činí 0,10 % denně. Z dlužné částky 10 000 Kč od , datum, do , datum, činila 4 240 Kč a tuto žalobce požaduje. Dále žalobce požaduje přiznání úroku z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč za odeslané písemné výzvy dne , datum, , , datum, , , datum, , , datum, a , datum, .2. Žalobce byl soudem vyzván k doplnění skutkových tvrzení a důkazů k otázce posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Podáním ze dne , datum, žalobce soudu sdělil, že k prověření úvěruschopnosti žalovaného nebude doplňovat žádná skutková tvrzení, přičemž sám uvedl, že tato skutečnost zřejmě povede k závěru o neplatnosti smlouvy podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Současně navrhl, aby soud žalovanému uložil povinnost vrátit žalobci vše, co podle smlouvy obdržel, jako bezdůvodné obohacení, a dále uhradit zákonný úrok z prodlení a náklady řízení. Žalobce v podané žalobě souhlasil s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání.3. Soud vyzval žalovaného podle § 114a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), aby se písemně vyjádřil k žalobě, a současně aby sdělil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Byl poučen, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládat, že proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání nemá námitek. Výzva byla žalovanému dodána do jeho datové schránky dne , datum, . Jelikož se žalovaný do datové schránky ve lhůtě 10 dnů ode dne dodání výzvy nepřihlásil, považuje se výzva podle § 17 odst. 4 zákona č. 300/2008 Sb. za doručenou posledním dnem této lhůty, tedy dne , datum, . Žalovaný se ve stanovené lhůtě k žalobě ani k možnosti rozhodnout věc bez nařízení jednání nevyjádřil.4. Žalovaný netvrdil ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř. ani neprokázal ve smyslu § 120 odst. 1 o.s.ř. existenci skutečností, které by zčásti nebo zcela vyvracely žalobou uplatněný nárok. Soud tak vycházel z tvrzení a důkazů předložených žalobcem.5. Soud má za prokázané, že žalobce a žalovaný uzavřeli prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne , datum, smlouvu, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 10 000 Kč, za kterou se žalovaný zavázal zaplatit poplatek za poskytnutí ve výši 1 500 Kč. Splatnost byla sjednána do , datum, . Ve smlouvě je dále uvedeno, že zápůjční úroková sazba činí 0 %. V bodu 2.3. smlouvy byly sjednány pro případ prodlení žalovaného s úhradou účelně vynaložené náklady ve spojení s upomínáním žalovaného, kdy za každou písemnou upomínku byl sjednán poplatek ve výši 500 Kč. Dále byla pro případ prodlení žalovaného s plněním závazků sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Žalobcem byla smluvní pokuta vyčíslena za období od , datum, do , datum, na částku 4 240 Kč. Žalovaný byl upomínán k úhradě, a to upomínkami ze dne , datum, , , datum, , , datum, , , datum, a , datum, . Naposledy pak právním zástupcem žalobce dne , datum, .6. Z veřejně dostupné databáze ČNB soud zjistil, že úroková sazba korunových úvěrů poskytovaných domácnostem v ČR na spotřebu činila v březnu 2025, tj. v době uzavření smlouvy mezi žalobcem a žalovaným 8,83 % ročně.7. Vzniklý právní vztah mezi žalobcem a žalovaným posoudil soud jako vztah vyplývající z uzavřené smlouvy o úvěru. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Dle ustanovení § 6 o.z., (1) Každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. (2) Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.9. Dle ustanovení § 547 o.z., právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.10. Dle ustanovení § 580 o.z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.11. Dle ustanovení § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.12. Soud se tedy nejprve zabýval obsahem smlouvy a posoudil, zda nebyla uzavřena v rozporu s ustanovením § 547 o.z. Soud posoudil obsah smlouvy a zjistil, že žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, za které se zavázal žalovaný uhradit částku ve výši 1 500 Kč označenou jako poplatek za poskytnutí. Soud tedy posuzoval, zda poskytnuté plnění a sjednané náklady za úvěr neodporují dobrým mravům a dospěl k závěru, že tomu tak je. Výše uvedený poplatek dle názoru soudu nepředstavuje nic jiného než skrytý úrok, tj. úplatu za poskytnutí peněz. Ve smlouvě uvedený úrok ve výši 0 % ročně tak neodpovídá skutečné výši úroku, která činí dle přepočtu soudu 15 % za dobu poskytnutí (12 dnů), což odpovídá úroku ve výši 456,25 % p.a. V době uzavření smlouvy činila úroková sazba korunových úvěrů poskytovaných domácnostem v ČR na spotřebu průměrně 8,83 % ročně. Bylo by tak možné akceptovat trojnásobek, tj. 26,49 % p. a. