ECLI: ECLI:CZ:OSTR:2026:12.C.128.2026.12 Datum: 2026-05-28 Předmět: o zaplacení částky 27 666 Kč s příslušenstvím Ustanovení: § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb., § 115a z. č. 99/1963 Sb., § 142 z. č. 99/1963 Sb., § 201 z. č. 99/1963 Sb., § 202 z. č. 99/1963 Sb., § 580 z. č. 89/2012 Sb., § 1968 z. č. 89/2012 Sb., § 1970 z. č. 89/20 náklady řízenídokazovánísmlouva o úvěrunáhrada nákladůpostoupení pohledávky
O co šlo: o zaplacení částky 27 666 Kč s příslušenstvím (§ 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb., § 115a z. č. 99/1963 Sb., § 142 z. č. 99/1963 Sb., § 201 z. č. 99/1963 Sb., § 202 z. č. 99/1963 Sb., § 580 z. č. 89/2012 Sb., § 19)
Podanou žalobou domáhala se žalobkyně stanovení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku ve výši 27 666 Kč s dalším příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným jako smluvními stranami.Soud za splnění předpokladů ustanovení § 115a občanského soudního řádu ve věci rozhodoval bez nařízení jednání.Soud, vycházeje ze skutkových tvrzení žaloby, provedl ve věci dokazování zejména potvrdeniem o podaji doporučenej zásielky, smlouvou o postoupení pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky, potvrzením o finančních transakcích k úvěrové smlouvě č. , hodnota, , smlouvou o úvěru č. , hodnota, , výpisem z běžného účtu o provedené platbě, upomínkami, dodatkem č. , hodnota, ke smlouvě o postoupení pohledávek a seznamem.Po jejich zhodnocení učinil následující závěry o skutkovém stavu věci:V řízení zůstalo nesporným, že žalovaný jako dlužník uzavřel dne 24. 2. 2024 se , právnická osoba, jako věřitelem smlouvu o úvěru na částku 20 000 Kč při úrokové sazbě 279,83 % ročně, za sjednaný úrok 7 666 Kč a následně však žalovaný i přes výzvy neplnil své smluvní povinnosti ze smlouvy vyplývající, tedy především řádně čerpaný úvěr sjednaným způsobem splatit.Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.S ohledem na sjednanou lichvářskou výši úrokové sazby 279,83 % je zřejmé, že tato je dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku v rozporu s dobrými mravy, neboť podstatně převyšuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů. Následkem jednání, které se příčí dobrým mravům, je pak absolutní neplatnost tohoto právního jednání, v důsledku čehož se právní vztah mezi účastníky řídí ust. § 2991 odst. 1 občanského zákoníku.V projednávané věci je tedy nepochybné, že se v souvislosti s poskytnutou částkou bez právního důvodu žalovaný na úkor žalobkyně ve smyslu ust. § 2991 a násl. zák. 89/2012 bezdůvodně obohatil. Žalovaný pak doposud bezdůvodné obohacení žalobkyni ve výši 20 000 Kč nevydal a soud proto rozhodl ve znění výroku I. rozsudku s tím, že požadovaný úrok z prodlení dle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku ve výši odpovídající § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. pak soud žalobkyni přiznal v návaznosti lhůtu uvedenou v předžalobní výzvě.O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť každý z účastníků měl ve věci úspěch pouze částečný a dle názoru soudu tak povaze věci nejlépe odpovídá výrok, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.