20 C 37/2021-73 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne [datum], zaplacení plnění ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum], resp. [číslo] ze dne [datum], sjednanými žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], jako věřitelem, s původními jistinami [částka], resp. [částka] (soud pro přehlednost respektuje pořadí závazků dle návrhu, byť je anachronické). Konkrétně požaduje z prvně uvedeného úvěru uhradit jistinu [částka], poplatek [částka], úrok z prodlení v kapitalizované výši [částka] a dále do zaplacení v sazbě 8,05 % z jistiny ročně od [datum] a obchodní úrok v kapitalizované výši [částka] a dále do zaplacení v sazbě 29 % ročně z jistiny od [datum] do zaplacení. Žalovaná již na závazek uhradila [částka] (z toho nic nebylo započteno na úrok z prodlení). Z druhého uvedeného úvěru požaduje uhradit jistinu [částka], poplatek [částka], úrok z prodlení v kapitalizované výši [částka] a dále do zaplacení v sazbě 8,05 % z jistiny ročně od [datum] a obchodní úrok v kapitalizované výši [částka] a dále do zaplacení v sazbě 29 % ročně z jistiny od [datum] do zaplacení. Žalovaná již na závazek uhradila [částka] (z toho nic nebylo započteno na úrok z prodlení). Ohledně povinnosti věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet peněžitý závazek uvedla, že právní předchůdce prověřil bonitu žalované tak, že od ní získal o osobních a majetkových poměrech dle zákaznické karty (předložila však pouze zákaznickou kartu mladšího úvěru, byť ji soud na č. l. 58 předem výslovně poučil, že druhá zákaznická karta v důkazních návrzích absentuje), prověřil žalovanou předložené doklady, a vycházeje ze zákonné i smluvní povinnosti žalované uvádět pravdivé skutečnosti, zápůjčky poskytl. 2. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť žalobkyně s takovým postupem souhlasila předem a žalované soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že zůstane pasivní. Jelikož žalovaná na výzvu ve stanovené lhůtě nereagovala, důsledkem je předpoklad jejího souhlasu s tímto postupem. Žalovaná v řízení zůstala pasivní, nevyjádřila se ani k návrhu, soud po jejím pobytu pátral (ač k tomu není povinen), jinou adresu však nezjistil, žalované bylo doručeno na trvalém bydlišti náhradním způsobem, poté byla písemnost vhozena do označené domovní schránky, dále si písemnost (duplicitně) převzala osobně u zdejšího soudu dne [datum]. 3. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Smlouvou o zápůjčce ze dne [datum] (č. l. 32) bylo prokázáno, že se žalovaná zavázala po načerpání [částka] uhradit celkem [částka] a to ve 45 týdenních splátkách po [částka] (resp. [částka] v případě poslední). Dle mladší žádosti o úvěr ze dne [datum] (č. l. 29) žalovaná deklarovala trvalé bydliště v [obec], faktickou adresu [ulice a číslo] v [obec], uvedla, že žije sama, má učňovské vzdělání, je svobodná, nemá vyživovací povinnost, má vozidlo i účet, nemá finanční závazky u jiných společností, je zaměstnána na plný pracovní úvazek jako dělník v [příjmení] [příjmení] ([IČO]), s měsíčním příjmem [částka]. Jako své výdaje uvedla [částka] a dále [částka] na splátkách předchozího úvěru. Je vyznačeno předložení pracovní smlouvy, tří výplatních pásek a tří bankovních výpisů. Jako důvod úvěru uvedla„ běžné výdaje domácnosti“. Smlouvou o zápůjčce ze dne [datum] (č. l. 30) bylo prokázáno, že se žalovaná zavázala po načerpání [částka] uhradit celkem [částka] a to v 60 týdenních splátkách po [částka] (resp. [částka] v případě poslední). Z výpisu věcí žalované u zdejšího soudu (č. l. 39) vyplynulo, že do roku 2019 exekuci nečelila, až od roku 2019 čelila nebo čelí 2 exekucím se souhrnem jistin [částka] (a dalším dvěma nalézacím řízení ve shodném senátě se souhrnem jistin 35 tis. Kč). Dotazů na konkrétní exekutorské úřady ohledně exekucí tak nebylo třeba, údaje o pozdějších exekucích žalované nemohou žalobkyni tížit (ovlivní však lhůtu k plnění). Dopisem ze dne [datum] (č. l. 27) žalobkyně prokázala, že právní předchůdce vypracoval oznámení o postoupení obou pohledávek, podacím lístkem č. l. 28 i to, že jej zaslal do dispoziční sféry žalované. Již tím žalobkyně prokázala, že na ni obě pohledávky za žalovanou přešly. Právní zástupce žalobkyně pak dopisem ze dne [datum] a podacím lístkem (č. l. 38) prokázal vypracování a zaslání předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř. Z pátrání po pobytu vyplynul údaj o shodném zaměstnavateli ([právnická osoba]), soud při té příležitosti ověřil i tehdejší pracovní úvazek a výši příjmu žalované (když prvotní sdělení obsahovalo údaj o počátku zaměstnání až v roce 2021). Zaměstnavatel (č. l. 60) sdělil, že žalovaná u nich skutečně pracovala i v letech 2016 až 2018 a dosahovala příjmů v průměru přes 16 tis. Kč čistého měsíčně, jaké deklarovala v žádosti o mladší úvěr. 4. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Žalovaný a právní předchůdce žalobkyně spolu usilovali o sjednání dvou závazků zápůjčky ve smyslu § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, s charakterem spotřebitelského závazku. Soud vychází ohledně údajů o výši nesplněného závazku (tj. nad rámec úhrad 5 264 a [částka]) ze skutkových tvrzení žalobního návrhu, neboť břemeno tvrzení a dokazování k případnému opaku v řízení tížilo procesně pasivní žalovanou. Tvrzeny tak byly jen úhrady dle návrhu. Ohledně starší zápůjčky platilo, že podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, v tehdy platném a účinném znění, platilo, že věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Ohledně mladší zápůjčky platí, že podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 tamtéž platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 tamtéž platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku k nemožnému. Z obou úprav tak vyplývá, že případné nesplnění takové povinnosti věřitele má za následek neplatnost absolutní, tedy soudem zohledňovanou z úřední povinnosti. Soud dovozuje (a to i ve shodě s rozsudkem Soudního dvora EU pod zn. C [číslo]), že splnění této povinnosti je třeba zkoumat z úřední povinnosti, neboť jde o důvod absolutní neplatnosti (tedy i po zrušení zákona č. 145/2010 Sb. s účinností ke dni [datum] a nahrazení zákonem č. 257/2016 Sb.). 5. Z ustálené judikatury vyšších soudů se přitom podává, že z