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Částka, která měla být zaplacena v souvislosti s poskytnutým úvěrem, nebyla sjednána transparentně a taktéž byla sjednána ve výši výrazně přesahující obvyklou úrokovou míru při uzavírání úvěrových smluv s bankovními institucemi. Posuzovaná smlouva o úvěru je jednáním, které se příčí dobrým mravům, kdy obsah spotřebitelské smlouvy vytváří zřejmou nerovnováhu k tíži strany, která je v objektivně slabším postavení a které i soukromé právo poskytuje zvýšenou ochranu. V daném případě nelze oddělit ujednání o úrocích od ostatního obsahu smlouvy, soud tedy shledal celou uzavřenou smlouvu absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy dle ustanovení § 580 o. z.13. Soud se rovněž zabýval tím, zda žalobce před uzavřením smlouvy řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Dospěl přitom k závěru, že žalobce neunesl břemeno tvrzení ani důkazní břemeno ohledně splnění této povinnosti. V návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu žalobce toliko obecně uvedl, že od žalovaného získal informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových a výdajových poměrech, tyto informace ověřil prostřednictvím předložených dokladů nebo příslušných databází a následně je vyhodnotil a zaznamenal do zákaznické karty. Neuvedl však žádné konkrétní údaje ani nenavrhl důkazy, které by umožnily ověřit, zda před poskytnutím úvěru skutečně porovnal příjmy a výdaje žalovaného, zjistil jeho existující závazky, způsob plnění dosavadních dluhů a celkovou finanční a ekonomickou situaci. K výzvě soudu žalobce výslovně sdělil, že další skutková tvrzení k posouzení úvěruschopnosti žalovaného doplňovat nebude. Soud proto neměl prokázáno, že žalobce před poskytnutím úvěru provedl důkladné, individuální a přezkoumatelné posouzení úvěruschopnosti žalovaného odpovídající požadavkům § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud proto podle § 87 odst. 1 uvedeného zákona přihlédl i bez návrhu k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru.14. Jelikož soud učinil závěr, že uzavřená smlouva je absolutně neplatná a má prokázáno, že žalobce poskytl žalovanému finanční prostředky v celkové výši 10 000 Kč, jedná se o plnění bez právního důvodu, které je ten, kdo jej přijal, povinen vydat (§ 2991 o.z.). Soud zjistil, že na poskytnutý úvěr ve výši 10 000 Kč žalovaný nic neuhradil. S ohledem na neplatnost smlouvy zbývá žalovanému k úhradě částka 10 000 Kč představující bezdůvodné obohacení žalovaného. V rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, se uvádí, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Soud současně nemá k dispozici žádné konkrétní a aktuální údaje o příjmu žalovaného, jeho výdajích, vyživovacích povinnostech ani dalších sociálních a majetkových poměrech, z nichž by bylo možno učinit individualizovaný závěr o jeho možnostech splácet poskytnutou jistinu a soud tak pro absenci jakýchkoli skutkových podkladů nemohl určit dobu plnění podle konkrétních osobních a majetkových poměrů žalovaného jinak, než stanovením lhůty k plnění, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku.15. Nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku může žalobci vzniknout teprve od okamžiku, kdy se žalovaný dostane do prodlení s vrácením jistiny ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru; výzva věřitele k vrácení jistiny z neplatné smlouvy sama o sobě prodlení nezakládá, srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, . Za tohoto stavu nelze dovodit, že by se žalovaný dostal do prodlení již před vydáním rozhodnutí soudu, ale naopak prodlení žalovaného doposud nenastalo. Žalobkyni tak může vzniknout právo na zákonný úrok z prodlení teprve od prvního dne následujícího po (případném) marném uplynutí lhůty k plnění určené ve výroku I tohoto rozsudku a následně se takového úroku může domáhat novou žalobou. Ve zbývající části soud s ohledem na shora uvedené závěry žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.16. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobce se domáhal zaplacení částky 15 740 Kč, přičemž mu bylo vyhověno co do částky 10 000 Kč; ve věci tak měl úspěch přibližně z 64 %, zatímco žalovaný přibližně ze 36 %. Žalobci proto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. náleží náhrada nákladů řízení odpovídající jeho čistému úspěchu, tj. v rozsahu 28 %. Náklady žalobce činily celkem 2 815 Kč, sestávající ze soudního poplatku 1 000 Kč, odměny za tři úkony právní služby po 400 Kč a tří režijních paušálů po 100 Kč; k tomu připočítáno DPH ve výši 21 %. Sazba odměny a paušální náhrada výdajů se řídí § 14b advokátního tarifu. Žalobci proto náleží náhrada nákladů řízení ve výši 788 Kč (28 % z 2 815 Kč).17. Výrokem IV. tohoto rozsudku uložil soud žalobci zaplatit doplatek soudního poplatku za řízení dle Položky 2 bod 2 Sazebníku soudních poplatků ve výši 200 Kč.