20 C 357/2025-88 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne 15. 7. 2025, zaplacení plnění z úvěrové smlouvy, sjednané dne 10. 3. 2025 s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , jméno FO, p. l. c. (dříve , Anonymizováno, , jméno FO, p. l. c.). Mělo se jednak o „revolvingový“ úvěr, mělo být čerpáno 45 000 Kč se splatností 10. 7. 2025. V předchozím řízení sp. zn. , spisová značka, advokát nepravdivě tvrdil výši jistiny. V tomto řízení není zřejmé, zda měl stejný úmysl, neboť se dopustil písařských chyb a uvedl, že poskytl 20 613,12 Kč, tuto cifru uvedl v návrhu 3x. Jelikož však opět uvedl stejné číslo s uvedením „čerpal úvěr v konečné výši“, je zřejmé, že úmysl směřoval k témuž. Podáním č. l. 66 návrh opravil na požadavek 66 363,12 Kč (jak v I. a II. výroku shora). Opět tedy jde o zjevně lživé tvrzení advokáta, který zjevně zahodil veškeré zábrany a obavy ze svého postihu (z předložených důkazů vyplývá, že úvěr byl poskytnut na 45 000 Kč, tolik bylo čerpáno a zbytek tvoří lichevní příslušenství). Ve svém formulářovém návrhu současně uvádí, že povinnost zkoumat schopnost klienta splácet takový úvěr zkoumala nahlédnutím do databází ISIR, CEE, CRKI a EUCB a soud databázi „CRKI“ nezná, její vyjádření nikdy tuto otázku neobjasnilo. Jde o další lživé tvrzení advokáta. Soud dospěl k předpokladu, že tento nesmyslný údaj je dlouhodobě uváděn zcela záměrně, neboť žalobkyně nepracuje ani s jednou databází (své úvěry tam ani nezadává) a zřejmě se pouze alibisticky vyjadřuje neurčitě. Ostatně tuto chybu reprodukuje právní zástupce u pohledávek vícero věřitelů a všechny mají společné i to, že mají lichevní parametry a úvěruschopnost není zkoumána řádně nebo vůbec. Soud advokátku na tuto „chybu“ opakovaně upozorňoval, žádal její vysvětlení, nedostalo se mu však nikdy určité odpovědi (pokud vůbec dostal odpověď, v další bylo jen tvrzeno lustrování NRKI a BRKI). Zde dokonce uvádí, že metodika zkoumání úvěruschopnosti kalkuluje s hodnotovou životního minima 4 860 Kč (minimální částka pro 10 % rezervu v rozdílu příjmů a výdajů). Takový postup je při poskytování úvěr s lichevními parametry (RPSN 299,98 %) zcela zjevně nedostatečný a neplatnost úvěru je determinována již tím.2. Pokud je v tomto rozsudku použit výraz „lichevní“ či „lichva“, pak je míněn přinejmenším ve smyslu občanskoprávním dle § 1796 o. z.3. I přes zjevný rozpor nároku s dobrými mravy (a historii těchto nároků dle předchozích řízení) soud platební rozkaz bohužel vydal, avšak zřejmě pouze proto, že vycházel ze lživých tvrzení advokáta. Soudu se naštěstí nepodařilo platební rozkaz doručit a následně jej sám zrušil.4. Žalobkyně se v předchozí věci sp. zn. , spisová značka, na další v řadě upozornění od soudu na nepravdivá tvrzení v návrhu bez dalšího vyjádřila dne 22. 10. 2025 (č. l. 89) tak, že odkazuje na NRKI (a již ne na CRKI...), tak, že pokud měl dlužník pochybnost o řádném přezkoumání své úvěruschopnosti, měl kontaktovat věřitele. V ostatním zopakovala svá žalobní tvrzení. Soud již na tomto místě považuje za nutné uvést na pravou míru, že plnění povinnosti dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. (dále jen „ZoSÚ“) je povinností věřitele a ten odpovídá za správnost výsledku. Původní věřitel je navíc bankou (byť z jiné členské země) a má tedy tím více povinností. Nepochybně si je vědom, že je proti němu v současnosti vedeno řízení Českou národní bankou, která zdejší soud žádala o součinnost, a má tedy příležitost si své veřejnoprávní povinnosti dle § 86 ZoSÚ připomenout. Soudu je z projednávání nároků této žalobkyně a tohoto původního věřitele v předchozích řízeních již známo (§ 121 o. s. ř.), že tento původní věřitel přijaté platby od spotřebitelů nezatajuje a nezakrývá pod záminkou odlišného právního posouzení. Proto soud v této věci neprověřoval, zda spotřebitel něčeho uhradil (ostatně soud se obává, že by mu původní věřitel ani ničeho nesdělil, neboť jako zahraniční subjekt nemá povinnost součinnosti). Sériové poskytování úvěrů (tj. další typické lichevní schéma věřitelů, které uplatňuje tato žalobkyně a tento právní zástupce) soud v případě tohoto původního věřitele zatím také nezaznamenal (jak by také mohl, když úvěry nezanáší do BRKI a zřejmě ani SOLUS). V této věci tak bylo nadbytečné žalobkyni vyzývat k doplňování čehokoliv dalšího a věc projednal dle dostupných listin., právnická osoba, úplnost je třeba konstatovat, že soud nevydává rozsudky pro