Podanou žalobou domáhala se žalobkyně stanovení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku ve výši 53 266,96 Kč s dalším příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným jako smluvními stranami.Soud za splnění předpokladů ustanovení § 115a občanského soudního řádu ve věci rozhodoval bez nařízení jednání.Soud, vycházeje ze skutkových tvrzení žaloby, provedl ve věci dokazování zejména předsmluvním formulářem, oznámením o postoupení pohledávky, hodnocením klienta, oznámením o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, , dokladem o vyplacení úvěru, dodatkem č. 1 k návrhu smlouvy o úvěru / smlouvě o úvěru č. , hodnota, , smlouvou o úvěru č. , hodnota, , podacím lístkem, smlouvou o postoupení pohledávek, společným prohlášením smluvních stran o postoupení pohledávek, oznámením a vybranými pohyby na účtu.Po jejich zhodnocení učinil následující závěry o skutkovém stavu věci:V řízení soud z předložených důkazů zjistil, že žalovaný jako dlužník uzavřel dne 18. 1. 2024 s právním předchůdcem žalobce spol. , právnická osoba, . jako věřitelem smlouvu o úvěru na částku 50 000 Kč, při úrokové sazbě 66,28 % ročně, na základě které se za 48 měsíců trvání úvěru zavázal uhradit celkem 143 424 Kč. Následně však žalovaný uhradil částku celkem 27 240 Kč a i přes výzvy pak neplnil své smluvní povinnosti ze smlouvy vyplývající, tedy především řádně čerpaný úvěr sjednaným způsobem splatit.Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.S ohledem na sjednanou lichvářskou výši úrokové sazby 66,28 % je zřejmé, že tato je dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku v rozporu s dobrými mravy, neboť podstatně převyšuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů. Následkem jednání, které se příčí dobrým mravům, je pak absolutní neplatnost tohoto právního jednání, v důsledku čehož se právní vztah mezi účastníky řídí ust. § 2991 odst. 1 občanského zákoníku.V projednávané věci je tedy nepochybné, že se v souvislosti s poskytnutou částkou bez právního důvodu žalovaný na úkor žalobkyně ve smyslu ust. § 2991 a násl. zák. 89/2012 bezdůvodně obohatil. Žalovaný pak doposud bezdůvodné obohacení žalobkyni ve výši 22 760 Kč nevydal a soud proto rozhodl ve znění výroku I. rozsudku s tím, že požadovaný úrok z prodlení dle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku ve výši odpovídající § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. pak soud žalobkyni přiznal v návaznosti lhůtu uvedenou v předžalobní výzvě.O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť každý z účastníků měl ve věci úspěch pouze částečný a dle názoru soudu tak povaze věci nejlépe odpovídá výrok, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.