Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 10 218,63 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že společnost , právnická osoba, ., IČ , IČO, (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“), uzavřela se žalovanou dne 11. 9. 2023 smlouvu o úvěru (dále jen „smlouva ze dne 11. 9. 2023“), na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 7 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splácet včetně úroků a uhradit poplatek za úkony související s poskytnutím a správou úvěru ve výši 1 961 Kč. Dále právní předchůdce žalobkyně uzavřel dne 23. 8. 2023 se žalovanou smlouvu o úvěru (dále jen „smlouva ze dne 23. 8. 2023“), na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 5 000 Kč. Vedle poskytnuté částky se žalovaná zavázala uhradit rovněž úrok a poplatek za úkony související s poskytnutím a správou úvěru ve výši 1 940,73 Kč. Žalovaná úvěr nehradila řádně a včas, a z toho důvodu právní předchůdce žalobkyně oba úvěry zesplatnil ke dni 1. 3. 2025. Žalovaná na dlužné částce uhradila celkem 5 567,8 Kč na sjednaný úvěr ve výši 7 000 Kč a celkem 4 001,27 Kč na sjednaný úvěr ve výši 5 000 Kč. Pohledávka vůči žalované byla postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 25. 11. 2025 s účinnosti k 1. 12. 2025. Před podáním žaloby byla žalovaná dne 15. 12. 2025 upozorněna na postoupení pohledávky a předžalobní výzvou ze dne 30. 1. 2026 byla vyzvána k úhradě dlužné částky.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Žalovaná netvrdila ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř. ani neprokázala ve smyslu § 120 odst. 1 o.s.ř. existenci skutečností, které by zčásti nebo zcela vyvracely žalobou uplatněný nárok. Soud tak vycházel z tvrzení žalobkyně a předložených důkazů.5. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvu o úvěru ze dne 11. 9. 2023, na jejímž základě byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 7 000 Kč. Úvěr byl splatný ve 24měsíčních splátkách ve výši 361 Kč. Na základě smlouvy o úvěru ze dne 23. 8. 2023 poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované finanční prostředky ve výši 5 000 Kč. Úvěr byl splatný 24měsíčních splátkách ve výši 258 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 19, 9 % ročně, kdy žalobkyně požadovala pouze 12 %. RPSN činilo 22, 18 %. Z výpisu z úvěrového účtu č. , č. účtu, , soud zjistil, že žalovaná ze sjednaného úvěru ve výši 7 000 Kč na dlužné částce uhradila celkem 5 567,8 Kč. Z výpisu z úvěrového účtu č. , č. účtu, soud zjistil, že žalovaná ze sjednaného úvěru ve výši 5 000 Kč uhradila na dlužné částce celkem 4 001,27 Kč. Žalovaná se s placením úvěru dostala do prodlení. Právní předchůdce žalobkyně proto zesplatnil oba úvěry dne 1. 3. 2025. Žalovaná byla opakovaně upomínána k zaplacení dlužné částky, naposledy předžalobní výzvou ze dne 30. 1. 2026.6. Soud se zabýval otázkou, zda právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, a to i s přihlédnutím k judikatuře SDEU, která zdůrazňuje povinnost věřitele s odbornou péči posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet (viz rozsudek SDEU ve věci C-679/18, rozsudek SDEU ve věci C-755/22). Na výzvu soudu k doplnění tvrzení ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného, žalobkyně žalobu doplnila tak, že schopnost žalované řádně hradit úvěr byla dle tvrzení žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalované a databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti. Právní předchůdce žalobkyně vycházel z příjmu žalované ve výši 10 000 Kč, který žalovaná uvedla v žádosti o úvěr a jehož výše byla ověřena z výpisem z účtu za předcházející období. Dále žalobkyně zjistila, že žalovaná nebyla v aktivním insolvenčním řízení, z informací z CBCB byla ověřena předchozí splátková morálka žalované a z historie v interní evidenci klientů bylo zjištěno, že žalovaná neměla žádné relevantní negativní informace. Výdaje byly zjištěny na základě informací sdělených žalovanou a využitím statistických údajů o životních nákladech a normativních nákladech na bydlení ve výši 7 902 Kč. Právní předchůdce žalobkyně dále zjistil, že v době úvěrové žádosti měla žalovaná poskytnutý revolvingový úvěr v ČS s limitem 5 000 Kč a orientační splátkou ve výši 150 Kč a osobní úvěr v ČS ve výši 3 000 Kč se splátkou ve výši 282 Kč. Po odečtení nového splátkového zatížení od příjmů žalované zbylo 9 310 Kč k pokrytí životních nákladů. Při posouzení úvěruschopnosti žalované při uzavření smlouvy ze dne 11. 9. 2023, byl zjištěn příjem žalované ve výši 13 000 Kč, který právní předchůdce žalobkyně zjistil z výpisu z účtu za předcházející období. Nové splátkové zatížení činilo 1 401 Kč. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně prokázala, že její právní předchůdce při posouzení úvěruschopnosti žalované postupoval s odbornou péči a v souladu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud rovněž neshledal, že by ve smlouvě o úvěru byla jakákoli zneužívající ujednání ve smyslu § 1813 a § 1814 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“).7. Podle ustanovení § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku, nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z., postoupením pohledávky nabývá postupník také i její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištěn. V řízení žalobkyně smlouvou o postoupení pohledávek prokázala, že je ve sporu aktivně legitimována.8. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.10. V daném případě má soud za prokázané, že mezi účastníky byly uzavřeny smlouvy o úvěru ze dne 23. 8. 2023 a ze dne 11. 9. 2023 podle § 2395 o. z., na základě kterých byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 7 000 Kč a 5 000 Kč. Žalovaná porušila svou smluvní povinnost, když úvěry nesplatila řádně a včas. Vzhledem k tomu, že žalovaná v řízení neprokázala, že by žalovanou částku uhradila, soud žalobě vyhověl v plném rozsahu a přiznal žalobkyni rovněž úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovena dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.“) z tarifní hodnoty ve výši 10 218,63 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.