uznání ve věcech této žalobkyně ze shodného důvodu, jako nevydává (resp. zásadně by vydávat neměl) platební rozkazy. V této věci byl bohužel vydán vyšší soudní úřednicí, která rozhoduje ve vlastní gesci, senát 20C by tak neučinil. Přitom však tato vyšší soudní úřednice pravidelně platební rozkazy v případě lichevních úvěrů nevydává, spíše tedy došlo k jejímu oklamání lživými tvrzeními v návrhu, která evokují, že se věřitel domáhá pouze poskytnuté jistiny a úroku z prodlení. Tuto situaci již soud nemůže ponechat bez dalšího upozornění České advokátní komory na nepřijatelné jednání advokáta. K absolutní neplatnosti lichevní smlouvy, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru, přihlédne soud i bez návrhu (rozsudek Nejvyššího soudu ve sp. zn. 23 Cdo 2885/2022). Z formulace platebních povinností v žalobním petitu přirozeně sám o sobě rozpor s hmotným právem nevyplývá. Dostatečně však vyplývá z předchozích řízení (např. sp. zn. , spisová značka, , , spisová značka, či , spisová značka, ). Takový nedostatek právního jednání soud nemůže zhojit formalistickým (restriktivním) způsobem výkladu § 153a odst. 2 či § 153b ve spojení s § 99 odst. 2 věta první o. s. ř., který by tím redukoval na pouhou formální správnost formulace povinnosti ve smyslu vykonatelnosti rozhodnutí, pokud by automaticky dle vyjádření žalovaného či absence vyjádření po příslušném poučení vydal rozsudek pro uznání/zmeškání (či schválil účastníky navržený smír) a již se nezabýval dokazováním. V těchto úvahách již naštěstí není zdejší soud prvního stupně osamocen, lze odkázat například i na rozhodnutí zdejšího odvolacího soudu (samozřejmě ale i na rozhodnutí Nejvyššího či Ústavního soudu a Evropský soudní dvůr) pod sp. zn. 11 Co 213/2021 ze dne 4. 1. 2022, který k odvolání věřitele potvrdil správnost neschválení smíru soudem prvního stupně, který shledal, že platnost závazku utrpěla nesplněním povinnosti ve smyslu § 86 ZoSÚ, současně i porušením dalších omezení (§ 122 odst. 2 a 4 ZoSÚ). Naopak by soud z tohoto důvodu nemohl smír neschválit/rozsudek pro uznání nevydat, pokud by trpěl toliko nedostatkem relativní neplatnosti a dlužník by se tak podpisem smíru/uznáním ochrany z relativní neplatnosti svého právního jednání výslovně vzdal. Ani to však nelze platně učinit, aniž by byl nejprve soudem poučen o důvodech absolutní neplatnosti právního jednání – což v pouhém rozkazním řízení nelze naplnit. Otázky souladu požadovaného úroku s dobrými mravy, s definicí lichvy dle § 1796 o. z., s omezením dle § 122 odst. 4 ZoSÚ, splněním povinnosti věřitele ve smyslu § 86 tamtéž vždy potenciálně představují důvod neplatnosti absolutní. Současně totiž platí, že znalost soudu toho, že ani žaloba na vydání předmětu bezdůvodného obohacení již není v současné éře „průmyslové lichvy“ neproblematická, vychází z četných předchozích řízení, kde se s těmito schématy lichevní exploatace spotřebitelů již soud setkal. Zde z obsahu spisu zcela zjevně vyplývala obava, že předmětem závazkového vztahu byl nárok lichevní (a hrubě rozporný s dobrými mravy), neboť jde o nárok vzešlý z jednání banky, dlouhodobě ignorující povinnosti přinejmenším dle § 86 a 122 odst. 4 ZoSÚ, a překoupený , Jméno žalobkyně, . (obě tyto společnosti soud doslova zaplavují nároky s lichevními parametry) a může tedy i v tomto případě být porušena povinnost dle § 86 ZoSÚ. A to se také provedenými listinnými důkazy opět beze zbytku potvrdilo.6. V předchozí věci sp. zn. , spisová značka, obdobně jednajícího původního věřitele byla předložena nabídka uznání dluhu a dohody na splátkovém kalendáři od , právnická osoba, , dle které měl žalovaný zaplatit násobně více, než činila původní jistina. K tomu doložil další upomínky od téže agentury (6 kusů) se stupňujícími se požadavky. Dále se na vymáhání podílela „, Anonymizováno, “/“Externí agentura inkasního řízení“, která zaslala dvě výzvy. Dále se na vymáhání podílela „, Anonymizováno, .cz“ (IČO , IČO, ) se šesti výzvami, vrcholící informací „oznámení o zahájení inkasního řízení a upozornění na podezření z úmyslného maření povinnosti uhradit dluh“, „domníváme se, že došlo k trestnému činu úvěrového podvodu, kdy jste vědomě uvedl v omyl věřitele na základě výňatku ustanovení zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku“ a „pokud nezaplatíte dlužnou částku v níže uvedené lhůtě, může být proti vaší osobě zahájeno trestní řízení, ve kterém vám hrozí v případě odsouzení odnětí svobody